Marxismus-leninismus
Obsah boxu
| Marxismus-leninismus | |
|---|---|
 | |
| Pěticípá rudá hvězda, jeden z hlavních symbolů komunismu | |
| Vznik | 20. léta 20. století |
| Zakladatelé | Vladimir Iljič Lenin (interpretace) Josif Vissarionovič Stalin (kodifikace) |
Marxismus-leninismus je politická a ekonomická ideologie, která byla oficiální státní doktrínou Sovětského svazu, států Východního bloku a dalších komunistických režimů ve 20. století. Vznikla ve 20. letech 20. století v SSSR kodifikací a interpretací myšlenek Karla Marxe, Friedricha Engelse a Vladimira Iljiče Lenina, kterou provedl především Josif Vissarionovič Stalin a jeho spolupracovníci. Cílem marxismu-leninismu je vytvoření komunistické společnosti – beztřídní, bezstátní a rovnostářské společnosti – prostřednictvím revolučního svržení kapitalismu a nastolení diktatury proletariátu vedené komunistickou stranou.
Tato ideologie se opírá o filozofický základ dialektického materialismu a teorii společenského vývoje známou jako historický materialismus. Tvrdí, že dějiny jsou poháněny třídním bojem mezi vykořisťovatelskou a vykořisťovanou třídou. V kapitalismu je to boj mezi buržoazií (vlastníky výrobních prostředků) a proletariátem (námezdními dělníky). Podle marxismu-leninismu je jedinou cestou k osvobození proletariátu násilná revoluce, kterou organizuje a vede avantgardní (předvojová) komunistická strana. Po revoluci strana zřídí "diktaturu proletariátu" (fakticky diktaturu strany), která má za úkol potlačit kontrarevoluci a vybudovat socialismus jako přechodné stádium ke komunismu. V ekonomické sféře prosazuje úplné zestátnění výrobních prostředků a zavedení centrálně plánované ekonomiky.
Po druhé světové válce se marxismus-leninismus rozšířil do střední a východní Evropy, Číny, Severní Koreje, Vietnamu, na Kubu a do dalších zemí. V praxi však jeho aplikace vedla ke vzniku totalitních režimů charakterizovaných potlačováním lidských práv, absencí demokracie, kultem osobnosti vůdce a ekonomickou stagnací. Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 většina těchto režimů padla. Dnes se k marxismu-leninismu oficiálně hlásí vládnoucí strany v Číně, Vietnamu, Laosu a na Kubě, i když jejich ekonomické systémy často obsahují silné prvky tržního hospodářství.
📜 Historický vývoj
🇷🇺 Vznik a kodifikace v Sovětském svazu
Pojem "marxismus-leninismus" se začal používat po Leninově smrti v roce 1924. Josif Vissarionovič Stalin jej zavedl jako oficiální ideologii Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS) s cílem legitimizovat svou moc a prezentovat se jako jediný správný Leninův nástupce a interpret jeho díla. V knize Otázky leninismu (1926) Stalin definoval leninismus jako "marxismus epochy imperialismu a proletářské revoluce". Tímto spojením vytvořil zdánlivě monolitický a neměnný ideologický systém.
Tato kodifikace zjednodušila a zdogmatizovala původní, často komplexní a vnitřně rozporuplné myšlenky Marxe a Lenina. Stalin zdůraznil koncept "socialismu v jedné zemi", který byl v rozporu s původní marxistickou představou světové revoluce, a ospravedlnil tak budování mocného a centralizovaného státu v SSSR. Ideologie se stala nástrojem pro ospravedlnění politických čistek, násilné kolektivizace zemědělství a budování totalitního státu.
🌍 Šíření po druhé světové válce
Po vítězství Sovětského svazu ve druhé světové válce byl marxismus-leninismus vojenskou a politickou silou vnucen zemím střední a východní Evropy, které se staly součástí tzv. Východního bloku. Vznikly tak satelitní státy jako 
Polsko, 
Německá demokratická republika, 
Československo, 
Maďarsko, 
Rumunsko a 
Bulharsko.
Současně se ideologie šířila i mimo Evropu. V roce 1949 zvítězili komunisté pod vedením Mao Ce-tunga v čínské občanské válce, což vedlo ke vzniku Čínské lidové republiky. Maoismus, čínská varianta marxismu-leninismu, kladl větší důraz na rolnictvo jako revoluční sílu. Dalšími významnými příklady byly Severní Korea pod vládou Kim Ir-sena, Severní Vietnam pod Ho Či Minem a Kuba po revoluci v roce 1959 vedené Fidelem Castrem. Toto šíření vedlo k bipolarizaci světa a ke studené válce mezi komunistickým blokem vedeným SSSR a západním blokem vedeným USA.
📉 Krize a pád
Marxismus-leninismus se během své existence potýkal s řadou vnitřních i vnějších krizí. Po Stalinově smrti v roce 1953 jeho nástupce Nikita Sergejevič Chruščov na XX. sjezdu KSSS v roce 1956 odsoudil Stalinův kult osobnosti a zločiny, což vedlo k tzv. destalinizaci a otřáslo monolitní jednotou komunistického hnutí. To vedlo k událostem jako Maďarské povstání (1956) a později k Pražskému jaru (1968) v Československu, které se pokusily o reformu systému ("socialismus s lidskou tváří"). Tyto pokusy byly vždy potlačeny vojenskou silou Varšavské smlouvy.
V 70. a 80. letech se stále více projevovala ekonomická neefektivita centrálně plánovaných ekonomik, která vedla k zaostávání za Západem a k nedostatku spotřebního zboží. Snaha Michaila Gorbačova o reformu systému prostřednictvím perestrojky (přestavby) a glasnosti (otevřenosti) v druhé polovině 80. let nakonec vedla k rozpadu komunistických režimů v Evropě v roce 1989 a k rozpadu samotného Sovětského svazu v roce 1991.
🧠 Klíčové teoretické koncepty
🛠️ Dialektický a historický materialismus
Základním filozofickým kamenem je dialektický materialismus, který tvrdí, že hmota je primární a vědomí je jejím produktem. Svět se podle této teorie vyvíjí v rozporech a skocích (teze, antiteze, syntéza). Aplikací této filozofie na lidské dějiny vzniká historický materialismus. Ten tvrdí, že základem společnosti je způsob výroby (ekonomická základna), který určuje její politickou a kulturní nadstavbu (právo, stát, umění, náboženství). Dějiny jsou pak posloupností společensko-ekonomických formací (prvotnopospolná, otrokářská, feudální, kapitalistická), které se mění v důsledku třídního boje.
🏛️ Diktatura proletariátu a vedoucí úloha strany
Podle marxismu-leninismu je stát vždy nástrojem vládnoucí třídy. V kapitalismu je to diktatura buržoazie. Po socialistické revoluci je nutné nastolit diktaturu proletariátu, která má za úkol zlomit odpor svržených vykořisťovatelů a zahájit budování socialismu. V praxi se však tato "diktatura třídy" transformovala v diktaturu jediné strany. Komunistická strana byla chápána jako "předvoj" (avantgarda) dělnické třídy, jediná síla, která zná zákony historického vývoje a je oprávněna vést společnost ke komunismu. Tento princip "vedoucí úlohy strany" byl zakotven v ústavách všech komunistických států a vylučoval jakoukoliv politickou opozici.
📈 Centrálně plánovaná ekonomika
Ekonomickým modelem marxismu-leninismu je centrálně plánovaná ekonomika. To znamená zrušení soukromého vlastnictví výrobních prostředků (továrny, půda, stroje) a jejich převedení do rukou státu. Státní plánovací komise (např. Gosplan v SSSR) pak určuje, co, kolik a za jakou cenu se bude vyrábět. Typickým nástrojem byly pětileté plány. Cílem bylo odstranit anarchii trhu, hospodářské krize a nezaměstnanost. V praxi však tento systém trpěl obrovskou byrokracií, neefektivitou, nedostatkem inovací a chronickým nedostatkem kvalitního spotřebního zboží.
🌐 Proletářský internacionalismus
Marxismus-leninismus hlásal, že dělníci všech zemí mají společné zájmy v boji proti světovému kapitalismu. Tento princip, známý jako proletářský internacionalismus, byl heslem "Proletáři všech zemí, spojte se!". V praxi však sloužil především k ospravedlnění zahraniční politiky Sovětského svazu a jeho dominance v rámci komunistického bloku. Jakýkoliv odklon od sovětského modelu byl označen za "nacionalismus" nebo "revizionismus" a potlačen, jako v případě intervence v Maďarsku (1956) nebo Československu (1968), což bylo ospravedlněno tzv. Brežněvovou doktrínou omezené suverenity socialistických států.
⚖️ Kritika a kontroverze
Marxismus-leninismus je předmětem rozsáhlé kritiky z různých ideologických pozic.
- Totalitarismus a potlačování svobod: Kritici z řad liberálů, konzervativců i sociálních demokratů poukazují na to, že režimy založené na této ideologii systematicky potlačovaly základní lidská práva a svobody, jako je svoboda slova, shromažďování a tisku. Vytvářely policejní státy s tajnou policií (např. KGB, Stasi, StB), cenzurou a systémy koncentračních a pracovních táborů (např. Gulag).
- Ekonomická neefektivita: Centrálně plánovaná ekonomika se ukázala jako neschopná konkurovat dynamice tržních ekonomik. Vedla k plýtvání zdroji, nízké produktivitě práce, technologickému zaostávání a trvalému nedostatku zboží a služeb pro obyvatelstvo.
- Dogmatismus a revizionismus: Samotná ideologie byla prezentována jako vědecká a neměnná pravda. Jakákoliv odchylka nebo pokus o reformu byl odsuzován jako "revizionismus" a tvrdě potlačován. To bránilo jakékoliv flexibilní reakci na měnící se společenské a ekonomické podmínky.
- Historický determinismus: Kritizována je také myšlenka, že dějiny se nevyhnutelně ubírají ke komunismu. Tento historický determinismus popírá svobodnou vůli jednotlivce a složitost společenského vývoje.
🗺️ Marxismus-leninismus ve světě
Státy, které se v určitém období své historie oficiálně hlásily k marxismu-leninismu (nebo jeho variantám):
Sovětský svaz (1922–1991)
Čínská lidová republika (od 1949, s čínskými specifiky)
Vietnam (od 1976, resp. 1945 v Severním Vietnamu)
Severní Korea (oficiálně nahrazeno ideologií Džuče)
Kuba (od 1961)
Laos (od 1975)- Německá demokratická republika (1949–1990)
Československá socialistická republika (1948–1989)
Polská lidová republika (1947–1989)
Maďarská lidová republika (1949–1989)
Rumunská socialistická republika (1947–1989)
Bulharská lidová republika (1946–1990)
Albánská socialistická lidová republika (1946–1992, v hoxhaistické variantě)
Socialistická federativní republika Jugoslávie (1945–1992, ve specifické formě titoismu)
.svg){kind=small}
🤔 Pro laiky: Co je to marxismus-leninismus?
Představte si společnost jako velkou budovu. Podle marxismu-leninismu je tato budova (kapitalismus) špatně postavená – základy jsou prohnilé a nespravedlivé. Jedna malá skupina lidí (kapitalisté) bydlí v luxusních apartmánech a vlastní celou budovu, zatímco drtivá většina (dělníci) dře v suterénu a udržuje vše v chodu za minimální mzdu.
Marxismus-leninismus nabízí radikální řešení:
- Revoluce: Místo opravování je potřeba celou budovu zbourat. To je revoluce, kterou musí zorganizovat a vést skupina nejchytřejších a nejodhodlanějších dělníků – komunistická strana.
- Diktatura a nový plán: Po zbourání staré budovy převezme komunistická strana kontrolu nad celým staveništěm. Tomu se říká "diktatura proletariátu". Strana má absolutní moc, aby zabránila bývalým majitelům v návratu a aby dohlédla na stavbu nové, lepší budovy podle přesného plánu.
- Nová budova (Socialismus): Strana řídí všechno – kdo bude pracovat, co se bude vyrábět, kdo co dostane. Všechno patří všem (tedy státu, který strana ovládá). Cílem je postavit společnost, kde nikdo nikoho nevykořisťuje.
- Finální utopie (Komunismus): Až bude nová budova hotová a všichni si zvyknou na nový způsob života, strana a stát se stanou zbytečnými a samy zmizí. Vznikne dokonalá, spravedlivá společnost bez tříd, peněz a státu.
V praxi se však ukázalo, že "stavbyvedoucí" (strana a její vůdci) se své moci nikdy nevzdali, stavba se neustále zpožďovala, materiálu byl nedostatek a obyvatelé nové budovy žili v nesvobodě a často i v chudobě.
📚 Odkaz a vliv
Marxismus-leninismus zásadním způsobem formoval dějiny 20. století. Byl ideologickým základem pro vznik Sovětského svazu, druhé supervelmoci světa, a vedl ke studené válce, která na desítky let rozdělila planetu. Inspiroval revoluční a národně-osvobozenecká hnutí po celém světě, ale zároveň byl zodpovědný za smrt desítek milionů lidí v důsledku hladomorů, čistek a politického teroru.
Po pádu komunismu v Evropě ztratil marxismus-leninismus většinu svého vlivu. Přesto jeho prvky a argumenty přežívají v některých radikálně levicových hnutích a v oficiální rétorice zbývajících komunistických států. Jeho studium je klíčové pro pochopení moderních dějin, politiky a mezinárodních vztahů.