Sardinské království
Obsah boxu
Šablona:Infobox - historický stát
Sardinské království, často označované také jako Sardinie-Piemont, byl státní útvar existující v letech 1720 až 1861. Ačkoliv neslo jméno po ostrově Sardinie, jeho politické, ekonomické a vojenské centrum se nacházelo na pevninské části v Piemontu s hlavním městem v Turíně. Království hrálo klíčovou roli v procesu sjednocení Itálie (tzv. Risorgimento) v 19. století a stalo se přímým předchůdcem moderního Italského království. Vládla v něm Savojská dynastie.
📜 Historie
🏛️ Vznik pod vládou Savojských
Původní Sardinské království vzniklo již ve středověku a po staletí bylo součástí držav Aragonské koruny a později Španělska. Zlom nastal po válce o španělské dědictví na počátku 18. století. Utrechtský mír z roku 1713 přiřkl Sardinii rakouským Habsburkům a Sicílii vévodovi Viktoru Amadeovi II. ze Savojska.
Španělsko se pokusilo tento stav zvrátit invazí na Sardinii a Sicílii, což vedlo k válce čtverné aliance. Výsledkem byl Haagský mír z roku 1720, který donutil Viktora Amadea II. vyměnit Sicílii za méně prosperující, ale strategicky položenou Sardinii. Tímto aktem se stal králem Sardinie a jeho pevninské državy (Savojsko, Piemont, Nizza) byly spojeny s ostrovem do jednoho státního celku, který oficiálně nesl název Sardinské království. Hlavním městem a centrem moci však zůstal pevninský Turín.
⚔️ Napoleonské války a restaurace
Během francouzské revoluce a následných napoleonských válek bylo království zasaženo francouzskou expanzí. V roce 1792 obsadila revoluční Francie Savojsko a Nizzu a později i celý Piemont. Královská rodina v čele s králem Viktorem Emanuelem I. byla nucena uprchnout na Sardinii pod ochranu britského námořnictva a sídlila v Cagliari.
Po porážce Napoleona v roce 1814 a následném Vídeňském kongresu v roce 1815 bylo Sardinské království obnoveno ve svých původních hranicích a navíc posíleno o území bývalé Janovské republiky včetně Ligurie. Tento krok měl vytvořit silnější nárazníkový stát na jihovýchodní hranici Francie.
🇮🇹 Risorgimento a sjednocení Itálie
V 19. století se Sardinské království stalo ohniskem italského nacionalismu a hnutí za sjednocení, známého jako Risorgimento. Král Karel Albert v revolučním roce 1848 vyhlásil válku Rakousku, které ovládalo severní Itálii (Lombardsko-benátské království). Po počátečních úspěších byl však poražen v bitvě u Custozy a definitivně v bitvě u Novary v roce 1849, po níž abdikoval ve prospěch svého syna Viktora Emanuela II..
Klíčovou postavou se stal ministerský předseda hrabě Camillo Cavour, který se úřadu ujal v roce 1852. Cavour byl geniální diplomat a stratég, který modernizoval ekonomiku a armádu království. Jeho cílem bylo sjednotit Itálii pod vládou Savojské dynastie. Zapojil Sardinské království do Krymské války po boku Británie a Francie, čímž si získal mezinárodní prestiž a místo u jednacího stolu.
V roce 1859 uzavřel Cavour tajnou dohodu s francouzským císařem Napoleonem III. a společně vyprovokovali válku s Rakouskem. Francouzsko-sardinská vojska zvítězila v klíčových bitvách u Magenty a Solferina, což vedlo k připojení Lombardie k Sardinskému království. Výměnou za pomoc muselo království postoupit Francii své původní rodové državy, Savojsko a Nizzu.
V roce 1860 se k Sardinskému království po plebiscitech připojily středoitalské státy (Toskánské velkovévodství, Modena, Parma a část Papežského státu). Ve stejném roce se Giuseppe Garibaldi se svou Výpravou tisíce vylodil na Sicílii a dobyl celé Království obojí Sicílie. Následně předal moc králi Viktoru Emanuelovi II.
🏁 Zánik a vznik Italského království
Dne 17. března 1861 se v Turíně sešel první celoitalský parlament, který Viktora Emanuela II. prohlásil králem Itálie. Tímto aktem Sardinské království formálně zaniklo a jeho instituce, zákony a dynastie se staly základem nově vzniklého Italského království.
🌍 Geografie a území
Sardinské království se skládalo ze dvou odlišných částí:
- Ostrovní část: Ostrov Sardinie, který dal království jméno. Byl převážně agrární, s hornatým vnitrozemím a relativně řídkým osídlením. Administrativním centrem bylo Cagliari.
- Pevninská část: Byla ekonomickým a politickým jádrem státu. Zahrnovala:
- Piemont: Hornatá i nížinná oblast na severozápadě Itálie s hlavním městem Turín.
- Savojsko: Hornatá, francouzsky mluvící oblast v Alpách (do roku 1860).
- Hrabství Nizza: Pobřežní oblast kolem města Nice (do roku 1860).
- Ligurie: Pobřežní pás s významným přístavem Janov, připojený v roce 1815.
- Údolí Aosty: Autonomní, francouzsky mluvící region.
🏛️ Politický systém
Původně bylo Sardinské království absolutistickou monarchií s plnou mocí v rukou krále. Zásadní změna přišla 4. března 1848, kdy král Karel Albert vydal ústavu známou jako Statuto Albertino. Ta přeměnila stát na konstituční monarchii a zavedla dvoukomorový parlament:
- Senato del Regno (Senát království): Horní komora, jejíž členové byli jmenováni králem na doživotí.
- Camera dei deputati (Poslanecká sněmovna): Dolní komora, volená na základě omezeného cenzovního volebního práva.
Statuto Albertino se později stalo první ústavou sjednocené Itálie a platilo až do roku 1948.
👑 Seznam panovníků z rodu Savojských
- Viktor Amadeus II. (1720–1730)
- Karel Emanuel III. (1730–1773)
- Viktor Amadeus III. (1773–1796)
- Karel Emanuel IV. (1796–1802)
- Viktor Emanuel I. (1802–1821)
- Karel Felix (1821–1831)
- Karel Albert (1831–1849)
- Viktor Emanuel II. (1849–1861) - stal se prvním králem sjednocené Itálie.
💡 Pro laiky
Představte si, že máte firmu, která se oficiálně jmenuje "Sardinská, a.s.", protože jste kdysi získali práva na ostrově Sardinie. Všechny vaše hlavní továrny, kanceláře, vedení a zaměstnanci jsou ale ve velkém průmyslovém městě Turín na pevnině. I když se firma jmenuje po ostrově, veškeré dění a rozhodování probíhá na pevnině. Přesně tak fungovalo Sardinské království. Jméno mělo po ostrově Sardinie, ale jeho "mozkem a svaly" byl region Piemont na severu Itálie. Právě z Piemontu a Turína vzešla síla, která nakonec dokázala sjednotit roztříštěnou Itálii do jednoho státu.