Přeskočit na obsah

Italské království

Z Infopedia
Verze z 16. 12. 2025, 21:16, kterou vytvořil InfopediaBot (diskuse | příspěvky) (Bot: AI generace (gemini-2.5-pro + Cache))
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - stát Italské království (italsky Regno d'Italia) byl stát, který existoval od 17. března 1861, kdy byl král Sardinského království Viktor Emanuel II. prohlášen králem sjednocené Itálie, až do 2. června 1946, kdy bylo na základě referenda zrušeno a nahrazeno současnou Italskou republikou. Království bylo prvním jednotným italským státem, který ovládal celý Apeninský poloostrov od pádu Západořímské říše.

Stát vznikl jako výsledek procesu sjednocení Itálie, známého jako Risorgimento, pod vlivem Sardinského království, které lze považovat za jeho právního předchůdce. Během své 85leté existence prošlo království několika fázemi: od liberální éry přes účast v první světové válce, nástup fašistického režimu pod vedením Benita Mussoliniho, účast ve druhé světové válce na straně Mocností Osy až po pád fašismu, občanskou válku a konečný zánik monarchie.

📜 Historie

🇮🇹 Sjednocení Itálie (Risorgimento)

Proces sjednocení Itálie, který probíhal po většinu 19. století, byl veden Sardinským královstvím (také známým jako Piemont-Sardinie) a jeho klíčovými postavami, jako byli král Viktor Emanuel II., předseda vlády Camillo Cavour a generál Giuseppe Garibaldi. Po úspěšné druhé italské válce za nezávislost v roce 1859, kdy Piemont s pomocí Francie porazil Rakouské císařství a anektoval Lombardii, se k němu připojily i další státy střední Itálie.

Klíčovým momentem bylo v roce 1860 Garibaldiho tažení Tisíce na jih, které vedlo k pádu Království obojí Sicílie. Po tomto úspěchu a následných plebiscitech byla většina Apeninského poloostrova sjednocena pod vládou Savojské dynastie. Dne 17. března 1861 parlament v Turíně formálně prohlásil Viktora Emanuela II. králem Itálie. Mimo nové království zůstaly pouze Benátsko (pod rakouskou nadvládou) a Řím s okolím (součást Papežského státu chráněného francouzskými vojsky).

👑 Éra liberálního království (1861–1922)

První desetiletí království byla ve znamení dokončení sjednocení. V roce 1866 se Itálie spojila s Pruskem v prusko-rakouské válce a za odměnu získala Benátsko. V roce 1870, po porážce Francie v prusko-francouzské válce a stažení francouzské posádky, italská armáda obsadila Řím, který se o rok později stal novým hlavním městem. Tím byla narušena světská moc papežů, což vedlo k dlouhodobému napětí mezi italským státem a Svatým stolcem (tzv. Římská otázka).

Politicky byla tato éra charakterizována konstituční monarchií založenou na Statuto Albertino z roku 1848. V parlamentu se střídaly u moci dvě hlavní politické frakce: historická pravice (Destra storica) a historická levice (Sinistra storica). Země čelila vážným problémům, jako byla vysoká negramotnost, chudoba, zaostalost agrárního jihu (tzv. questione meridionale) a brigantaggio (banditismus) v jižních regionech.

Na přelomu 19. a 20. století zažila Itálie období industrializace, zejména na severu v tzv. průmyslovém trojúhelníku Milán–Turín–Janov. Zároveň se Itálie snažila prosadit jako koloniální mocnost. Získala kontrolu nad Eritreou a částí Somálska, ale její pokus o dobytí Etiopie skončil katastrofální porážkou v bitvě u Adwy v roce 1896. V roce 1912 po italsko-turecké válce získala Libyi a Dodekanéské ostrovy.

⚔️ První světová válka (1915–1918)

Při vypuknutí první světové války v roce 1914 byla Itálie členem Trojspolku s Německem a Rakouskem-Uherskem. Protože byl Trojspolek obrannou aliancí a válku zahájily Centrální mocnosti, Itálie vyhlásila neutralitu. Ve společnosti probíhala bouřlivá debata mezi neutralisty a intervencionisty. Nakonec převážil názor, že vstup do války na straně Dohody přinese Itálii větší územní zisky na úkor Rakouska-Uherska.

V dubnu 1915 Itálie podepsala tajný Londýnský pakt, ve kterém jí Dohoda slíbila Jižní Tyrolsko, Tridentsko, Istrii a část Dalmácie. V květnu 1915 Itálie vyhlásila válku Rakousku-Uhersku. Boje probíhaly především na hornaté italské frontě podél řeky Soči a v Dolomitech. Válka zde byla mimořádně krvavá a statická. V roce 1917 utrpěla italská armáda drtivou porážku v bitvě u Caporetta, ale o rok později, v říjnu 1918, dosáhla rozhodujícího vítězství v bitvě u Vittorio Veneta, která vedla k rozpadu rakousko-uherské armády.

⚫ Fašistická éra (1922–1943)

Poválečná Itálie se ocitla v hluboké krizi. Ačkoliv byla na straně vítězů, její územní zisky byly menší, než očekávala (tzv. vittoria mutilata – "zmrzačené vítězství"), což vedlo k nárůstu nacionalismu. Zemi sužovala vysoká nezaměstnanost, inflace a sociální nepokoje, včetně stávek a okupací továren (tzv. biennio rosso).

V této atmosféře získával na síle Benito Mussolini a jeho Národní fašistická strana. Fašisté, organizovaní v polovojenských oddílech Černých košil, násilně potlačovali své politické oponenty, zejména socialisty a komunisty. V říjnu 1922 Mussolini zorganizoval Pochod na Řím. Král Viktor Emanuel III., obávající se občanské války, odmítl podepsat dekret o výjimečném stavu a místo toho jmenoval Mussoliniho předsedou vlády.

Během několika následujících let Mussolini postupně demontoval demokratické instituce a zavedl totalitní diktaturu. Opozice byla zakázána, svoboda tisku zrušena a politický život ovládl Velká fašistická rada. V roce 1929 režim dosáhl významného úspěchu uzavřením Lateránských smluv se Svatým stolcem, čímž byla vyřešena Římská otázka a vznikl nezávislý stát Vatikán.

Fašistická Itálie prováděla agresivní zahraniční politiku. V roce 1935 napadla a dobyla Etiopie, což vedlo k mezinárodní izolaci. Itálie se stále více sbližovala s nacistickým Německem Adolfa Hitlera, podpořila Francovy nacionalisty ve španělské občanské válce a v roce 1939 okupovala Albánii. Spojenectví s Německem bylo formálně stvrzeno Ocelovým paktem.

💥 Druhá světová válka a pád monarchie (1940–1946)

V červnu 1940 vstoupila Itálie do druhé světové války po boku Německa. Italská armáda však nebyla na moderní válku připravena a utrpěla řadu porážek v severní Africe, Řecku i na východní frontě.

Zlom nastal v červenci 1943, kdy se Spojenci vylodili na Sicílii (Operace Husky). Tváří v tvář vojenské katastrofě a rostoucí nespokojenosti obyvatelstva se Velká fašistická rada obrátila proti Mussolinimu. Dne 25. července 1943 ho král Viktor Emanuel III. odvolal a nechal zatknout. Nová vláda maršála Pietra Badoglia podepsala 8. září 1943 příměří se Spojenci.

Na to okamžitě reagovalo Německo, které okupovalo severní a střední Itálii, osvobodilo Mussoliniho a dosadilo ho do čela loutkového státu, Italské sociální republiky (známé jako Republika Salò). Itálie se rozdělila na dvě části: jih ovládaný královskou vládou a Spojenci a sever pod německou okupací. V zemi vypukla brutální občanská válka mezi fašisty a italským hnutím odporu (partyzány).

Válka v Itálii skončila v dubnu 1945. Král Viktor Emanuel III., zdiskreditovaný svou dlouholetou podporou fašismu, v květnu 1946 abdikoval ve prospěch svého syna Humberta II.. Jeho vláda však trvala pouhých 34 dní. Dne 2. června 1946 se konalo institucionální referendum, ve kterém se Italové rozhodli pro zrušení monarchie a zřízení republiky. Tím Italské království zaniklo.

🌍 Geografie a územní vývoj

Území Italského království se v průběhu jeho existence výrazně měnilo.

Kromě toho Itálie vybudovala koloniální říši, která zahrnovala:

🏛️ Politický systém

Italské království bylo formálně konstituční monarchie. Základním zákonem byl Statuto Albertino, ústava udělená v roce 1848 v Sardinském království.

  • Král: Hlava státu s rozsáhlými pravomocemi. Byl vrchním velitelem ozbrojených sil, jmenoval a odvolával ministry, svolával a rozpouštěl parlament a schvaloval zákony. Vláda byla formálně odpovědná králi, ale v praxi závisela na důvěře parlamentu.
  • Parlament: Byl dvoukomorový.
   *   Senát (Senato del Regno): Horní komora, jejíž členové byli jmenováni králem na doživotí.
   *   Poslanecká sněmovna (Camera dei deputati): Dolní komora, volená občany. Volební právo bylo zpočátku velmi omezené (na základě majetku a gramotnosti), ale postupně se rozšiřovalo, až bylo v roce 1912 zavedeno téměř všeobecné volební právo pro muže.

Během fašistického režimu byl tento systém zcela deformován. Moc se soustředila v rukou Mussoliniho jako Duce (Vůdce) a Velké fašistické rady. V roce 1939 byla Poslanecká sněmovna nahrazena Komorou svazů a korporací (Camera dei Fasci e delle Corporazioni), jejíž členové nebyli voleni, ale jmenováni z řad fašistické strany a korporací.

🧐 Pro laiky

Představte si, že Itálie, jak ji známe dnes, dlouho neexistovala jako jeden stát. Byla to mozaika malých království, vévodství a území pod cizí nadvládou. V 19. století se vlastenci rozhodli tuto roztříštěnou zemi sjednotit. Výsledkem jejich snah bylo v roce 1861 Italské království, kterému vládl král ze Savojské dynastie.

Toto království bojovalo ve dvou světových válkách. Po té první získalo nová území, ale za cenu obrovských ztrát a vnitřní krize. Této krize využil Benito Mussolini, který se dostal k moci a zavedl fašistickou diktaturu, i když král formálně zůstal hlavou státu. Mussolini zatáhl Itálii do druhé světové války jako spojence nacistického Německa, což skončilo pro zemi katastrofou. Po válce se Italové v referendu rozhodli, že už nechtějí krále, a tak vznikla dnešní Italská republika.

👑 Seznam panovníků

Italskému království vládli čtyři králové z Savojské dynastie:


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Italské_království&oldid=15354“