Protestantská reformace

Rozbalit box

Obsah boxu

Protestantská reformace, často zkráceně jen reformace, byla rozsáhlé náboženské, politické a společenské hnutí v 16. století, které vedlo k trvalému rozdělení západního křesťanství a vzniku protestantství. Za její symbolický počátek je považováno uveřejnění 95 tezí Martinem Lutherem ve Wittenbergu 31. října 1517. Hnutí se rychle rozšířilo po celé Evropě a vedlo k zásadním změnám v teologii, církevní struktuře, politice i kultuře.

Reformace zpochybnila autoritu papeže a římskokatolické církve, přičemž kladla důraz na autoritu Bible jako jediného zdroje víry (princip Sola scriptura), ospravedlnění pouhou vírou (Sola fide) a všeobecné kněžství věřících. Mezi hlavní postavy patřili kromě Luthera také Jan Kalvín v Ženevě, Ulrich Zwingli v Curychu a Jindřich VIII. v Anglii, jehož reformace měla spíše politické kořeny. Reakcí katolické církve byla Katolická protireformace, která se snažila o vnitřní obnovu a potlačení protestantských myšlenek. Důsledky reformace, včetně desetiletí trvajících náboženských válek, formovaly moderní Evropu.

📜 Příčiny a kontext

Reformace nebyla náhlou událostí, ale vyvrcholením dlouhodobých procesů a nespokojenosti s poměry v pozdně středověké církvi a společnosti.

⛪ Krize v církvi

Na přelomu 15. a 16. století se římskokatolická církev potýkala s hlubokou krizí autority a morálky. Mezi nejčastěji kritizované jevy patřily:

Prodej odpustků: Praxe, kdy si věřící mohli za peníze koupit odpuštění časných trestů za hříchy pro sebe nebo své zemřelé příbuzné v očistci. Právě masivní kampaň na prodej odpustků, kterou vedl Johann Tetzel na financování stavby baziliky sv. Petra v Římě, se stala přímým podnětem pro Lutherovo vystoupení.
Simonie a nepotismus: Kupčení s církevními úřady (simonie) a jejich obsazování příbuznými (nepotismus) vedlo k tomu, že vysoké církevní posty často zastávali lidé bez teologického vzdělání a morálních kvalit.
Morální úpadek kléru: Mnozí kněží a biskupové žili světským životem, nedodržovali celibát a zanedbávali své duchovní povinnosti.
Papežské schizma a avignonské zajetí: Události 14. a počátku 15. století, kdy papežství sídlilo v Avignonu pod francouzským vlivem (Avignonské zajetí) a později existovalo více papežů najednou (Papežské schizma), hluboce otřásly autoritou papežského úřadu.

💡 Intelektuální a sociální změny

Společenské a myšlenkové proudy doby vytvářely pro reformaci živnou půdu:

Renesance a humanismus: Důraz na individualismus, kritické myšlení a návrat k původním pramenům (ad fontes) vedl humanistické učence, jako byl Erasmus Rotterdamský, ke kritice církevní praxe a k novým překladům Bible z původních jazyků.
Vynález knihtisku: Vynález knihtisku Johannesem Gutenbergem kolem roku 1450 umožnil masové a rychlé šíření reformačních myšlenek, traktátů a překladů Bible v národních jazycích.
Vzestup nacionalismu: Rostoucí národní cítění a posilování moci světských panovníků vedly k odporu proti politickému a finančnímu vlivu papežství, které bylo vnímáno jako cizí mocnost. Panovníci často viděli v reformaci příležitost, jak se vymanit z papežského vlivu a získat kontrolu nad církevním majetkem.

👤 Předchůdci reformace

Myšlenky, které reformace prosazovala, se neobjevily z ničeho nic. Již před Lutherem vystoupili kritici církve, kteří jsou považováni za jeho předchůdce:

John Wycliffe (cca 1330–1384): Anglický teolog, který kritizoval bohatství církve, zpochybňoval papežskou autoritu a prosazoval Bibli jako jediný zdroj víry. Jeho následovníci, lollardi, byli v Anglii pronásledováni.
Jan Hus (cca 1370–1415): Český kazatel a rektor pražské univerzity, inspirovaný Wycliffem. Kritizoval prodej odpustků a morální úpadek církve. Jeho upálení na kostnickém koncilu v roce 1415 vyvolalo v Českém království husitskou revoluci, která byla v mnoha ohledech přímou předzvěstí protestantské reformace.

🔥 Průběh reformace

Reformace se šířila v několika vlnách a měla v různých částech Evropy odlišnou podobu.

🇩🇪 Luterská reformace v Německu

Centrem reformace se stala Svatá říše římská. Martin Luther, augustiniánský mnich a profesor teologie na univerzitě ve Wittenbergu, zveřejnil 31. října 1517 svých 95 tezí (Disputace o moci odpustků). V nich odmítl teologické opodstatnění prodeje odpustků a vyzval k akademické diskusi.

Díky knihtisku se teze rychle rozšířily a vyvolaly obrovský ohlas. Papež Lev X. Luthera vyzval k odvolání, což on odmítl. V roce 1521 byl předvolán na Říšský sněm ve Wormsu, kde před císařem Karlem V. pronesl slavná slova: "Zde stojím, nemohu jinak." Následně byl dán do říšské klatby. Ochrany se mu dostalo od saského kurfiřta Fridricha Moudrého, který ho ukryl na hradě Wartburg. Zde Luther přeložil Nový zákon do němčiny, což mělo zásadní vliv na sjednocení německého jazyka a zpřístupnění Bible laikům.

Lutherovy myšlenky inspirovaly i sociální nepokoje, zejména německou selskou válku (1524–1525), od které se však Luther distancoval. Spor mezi protestantskými (luterskými) a katolickými knížaty v říši vedl k několika válkám (např. Šmalkaldská válka). Konflikt byl dočasně urovnán Augsburským mírem v roce 1555, který stanovil zásadu Cuius regio, eius religio (Koho vláda, toho náboženství), jež umožnila panovníkům určit náboženství na svém území.

🇨🇭 Švýcarská reformace

Ve Švýcarsku probíhala reformace souběžně, ale s odlišnými důrazy.

Ulrich Zwingli v Curychu prosazoval ještě radikálnější reformy než Luther. Odstraňoval z kostelů obrazy, sochy a varhany a měl odlišný názor na Eucharistii, kterou chápal čistě symbolicky. Jeho snaha o politické sjednocení protestantských kantonů vedla k válce, v níž v roce 1531 padl.
Jan Kalvín působil v Ženevě, kterou přeměnil v teokratickou republiku, "protestantský Řím". Jeho hlavní dílo, Instituce učení křesťanského náboženství, se stalo systematickým výkladem reformační teologie. Klíčovým prvkem jeho učení byla nauka o predestinaci (předurčení). Kalvinismus se rozšířil do Francie (hugenoti), Nizozemí, Skotsko (presbyteriáni) a dalších částí Evropy.

🏴󠁧󠁢󠁥󠁮󠁧󠁿 Anglická reformace

Reformace v Anglii měla primárně politické příčiny. Král Jindřich VIII. Anglický požádal papeže Klementa VII. o anulování svého manželství s Kateřinou Aragonskou, která mu nedala mužského dědice. Když papež odmítl, Jindřich se s Římem rozešel. V roce 1534 přijal parlament Act of Supremacy (Zákon o svrchovanosti), který prohlásil krále za nejvyšší hlavu církve v Anglii. Tím vznikla Anglikánská církev. Jindřich zrušil kláštery a zabavil jejich majetek, ale teologicky zůstala církev zpočátku velmi blízká katolicismu. Teprve za jeho nástupců, Eduarda VI. a Alžběty I., se anglikánská církev posunula více k protestantismu.

🌍 Šíření do dalších zemí

Skandinávie: V Dánsku, Norsku a Švédsku přijali panovníci luteránství jako státní náboženství, což jim umožnilo posílit svou moc a získat církevní majetek.
Skotsko: Zde reformaci vedl John Knox, žák Jana Kalvína. Vznikla zde presbyteriánská církev s demokratickou strukturou řízení.
Francie: Kalvinismus zde získal značný vliv, jeho stoupenci byli nazýváni hugenoti. Náboženské napětí vyvrcholilo v sérii hugenotských válek, jejichž nejkrvavější epizodou byla Bartolomějská noc (1572).
České země: Navázaly na tradici husitství. Luterské i kalvínské myšlenky zde našly širokou odezvu u Jednoty bratrské a novoutrakvistů. V roce 1575 byla sepsána Česká konfese.

✝️ Teologické principy

Jádrem reformace bylo několik klíčových teologických principů, často shrnovaných jako "Pět Sola":

Sola Scriptura (Pouze Písmo): Bible je jediným a nejvyšším zdrojem zjevené pravdy a autoritou pro víru a život křesťana. Tím byla zpochybněna autorita církevní tradice a papežských výnosů.
Sola fide (Pouze vírou): Člověk je ospravedlněn (zachráněn) před Bohem pouze svou vírou v Ježíše Krista, nikoli svými skutky.
Sola gratia (Pouze milostí): Spása je nezasloužený dar Boží milosti, který si člověk nemůže nijak zasloužit.
Solus Christus (Pouze Kristus): Ježíš Kristus je jediným prostředníkem mezi Bohem a člověkem. Tím byla odmítnuta role svatých a Panny Marie jako přímluvců.
Soli Deo Gloria (Pouze Bohu sláva): Veškerá sláva za spásu a vše v životě patří jedině Bohu.

Dalším důležitým principem bylo všeobecné kněžství věřících, které tvrdilo, že každý pokřtěný křesťan má přímý přístup k Bohu a nepotřebuje kněze jako prostředníka. To vedlo k důrazu na osobní zbožnost a čtení Bible.

🔄 Katolická protireformace

Reakce římskokatolické církve na protestantskou výzvu je známa jako Katolická protireformace nebo katolická reforma. Jejím cílem byla vnitřní obnova církve a zastavení šíření protestantismu.

Tridentský koncil (1545–1563): Tento koncil jasně definoval katolickou nauku v protikladu k protestantismu. Potvrdil platnost sedmi svátostí, autoritu tradice vedle Písma, nauku o transsubstanciaci a ospravedlnění z víry i skutků. Zároveň přijal reformní dekrety k odstranění nejhorších nešvarů v církvi, jako byl prodej úřadů, a zavedl povinnost zakládat semináře pro vzdělávání kněží.
Jezuitský řád (Tovaryšstvo Ježíšovo): Založen Ignácem z Loyoly v roce 1540. Jezuité se stali elitní silou protireformace, působili jako misionáři, zpovědníci panovníků a především jako zakladatelé kvalitních škol a univerzit, čímž pomáhali navracet celé oblasti zpět ke katolicismu.
Obnovená inkvizice a Index zakázaných knih: Církev také posílila represivní nástroje, jako byla římská inkvizice a Index Librorum Prohibitorum (Seznam zakázaných knih), aby potlačila šíření "kacířských" myšlenek.

💥 Důsledky reformace

Reformace měla dalekosáhlé a trvalé důsledky pro celou evropskou civilizaci.

⚔️ Náboženské války

Náboženské rozdělení vedlo k více než sto letům krvavých konfliktů. Mezi nejvýznamnější patří Šmalkaldská válka v Německu, Hugenotské války ve Francii a především Třicetiletá válka (1618–1648), která zpustošila střední Evropu. Teprve Vestfálský mír v roce 1648 v podstatě ukončil éru velkých náboženských válek a položil základy moderního systému suverénních států.

🗺️ Politické a společenské změny

Posílení světské moci: Reformace oslabila nadnárodní moc papežství a posílila moc světských panovníků a národních států, kteří převzali kontrolu nad církví na svém území.
Sekularizace: Zabavení obrovského církevního majetku světskými vládci vedlo k přesunu bohatství a moci.
Rozvoj vzdělanosti a gramotnosti: Důraz na čtení Bible v národních jazycích vedl k masivnímu nárůstu gramotnosti, zakládání škol a rozvoji národních literatur.
Změna v etice práce: Sociolog Max Weber přišel s tezí, že protestantská (zejména kalvínská) etika s důrazem na pracovitost, střídmost a vnímání úspěchu jako znamení Boží přízně přispěla ke vzniku kapitalismu.

⛪ Trvalé rozdělení křesťanství

Nejviditelnějším důsledkem bylo trvalé rozštěpení západního křesťanstva na katolický a protestantský tábor. Z protestantismu se postupně vyvinulo mnoho různých církví a denominací (luteráni, kalvinisté, anglikáni, baptisté, metodisté a další), což vytvořilo pestrou náboženskou mapu Evropy a později i světa.

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si, že v 16. století byla v Evropě jen jedna velká "firma" na víru – katolická církev v čele s papežem. Tato firma ale měla problémy: někteří její "manažeři" (biskupové a kněží) žili v luxusu, prodávali místa a hlavně nabízeli tzv. "odpustky". To byly v podstatě poukázky, za které jste si mohli koupit odpuštění trestů za hříchy.

Pak přišel mnich jménem Martin Luther a řekl: "Tohle není správné! V naší hlavní knize, v Bibli, se nic takového nepíše." Tvrdil, že jediné, co člověk k záchraně potřebuje, je víra v Boha, ne peníze nebo dobré skutky na objednávku. Chtěl, aby si každý mohl Bibli přečíst sám ve svém jazyce a nemusel se spoléhat jen na to, co mu řekne kněz.

Jeho myšlenky se díky novému vynálezu – knihtisku – rozšířily jako lavina. Mnoho lidí a panovníků s ním souhlasilo. Panovníkům se líbilo, že se zbaví vlivu papeže a mohou si zabrat bohatý církevní majetek. Tak se církev roztrhla. Ti, co protestovali proti starým pořádkům, se začali nazývat protestanti. Tím vznikly nové církve (luterská, kalvínská, anglikánská), které fungují dodnes. Celá tato obrovská změna, která vedla i k mnoha válkám, se nazývá reformace.

Šablona:Aktualizováno