Karel Marx

Rozbalit box

Obsah boxu

Karel Marx (německy Karl Heinrich Marx; * 5. května 1818, Trevír – † 14. března 1883, Londýn) byl německý filozof, ekonom, sociolog, historik, politický teoretik, novinář a představitel socialistického a komunistického hnutí. Jeho myšlenky, souhrnně nazývané marxismus, zásadně ovlivnily politický a intelektuální vývoj 19. a především 20. století.

Jeho nejznámějšími díly jsou Komunistický manifest, sepsaný společně s Friedrichem Engelsem, a monumentální ekonomická analýza Kapitál. Marxova teorie je založena na konceptu historického materialismu, podle kterého materiální podmínky a ekonomické vztahy (tzv. základna) určují společenskou, politickou a kulturní nadstavbu. Dějiny lidstva interpretoval jako nepřetržitý třídní boj mezi vládnoucí třídou, která vlastní výrobní prostředky (buržoazie v kapitalismu), a ovládanou třídou pracujících (proletariát).

Předpovídal, že vnitřní rozpory kapitalismu, jako je vykořisťování a odcizení práce, nevyhnutelně povedou k jeho zániku a nahrazení komunistickou společností. Tato transformace se měla uskutečnit prostřednictvím proletářské revoluce, která by nastolila diktaturu proletariátu jako přechodnou fázi k beztřídní a bezstátní společnosti. Ačkoliv jsou jeho teorie předmětem neustálé kritiky a debaty, Marx zůstává jednou z nejvlivnějších postav moderních dějin.

📜 Životopis

🎓 Raná léta a vzdělání

Karel Marx se narodil 5. května 1818 v Trevíru v tehdejším Pruském království do prosperující židovské rodiny. Jeho otec, Herschel Marx, byl právník, který konvertoval k luteránství, aby se vyhnul antisemitským zákonům a mohl pokračovat ve své praxi; přijal jméno Heinrich. Marxova matka byla Henriette Pressburg, původem z nizozemské židovské rodiny.

V mládí byl Marx vzděláván doma, později navštěvoval gymnázium v Trevíru. V roce 1835 se zapsal na univerzitu v Bonnu, kde studoval právo na přání svého otce. Zde se stal členem Klubu básníků a vedl bouřlivý studentský život. Po roce přestoupil na prestižnější univerzitu v Berlíně, kde se jeho zájem přesunul od práva k filozofii a historii. V Berlíně se stal součástí radikálního kroužku intelektuálů známých jako mladohegelovci, kteří kriticky rozvíjeli myšlenky filozofa G. W. F. Hegela. V roce 1841 získal doktorát z filozofie na univerzitě v Jeně za svou práci o rozdílech mezi přírodní filozofií Démokrita a Epikúra.

📰 Paříž a Brusel

Po ukončení studií se Marx stal novinářem a psal pro radikální noviny Rheinische Zeitung v Kolíně nad Rýnem. Jeho ostré články kritizující pruskou vládu vedly v roce 1843 k cenzuře a zákazu novin. Téhož roku se oženil se svou láskou z mládí, Jenny von Westphalen, a společně se přestěhovali do Paříže, tehdejšího centra evropského radikálního myšlení.

V Paříži se Marx seznámil s mnoha významnými socialistickými mysliteli a v roce 1844 zde navázal celoživotní přátelství a spolupráci s Friedrichem Engelsem. Engels, syn bohatého továrníka, Marxe finančně podporoval a seznámil ho s reálnými podmínkami života dělnické třídy. Společně začali formulovat základy své teorie. V roce 1845 byl Marx na nátlak pruské vlády z Francie vyhoštěn a přesunul se do Bruselu v Belgii.

V Bruselu se Marx a Engels připojili k tajné organizaci nazvané Svaz komunistů. Na její žádost sepsali v roce 1848 programový dokument, který se stal jedním z nejvlivnějších politických textů v historii – Komunistický manifest. Manifest, začínající slavnou větou "Evropou obchází strašidlo – strašidlo komunismu," shrnuje jejich teorii třídního boje a vyzývá proletariát celého světa ke sjednocení a revoluci.

🏴󠁧󠁢󠁥󠁮󠁧󠁿 Londýnský exil

Po vypuknutí revolucí v roce 1848 se Marx krátce vrátil do Kolína, ale po jejich porážce byl nucen znovu odejít do exilu. V roce 1849 se natrvalo usadil v Londýně, kde strávil zbytek svého života.

Londýnská léta byla pro Marxe a jeho rodinu obdobím velké chudoby a osobních tragédií. Žili v nuzných podmínkách a několik jejich dětí zemřelo v útlém věku. Marx byl existenčně závislý na finanční podpoře od Engelse. Navzdory těžkostem trávil většinu času studiem v čítárně Britského muzea, kde shromažďoval materiál pro své stěžejní dílo, kritiku politické ekonomie.

V roce 1864 se Marx stal vůdčí osobností Mezinárodního dělnického sdružení, známého jako První internacionála. Tato organizace sdružovala různé socialistické, komunistické a anarchistické skupiny s cílem koordinovat mezinárodní dělnické hnutí. Marx v ní prosazoval svou vizi centralizovaného politického boje.

Roku 1867 vydal první díl svého magnum opus, Kapitál (Das Kapital. Kritik der politischen Ökonomie). Další dva díly byly vydány až posmrtně Engelsem z Marxových poznámek.

👨‍👩‍👧‍👦 Osobní život a smrt

Marxovo manželství s Jenny von Westphalen bylo navzdory chudobě a politickým perzekucím pevné. Měli spolu sedm dětí, ale pouze tři dcery – Jenny, Laura a Eleanor – se dožily dospělosti. Všechny se později angažovaly v socialistickém hnutí.

V posledních letech života se Marxovo zdraví zhoršovalo. Trpěl chronickými nemocemi, včetně onemocnění jater a zánětů dýchacích cest. Po smrti své ženy Jenny v roce 1881 a nejstarší dcery o rok později upadl do hluboké deprese. Karel Marx zemřel 14. března 1883 v Londýně ve věku 64 let. Byl pohřben na Highgate Cemetery v Londýně. Na jeho pohřbu pronesl Engels slavnou řeč, v níž ho přirovnal k Charlesi Darwinovi s tím, že "jako Darwin objevil zákon vývoje organické přírody, tak Marx objevil zákon vývoje lidských dějin."

🧠 Filozofické a politické myšlení

🏛️ Historický materialismus

Základem Marxovy filozofie je historický materialismus. Na rozdíl od Hegelova idealismu, který považoval za hybnou sílu dějin vývoj ducha či idejí, Marx tvrdil, že dějiny jsou určovány materiálními, především ekonomickými podmínkami. Společnost rozdělil na dvě hlavní složky:

Základna (Basis): Tvoří ji výrobní síly (nástroje, technologie, pracovní síla) a výrobní vztahy (vztahy mezi lidmi v procesu výroby, např. vlastnictví). Základna je ekonomickou strukturou společnosti.
Nadstavba (Überbau): Zahrnuje politické instituce, zákony, náboženství, umění, filozofii a kulturu. Nadstavba je podle Marxe odrazem a nástrojem vládnoucí třídy k udržení jejího postavení, které vyplývá z její kontroly nad ekonomickou základnou.

Změny v dějinách nastávají, když se výrobní síly dostanou do konfliktu s existujícími výrobními vztahy, což vede k sociální revoluci a změně celé společenské formace (např. přechod od feudalismu ke kapitalismu).

⚔️ Třídní boj

"Dějiny všech dosavadních společností jsou dějinami třídních bojů," píší Marx a Engels v Komunistickém manifestu. Podle Marxe je společnost vždy rozdělena na antagonistické třídy definované jejich vztahem k výrobním prostředkům. V starověku to byl boj mezi pány a otroky, ve středověku mezi feudály a nevolníky a v moderní kapitalistické společnosti je to boj mezi:

Buržoazie: Vlastníci výrobních prostředků (továrny, stroje, půda), kteří kupují pracovní sílu.
Proletariát: Dělnická třída, která nevlastní nic než svou schopnost pracovat a je nucena prodávat svou pracovní sílu buržoazii, aby přežila.

Tento boj je podle Marxe nesmiřitelný a nevyhnutelně směřuje k revolučnímu střetu.

💸 Kritika kapitalismu

Marxova analýza kapitalismu v Kapitálu se soustředí na odhalení mechanismů vykořisťování. Mezi klíčové pojmy patří:

Odcizení (Entfremdung): V kapitalismu je dělník odcizen od produktu své práce (který mu nepatří), od samotného procesu práce (který je monotónní a nucený), od své lidské podstaty a od ostatních lidí. Práce se stává pouhým prostředkem k přežití, nikoli tvůrčí seberealizací.
Nadhodnota (Mehrwert): Dělník svou prací vytváří větší hodnotu, než jaká je hodnota jeho mzdy. Tento rozdíl – nadhodnota – si přivlastňuje kapitalista jako zisk. Nadhodnota je podle Marxe skrytým zdrojem vykořisťování a akumulace kapitálu.
Zbožní fetišismus (Warenfetischismus): V kapitalistické společnosti se vztahy mezi lidmi jeví jako vztahy mezi věcmi (zbožím). Hodnota produktů se zdá být jejich vnitřní vlastností, ačkoliv je ve skutečnosti výsledkem lidské práce.

☭ Komunismus a revoluce

Marx věřil, že kapitalismus sám vytváří podmínky pro svůj zánik. Konkurence nutí kapitalisty neustále zvyšovat efektivitu, což vede k centralizaci kapitálu a zároveň k růstu a zbídačování proletariátu. Nakonec proletariát, uvědomělý si své vykořisťování, provede revoluci.

Po revoluci nastane přechodné období, které Marx nazval diktatura proletariátu. Nejedná se o totalitní diktaturu v dnešním smyslu, ale o vládu dělnické třídy, která použije státní moc k vyvlastnění buržoazie a zavedení socialistických opatření. Cílem je dosažení vyšší fáze – komunistické společnosti, která bude beztřídní a bezstátní. V této společnosti bude platit princip: "Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb."

📖 Hlavní díla

Ekonomicko-filosofické rukopisy z roku 1844 (vydáno 1932): Rané dílo, kde rozpracoval teorii odcizení.
Německá ideologie (1845, s Engelsem, vydáno 1932): Formulace základů historického materialismu.
Bída filozofie (1847): Polemika s anarchistickým myslitelem Pierrem-Josephem Proudhonem.
Komunistický manifest (1848, s Engelsem): Stručný a vlivný programový text komunistického hnutí.
Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta (1852): Historická analýza státního převratu Napoleona III. ve Francii.
Kapitál (Das Kapital, díl I. 1867, díly II. a III. vydány Engelsem 1885 a 1894): Monumentální a nedokončená kritika politické ekonomie a analýza fungování kapitalistického výrobního způsobu.

🌍 Odkaz a vliv

📈 Marxismus-leninismus a komunistické státy

Marxovy myšlenky byly po jeho smrti dále rozvíjeny a interpretovány. Nejvýznamnější adaptací se stal marxismus-leninismus, státní ideologie vytvořená Vladimirem Iljičem Leninem a uplatněná po Říjnové revoluci v roce 1917 v Sovětském svazu. Tato verze marxismu zdůrazňovala roli avantgardní komunistické strany jako vůdce proletariátu.

Ve 20. století se k různým formám marxismu hlásily vlády v zemích jako Čína (pod vedením Mao Ce-tunga), Vietnam, Kuba, Severní Korea a státy východního bloku včetně Československa. Tyto režimy byly často charakterizovány totalitní vládou jedné strany, potlačováním lidských práv a centrálně plánovanou ekonomikou.

⚖️ Kritika a kontroverze

Marxovo dílo je předmětem rozsáhlé kritiky z mnoha směrů:

Ekonomická kritika: Kritici (např. z rakouské školy) zpochybňují Marxovu pracovní teorii hodnoty a předpověď nevyhnutelného kolapsu kapitalismu. Poukazují na to, že kapitalismus prokázal schopnost adaptace a zvyšování životní úrovně.
Historická kritika: Jeho předpověď proletářské revoluce v nejvyspělejších průmyslových zemích se nenaplnila; komunistické revoluce proběhly převážně v agrárních, zaostalých zemích.
Filozofická a politická kritika: Filozofové jako Karl Popper kritizovali marxismus jako historicky deterministickou a nevědeckou ideologii, která vede k totalitarismu. Spojení mezi Marxovými myšlenkami a zločiny komunistických režimů je předmětem nekončících debat.

🎓 Vliv v akademickém světě

Navzdory pádu komunistických režimů v Evropě zůstává Marxův vliv v akademickém světě silný. Jeho koncepty a metody ovlivnily sociologii, politologii, historii, literární teorii (např. Frankfurtská škola a kritická teorie), antropologii a kulturní studia. Mnoho moderních myslitelů se k Marxovi vrací při analýze globalizace, nerovnosti a krizí současného kapitalismu.

🤔 Pro laiky

Některé Marxovy pojmy mohou znít složitě. Zde je jejich zjednodušené vysvětlení:

Historický materialismus: To, jakou máte práci a kolik vyděláváte (materiální základna), určuje vaše názory, politické přesvědčení a kulturu (nadstavba), ne naopak. Dějiny se mění, když se změní způsob, jakým lidé vyrábějí věci.
Třídní boj: Dějiny jsou jako neustálý zápas mezi dvěma skupinami: bohatými, kteří vlastní továrny a firmy (buržoazie), a chudými, kteří pro ně pracují (proletariát).
Odcizení (Alienace): Když pracujete v továrně u pásu, výrobek vám nepatří, práce vás nebaví a je jen prostředkem k získání peněz. Cítíte se odděleni od své práce, od výrobku i od ostatních lidí. To je odcizení.
Nadhodnota: Představte si, že dělník za den vyrobí boty v hodnotě 1000 korun, ale dostane mzdu jen 200 korun. Těch zbývajících 800 korun je "nadhodnota", kterou si nechá majitel továrny jako zisk. Podle Marxe je to podstata vykořisťování.
Diktatura proletariátu: Nejde o tyranii jednoho člověka. Je to stav po revoluci, kdy dělnická třída převezme moc ve státě, aby zabránila bohatým v návratu k moci a začala budovat novou, spravedlivější společnost.

Šablona:Aktualizováno