Hannoverské království

Rozbalit box

Obsah boxu

Hannoverské království (německy Königreich Hannover) byl stát, který existoval na území dnešního severozápadního Německa v letech 1814 až 1866. Vzniklo na Vídeňském kongresu povýšením Hannoverského kurfiřtství na království. Po většinu své existence bylo v personální unii s Velkou Británií. Jeho hlavním městem byl Hannover. Království zaniklo po porážce v prusko-rakouské válce, kdy bylo anektováno Pruským královstvím.

📜 Historie

🏛️ Vznik a personální unie

Kořeny Hannoverského království sahají k Brunšvicko-lüneburskému vévodství, které bylo součástí Svaté říše římské. V roce 1692 bylo toto území povýšeno na kurfiřtství, známé jako Hannoverské kurfiřtství. Klíčový moment v jeho historii nastal v roce 1714, kdy se hannoverský kurfiřt Jiří I. stal králem Velké Británie díky Zákonu o nástupnictví. Tím vznikla personální unie, která spojovala britskou korunu s hannoverskými zeměmi na více než jedno století. Panovníci jako Jiří II. a Jiří III. vládli oběma územím, ačkoliv většinou pobývali v Londýně a správu Hannoveru přenechávali místním ministrům.

⚔️ Napoleonské války a Vídeňský kongres

Během napoleonských válek bylo Hannoversko několikrát okupováno francouzskými a pruskými vojsky. V roce 1807 bylo začleněno do Vestfálského království, loutkového státu vytvořeného Napoleonem Bonapartem. Hannoverská armáda však nezanikla; její nejvěrnější část, známá jako Královská německá legie (King's German Legion), odešla do Anglie a bojovala po boku britských sil v mnoha klíčových bitvách, včetně bitvy u Waterloo.

Po Napoleonově porážce se na Vídeňském kongresu v roce 1814 rozhodovalo o novém uspořádání Evropy. Zájmy Hannoveru zde hájil britský král Jiří III.. Kongres rozhodl o obnovení jeho suverenity a povýšení na království, aby se vyrovnalo statusu ostatních významných německých států, jako bylo Bavorské království nebo Württemberské království. Hannoverské království se také stalo členem nově vzniklého Německého spolku.

👑 Konec personální unie a vláda hannoverské dynastie

Personální unie s Velkou Británií trvala až do roku 1837. V tomto roce zemřel britský a hannoverský král Vilém IV. bez legitimních potomků. Na britský trůn nastoupila jeho neteř, královna Viktorie. V Hannoverském království však platilo Salické právo, které vylučovalo ženy z nástupnictví na trůn, pokud žili mužští dědicové. Hannoverská koruna tak přešla na Viktoriina strýce, Arnošta Augusta I., vévodu z Cumberlandu.

Arnošt August I. se stal prvním hannoverským panovníkem po více než 120 letech, který sídlil přímo v Hannoveru. Jeho vláda byla poznamenána autoritářským stylem; okamžitě po nástupu na trůn zrušil liberální ústavu z roku 1833, což vedlo k protestu skupiny profesorů z göttingenské univerzity, známých jako "Göttingenská sedmička" (Göttinger Sieben).

Jeho syn a nástupce, Jiří V. Hannoverský, nastoupil na trůn v roce 1851. Ačkoliv byl od mládí slepý, byl inteligentním a odhodlaným vládcem. Stejně jako jeho otec byl silně konzervativní a zastával protipruské postoje, což se království stalo osudným.

📉 Zánik a pruská anexe

V 60. letech 19. století rostlo napětí mezi dvěma nejmocnějšími státy Německého spolku – Rakouskem a Pruskem. Pruský kancléř Otto von Bismarck usiloval o sjednocení Německa pod pruskou nadvládou. Když v roce 1866 vypukla prusko-rakouská válka, král Jiří V. se navzdory pruským výhrůžkám a slibům neutrality rozhodl postavit na stranu Rakouska.

Hannoverská armáda sice dosáhla dílčího taktického vítězství v bitvě u Langensalzy, ale byla obklíčena početně silnější pruskou armádou a donucena kapitulovat. Pruská vojska následně bez odporu obsadila celé království. Dne 20. září 1866 bylo Hannoverské království formálně anektováno a stalo se pruskou provincií Hannoversko. Král Jiří V. odešel do exilu do Rakouska a nikdy se nevzdal svých nároků na trůn.

🌍 Geografie a správa

Hannoverské království se rozkládalo na území dnešní německé spolkové země Dolní Sasko a zahrnovalo i části Saska-Anhaltska a Severního Porýní-Vestfálska. Mezi nejvýznamnější města patřila metropole Hannover, univerzitní město Göttingen, Osnabrück, Hildesheim, Lüneburg a přístav Emden.

Území bylo převážně rovinaté, tvořené Severoněmeckou nížinou, na jihu zasahovalo do pohoří Harz. Důležitými řekami byly Labe, Vezera a Ems. Administrativně se království dělilo na šest zemských okresů (Landdrostei) a horní hejtmanství Harz.

🛡️ Armáda

Armáda Hannoverského království (Königlich Hannöversche Armee) navazovala na tradice kurfiřtské armády. Její nejznámější složkou byla Královská německá legie (King's German Legion, KGL), která se proslavila v bojích proti Napoleonovi. Legie byla formálně rozpuštěna po skončení válek, ale její veteráni tvořili jádro nově zformované královské armády. V roce 1866 měla armáda přibližně 20 000 vojáků a i přes statečný výkon v bitvě u Langensalzy nedokázala odolat pruské přesile.

✨ Odkaz a dědictví

I po anexi zůstala v regionu silná loajalita k sesazené dynastii Welfů. Vznikla Německo-hannoverská strana (Deutsch-Hannoversche Partei), která usilovala o obnovení hannoverské suverenity a měla zastoupení v německém Říšském sněmu až do nástupu nacistů. Z konfiskovaného majetku Welfů vytvořil Bismarck tzv. Welfenfonds (Welfský fond), který byl původně používán k boji proti welfským loajalistům.

Dědictví Hannoverského království je dodnes patrné v názvu spolkové země Dolní Sasko, která používá hannoverského bílého koně ve svém znaku. Hannoverská dynastie, ačkoliv již nevládne, stále existuje a její hlava je dodnes titulována jako princ hannoverský.

🧑‍🏫 Pro laiky (Zjednodušené vysvětlení)

• Personální unie: Představte si, že dva státy (například Česko a Slovensko) jsou úplně samostatné, mají vlastní vládu a zákony, ale shodou okolností mají stejného prezidenta. Přesně to byl případ Hannoverska a Velké Británie – měly stejného krále, ale jinak fungovaly odděleně.
• Salické právo: Starý zákon, který platil v některých evropských zemích a říkal, že na trůn může usednout pouze muž. Když v Británii zemřel král a dědičkou byla žena (královna Viktorie), v Hannoveru, kde tento zákon platil, museli najít nejbližšího mužského příbuzného. Proto se jejich cesty rozdělily.
• Anexe: Jedná se o násilné připojení jednoho státu k druhému. Silnější stát (v tomto případě Prusko) si jednoduše zabral území slabšího státu (Hannoverska) a prohlásil ho za své.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025