Třetí Francouzská republika
Obsah boxu
Třetí Francouzská republika (francouzsky Troisième République française) byl politický režim ve Francii, který existoval od 4. září 1870 do 10. července 1940. Vznikla na troskách Druhého císařství po porážce v prusko-francouzské válce a zanikla po drtivé porážce od nacistického Německa na začátku druhé světové války, kdy byla nahrazena autoritářským Vichistickým režimem.
Přestože byla Třetí republika často poznamenána politickou nestabilitou, vnitřními krizemi a častým střídáním vlád, stala se nejdéle trvajícím politickým režimem ve Francii od Velké francouzské revoluce. Během její existence se ve francouzské společnosti hluboce zakořenily republikánské hodnoty, byla zavedena řada klíčových sociálních a politických reforem, včetně povinné školní docházky a striktního oddělení církve od státu. Zároveň dosáhla vrcholu Francouzská koloniální říše.
📜 Historie
🇫🇷 Vznik (1870–1871)
Třetí republika byla vyhlášena za dramatických okolností. Dne 2. září 1870 byl císař Napoleon III. zajat pruskými vojsky po katastrofální porážce v bitvě u Sedanu. Když zpráva o zajetí dorazila do Paříže, davy lidí vtrhly do ulic a požadovaly konec císařství. Dne 4. září 1870 Léon Gambetta a další republikánští poslanci na pařížské radnici vyhlásili republiku a ustavili Vládu národní obrany.
Válka s Pruskem a jeho spojenci však pokračovala. Paříž byla obležena a po dlouhých měsících strádání kapitulovala v lednu 1871. Podmínky míru byly pro Francii tvrdé: ztráta Alsaska a části Lotrinska a placení vysokých válečných reparací. V reakci na kapitulaci a obavy z obnovení monarchie vypuklo v Paříži povstání známé jako Pařížská komuna. Tato radikální socialistická vláda byla po dvou měsících krvavě potlačena vládními vojsky vedenými Adolphem Thiersem.
🏛️ Konsolidace moci (1871–1879)
První volby do Národního shromáždění v únoru 1871 přinesly překvapivé vítězství monarchistům, kteří získali většinu. Francouzský venkov, unavený válkou a radikalismem Komuny, volil konzervativní kandidáty. Monarchisté však byli rozděleni na dva tábory: legitimisty (podporující hraběte de Chambord, vnuka Karla X.) a orleanisty (podporující hraběte pařížského, vnuka Ludvíka Filipa). Jejich neschopnost dohodnout se na společném kandidátovi dala republikánům čas na posílení svých pozic.
Klíčovou postavou tohoto období byl Adolphe Thiers, zvolený "šéfem výkonné moci" a později prvním prezidentem. Ačkoliv byl původně orleanista, postupně se přiklonil k myšlence konzervativní republiky jako jediné formy vlády, která mohla Francii sjednotit. V roce 1875 byla přijata série ústavních zákonů, které formálně ustavily Třetí republiku jako parlamentní republiku s dvoukomorovým parlamentem (Poslanecká sněmovna a Senát) a prezidentem s omezenými pravomocemi. V následujících volbách republikáni postupně získávali převahu a v roce 1879, kdy byl prezidentem zvolen přesvědčený republikán Jules Grévy, byla republika definitivně v rukou republikánů.
✨ Zlatý věk a krize (1880–1914)
Období od 80. let 19. století až do vypuknutí první světové války je často označováno jako Belle Époque (Krásná doba). Byla to éra ekonomického růstu, technologického pokroku (automobil, kinematografie, elektřina) a kulturního rozkvětu. V Paříži se konaly světové výstavy (1889 s Eiffelovou věží a 1900), které demonstrovaly francouzskou průmyslovou a kulturní sílu.
V politice dominovali tzv. "oportunističtí republikáni" a později radikálové. Klíčovou reformou bylo zavedení bezplatného, povinného a sekulárního základního vzdělání (tzv. Ferryho zákony z let 1881–1882), které mělo vychovat novou generaci loajálních občanů republiky a omezit vliv katolické církve. V roce 1905 byl přijat zákon o odluce církve a státu, který zavedl přísný laicismus a ukončil Konkordát z roku 1801.
Toto období však bylo poznamenáno i řadou vážných politických krizí, které republiku ohrožovaly:
- Boulangerova krize (1886–1889): Generál Georges Boulanger se stal populární postavou díky své revanšistické rétorice vůči Německu. Jeho hnutí spojovalo nespokojené monarchisty, bonapartisty i radikální nacionalisty a hrozilo státním převratem, než Boulanger zaváhal a uprchl ze země.
- Panamský skandál (1892): Krach společnosti budující Panamský průplav odhalil rozsáhlou korupci mezi politiky a novináři, což otřáslo důvěrou veřejnosti v politické elity.
- Dreyfusova aféra (1894–1906): Nejzávažnější krize, která hluboce rozdělila Francii. Alfred Dreyfus, židovský důstojník generálního štábu, byl falešně obviněn a odsouzen za špionáž pro Německo. Aféra odhalila silný antisemitismus v armádě a společnosti. Boj za Dreyfusovu rehabilitaci, vedený osobnostmi jako Émile Zola (s jeho slavným článkem J'accuse!), se stal bojem o základní hodnoty republiky – spravedlnost a lidská práva.
⚔️ První světová válka (1914–1918)
Vypuknutí první světové války v srpnu 1914 dočasně sjednotilo rozhádanou politickou scénu v tzv. Union sacrée (Svatá jednota). Francie nesla jednu z nejtěžších břemen války. Většina bojů na západní frontě probíhala na jejím území, což vedlo k obrovským materiálním škodám a lidským ztrátám. Zemřelo přibližně 1,4 milionu francouzských vojáků.
Válečné úsilí vedli politici jako Raymond Poincaré (prezident) a především Georges Clemenceau, který se stal předsedou vlády v roce 1917 v kritickém okamžiku a svou neústupností si vysloužil přezdívku "Otec vítězství" (Le Père la Victoire). Vítězství v roce 1918 a navrácení Alsaska-Lotrinska bylo draze vykoupeno.
📉 Meziválečné období (1919–1939)
Meziválečná Francie čelila obrovským výzvám. Země byla ekonomicky vyčerpaná, demograficky oslabená a politicky nestabilní. Vlády se rychle střídaly, což ztěžovalo řešení problémů, jako byla poválečná obnova a splácení válečných dluhů. Politická scéna se polarizovala mezi pravicový Bloc National a levicový Cartel des Gauches.
Světová hospodářská krize zasáhla Francii se zpožděním, ale o to déle trvala. Rostoucí nezaměstnanost a sociální napětí vedly k vzestupu extremistických hnutí, jak fašistických lig na pravici, tak komunistické strany na levici. Krize vyvrcholila nepokoji 6. února 1934 v Paříži, které byly vnímány jako pokus o fašistický puč. V reakci na tuto hrozbu se levicové a středové strany spojily a v roce 1936 vytvořily vládu Lidové fronty v čele se socialistou Léonem Blumem. Tato vláda zavedla významné sociální reformy, jako byla 40hodinová pracovní doba a placená dovolená, ale nedokázala vyřešit hluboké ekonomické problémy a rozpadla se v roce 1938.
V zahraniční politice se Francie snažila zajistit svou bezpečnost vůči Německu budováním Maginotova linie a systémem aliancí (např. s Československem a Polskem). Politika appeasementu vůči Adolfu Hitlerovi, která vyvrcholila Mnichovskou dohodou v roce 1938, však selhala.
💥 Pád a zánik (1939–1940)
Po německé invazi do Polska vyhlásila Francie 3. září 1939 Německu válku. Následovalo období tzv. podivné války, kdy na západní frontě nedocházelo k významným bojům. Dne 10. května 1940 zahájilo Německo bleskový útok na Francii přes Ardeny, čímž obešlo Maginotovu linii. Francouzská armáda a její spojenci byli zaskočeni a během několika týdnů poraženi. Bitva o Francii skončila drtivou porážkou.
Vláda uprchla z Paříže do Bordeaux a následně do Vichy. Uprostřed chaosu a poraženectví se stal předsedou vlády maršál Philippe Pétain, hrdina první světové války. Dne 22. června 1940 podepsal příměří s Německem. Dne 10. července 1940 si nechal Národním shromážděním odhlasovat mimořádné pravomoci k vypracování nové ústavy. Tímto aktem Třetí republika de facto zanikla a byla nahrazena autoritářským a kolaborantským režimem známým jako Vichistická Francie.
🏛️ Politický systém
Třetí republika byla definována ústavními zákony z roku 1875. Jednalo se o parlamentní republiku s dvoukomorovým parlamentem:
- Poslanecká sněmovna (Chambre des députés) byla volena na 4 roky v přímých volbách na základě všeobecného mužského volebního práva.
- Senát (Sénat) byl volen nepřímo sborem volitelů a jeho členové měli devítileté funkční období. Senát měl fungovat jako konzervativní pojistka proti radikálním náladám sněmovny.
Prezident republiky byl volen na 7 let oběma komorami parlamentu. Jeho pravomoci byly spíše ceremoniální, ačkoliv formálně jmenoval předsedu vlády a mohl rozpustit sněmovnu (se souhlasem Senátu). Skutečnou výkonnou moc držela vláda (Rada ministrů) v čele s jejím předsedou (Président du Conseil), která byla odpovědná parlamentu.
Charakteristickým rysem politického systému byla jeho nestabilita. Existence mnoha politických stran a frakcí znemožňovala vytvoření stabilní parlamentní většiny. Vlády byly obvykle koaliční a měly krátkou životnost, což vedlo k častým vládním krizím.
🌍 Koloniální říše
Během Třetí republiky dosáhla Francouzská koloniální říše svého největšího územního rozsahu. Francie expandovala především v Africe, kde ovládla rozsáhlá území v severní, západní a rovníkové Africe (např. Tunisko, Maroko, Francouzská Západní Afrika, Francouzská rovníková Afrika) a na Madagaskaru. V Asii upevnila svou kontrolu nad Francouzskou Indočínou.
Tato expanze byla motivována ekonomickými zájmy (zdroje surovin, nová odbytiště), strategickými důvody a silným pocitem národní prestiže, který měl kompenzovat porážku z roku 1870. Byla ideologicky ospravedlňována konceptem mission civilisatrice (civilizační mise), podle kterého měla Francie povinnost šířit svou kulturu, jazyk a hodnoty mezi "méně rozvinutými" národy.
🔬 Věda, kultura a společnost
Éra Třetí republiky, zejména období Belle Époque, byla časem mimořádného kulturního a vědeckého rozkvětu.
- Umění: Impresionismus (Claude Monet, Pierre-Auguste Renoir) a postimpresionismus (Paul Cézanne, Vincent van Gogh, Paul Gauguin) způsobily revoluci v malířství. Vznikaly nové umělecké směry jako kubismus (Pablo Picasso, Georges Braque).
- Věda: Francouzští vědci byli na světové špičce. Louis Pasteur položil základy mikrobiologie a imunologie, Marie Curie-Skłodowská a Pierre Curie provedli průkopnický výzkum radioaktivity.
- Architektura a technika: Symbolem doby se stala Eiffelova věž, postavená pro Světovou výstavu v roce 1889. Rozvíjela se železnice, automobilismus a rodící se letectví.
- Společnost: Společnost procházela hlubokými změnami. Urbanizace pokračovala, rostla role dělnické třídy a vznikaly odborové svazy. Zákony o vzdělání a odluce církve od státu formovaly moderní, sekulární francouzskou identitu.
💡 Pro laiky
- Co to byla Třetí republika? Byl to způsob, jakým byla Francie řízena po dobu 70 let (1870–1940). Neměla krále ani císaře, ale voleného prezidenta a parlament. Byla to demokracie, i když v té době mohli volit jen muži.
- Proč se jí říkalo "Třetí"? Protože byla třetím pokusem o republikánské zřízení ve Francii. První republika vznikla během Velké francouzské revoluce (1792–1804) a druhá po revoluci v roce 1848 (1848–1852). Obě měly krátké trvání.
- Proč byla tak nestabilní? V parlamentu bylo mnoho malých stran, které se nedokázaly dohodnout. Proto se vlády často měnily, někdy i několikrát do roka. Bylo to jako skládat puzzle z dílků, které k sobě nepasují.
- Co po ní zbylo? Zavedla mnoho věcí, které jsou ve Francii dodnes důležité: státní hymnu La Marseillaise, státní svátek 14. července, a hlavně princip laïcité – tedy že stát a náboženství jsou přísně odděleny. Také zavedla bezplatné a povinné vzdělání pro všechny děti.
👑 Dědictví
Navzdory svému neslavnému konci zanechala Třetí republika Francii trvalé dědictví. Podařilo se jí pevně zakotvit republikánskou formu vlády a demokratické principy v zemi, která byla po staletí monarchií. Symboly a hodnoty republiky, jako je motto Liberté, égalité, fraternité, se staly nedílnou součástí národní identity. Reformy v oblasti vzdělávání a zavedení laicismu formovaly moderní francouzskou společnost. I když byla politicky nestabilní, prokázala odolnost vůči mnoha krizím a dokázala dovést zemi k vítězství v první světové válce. Její zkušenosti, jak pozitivní, tak negativní, ovlivnily formování Čtvrté a Páté republiky.