Jiří III.

Rozbalit box

Obsah boxu

Jiří III.
Portrét Jiřího III. od Allana Ramsaye (cca 1762)
Titul	Král Velké Británie a Irska Král Spojeného království Velké Británie a Irska Kurfiřt a král hannoverský
Období vlády	25. října 1760 – 29. ledna 1820
Korunovace	22. září 1761
Předchůdce	Jiří II.
Regent	Jiří IV. (1811–1820)
Datum narození	4. června 1738 Londýn, Velká Británie
Datum úmrtí	29. ledna 1820 (81 let) Hrad Windsor, Berkshire, Spojené království
Místo pohřbení	Kaple svatého Jiří, Hrad Windsor
Dynastie	Hannoverská dynastie
Otec	Frederik, princ z Walesu
Matka	Augusta Sasko-Gothajská
Manželka/y	Šarlota Meklenbursko-Střelická
Děti	Jiří IV. Frederik, vévoda z Yorku a Albany Vilém IV. Šarlota, královna württemberská Eduard, vévoda z Kentu a Strathearnu Augusta Žofie Hannoverská Alžběta Hannoverská Arnošt August I. Hannoverský August Frederik, vévoda ze Sussexu Adolf, vévoda z Cambridge Marie, vévodkyně z Gloucesteru a Edinburghu Žofie Hannoverská Princ Octavius Princ Alfred Princezna Amélie

Jiří III. (anglicky George III, celým jménem George William Frederick; * 4. června 1738, Londýn – † 29. ledna 1820, Windsor) byl v letech 1760 až 1801 králem Velké Británie a Irska a poté od 1. ledna 1801 až do své smrti králem Spojeného království Velké Británie a Irska. Současně byl také vévodou a kurfiřtem brunšvicko-lüneburským a vládcem Hannoverského kurfiřtství ve Svaté říši římské, které bylo v roce 1814 povýšeno na království.

Jeho téměř 60letá vláda byla jednou z nejdelších v britské historii a byla poznamenána řadou zásadních událostí, které formovaly moderní svět. Mezi ně patří vítězství v sedmileté válce, které z Británie učinilo dominantní světovou koloniální mocnost, ale také ztráta amerických kolonií v americké válce za nezávislost. Jeho panování je neoddělitelně spjato s dlouhým a vyčerpávajícím konfliktem s revoluční a napoleonskou Francií, který vyvrcholil britským vítězstvím v bitvě u Waterloo. V domácí politice došlo k vytvoření Spojené království Velké Británie a Irska a k počátkům průmyslové revoluce.

Jiří III. byl prvním panovníkem z hannoverské dynastie, který se narodil v Anglii a jehož mateřským jazykem byla angličtina. Jeho osobní život byl poznamenán oddaností manželce Šarlotě a jejich patnácti dětem, ale také opakujícími se záchvaty duševní choroby, která v posledním desetiletí jeho života vedla k ustanovení regentství jeho syna, budoucího krále Jiřího IV.

📜 Raný život a nástup na trůn

Jiří se narodil v Norfolk House v Londýně jako nejstarší syn Frederika, prince z Walesu, a Augusty Sasko-Gothajské. Byl vnukem vládnoucího krále Jiřího II. Jako první následník trůnu z hannoverské dynastie narozený v Británii byl vychováván s důrazem na anglickou kulturu a jazyk. Jeho vzdělání bylo komplexní, zahrnovalo jazyky, historii, matematiku a přírodní vědy. Velký vliv na něj měl jeho vychovatel, John Stuart, 3. hrabě z Bute, který se později stal jeho blízkým rádcem a premiérem.

Jeho otec Frederik zemřel nečekaně v roce 1751, čímž se třináctiletý Jiří stal přímým dědicem trůnu a obdržel titul prince z Walesu. Na trůn nastoupil po smrti svého děda Jiřího II. dne 25. října 1760 ve věku 22 let. Jeho nástup byl v Británii přijat s optimismem, neboť byl vnímán jako skutečný "britský" král, na rozdíl od svých předchůdců s německými kořeny.

👑 Vláda

Vláda Jiřího III. byla jednou z nejbouřlivějších v britských dějinách. Zahrnovala zásadní vojenské konflikty, ztrátu i zisk rozsáhlých území a hluboké společenské a ekonomické proměny.

🌍 Sedmiletá válka a její důsledky

Jiří III. zdědil po svém dědovi probíhající sedmiletou válku (1756–1763), globální konflikt, v němž Velká Británie bojovala proti Francii o nadvládu v Severní Americe a Indii. Válka skončila drtivým britským vítězstvím, které bylo stvrzeno Pařížskou smlouvou z roku 1763. Británie získala francouzská území v Kanadě, Floridu od Španělska a upevnila svou pozici v Indii. Tento triumf však s sebou přinesl obrovský státní dluh. Snaha britské vlády přenést část finanční zátěže na americké kolonie prostřednictvím nových daní (jako byl Kolkový zákon) vedla k rostoucímu napětí a stala se jednou z hlavních příčin budoucího konfliktu.

🔥 Americká válka za nezávislost

Napětí mezi britskou korunou a třinácti americkými koloniemi eskalovalo v 70. letech 18. století. Kolonisté protestovali proti daním uvaleným bez jejich souhlasu v britském parlamentu pod heslem "Žádné zdanění bez zastoupení". Události jako Bostonské pití čaje vedly k odvetným opatřením ze strany Británie a nakonec k vypuknutí ozbrojeného konfliktu v roce 1775.

Dne 4. července 1776 přijal Kontinentální kongres Deklaraci nezávislosti, v níž byl Jiří III. vykreslen jako tyran. Král byl odhodlán kolonie udržet silou a považoval povstání za akt vzpoury. Válka se však pro Británii nevyvíjela příznivě, zejména po vstupu Francie, Španělska a Nizozemska do konfliktu na straně Američanů. Po rozhodující porážce britských vojsk v bitvě u Yorktownu v roce 1781 byla Británie nucena uznat porážku. Pařížskou smlouvou z roku 1783 byla formálně uznána nezávislost Spojených států amerických. Ztráta amerických kolonií byla pro Jiřího III. hlubokým osobním zklamáním a vážnou ranou pro Britské impérium.

🇫🇷 Války s revoluční a napoleonskou Francií

Po Velké francouzské revoluci v roce 1789 se Británie ocitla v dlouhotrvajícím ideologickém a vojenském střetu s Francií. Poprava francouzského krále Ludvíka XVI. v roce 1793 vedla k vyhlášení války. Tento konflikt, známý jako Francouzské revoluční války a později Napoleonské války, trval s krátkými přestávkami až do roku 1815.

Během těchto válek se Jiří III. stal symbolem britského odporu proti francouzské expanzi a ambicím Napoleona Bonaparta. Británie pod vedením schopných premiérů, jako byl William Pitt mladší, a vojenských velitelů, jako byli admirál Horatio Nelson a vévoda z Wellingtonu, dosáhla klíčových vítězství, například v bitvě u Trafalgaru (1805) a nakonec v bitvě u Waterloo (1815). Vítězství v napoleonských válkách potvrdilo pozici Británie jako vedoucí světové námořní a hospodářské velmoci.

🇬🇧 Sjednocení s Irskem

V reakci na irské povstání v roce 1798, které bylo podporováno Francouzi, se britská vláda rozhodla pro pevnější spojení s Irskem. Zákony o unii z roku 1800 (Acts of Union 1800) zrušily irský parlament a od 1. ledna 1801 vytvořily Spojené království Velké Británie a Irska. Jiří III. se tak stal jeho prvním králem. Součástí dohody měl být i slib katolické emancipace, tedy zrušení zákonů diskriminujících katolíky. Jiří III. však tento krok z náboženských důvodů a s odvoláním na svou korunovační přísahu tvrdě odmítl, což vedlo k rezignaci premiéra Williama Pitta mladšího.

🩺 Osobní život a nemoc

💍 Manželství a rodina

V roce 1761 se Jiří oženil s německou princeznou Šarlotou Meklenbursko-Střelickou. Jejich manželství bylo šťastné a vzešlo z něj patnáct dětí – devět synů a šest dcer. Královský pár byl známý svou zbožností, skromným životním stylem a oddaností rodině, což ostře kontrastovalo s morální uvolněností předchozích hannoverských dvorů. Král se zajímal o zemědělství, což mu vyneslo přezdívku "Farmář Jiří" (Farmer George), a byl také vášnivým sběratelem knih a mecenášem umění a věd. V roce 1768 založil Královskou akademii umění.

🧠 Duševní choroba

Jiří III. je nechvalně proslulý svými záchvaty duševní choroby. První vážný záchvat se projevil v roce 1788, kdy trpěl bludy, halucinacemi a manickým chováním. Ačkoli se z něj dočasně zotavil, nemoc se v průběhu let vracela s rostoucí intenzitou. Příčina jeho nemoci je dodnes předmětem debat. Dlouho se předpokládalo, že trpěl dědičnou krevní poruchou zvanou porfyrie, avšak moderní analýzy jeho vlasů a lékařských záznamů naznačují, že mohl trpět bipolární poruchou. Léčba v té době byla primitivní a často brutální.

Regency

Od roku 1810 se králův stav stal trvalým. Byl zcela slepý, téměř hluchý a trpěl demencí. V roce 1811 přijal parlament Regency Act, kterým ustanovil jeho nejstaršího syna, prince z Walesu (budoucího Jiří IV.), jako prince regenta. Období regentství (The Regency) trvalo až do královy smrti a bylo charakterizováno specifickým stylem v architektuře a módě. Jiří III. zemřel na hradu Windsor 29. ledna 1820 ve věku 81 let, aniž by si byl vědom vítězství u Waterloo nebo smrti své milované manželky Šarloty.

🏛️ Odkaz a hodnocení

Jiří III. je jednou z nejkomplexnějších a často nepochopených postav britské monarchie. V americké historiografii byl dlouho líčen jako tyran, což je obraz formovaný Deklarací nezávislosti. V Británii byl naopak často vnímán jako oběť tragické nemoci a symbol národní houževnatosti během napoleonských válek.

Moderní historikové ho hodnotí vyváženěji. Uznávají jeho svědomitost, oddanost povinnosti a morální integritu. Byl aktivním monarchou, který se snažil uplatňovat svůj vliv v politice, což ho často přivádělo do konfliktu s parlamentem. Jeho vláda byla svědkem zrodu moderní Británie – země, která sice ztratila své první impérium v Americe, ale položila základy druhého, globálního impéria, a stala se vedoucí průmyslovou mocností světa.

💡 Zajímavosti

• Jiří III. nikdy nenavštívil Hannover, ačkoli byl jeho kurfiřtem a později králem.
• Byl vášnivým sběratelem knih a jeho sbírka, čítající přes 65 000 svazků, se stala základem Britské knihovny.
• Měl velký zájem o astronomii. Financoval stavbu velkého teleskopu pro astronoma Williama Herschela, který v roce 1781 objevil planetu Uran.
• Jeho vláda, trvající 59 let a 96 dní, byla v té době nejdelší v anglické a britské historii. Překonaly ji až královna Viktorie a Alžběta II.

🧠 Pro laiky

Jiří III. byl králem Velké Británie v době velkých změn. Pro lepší představu si ho můžeme přiblížit několika body:

• Král, který "ztratil" Ameriku: Během jeho vlády se americké kolonie vzbouřily a vyhlásily nezávislost, čímž vznikly Spojené státy. Pro Británii to byla velká ztráta.
• Král, který porazil Napoleona: Zároveň byl symbolem britského odporu proti slavnému francouzskému vojevůdci Napoleonovi. Británie nakonec Napoleona porazila v slavné bitvě u Waterloo.
• První "opravdový" britský král z německého rodu: Jeho předkové pocházeli z Německa a mluvili s německým přízvukem. Jiří III. se ale narodil v Anglii a mluvil anglicky jako rodilý mluvčí, což ho u lidu činilo populárnějším.
• Nemocný král: V pozdějším věku trpěl vážnou duševní chorobou, kvůli které za něj musel vládnout jeho syn jako "zástupce" (princ regent). Jeho nemoc je dnes často námětem filmů a divadelních her.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 21.12.2025