Šok

Rozbalit box

Obsah boxu

Šok
Soubor:Shock position.svg
Protišoková poloha se zvednutými dolními končetinami (účinnost je předmětem diskusí a závisí na příčině šoku)
Klasifikace	R57
Příčiny	Ztráta krve nebo tekutin, selhání srdce, masivní rozšíření cév (např. při sepsi nebo alergii), obstrukce krevního oběhu
Rizikové faktory	Těžká zranění, infarkt myokardu, sepse, těžké alergické reakce, popáleniny, dehydratace
Příznaky	Hypotenze (nízký krevní tlak), tachykardie (rychlý puls), zrychlené dýchání, studená a bledá kůže (s výjimkami), poruchy vědomí, snížená tvorba moči
Diagnostika	Klinické vyšetření, měření vitálních funkcí, laboratorní testy (krevní plyny, laktát), EKG, echokardiografie
Léčba	Zajištění životních funkcí (dýchání, oběh), doplnění tekutin, podávání léků na podporu krevního tlaku (vazopresory), léčba vyvolávající příčiny
Prognóza	Vždy vážná, závisí na příčině, rychlosti a kvalitě léčby. Mortalita se pohybuje od 20 % (hypovolemický šok) až po více než 50 % (septický a kardiogenní šok).
MKN-10	MKN-10: R57
MKN-9	785.5
MedlinePlus	000039

Šok (v medicínském kontextu) je život ohrožující stav, při kterém dochází k selhání krevního oběhu a následnému nedostatečnému prokrvení (hypoperfuze) a okysličení tkání a orgánů. Nejde o nemoc v pravém slova smyslu, ale o syndrom, který může být způsoben řadou různých příčin. Tento stav vede k poškození buněk, orgánové dysfunkci a bez včasné a adekvátní léčby končí smrtí.

Je důležité odlišovat medicínský pojem "šok" od laického výrazu, který označuje psychický stav úleku, překvapení nebo emočního otřesu.

📜 Definice a podstata

Základním problémem při šoku je nepoměr mezi dodávkou kyslíku a živin do tkání a jejich metabolickou potřebou. Buňky nemají dostatek kyslíku pro aerobní metabolismus, což je jejich hlavní zdroj energie. Přepínají proto na neefektivní anaerobní metabolismus, jehož vedlejším produktem je kyselina mléčná (laktát). Hromadění laktátu vede k překyselení vnitřního prostředí (laktátová acidóza), což dále zhoršuje funkci buněčných enzymů a orgánů.

Pokud tento stav přetrvává, dochází k selhání iontových pump v buněčných membránách, buňky otékají a nakonec odumírají. Tento proces, pokud není zastaven, postupně zasahuje celé orgány a vede k jejich selhání, což je stav známý jako syndrom multiorgánové dysfunkce (MODS).

⚙️ Patofyziologie

Tělo se snaží šokový stav kompenzovat několika mechanismy:

• Aktivace sympatického nervového systému: Dochází k vyplavení katecholaminů (adrenalin, noradrenalin), což vede ke zrychlení srdeční činnosti (tachykardie) a stažení periferních cév (vazokonstrikce). Cílem je centralizovat krevní oběh, tedy udržet prokrvení životně důležitých orgánů (mozek, srdce, plíce) na úkor méně důležitých tkání (kůže, svalstvo, trávicí trakt).
• Aktivace systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS): Tento hormonální systém vede k zadržování sodíku a vody v ledvinách, čímž se snaží zvýšit objem cirkulující tekutiny.
• Uvolnění antidiuretického hormonu (ADH): Způsobuje také zadržování vody v těle.

Tyto kompenzační mechanismy jsou zpočátku účinné (fáze kompenzovaného šoku), ale pokud příčina šoku trvá, organismus se vyčerpá a dochází k dekompenzaci. Krevní tlak klesá, prokrvení životně důležitých orgánů selhává a stav se rychle zhoršuje (fáze dekompenzovaného šoku), což vede k nevratnému poškození orgánů.

वर्गी Dělení šoku

Šok se dělí do čtyř základních kategorií podle vyvolávající příčiny.

Hypovolemický šok

Nejčastější typ šoku, způsobený absolutním nedostatkem cirkulujícího objemu krve.

• Hemoragický: Způsobený krvácením, ať už vnějším (otevřená zranění) nebo vnitřním (krvácení do dutiny břišní, hrudní, zlomeniny velkých kostí). Jedná se o typický šok při traumatech.
• Nehemoragický: Způsobený ztrátou jiných tělesných tekutin. Příčinou mohou být rozsáhlé popáleniny, těžká dehydratace (zvracení, průjem) nebo masivní únik tekutin do tzv. třetího prostoru (např. při peritonitidě nebo pankreatitidě).

Kardiogenní šok

Příčinou je selhání srdce jako pumpy. Srdce není schopno přečerpat dostatečné množství krve do oběhu, i když je objem tekutin v těle normální.

• Nejčastější příčinou je akutní infarkt myokardu, který postihuje velkou část srdečního svalu.
• Další příčiny zahrnují těžké arytmie, dekompenzované srdeční selhání, zánět srdečního svalu (myokarditida) nebo problémy se srdečními chlopněmi.

Distribuční (vazodilatační) šok

Tento typ je charakterizován masivním rozšířením cév (vazodilatace), což vede k relativnímu nedostatku tekutin. Objem krve je sice normální, ale "koryto" cévního řečiště je tak rozšířené, že jej krev nedokáže naplnit a udržet potřebný tlak.

• Septický šok: Nejčastější forma distribučního šoku. Je způsoben masivní, nekontrolovanou reakcí organismu na infekci (sepse). Toxiny bakterií způsobí rozsáhlou vazodilataci a zvýšenou propustnost kapilár.
• Anafylaktický šok: Vzniká jako důsledek těžké, systémové alergické reakce (anafylaxe). Histamin a další mediátory uvolněné při reakci způsobí rychlou vazodilataci a bronchospasmus (stažení průdušek).
• Neurogenní šok: Vzácný typ šoku způsobený poškozením centrálního nervového systému, typicky při poranění míchy v krční nebo horní hrudní oblasti. Dojde k přerušení signálů ze sympatického nervového systému, což vede ke ztrátě cévního tonu a vazodilataci.

Obstruktivní šok

Je způsoben mechanickou překážkou v krevním oběhu, která brání plnění nebo vyprazdňování srdce.

• Plicní embolie: Masivní krevní sraženina ucpe plicní tepny a brání průtoku krve z pravé srdeční komory do plic.
• Perikardiální tamponáda: Nahromadění tekutiny (obvykle krve) v osrdečníkovém vaku stlačuje srdce zvenčí a brání mu v plnění.
• Tenzní pneumotorax: Vzduch proniká do hrudní dutiny, kde se hromadí pod tlakem, stlačuje plíci a velké cévy a brání návratu krve do srdce.

🩺 Klinický obraz a příznaky

Příznaky šoku se mohou lišit podle typu a stadia, ale existují společné rysy:

• Kardiovaskulární systém:
  • Hypotenze: Nízký krevní tlak (systolický pod 90 mmHg) je klíčovým, ale často pozdním příznakem.
  • Tachykardie: Zrychlený puls (nad 100 úderů za minutu) je časným kompenzačním mechanismem. U neurogenního šoku může být naopak přítomna bradykardie (pomalý puls).
  • Slabý, nitkovitý puls.
• Kůže:
  • Studená, vlhká, lepkavá kůže.
  • Bledost nebo cyanóza (namodralé zbarvení) v důsledku centralizace oběhu.
  • Výjimkou je časná fáze septického šoku ("teplý šok"), kdy může být kůže teplá a červená kvůli vazodilataci.
• Dýchací systém:
  • Zrychlené, povrchní dýchání (tachypnoe).
• Nervový systém:
  • Změny psychického stavu: neklid, úzkost, zmatenost, později apatie, spavost až bezvědomí.
• Ledviny:
  • Snížená tvorba moči (oligurie) až zástava močení (anurie) je známkou selhávajícího prokrvení ledvin.

🔬 Diagnostika

Diagnóza šoku je primárně klinická, založená na přítomnosti výše uvedených příznaků. Klíčové je rychlé rozpoznání stavu a okamžité zahájení léčby, často souběžně s diagnostikou příčiny.

• Fyzikální vyšetření: Zhodnocení vitálních funkcí (tlak, puls, dechová frekvence, teplota), stavu vědomí, barvy a teploty kůže.
• Laboratorní vyšetření:
  • Krevní plyny a laktát: Zvýšená hladina laktátu je klíčovým ukazatelem tkáňové hypoperfuze.
  • Krevní obraz, biochemie, koagulace.
• Monitorování: Kontinuální sledování EKG, krevního tlaku (často invazivně), saturace krve kyslíkem.
• Zobrazovací metody: Echokardiografie k posouzení funkce srdce, rentgen hrudníku, ultrazvuk břicha (např. FAST protokol u traumat) nebo výpočetní tomografie (CT) k nalezení zdroje krvácení nebo jiné příčiny.

🚑 První pomoc a léčba

Léčba šoku je urgentní a má dva hlavní cíle: okamžitě stabilizovat pacienta a co nejrychleji odstranit vyvolávající příčinu.

První pomoc

Při podezření na šok je nutné okamžitě volat záchrannou službu (linka 155). Do jejího příjezdu je možné provést následující opatření (tzv. pravidlo 5T): 1. Teplo: Zabránit podchlazení pacienta (přikrýt dekou, izolační fólií). 2. Ticho: Zajistit klidné prostředí. 3. Tekutiny: Nepodávat tekutiny ústy! Hrozí vdechnutí při poruše vědomí. Tekutiny se podávají pouze nitrožilně zdravotníky. 4. Tišení bolesti: Znehybnění zlomenin, psychická podpora. 5. Transport: Zajistit co nejrychlejší odborný transport do nemocnice.

Dále je klíčové zastavit viditelné krvácení a zajistit průchodnost dýchacích cest. Poloha pacienta závisí na stavu – klasická protišoková poloha se zvednutými končetinami se dnes doporučuje s opatrností a není vhodná u všech typů šoku (např. u kardiogenního).

Odborná léčba

Probíhá na urgentním příjmu nebo jednotce intenzivní péče a řídí se protokolem ABCDE.

• A (Airway): Zajištění průchodnosti dýchacích cest, v případě potřeby intubace a umělá plicní ventilace.
• B (Breathing): Podávání kyslíku, podpora dýchání.
• C (Circulation): Agresivní doplňování tekutin nitrožilními krystaloidními roztoky. U hemoragického šoku podávání krevních derivátů. Podávání léků na podporu krevního tlaku (vazopresory, např. noradrenalin) a srdeční činnosti (inotropika, např. dobutamin).
• Léčba příčiny:
  • Hypovolemický šok: Zastavení krvácení (chirurgie, endoskopie), doplnění objemu.
  • Kardiogenní šok: Léčba infarktu (např. angioplastika), léčba arytmií.
  • Septický šok: Okamžité podání širokospektrých antibiotik, odstranění zdroje infekce.
  • Anafylaktický šok: Podání adrenalinu, antihistaminik a kortikoidů.
  • Obstruktivní šok: Odstranění obstrukce (např. rozpuštění embolie, drenáž hrudníku, punkce perikardu).

💡 Pro laiky

Představte si lidské tělo jako velké město a krevní oběh jako rozvážkovou službu, která doručuje balíčky s kyslíkem a živinami do všech domů (buněk). Šok je stav, kdy tato rozvážková služba z nějakého důvodu selže.

• Málo aut (hypovolemický šok): Po velké nehodě (krvácení) nebo úniku paliva (dehydratace) je na silnicích příliš málo dodávek. Balíčky se nedostanou tam, kam mají.
• Rozbitá centrála (kardiogenní šok): Hlavní depo (srdce), které auta vysílá na cestu, je poškozené (např. infarktem) a nedokáže auta vypravit dostatečně rychle.
• Příliš široké silnice (distribuční šok): Všechny silnice ve městě se náhle extrémně rozšíří (např. při alergii nebo infekci). I když je aut dost, ztratí se v obrovském prostoru, jejich tlak klesne a nedojedou do cíle.
• Zácpa na hlavní dálnici (obstruktivní šok): Na klíčové dálnici u depa (velké cévy u srdce) je obrovská havárie (např. krevní sraženina), která brání autům vyjet z depa nebo se do něj vrátit.

Ve všech případech je výsledek stejný: domy (buňky) nedostávají své životně důležité balíčky, začnou chřadnout a pokud se doprava rychle neobnoví, celé čtvrti (orgány) začnou odumírat. Proto je šok tak nebezpečný a vyžaduje okamžitý zásah "opravářů" (lékařů).

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025