Elektroencefalografie
Obsah boxu
Šablona:Infobox - lékařský výkon Elektroencefalografie (zkratka EEG) je neinvazivní diagnostická metoda v neurologii, která zaznamenává elektrickou aktivitu mozku. Záznam, který se nazývá elektroencefalogram, je grafickým znázorněním spontánních, rytmických napěťových změn (tzv. mozkových vln) snímaných z povrchu hlavy pomocí elektrod. EEG je klíčovým nástrojem pro diagnostiku a sledování epilepsie, ale má široké uplatnění i při vyšetřování poruch spánku, poruch vědomí, a dalších onemocnění centrálního nervového systému.
Metoda je založena na faktu, že neurony v mozkové kůře spolu komunikují prostřednictvím elektrických impulsů. Současná aktivita velkých skupin neuronů vytváří elektrické pole, které je dostatečně silné na to, aby proniklo lebkou a kůží a mohlo být detekováno na povrchu hlavy.
📜 Historie
Za otce elektroencefalografie je považován německý psychiatr a neurolog Hans Berger. V roce 1924 provedl první úspěšný záznam elektrické aktivity lidského mozku a v roce 1929 publikoval své výsledky. Berger identifikoval a popsal dva základní typy mozkových vln:
- Alfa vlny (které nazval "alfa rytmus"), objevující se u relaxovaných jedinců se zavřenýma očima.
- Beta vlny, které se objevovaly při mentální aktivitě nebo otevření očí.
Bergerova práce byla zpočátku přijímána se skepsí, ale v polovině 30. let 20. století byla potvrzena britskými a americkými vědci, jako byli Edgar Adrian a Bryan Matthews. Krátce nato, v roce 1935, Frederic a Erna Gibbs popsali charakteristické EEG vzorce spojené s epileptickými záchvaty (tzv. komplexy hrot-vlna), což definitivně potvrdilo klinický význam této metody.
Od té doby prošla technologie EEG obrovským vývojem, od původních analogových zapisovačů s perem a papírem až po dnešní digitální systémy, které umožňují komplexní počítačovou analýzu, dlouhodobé monitorování a kvantitativní zpracování dat.
⚙️ Princip metody
Elektrická aktivita mozku vzniká primárně ze sumace postsynaptických potenciálů (PSP) pyramidových neuronů v mozkové kůře. Tyto neurony jsou orientovány kolmo k povrchu kůry. Když jsou synchronně aktivovány, vytvářejí malé elektrické dipóly.
- Excitační postsynaptický potenciál (EPSP): Způsobuje lokální tok kladných iontů do buňky, což vytváří negativitu (sink) v oblasti dendritů a pozitivitu (source) u těla buňky.
- Inhibiční postsynaptický potenciál (IPSP): Má opačný efekt.
EEG elektrody na povrchu hlavy měří napěťové rozdíly mezi různými body, které jsou výsledkem sumace těchto polí generovaných miliony neuronů. EEG tedy neodráží akční potenciály jednotlivých neuronů, ale spíše synchronizovanou aktivitu velkých neuronálních populací. Aby byla aktivita detekovatelná na skalpu, musí být synchronní na ploše několika centimetrů čtverečních mozkové kůry.
Napětí měřené na skalpu je velmi nízké, typicky v řádu desítek mikrovoltů (μV), a proto musí být signál před záznamem a analýzou výrazně zesílen.
🩺 Provedení vyšetření
Standardní EEG vyšetření je bezbolestné, neinvazivní a trvá obvykle 20–40 minut.
👤 Příprava pacienta
Před vyšetřením je doporučeno mít umyté vlasy bez použití laků, gelů či kondicionérů, které by mohly zhoršit kontakt elektrod s pokožkou. Pacient by se měl předem najíst, aby se předešlo hypoglykémii, která může ovlivnit EEG záznam. V některých případech, zejména při podezření na epilepsii, může lékař doporučit částečnou spánkovou deprivaci (omezení spánku v noci před vyšetřením), protože únava může provokovat abnormální mozkovou aktivitu.
🔌 Umístění elektrod
Pro zajištění standardizace a reprodukovatelnosti záznamů se elektrody umisťují na hlavu podle mezinárodně uznávaného systému 10-20. Tento systém využívá antropometrické body na hlavě (nasion – kořen nosu, inion – týlní hrbol) k přesnému rozmístění elektrod. Písmena označují mozkový lalok (F - frontální, T - temporální, C - centrální, P - parietální, O - okcipitální) a čísla pozici (lichá pro levou hemisféru, sudá pro pravou, 'z' pro střední čáru).
Elektrody (malé kovové misky) se připevňují pomocí speciální vodivé pasty nebo gelu, případně se používají elastické čepice s již integrovanými elektrodami.
📈 Vlastní záznam a aktivační metody
Během záznamu pacient obvykle leží nebo sedí v klidu se zavřenýma očima. Laborant jej může požádat, aby oči otevřel a zavřel, což pomáhá identifikovat alfa rytmus. Pro odhalení skryté abnormální aktivity se používají tzv. aktivační metody:
- Hyperventilace: Pacient je vyzván, aby po dobu 3–5 minut zhluboka a rychle dýchal. Změny v krevních plynech (respirační alkalóza) mohou vyprovokovat epileptiformní výboje, zejména u dětí s absencemi.
- Fotostimulace: Pacient je vystaven přerušovanému světlu (stroboskopu) o různých frekvencích. U fotosenzitivních jedinců to může vyvolat specifickou fotoparoxysmální odpověď nebo záchvat.
- Spánek: Záznam během spánku (přirozeného nebo po spánkové deprivaci) je velmi cenný, protože některé epileptiformní abnormality se objevují pouze ve spánku.
🌊 Typy EEG vln
EEG vlny se klasifikují podle jejich frekvence (počet kmitů za sekundu, měřeno v Hertzech, Hz), amplitudy a tvaru. Základní rytmy jsou:
- Delta (δ) vlny (0,5–4 Hz): Mají vysokou amplitudu a jsou nejpomalejší. Jsou normální v hlubokém spánku (NREM 3) u dospělých a u kojenců v bdělém stavu. V bdělém stavu u dospělých jsou vždy patologické a mohou značit ložiskové poškození mozku (např. nádor, cévní mozková příhoda) nebo difuzní encefalopatie.
- Theta (θ) vlny (4–8 Hz): Jsou normální v lehkém spánku a při usínání. U bdělých dospělých mohou být přítomny při emočním stresu nebo frustraci. Větší množství theta aktivity v bdělosti může být známkou patologie.
- Alfa (α) vlny (8–13 Hz): Typický rytmus pro relaxovaný, bdělý stav se zavřenýma očima. Nejvýraznější jsou nad týlními (okcipitálními) oblastmi. Blokují se (mizí) při otevření očí nebo při soustředěné mentální aktivitě.
- Beta (β) vlny (13–30 Hz): Mají nízkou amplitudu a jsou spojeny s aktivním bdělým stavem, soustředěním, myšlením nebo úzkostí. Jsou typicky přítomny nad čelními (frontálními) oblastmi. Jejich amplituda se zvyšuje po podání některých léků, např. benzodiazepinů.
- Gama (γ) vlny (nad 30 Hz): Jsou spojeny s vyššími kognitivními funkcemi, jako je vnímání, učení a paměť. Jejich přesná role je stále předmětem intenzivního výzkumu.
🔬 Klinické využití
EEG je nepostradatelnou metodou v mnoha oblastech neurologie.
🧠 Epilepsie
Hlavní a nejčastější indikací pro EEG je diagnostika a klasifikace epilepsie. EEG může:
- Potvrdit diagnózu epilepsie detekcí epileptiformních výbojů (hroty, ostré vlny, komplexy hrot-vlna) mezi záchvaty (interiktálně).
- Pomoci určit typ epileptického syndromu (např. absence, temporální epilepsie).
- Lokalizovat epileptické ložisko v mozku, což je klíčové při zvažování chirurgické léčby.
- Monitorovat účinnost antiepileptické léčby.
😴 Poruchy spánku
EEG je základní součástí polysomnografie, komplexního vyšetření spánku. Umožňuje rozlišit jednotlivá spánková stádia (lehký spánek, hluboký spánek, REM spánek) a diagnostikovat poruchy, jako je narkolepsie nebo parasomnie.
😵 Poruchy vědomí
U pacientů v kómatu pomáhá EEG zhodnotit hloubku poruchy vědomí, sledovat její vývoj a poskytnout prognostické informace. Specifický EEG obraz (elektrocerebrální ticho neboli izoelektrická linie) je jedním z kritérií pro stanovení mozkové smrti.
🦠 Zánětlivá a metabolická onemocnění
U encefalitid (např. herpetické) nebo metabolických a toxických encefalopatií EEG typicky ukazuje difuzní zpomalení základní aktivity, což odráží celkové narušení funkce mozku.
🗺️ Ložiskové léze
Nádory, krvácení nebo infarkty mohou způsobovat lokální zpomalení EEG aktivity (typicky v pásmu delta) nad postiženou oblastí. V této indikaci však byly EEG z velké části nahrazeno zobrazovacími metodami jako CT a MRI.
💡 Varianty a pokročilé techniky
- Video-EEG monitorování: Dlouhodobý simultánní záznam EEG a videa pacienta. Je to zlatý standard v diagnostice epilepsie, který umožňuje přesně korelovat klinické projevy záchvatu s EEG nálezem.
- Ambulatorní EEG: Pacient nosí přenosný EEG rekordér po dobu 24–72 hodin během svých běžných denních aktivit. Zvyšuje se tak šance na zachycení záchvatu nebo interiktálních výbojů.
- Kvantitativní EEG (qEEG): Počítačová analýza digitálního EEG záznamu, která převádí signál do barevných "map" mozku. Používá se ve výzkumu a doplňkově v klinické praxi.
- Evokované potenciály (EP): Záznam elektrické odpovědi mozku na specifický smyslový podnět (zrakový, sluchový, somatosenzorický). Používá se k vyšetření integrity nervových drah.
- Intrakraniální EEG (iEEG): Invazivní metoda, kdy jsou elektrody umístěny přímo na povrch mozku (elektrokortikografie, ECoG) nebo zavedeny do hlubokých struktur mozku (stereoelektroencefalografie, SEEG). Poskytuje velmi přesné informace a používá se u farmakorezistentních pacientů s epilepsií před plánovaným chirurgickým zákrokem.
🧑🏫 Pro laiky: Jak EEG funguje
Představte si mozek jako obrovský stadion plný desítek miliard fanoušků – to jsou vaše mozkové buňky. Každý fanoušek si povídá se svými sousedy, což vytváří neustálý, tichý šum. EEG je jako kdybyste kolem celého stadionu rozmístili velmi citlivé mikrofony (elektrody).
- Klidový stav (alfa vlny): Když jsou fanoušci v klidu, ale pozorní (např. čekají na začátek zápasu se zavřenýma očima), jejich šum se spojí do pravidelného, rytmického hučení. To je alfa rytmus.
- Přemýšlení (beta vlny): Jakmile začne hra a fanoušci začnou aktivně sledovat a komentovat dění, jejich hovor se stane rychlejším a nepravidelným. Rytmické hučení zmizí a nahradí ho rychlejší šum. To jsou beta vlny.
- Epileptický záchvat: Představte si, že jedna sekce stadionu začne organizovaně a synchronizovaně skandovat. Tento silný, rytmický pokřik se okamžitě rozšíří a přehluší všechen ostatní šum. Mikrofony (EEG) tento abnormální, synchronizovaný "výboj" velmi jasně zaznamenají jako velkou, ostrou vlnu.
EEG tedy nečte myšlenky, ale "poslouchá" celkovou elektrickou "náladu" a rytmus mozku, a dokáže tak odhalit, zda všechny jeho části pracují v normálním, koordinovaném rytmu.