Proletariát
Obsah boxu
| Proletariát | |
|---|---|
| Soubor:The Fourth Estate.jpg | |
| Obraz Čtvrtý stav (Il quarto stato, 1901) od Giuseppe Pellizza da Volpedo, symbolizující nástup dělnické třídy. | |
| Původ | Latinské proletarius |
| Oblast | Sociologie, politologie, historie, filozofie |
Proletariát (z latinského proletarius, „potomek“) je označení pro sociální třídu nemajetných lidí, kteří nevlastní výrobní prostředky (jako jsou továrny, půda nebo stroje) a jejich jediným zdrojem obživy je prodej vlastní pracovní síly za mzdu nebo plat. V marxistické teorii představuje proletariát hlavní revoluční sílu v kapitalistické společnosti, která je v neustálém třídním boji s buržoazií, tedy vládnoucí třídou vlastníků.
Ačkoliv má pojem kořeny již ve starověkém Římě, jeho moderní význam byl definován především v 19. století v dílech Karla Marxe a Friedricha Engelse v kontextu průmyslové revoluce. V průběhu 20. a 21. století se definice a složení této třídy proměňovaly v důsledku změn ve struktuře ekonomiky, vzestupu sektoru služeb a globalizace.
📜 Historie pojmu
🏛️ Starověký Řím
Původní význam slova proletarius pochází ze starověkého Říma. V římské společnosti byli proletarii občané, kteří patřili do nejnižší majetkové třídy. Podle censu neměli téměř žádný majetek a jejich jediným přínosem pro stát byli jejich potomci (proles), kteří mohli v budoucnu sloužit v armádě. Byli sice svobodnými občany, ale neměli dostatečný majetek na to, aby mohli platit daně nebo sloužit v armádě v dobách, kdy si vojáci museli výzbroj platit sami. Jejich politický vliv byl minimální.
🇫🇷 Francouzská revoluce a raný socialismus
Pojem proletariát byl znovu oživen během Francouzské revoluce a na počátku 19. století. Ranní socialističtí myslitelé, jako byl Henri de Saint-Simon, jej začali používat pro označení nové třídy městských dělníků, kteří se objevili v důsledku průmyslové revoluce. Tito lidé byli vykořeněni z tradičního venkovského života, neměli půdu ani řemeslnické dílny a byli zcela závislí na práci v nově vznikajících továrnách.
📖 Marxismus a redefinice
Klíčovou a dodnes nejvlivnější definici proletariátu poskytli Karl Marx a Friedrich Engels. V jejich pojetí se proletariát stal ústředním pojmem pro analýzu kapitalistické společnosti. V Komunistickém manifestu (1848) a pozdějším díle Kapitál definovali proletariát jako třídu moderních námezdních dělníků.
Podle marxistické teorie jsou pro proletariát charakteristické následující rysy:
- Nevlastnictví výrobních prostředků: Proletáři nevlastní továrny, stroje, půdu ani kapitál potřebný k výrobě zboží.
- Prodej pracovní síly: Aby přežili, jsou nuceni prodávat svou schopnost pracovat (pracovní sílu) kapitalistům (buržoazii) za mzdu.
- Vytváření nadhodnoty: Dělník svou prací vytváří hodnotu, která je vyšší než jeho mzda. Tento rozdíl, nazývaný nadhodnota, si přivlastňuje kapitalista a je zdrojem jeho zisku.
- Historická role: Marx a Engels věřili, že proletariát je jedinou skutečně revoluční třídou, která má historický úkol svrhnout kapitalismus prostřednictvím proletářské revoluce a nastolit beztřídní komunistickou společnost. Přechodnou fází měla být diktatura proletariátu, tedy stát, kde vládne dělnická třída.
⚙️ Charakteristika a definice
Vlastnictví výrobních prostředků
Základním definičním znakem proletariátu v marxistickém smyslu je jeho vztah k výrobním prostředkům. Zatímco buržoazie tyto prostředky vlastní a kontroluje, proletariát je od nich oddělen. Toto oddělení nutí dělníky vstupovat do nerovného smluvního vztahu s kapitalisty, protože nemají jinou možnost obživy.
Odcizení (Entfremdung)
Marx také rozpracoval koncept odcizení (německy Entfremdung), který popisuje situaci dělníka v kapitalismu. Dělník je odcizen: 1. Od produktu své práce: Výrobek, který vytvoří, mu nepatří a nemůže o něm rozhodovat. Stává se pro něj cizím objektem. 2. Od samotného procesu práce: Práce není tvůrčí seberealizací, ale nucenou, monotónní činností, kterou vykonává pro přežití. 3. Od své lidské podstaty (Gattungswesen): Člověk je přirozeně tvůrčí bytost, ale kapitalistická dělba práce tuto podstatu potlačuje. 4. Od ostatních lidí: Konkurenční prostředí na trhu práce a vykořisťovatelské vztahy narušují mezilidskou solidaritu.
Třídní vědomí
Marx rozlišoval mezi "třídou o sobě" (Klasse an sich) a "třídou pro sebe" (Klasse für sich).
- Třída o sobě je objektivní kategorie – skupina lidí, která má stejné postavení ve výrobním procesu (např. všichni námezdní dělníci), ale nemusí si to uvědomovat.
- Třída pro sebe vzniká tehdy, když si členové této třídy uvědomí své společné zájmy, svou historickou roli a sjednotí se k politické akci. Dosažení třídního vědomí je podle marxistů klíčovým předpokladem pro úspěšnou revoluci.
🌍 Proletariát v 20. a 21. století
Sovětský svaz a východní blok
Ve 20. století se koncept proletariátu stal základem oficiální ideologie států, které se prohlašovaly za socialistické, v čele se Sovětským svazem. Tyto režimy se označovaly jako státy "diktatury proletariátu", kde moc měla vykonávat dělnická třída prostřednictvím své avantgardy – komunistické strany. Kritici (např. Milorad Djilas s teorií "nové třídy") však poukazovali na to, že skutečnou moc nedržel proletariát, ale úzká vrstva stranických funkcionářů a byrokratů (tzv. nomenklatura).
Změny v západních společnostech
Po druhé světové válce došlo v rozvinutých kapitalistických zemích k významným změnám:
- **Pokles průmyslové výroby:** Mnoho tradičních dělnických profesí zaniklo v důsledku automatizace a přesunu výroby do zemí s levnější pracovní silou.
- **Vzestup sektoru služeb:** Vzrostl počet zaměstnanců v administrativě, obchodu, zdravotnictví a vzdělávání (tzv. "bílé límečky").
- **Růst střední třídy:** Zlepšení životní úrovně a sociální stát vedly k tomu, že se velká část populace identifikovala spíše se střední třídou než s proletariátem.
Tyto změny vedly k debatám, zda je koncept proletariátu stále relevantní. Někteří teoretici tvrdí, že definice se musí rozšířit a zahrnout všechny, kdo jsou závislí na mzdě, včetně úředníků, učitelů nebo IT specialistů.
Prekariát a moderní formy práce
Na přelomu 20. a 21. století se objevil nový pojem – prekariát. Tento termín, zpopularizovaný ekonomem Guyem Standingem, označuje novou sociální třídu charakterizovanou chronickou nejistotou a nestabilitou. Patří sem lidé pracující na krátkodobé smlouvy, na volné noze, v gig economy (např. řidiči Uberu, kurýři) nebo v agenturním zaměstnávání. Prekariát často postrádá sociální jistoty, jako je placená dovolená, nemocenská nebo jistota zaměstnání, které si v minulosti vybojovalo tradiční dělnické hnutí. Mnozí sociologové považují prekariát za novou, moderní formu proletariátu.
💡 Pro laiky
- Proletariát: Jednoduše řečeno, je to třída lidí, kteří nevlastní továrny, půdu ani velké firmy. Aby se uživili, musí chodit do práce a prodávat svůj čas a dovednosti za mzdu. V historii to byli hlavně dělníci v továrnách.
- Buržoazie: To je opak proletariátu. Jsou to majitelé výrobních prostředků – vlastníci továren, bank, velkých pozemků. Nemusí pracovat pro někoho jiného, protože vydělávají na majetku, který vlastní, a na práci, kterou pro ně vykonává proletariát.
- Výrobní prostředky: To je vše, co je potřeba k výrobě věcí – například stroje, budovy továren, nástroje, suroviny a půda. Kdo je vlastní, má v kapitalismu ekonomickou moc.
- Třídní boj: Podle marxismu je to nevyhnutelný konflikt mezi proletariátem a buržoazií. Dělníci chtějí vyšší mzdy a lepší podmínky, zatímco majitelé chtějí co největší zisk, což jde často proti sobě.