Ledvinové kameny

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - nemoc Ledvinové kameny, odborně nazývané nefrolitiáza nebo obecněji urolitiáza, jsou tvrdé, krystalické útvary, které vznikají v ledvinách z minerálních a organických látek rozpuštěných v moči. Jedná se o jedno z nejčastějších a nejbolestivějších onemocnění močového ústrojí. Kameny mohou mít různou velikost, od drobných krystalků připomínajících písek až po velké kameny vyplňující celou ledvinnou pánvičku (tzv. odlitková litiáza). Problémy nastávají, když kámen zablokuje odtok moči z ledviny, což způsobuje extrémní bolest známou jako ledvinová kolika.

Výskyt ledvinových kamenů v populaci stoupá, což je spojováno se změnami životního stylu a stravovacích návyků, zejména v rozvinutých zemích. Muži jsou postiženi přibližně dvakrát až třikrát častěji než ženy.

📜 Historie a výskyt

Ledvinové kameny provázejí lidstvo od nepaměti. Důkazy o jejich existenci byly nalezeny u egyptských mumií starých více než 7000 let. První popisy chirurgického odstraňování kamenů (konkrétně z močového měchýře) pocházejí již od Hippokrata.

Prevalence urolitiázy se celosvětově liší. Nejvyšší výskyt je zaznamenán v tzv. "kamenném pásu" (stone belt), který zahrnuje oblasti jako Blízký východ, severní Indie, jihovýchodní Asie a Mexiko. V Evropě a Severní Americe postihuje toto onemocnění přibližně 5–15 % populace během života. Riziko vzniku kamenů se zvyšuje s věkem, s vrcholem výskytu mezi 30. a 50. rokem života. V posledních desetiletích je pozorován nárůst incidence, což je přisuzováno faktorům, jako je strava bohatá na bílkoviny a sůl, nedostatečný příjem tekutin a rostoucí míra obezity.

🔬 Typy ledvinových kamenů

Ledvinové kameny se klasifikují podle svého chemického složení. Znalost typu kamene je klíčová pro stanovení správné léčby a především účinné prevence.

Kameny z oxalátu vápenatého

Jedná se o nejčastější typ, tvoří přibližně 75–80 % všech kamenů. Vznikají spojením vápníku a oxalátu v moči. Mají obvykle tmavou barvu, tvrdý povrch s ostrými hranami, což způsobuje snadné poranění sliznice a přítomnost krve v moči. Jejich vznik je spojen s vysokou koncentrací vápníku nebo oxalátů v moči. Riziko zvyšuje konzumace potravin bohatých na oxaláty, jako je špenát, rebarbora, ořechy, čokoláda nebo silný černý čaj.

Kameny z fosforečnanu vápenatého

Tyto kameny tvoří asi 5–10 % případů. Často se vyskytují v kombinaci s oxalátem vápenatým. Jsou spojeny s metabolickými poruchami, jako je renální tubulární acidóza, nebo s hyperparatyreózou (zvýšená funkce příštítných tělísek). Mají tendenci růst ve více zásadité moči.

Struvitové (infekční) kameny

Tvoří asi 10–15 % kamenů a jsou častější u žen. Jejich vznik je téměř vždy spojen s chronickou infekcí močových cest způsobenou bakteriemi, které produkují enzym ureáza (např. Proteus mirabilis). Tento enzym rozkládá močovinu na amoniak, což zvyšuje pH moči a vytváří podmínky pro srážení hořečnato-amonného fosfátu (struvitu). Tyto kameny mohou velmi rychle růst a vytvářet velké odlitky vyplňující celý dutý systém ledviny.

Kameny z kyseliny močové

Představují asi 5–10 % všech kamenů a jsou častější u mužů. Vznikají při vysoké koncentraci kyseliny močové v moči a při nízkém pH moči (kyselá moč). Rizikovými faktory jsou strava bohatá na puriny (červené maso, vnitřnosti, některé ryby), dehydratace, dna a některé typy chemoterapie. Na rozdíl od vápenatých kamenů nejsou viditelné na běžném RTG snímku.

Cystinové kameny

Jsou velmi vzácné (cca 1 %) a jejich příčinou je dědičná metabolická porucha zvaná cystinurie. Při tomto onemocnění dochází k nadměrnému vylučování aminokyseliny cystin do moči. Cystin je špatně rozpustný a snadno tvoří krystaly a kameny. Onemocnění se projevuje již v dětství nebo v rané dospělosti.

🩺 Příčiny a rizikové faktory

Vznik ledvinových kamenů je multifaktoriální proces, kde hraje roli kombinace několika faktorů.

Dehydratace: Nedostatečný příjem tekutin je nejdůležitějším rizikovým faktorem. Vede ke koncentrované moči, ve které se snadněji srážejí krystaly.
Strava:

   *   Vysoký příjem sodíku (soli) zvyšuje vylučování vápníku do moči.
   *   Vysoký příjem živočišných bílkovin zvyšuje hladinu kyseliny močové a vápníku a snižuje hladinu citrátu (látky, která brání tvorbě kamenů).
   *   Vysoký příjem potravin bohatých na oxaláty nebo puriny.

Genetická predispozice: Výskyt ledvinových kamenů v rodině zvyšuje riziko jejich vzniku.
Metabolické poruchy: Například hyperkalciurie (nadměrné vylučování vápníku močí), dna, hyperparatyreóza nebo renální tubulární acidóza.
Geografická poloha: Lidé žijící v horkém a suchém podnebí jsou náchylnější k dehydrataci a tím i k tvorbě kamenů.
Obezita: Je spojena se změnami ve složení moči, které podporují tvorbu kamenů.
Onemocnění trávicího traktu: Stavy jako Crohnova choroba nebo chronický průjem mohou ovlivnit vstřebávání vápníku a vody, což mění složení moči.
Anatomické anomálie močových cest: Zúžení nebo jiné překážky v močových cestách mohou vést ke stagnaci moči a usnadnit tvorbu kamenů.
Léky: Některé diuretika, antacida obsahující vápník nebo léky na migrénu mohou zvyšovat riziko.

симптомы a projevy

Malé kameny mohou projít močovými cestami bez povšimnutí. Problémy nastávají, když se kámen dostatečně zvětší a začne blokovat odtok moči.

Ledvinová kolika: Je nejtypičtějším příznakem. Jedná se o náhlou, extrémně intenzivní, křečovitou bolest v boku nebo v bedrech. Bolest často vystřeluje do podbřišku, třísel a u mužů do varlat, u žen do velkých stydkých pysků. Pacient je neklidný, neustále mění polohu, ale nenachází úlevu.
Hematurie: Přítomnost krve v moči. Může být viditelná pouhým okem (makroskopická) nebo zjistitelná pouze pod mikroskopem (mikroskopická).
Dysurie: Pálení a řezání při močení.
Polakisurie: Časté nucení na močení.
Nevolnost a zvracení: Často doprovázejí silnou bolest při kolice.
Horečka a zimnice: Mohou signalizovat komplikující infekci močových cest, což je závažný stav vyžadující okamžitou lékařskou pomoc.

🧪 Diagnostika

Diagnóza se opírá o charakteristické příznaky, fyzikální vyšetření a zobrazovací metody.

Anamnéza a fyzikální vyšetření: Lékař se ptá na příznaky, stravovací návyky a rodinnou historii. Fyzikální vyšetření může odhalit citlivost na poklep v oblasti ledvin.
Analýza moči: Odhalí přítomnost krve, krystalů, bakterií a změny v pH.
Krevní testy: Mohou ukázat na zhoršenou funkci ledvin nebo na metabolické příčiny (zvýšená hladina vápníku nebo kyseliny močové).
Zobrazovací metody:

   *   Ultrazvuk (sonografie): Je rychlá, neinvazivní a bezpečná metoda, která dobře zobrazí kameny v ledvině a rozšíření močových cest nad překážkou. Je metodou první volby, zejména u těhotných žen a dětí.
   *   Nativní RTG snímek břicha: Zobrazí většinu vápenatých kamenů (jsou tzv. kontrastní). Kameny z kyseliny močové nejsou na RTG vidět.
   *   Počítačová tomografie (CT): Je považována za zlatý standard v diagnostice urolitiázy. Nativní (bez kontrastní látky) CT s vysokou přesností zobrazí kameny jakékoliv velikosti, složení a lokalizace.

Analýza kamene: Pokud pacient kámen vymočí nebo je odstraněn, je odeslán na chemický rozbor. Výsledek je zásadní pro nastavení preventivních opatření.

💊 Léčba

Cílem léčby je odstranit bolest, pomoci kameni odejít a v případě potřeby jej aktivně odstranit.

Konzervativní léčba

Tento přístup se volí u menších kamenů (obvykle do 5 mm), u kterých je vysoká pravděpodobnost spontánního odchodu.

Hydratace: Zvýšený příjem tekutin (2–3 litry denně) zvyšuje produkci moči a pomáhá "vyplavit" kámen.
Analgetika: Podávají se léky proti bolesti, nejčastěji nesteroidní antirevmatika (např. ibuprofen, diklofenak) nebo spasmolytika. Při silné kolice mohou být nutné opioidy.
Alfa-blokátory: Léky jako tamsulosin uvolňují hladké svalstvo močovodu, čímž rozšiřují jeho průsvit a usnadňují průchod kamene.

Intervenční léčba

Je nutná u větších kamenů, které neodejdou samy, způsobují nesnesitelnou bolest, blokují odtok moči nebo jsou spojeny s infekcí.

Extrakorporální litotripse rázovou vlnou (LERV, ESWL): Neinvazivní metoda, při které jsou na kámen z vnějšku těla zaměřeny vysokoenergetické rázové vlny. Ty kámen rozbijí na menší fragmenty, které pak mohou spontánně odejít močí.
Ureteroskopie (URS): Endoskopická metoda, při které se tenký ohebný nebo pevný nástroj (ureteroskop) zavádí přes močovou trubici a měchýř až do močovodu k kameni. Kámen může být odstraněn vcelku pomocí speciálního košíčku nebo rozbit na místě pomocí laseru.
Perkutánní nefrolitotomie (PCNL): Invazivní metoda určená pro velké kameny (obvykle nad 2 cm) nebo odlitkové kameny v ledvině. Z malého řezu v zádech se vytvoří kanál přímo do ledviny, kterým se zavede nástroj (nefroskop) a kámen se mechanicky nebo laserem rozdrtí a odstraní.
Otevřená operace: Dnes se provádí jen velmi zřídka, pouze ve velmi složitých případech, kde selhaly ostatní metody.

🥗 Prevence

Prevence je klíčová, protože pacienti, kteří měli jeden ledvinový kámen, mají až 50% riziko, že se jim v následujících 5–10 letech vytvoří další.

Zvýšený příjem tekutin: Nejdůležitější preventivní opatření. Cílem je vyprodukovat 2–2,5 litru světlé, zředěné moči denně. Nejvhodnější je voda, případně neslazené čaje nebo minerálky s nízkým obsahem sodíku.
Dietní opatření: Jsou specifická podle typu kamene.

   *   Obecná doporučení: Omezení příjmu soli (sodíku) na méně než 2,3 g denně, omezení živočišných bílkovin.
   *   U oxalátových kamenů: Omezení potravin s vysokým obsahem oxalátů (špenát, rebarbora, červená řepa, ořechy, čokoláda). Důležitý je dostatečný příjem vápníku z potravy (mléčné výrobky), který na sebe v trávicím traktu váže oxaláty a brání jejich vstřebávání.
   *   U kamenů z kyseliny močové: Omezení potravin bohatých na puriny (červené maso, vnitřnosti, uzeniny, některé mořské plody).

Medikamentózní prevence: V některých případech může lékař předepsat léky, například thiazidová diuretika (snižují vylučování vápníku močí) nebo citrát draselný (zvyšuje pH moči a hladinu citrátu, který brání krystalizaci).

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si ledviny jako velmi jemné filtry, které čistí vaši krev. Vše, co je odpad, posílají pryč ve formě moči. Někdy se stane, že se některé odpadní látky (jako vápník nebo sůl kyseliny šťavelové) v moči příliš zahustí – podobně jako když se v přeslazeném čaji začnou tvořit krystalky cukru. Z těchto krystalků se postupně slepí malé kamínky.

Dokud jsou kamínky malé a zůstávají v prostorné části ledviny, nemusíte o nich vůbec vědět. Problém nastane, když se takový kamínek vydá na cestu ven úzkou trubičkou zvanou močovod, která vede z ledviny do močového měchýře. Pokud je kamínek příliš velký, v této trubičce se zasekne a ucpe ji. Moč nemůže odtékat, hromadí se v ledvině a ta se napíná jako balónek. To způsobuje jednu z nejhorších bolestí, jakou může člověk zažít – ledvinovou koliku.

Nejlepší způsob, jak tomu předejít, je pít hodně vody. Tím udržujete moč zředěnou a "proplachujete" ledviny, takže se krystalky nemají šanci vytvořit. Je to jako pravidelně čistit potrubí, aby se neucpalo.

Šablona:Aktualizováno