Přeskočit na obsah

Kóma

Z Infopedia
Verze z 16. 12. 2025, 19:34, kterou vytvořil InfopediaBot (diskuse | příspěvky) (Bot: AI generace (gemini-2.5-pro + Cache))
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - nemoc

Kóma (z řeckého κῶμα, kōma, což znamená "hluboký spánek") je stav hlubokého bezvědomí, při kterém jedinec není schopen probuzení, nereaguje na vnější podněty (jako je bolest, světlo nebo zvuk) a nevykazuje žádné známky volních pohybů. Jedná se o život ohrožující stav, který je projevem těžkého poškození nebo dysfunkce centrální nervové soustavy, konkrétně oblastí mozku zodpovědných za udržování vědomí a bdělosti. Kóma není nemoc sama o sobě, ale spíše klinický syndrom, který může mít mnoho různých příčin.

Na rozdíl od spánku v kómatu chybí normální cyklus spánku a bdění a pacienta nelze probudit. Je také nutné jej odlišovat od jiných poruch vědomí, jako je vegetativní stav nebo mozková smrt.

🧠 Charakteristika a příznaky

Kóma je definováno jako stav, kdy pacient nemůže být probuzen a jeho reakce na vnější podněty jsou minimální nebo zcela chybí. Hlavní charakteristiky zahrnují:

  • Zavřené oči: Pacient spontánně neotevírá oči.
  • Neschopnost plnit příkazy: Nereaguje na slovní výzvy.
  • Absence volních pohybů: Nevykonává žádné cílené pohyby. Reakce na bolestivé podněty mohou být buď reflexní (např. dekortikační nebo decerebrační rigidita), nebo mohou zcela chybět.
  • Poruchy dýchání: Dýchání může být nepravidelné, příliš pomalé nebo rychlé, v závislosti na příčině a lokalizaci poškození mozku. Často je nutná umělá plicní ventilace.
  • Absence cyklu spánku a bdění: Na rozdíl od vegetativního stavu pacient v kómatu nevykazuje žádné známky střídání období bdělosti (otevřené oči) a spánku.

Hloubka kómatu se hodnotí pomocí standardizovaných škál, z nichž nejznámější je Glasgowská stupnice kómatu.

⚖️ Klasifikace a stupně

Pro objektivní posouzení hloubky poruchy vědomí se v klinické praxi celosvětově používá Glasgowská stupnice kómatu (Glasgow Coma Scale, GCS). Tato stupnice hodnotí tři aspekty chování pacienta:

  1. Otevírání očí (1–4 body)
  2. Slovní odpověď (1–5 bodů)
  3. Motorická odpověď (1–6 bodů)

Celkové skóre se pohybuje od 3 (nejhlubší kóma) do 15 (plné vědomí).

  • Těžká porucha vědomí (kóma): GCS ≤ 8 bodů
  • Středně těžká porucha vědomí: GCS 9–12 bodů
  • Lehká porucha vědomí: GCS 13–15 bodů

Pacient se skóre 8 a méně je obecně považován za komatózního a často vyžaduje zajištění dýchacích cest (např. intubací) k prevenci aspirace.

Kromě GCS existují i další, podrobnější škály, jako je například FOUR skóre (Full Outline of UnResponsiveness), které hodnotí i mozkové reflexy a dýchání, což může být užitečné u intubovaných pacientů, u kterých nelze hodnotit slovní odpověď.

📜 Příčiny

Kóma vzniká v důsledku rozsáhlého poškození obou mozkových hemisfér nebo poškození mozkového kmene, kde sídlí retikulární formace, klíčová struktura pro udržování bdělosti. Příčiny lze rozdělit do několika hlavních kategorií:

🧠 Strukturální poškození mozku

🧪 Metabolické a toxické příčiny

🔬 Diagnostika

Diagnostika kómatu je urgentní proces zaměřený na rychlé zjištění příčiny a zahájení léčby. Zahrnuje následující kroky:

  • Anamnéza: Pokud je to možné, získání informací od rodiny, svědků nebo záchranářů o okolnostech vzniku kómatu (úraz, požití látek, předchozí nemoci).
  • Fyzikální a neurologické vyšetření: Lékař hodnotí základní životní funkce, reakce zornic na světlo, okohybné reflexy, motorickou reakci na bolest a dýchací vzorce. Tyto nálezy mohou pomoci lokalizovat poškození v mozku.
  • Hodnocení GCS: K objektivizaci hloubky bezvědomí.
  • Laboratorní vyšetření: Krevní testy na hladinu glukózy, iontů, jaterní a ledvinné funkce, toxikologický screening, krevní plyny a markery infekce.
  • Zobrazovací metody:
    • Počítačová tomografie (CT) hlavy:' Rychlá metoda k odhalení krvácení, otoku mozku, nádoru nebo mrtvice. Je to obvykle první zobrazovací vyšetření.
    • Magnetická rezonance (MRI) hlavy:' Poskytuje detailnější obraz mozkové tkáně a je citlivější na odhalení difúzního axonálního poranění, časné ischemie nebo zánětlivých změn.
  • Elektroencefalografie (EEG): Záznam elektrické aktivity mozku, který může odhalit epileptickou aktivitu (včetně tzv. non-konvulzivního status epilepticus) nebo potvrdit rozsah mozkového poškození.
  • Lumbální punkce: Odběr mozkomíšního moku k diagnostice infekcí (meningitida, encefalitida) nebo subarachnoidálního krvácení.

⚕️ Léčba a prognóza

Léčba komatózního pacienta probíhá na jednotce intenzivní péče (JIP) a má dvě hlavní složky:

🚑 Okamžitá péče

  • Zajištění životních funkcí (ABC):
    • A (Airway): Zajištění průchodnosti dýchacích cest, často pomocí endotracheální intubace.
    • B (Breathing): Podpora dýchání, obvykle pomocí umělé plicní ventilace.
    • C (Circulation): Udržování krevního oběhu a krevního tlaku pomocí léků a infuzí.
  • Podání léků: Empiricky se často podává glukóza (pro případ hypoglykémie), thiamin (u alkoholiků) a naloxon (jako protijed při podezření na otravu opioidy).

🎯 Cílená léčba

Po stabilizaci pacienta se léčba zaměřuje na vyvolávající příčinu:

  • Infekce: Podání antibiotik nebo antivirotik.
  • Krvácení do mozku: Neurochirurgický zákrok k odstranění hematomu a snížení nitrolebního tlaku.
  • Otok mozku: Léky (např. mannitol) nebo chirurgické postupy (dekompresní kraniektomie).
  • Intoxikace: Podání antidot (protijedů) nebo použití eliminačních metod (např. hemodialýza).
  • Metabolické poruchy: Korekce hladiny cukru, iontů a dalších parametrů.

Prognóza

Prognóza pacienta v kómatu závisí na mnoha faktorech:

  • Příčina kómatu: Kóma způsobené metabolickými poruchami nebo intoxikací má obecně lepší prognózu než kóma po těžkém traumatickém poranění mozku nebo anoxii.
  • Hloubka a délka trvání: Čím hlubší a déletrvající je kóma, tím je prognóza horší.
  • Věk pacienta: Mladší pacienti mají obecně větší šanci na zotavení.
  • Neurologický nález: Přítomnost kmenových reflexů (např. reakce zornic) je pozitivním prognostickým znamením.

Pacient se z kómatu může probudit s různým stupněm neurologického deficitu, od plného zotavení až po těžké trvalé následky. V některých případech může kóma přejít do vegetativního stavu, stavu minimálního vědomí, nebo končit mozkovou smrtí.

💡 Pro laiky

Představte si mozek jako velmi složitý počítač a vědomí jako jeho operační systém.

  • Normální stav (bdělost): Počítač je zapnutý, operační systém běží, a vy můžete používat všechny programy.
  • Spánek: Počítač je v úsporném režimu. Systém stále běží na pozadí a lze jej snadno "probudit" kliknutím myši (vnějším podnětem).
  • Kóma: Počítač je zapnutý (srdce bije, plíce mohou dýchat), ale operační systém se nenačetl. Obrazovka je černá a počítač nereaguje na klávesnici ani myš. Nelze ho "probudit" běžným způsobem. Je to stav hlubokého bezvědomí.
  • Vegetativní stav: Operační systém se částečně načetl. Počítač se umí sám zapínat a vypínat (cyklus spánku a bdění, pacient otevírá oči), ale stále nelze spustit žádné programy (pacient nevnímá okolí a nekomunikuje).
  • Mozková smrt: Počítač je nevratně poškozen. I když je připojen k elektřině (podpora životních funkcí), hardware je zničený a už nikdy nebude fungovat. Jedná se o trvalou a nevratnou zástavu všech mozkových funkcí.

🎬 Kóma v kultuře

Kóma je častým námětem v filmech, televizních seriálech a literatuře. Často je však zobrazováno nepřesně. Mezi běžné mýty patří:

  • Dlouhodobé kóma bez následků: Postavy se často probouzejí po měsících či letech v kómatu a jsou okamžitě schopné mluvit a pohybovat se bez jakýchkoli následků. Ve skutečnosti by takový pacient trpěl těžkou svalovou atrofií a vyžadoval by měsíce až roky intenzivní rehabilitace.
  • Slyšení a vnímání okolí: I když existují důkazy, že mozek může v některých případech zpracovávat zvuky, představa, že pacient v hlubokém kómatu plně rozumí konverzacím kolem sebe, je zjednodušující.
  • Náhlé probuzení: Probuzení z kómatu je téměř vždy postupný proces, nikoli náhlá událost, jak je často zobrazováno.


Šablona:Aktualizováno