Jiří III.
Obsah boxu
Jiří III. (anglicky George III, celým jménem George William Frederick; * 4. června 1738, Londýn – † 29. ledna 1820, Windsor) byl v letech 1760 až 1801 králem Velké Británie a Irska a poté od 1. ledna 1801 až do své smrti králem Spojeného království Velké Británie a Irska. Současně byl také vévodou a kurfiřtem brunšvicko-lüneburským a vládcem Hannoverského kurfiřtství ve Svaté říši římské, které bylo v roce 1814 povýšeno na království.
Jeho téměř 60letá vláda byla jednou z nejdelších v britské historii a byla poznamenána řadou zásadních událostí, které formovaly moderní svět. Mezi ně patří vítězství v sedmileté válce, které z Británie učinilo dominantní světovou koloniální mocnost, ale také ztráta amerických kolonií v americké válce za nezávislost. Jeho panování je neoddělitelně spjato s dlouhým a vyčerpávajícím konfliktem s revoluční a napoleonskou Francií, který vyvrcholil britským vítězstvím v bitvě u Waterloo. V domácí politice došlo k vytvoření Spojené království Velké Británie a Irska a k počátkům průmyslové revoluce.
Jiří III. byl prvním panovníkem z hannoverské dynastie, který se narodil v Anglii a jehož mateřským jazykem byla angličtina. Jeho osobní život byl poznamenán oddaností manželce Šarlotě a jejich patnácti dětem, ale také opakujícími se záchvaty duševní choroby, která v posledním desetiletí jeho života vedla k ustanovení regentství jeho syna, budoucího krále Jiřího IV.
📜 Raný život a nástup na trůn
Jiří se narodil v Norfolk House v Londýně jako nejstarší syn Frederika, prince z Walesu, a Augusty Sasko-Gothajské. Byl vnukem vládnoucího krále Jiřího II. Jako první následník trůnu z hannoverské dynastie narozený v Británii byl vychováván s důrazem na anglickou kulturu a jazyk. Jeho vzdělání bylo komplexní, zahrnovalo jazyky, historii, matematiku a přírodní vědy. Velký vliv na něj měl jeho vychovatel, John Stuart, 3. hrabě z Bute, který se později stal jeho blízkým rádcem a premiérem.
Jeho otec Frederik zemřel nečekaně v roce 1751, čímž se třináctiletý Jiří stal přímým dědicem trůnu a obdržel titul prince z Walesu. Na trůn nastoupil po smrti svého děda Jiřího II. dne 25. října 1760 ve věku 22 let. Jeho nástup byl v Británii přijat s optimismem, neboť byl vnímán jako skutečný "britský" král, na rozdíl od svých předchůdců s německými kořeny.
👑 Vláda
Vláda Jiřího III. byla jednou z nejbouřlivějších v britských dějinách. Zahrnovala zásadní vojenské konflikty, ztrátu i zisk rozsáhlých území a hluboké společenské a ekonomické proměny.
🌍 Sedmiletá válka a její důsledky
Jiří III. zdědil po svém dědovi probíhající sedmiletou válku (1756–1763), globální konflikt, v němž Velká Británie bojovala proti Francii o nadvládu v Severní Americe a Indii. Válka skončila drtivým britským vítězstvím, které bylo stvrzeno Pařížskou smlouvou z roku 1763. Británie získala francouzská území v Kanadě, Floridu od Španělska a upevnila svou pozici v Indii. Tento triumf však s sebou přinesl obrovský státní dluh. Snaha britské vlády přenést část finanční zátěže na americké kolonie prostřednictvím nových daní (jako byl Kolkový zákon) vedla k rostoucímu napětí a stala se jednou z hlavních příčin budoucího konfliktu.
🔥 Americká válka za nezávislost
Napětí mezi britskou korunou a třinácti americkými koloniemi eskalovalo v 70. letech 18. století. Kolonisté protestovali proti daním uvaleným bez jejich souhlasu v britském parlamentu pod heslem "Žádné zdanění bez zastoupení". Události jako Bostonské pití čaje vedly k odvetným opatřením ze strany Británie a nakonec k vypuknutí ozbrojeného konfliktu v roce 1775.
Dne 4. července 1776 přijal Kontinentální kongres Deklaraci nezávislosti, v níž byl Jiří III. vykreslen jako tyran. Král byl odhodlán kolonie udržet silou a považoval povstání za akt vzpoury. Válka se však pro Británii nevyvíjela příznivě, zejména po vstupu Francie, Španělska a Nizozemska do konfliktu na straně Američanů. Po rozhodující porážce britských vojsk v bitvě u Yorktownu v roce 1781 byla Británie nucena uznat porážku. Pařížskou smlouvou z roku 1783 byla formálně uznána nezávislost Spojených států amerických. Ztráta amerických kolonií byla pro Jiřího III. hlubokým osobním zklamáním a vážnou ranou pro Britské impérium.
🇫🇷 Války s revoluční a napoleonskou Francií
Po Velké francouzské revoluci v roce 1789 se Británie ocitla v dlouhotrvajícím ideologickém a vojenském střetu s Francií. Poprava francouzského krále Ludvíka XVI. v roce 1793 vedla k vyhlášení války. Tento konflikt, známý jako Francouzské revoluční války a později Napoleonské války, trval s krátkými přestávkami až do roku 1815.
Během těchto válek se Jiří III. stal symbolem britského odporu proti francouzské expanzi a ambicím Napoleona Bonaparta. Británie pod vedením schopných premiérů, jako byl William Pitt mladší, a vojenských velitelů, jako byli admirál Horatio Nelson a vévoda z Wellingtonu, dosáhla klíčových vítězství, například v bitvě u Trafalgaru (1805) a nakonec v bitvě u Waterloo (1815). Vítězství v napoleonských válkách potvrdilo pozici Británie jako vedoucí světové námořní a hospodářské velmoci.
🇬🇧 Sjednocení s Irskem
V reakci na irské povstání v roce 1798, které bylo podporováno Francouzi, se britská vláda rozhodla pro pevnější spojení s Irskem. Zákony o unii z roku 1800 (Acts of Union 1800) zrušily irský parlament a od 1. ledna 1801 vytvořily Spojené království Velké Británie a Irska. Jiří III. se tak stal jeho prvním králem. Součástí dohody měl být i slib katolické emancipace, tedy zrušení zákonů diskriminujících katolíky. Jiří III. však tento krok z náboženských důvodů a s odvoláním na svou korunovační přísahu tvrdě odmítl, což vedlo k rezignaci premiéra Williama Pitta mladšího.
🩺 Osobní život a nemoc
💍 Manželství a rodina
V roce 1761 se Jiří oženil s německou princeznou Šarlotou Meklenbursko-Střelickou. Jejich manželství bylo šťastné a vzešlo z něj patnáct dětí – devět synů a šest dcer. Královský pár byl známý svou zbožností, skromným životním stylem a oddaností rodině, což ostře kontrastovalo s morální uvolněností předchozích hannoverských dvorů. Král se zajímal o zemědělství, což mu vyneslo přezdívku "Farmář Jiří" (Farmer George), a byl také vášnivým sběratelem knih a mecenášem umění a věd. V roce 1768 založil Královskou akademii umění.
🧠 Duševní choroba
Jiří III. je nechvalně proslulý svými záchvaty duševní choroby. První vážný záchvat se projevil v roce 1788, kdy trpěl bludy, halucinacemi a manickým chováním. Ačkoli se z něj dočasně zotavil, nemoc se v průběhu let vracela s rostoucí intenzitou. Příčina jeho nemoci je dodnes předmětem debat. Dlouho se předpokládalo, že trpěl dědičnou krevní poruchou zvanou porfyrie, avšak moderní analýzy jeho vlasů a lékařských záznamů naznačují, že mohl trpět bipolární poruchou. Léčba v té době byla primitivní a často brutální.
Regency
Od roku 1810 se králův stav stal trvalým. Byl zcela slepý, téměř hluchý a trpěl demencí. V roce 1811 přijal parlament Regency Act, kterým ustanovil jeho nejstaršího syna, prince z Walesu (budoucího Jiří IV.), jako prince regenta. Období regentství (The Regency) trvalo až do královy smrti a bylo charakterizováno specifickým stylem v architektuře a módě. Jiří III. zemřel na hradu Windsor 29. ledna 1820 ve věku 81 let, aniž by si byl vědom vítězství u Waterloo nebo smrti své milované manželky Šarloty.
🏛️ Odkaz a hodnocení
Jiří III. je jednou z nejkomplexnějších a často nepochopených postav britské monarchie. V americké historiografii byl dlouho líčen jako tyran, což je obraz formovaný Deklarací nezávislosti. V Británii byl naopak často vnímán jako oběť tragické nemoci a symbol národní houževnatosti během napoleonských válek.
Moderní historikové ho hodnotí vyváženěji. Uznávají jeho svědomitost, oddanost povinnosti a morální integritu. Byl aktivním monarchou, který se snažil uplatňovat svůj vliv v politice, což ho často přivádělo do konfliktu s parlamentem. Jeho vláda byla svědkem zrodu moderní Británie – země, která sice ztratila své první impérium v Americe, ale položila základy druhého, globálního impéria, a stala se vedoucí průmyslovou mocností světa.
💡 Zajímavosti
- Jiří III. nikdy nenavštívil Hannover, ačkoli byl jeho kurfiřtem a později králem.
- Byl vášnivým sběratelem knih a jeho sbírka, čítající přes 65 000 svazků, se stala základem Britské knihovny.
- Měl velký zájem o astronomii. Financoval stavbu velkého teleskopu pro astronoma Williama Herschela, který v roce 1781 objevil planetu Uran.
- Jeho vláda, trvající 59 let a 96 dní, byla v té době nejdelší v anglické a britské historii. Překonaly ji až královna Viktorie a Alžběta II.
🧠 Pro laiky
Jiří III. byl králem Velké Británie v době velkých změn. Pro lepší představu si ho můžeme přiblížit několika body:
- Král, který "ztratil" Ameriku: Během jeho vlády se americké kolonie vzbouřily a vyhlásily nezávislost, čímž vznikly Spojené státy. Pro Británii to byla velká ztráta.
- Král, který porazil Napoleona: Zároveň byl symbolem britského odporu proti slavnému francouzskému vojevůdci Napoleonovi. Británie nakonec Napoleona porazila v slavné bitvě u Waterloo.
- První "opravdový" britský král z německého rodu: Jeho předkové pocházeli z Německa a mluvili s německým přízvukem. Jiří III. se ale narodil v Anglii a mluvil anglicky jako rodilý mluvčí, což ho u lidu činilo populárnějším.
- Nemocný král: V pozdějším věku trpěl vážnou duševní chorobou, kvůli které za něj musel vládnout jeho syn jako "zástupce" (princ regent). Jeho nemoc je dnes často námětem filmů a divadelních her.