Napoleon III.
Obsah boxu
Napoleon III. (celým jménem Charles-Louis Napoléon Bonaparte; * 20. dubna 1808, Paříž – † 9. ledna 1873, Chislehurst) byl první prezident Druhé francouzské republiky a později, jako Napoleon III., poslední císař Druhého francouzského císařství. Byl synovcem císaře Napoleona I.
Jeho vláda je spojena s rozsáhlou modernizací Francie, včetně slavné přestavby Paříže pod vedením barona Haussmanna, rozvojem železnic a podporou průmyslu. V zahraniční politice se snažil obnovit francouzský vliv v Evropě, což vedlo k účasti v Krymské válce a podpoře sjednocení Itálie. Jeho ambice však vedly i k neúspěšným podnikům, jako byla intervence v Mexiku. Jeho vláda skončila katastrofální porážkou v prusko-francouzské válce, kde byl zajat v bitvě u Sedanu, což vedlo k pádu císařství a vyhlášení Třetí republiky.
📜 Život před nástupem k moci
👶 Mládí a exil
Charles-Louis Napoléon Bonaparte se narodil v Paříži jako třetí syn Ludvíka Bonaparta, krále Holandska a mladšího bratra Napoleona I., a Hortense de Beauharnais, dcery Napoleonovy první manželky Joséphine de Beauharnais. Po pádu Prvního císařství v roce 1815 byla rodina Bonapartů nucena odejít do exilu.
Mladý Ludvík-Napoleon vyrůstal převážně ve Švýcarsku na zámku Arenenberg a v Německu v Augsburgu, kde získal vzdělání. Byl silně ovlivněn legendou svého strýce a věřil, že je jeho osudem obnovit bonapartistickou dynastii ve Francii. V mládí se zapojil do hnutí italských revolucionářů, tzv. karbonářů, bojujících proti rakouské nadvládě v Itálii.
🗳️ První politické pokusy
Po smrti Napoleonova syna Napoleona II. v roce 1832 se Ludvík-Napoleon stal hlavním pretendentem bonapartistického trůnu. Podnikl dva neúspěšné pokusy o státní převrat.
- Štrasburský pokus (1836): Pokusil se získat na svou stranu posádku ve Štrasburku, ale byl rychle zatčen. Král Ludvík Filip ho tehdy pouze vypověděl do Spojených států.
- Boulogneský pokus (1840): Po návratu do Evropy se vylodil poblíž Boulogne-sur-Mer s malou skupinou stoupenců. I tento pokus selhal a tentokrát byl odsouzen k doživotnímu vězení v pevnosti Ham.
Během svého šestiletého věznění studoval, psal politické a sociální spisy (např. L'extinction du paupérisme – Vymýcení chudoby) a formuloval svou politickou ideologii, tzv. bonapartismus. V roce 1846 se mu podařilo z pevnosti uprchnout v přestrojení za dělníka a odešel do Londýna.
👑 Vzestup a vláda
🇫🇷 Prezidentem Druhé republiky
Příležitost pro Ludvíka-Napoleona přišla s revolucí v roce 1848, která svrhla monarchii Ludvíka Filipa a vedla k vyhlášení Druhé republiky. Vrátil se do Francie a byl zvolen do Ústavodárného shromáždění.
Díky svému slavnému jménu, které symbolizovalo řád, stabilitu a národní slávu, a díky slibům, které oslovovaly všechny vrstvy společnosti, drtivě zvítězil v prezidentských volbách v prosinci 1848. Získal přes 74 % hlasů a stal se prvním prezidentem Francie zvoleným v přímém lidovém hlasování. Jako prezident se brzy dostal do konfliktu s převážně monarchistickým parlamentem, který omezoval jeho pravomoci a bránil jeho snaze o znovuzvolení.
🏛️ Státní převrat a vznik císařství
Když se blížil konec jeho mandátu a ústava mu nedovolovala kandidovat znovu, rozhodl se pro radikální krok. Dne 2. prosince 1851, v den výročí bitvy u Slavkova a korunovace Napoleona I., provedl státní převrat. S pomocí armády rozpustil Národní shromáždění, nechal zatknout své politické oponenty a potlačil veškerý odpor.
Svůj čin si nechal posvětit v plebiscitu (referendu), ve kterém drtivá většina Francouzů schválila jeho jednání a pověřila ho vypracováním nové ústavy. O rok později, 2. prosince 1852, po dalším úspěšném plebiscitu, se prohlásil císařem Francouzů pod jménem Napoleon III. Tím byla Druhá republika zrušena a nahrazena Druhým císařstvím.
⚙️ Politika Druhého císařství
Vláda Napoleona III. se dělí na dvě období: autoritářské císařství (1852–1860) a liberální císařství (1860–1870), kdy postupně uvolňoval politickou kontrolu a rozšiřoval pravomoci parlamentu.
🏙️ Domácí politika a modernizace Francie
Napoleon III. se zaměřil na hospodářský a sociální rozvoj země. Jeho vláda je synonymem pro průmyslovou revoluci ve Francii.
- Přestavba Paříže: Nejviditelnějším odkazem jeho vlády je radikální přestavba Paříže pod vedením prefekta barona Georgese-Eugèna Haussmanna. Staré, úzké a nehygienické středověké ulice byly nahrazeny širokými, rovnými bulváry, vznikly nové parky (Boulogneský lesík), náměstí, kanalizační systém a moderní budovy, včetně Opéra Garnier. Přestavba měla i vojenský význam – široké bulváry ztěžovaly stavbu barikád.
- Hospodářský rozvoj: Masivně podporoval výstavbu železnice, která propojila celou zemi. Zakládaly se nové banky (např. Crédit Mobilier), které financovaly průmyslové podniky. Uzavřel smlouvu o volném obchodu s Velkou Británií (Cobden-Chevalierova smlouva), což stimulovalo francouzský průmysl.
- Sociální politika: Přestože potlačoval politickou opozici, zavedl některé sociální reformy. V roce 1864 udělil dělníkům právo na stávku a podporoval zakládání družstev a sociálních institucí.
🌍 Zahraniční politika
Cílem Napoleona III. bylo rozbít systém Vídeňského kongresu, který izoloval Francii, a obnovit její velmocenské postavení.
- Krymská válka (1853–1856): Spojenectví s Velkou Británií a Osmanskou říší proti Rusku skončilo vítězstvím. Pařížský kongres v roce 1856 potvrdil Francii jako klíčovou evropskou mocnost.
- Sjednocení Itálie: Podporoval Sardinské království v boji proti Rakousku. Po vítězné bitvě u Solferina (1859) získala Francie za odměnu Savojsko a Nice. Jeho politika však byla nekonzistentní, protože zároveň chránil papežský stát v Římě, což mu znepřátelilo italské nacionalisty.
- Koloniální expanze: Rozšířil francouzskou koloniální říši v Alžírsku, západní Africe (Senegal), a zejména v jihovýchodní Asii, kde položil základy Francouzské Indočíny (dnešní Vietnam a Kambodža).
- Mexická intervence (1861–1867): Jeho největší zahraničněpolitický neúspěch. Pokusil se v Mexiku vytvořit loutkové císařství pod vládou Maxmiliána Habsburského. Projekt ztroskotal na odporu mexických republikánů vedených Benitem Juárezem a tlaku USA. Skončil stažením francouzských vojsk a popravou císaře Maxmiliána.
⚔️ Pád a exil
🇩🇪 Prusko-francouzská válka
Vzestup Pruska pod vedením kancléře Otta von Bismarcka představoval pro Francii novou hrozbu. Bismarck záměrně provokoval Francii, aby ji donutil k válce, kterou potřeboval ke sjednocení Německa. Záminkou se stal spor o nástupnictví na španělský trůn. Po zveřejnění tzv. Emžské depeše vyhlásila Francie v červenci 1870 Prusku válku.
Francouzská armáda byla špatně připravená a organizovaná. Utrpěla sérii porážek a 1. září 1870 byla hlavní francouzská armáda i se samotným císařem Napoleonem III. obklíčena a donucena ke kapitulaci v bitvě u Sedanu.
🏴 Poslední léta v Anglii
Zpráva o zajetí císaře vyvolala v Paříži šok a vedla k nekrvavé revoluci. 4. září 1870 bylo císařství svrženo a vyhlášena Třetí republika. Po propuštění z pruského zajetí v roce 1871 odešel Napoleon III. do exilu do Anglie, kde se setkal se svou manželkou Evženií a synem. Žil v Chislehurstu v Kentu, kde 9. ledna 1873 zemřel na komplikace po operaci ledvinových kamenů.
🏛️ Odkaz a hodnocení
Napoleon III. je jednou z nejkontroverznějších postav francouzských dějin. Jeho kritici, jako například spisovatel Victor Hugo (který ho nazval Napoleonem Malým), ho odsuzovali jako tyrana, který zničil republiku a zavedl Francii do katastrofální války.
Na druhou stranu je uznáván jako velký modernizátor, který položil základy moderní Francie. Jeho vláda přinesla dvě desetiletí hospodářské prosperity, průmyslového růstu a sociálního pokroku. Přestavba Paříže dodnes definuje tvář francouzského hlavního města. Jeho odkaz je tak směsicí autoritářství a pokroku, velkolepých vizí a fatálních selhání.
🧐 Pro laiky
- Bonapartismus: Politický styl, který Napoleon III. ztělesňoval. Je to forma vlády, kde silný, autoritářský vůdce (často s vojenským pozadím) vládne s podporou lidu, kterou si zajišťuje prostřednictvím referend (plebiscitů). Kombinuje nacionalismus, slávu, sociální reformy a centralizovanou moc. V podstatě říká: "Dejte mi moc a já vám zajistím pořádek, prosperitu a národní hrdost."
- Haussmannizace: Označení pro masivní přestavbu měst po vzoru Paříže za Napoleona III. Znamená to bourání starých čtvrtí a jejich nahrazení širokými, rovnými ulicemi (bulváry), velkými veřejnými budovami, parky a moderní infrastrukturou (kanalizace, vodovody). Cílem bylo město nejen zkrášlit a ozdravit, ale také ho lépe kontrolovat.
- Plebiscit: Přímé hlasování všech občanů o jedné konkrétní a důležité otázce. Napoleon III. plebiscity mistrně využíval, aby obešel parlament a získal přímý souhlas lidu pro své kroky, například pro státní převrat nebo pro vyhlášení císařství. Dávalo to jeho autoritářské vládě zdání demokratické legitimity.