Buržoazie
Obsah boxu
| Buržoazie | |
|---|---|
| Alegorická vyobrazení Třetího stavu (zahrnujícího buržoazii) nesoucího na zádech duchovenstvo a šlechtu před Francouzskou revolucí. | |
| Původ | Středověká Francie |
| Typ | Sociální třída, historický a sociologický koncept |
| Související pojmy | Kapitalismus, Proletariát, Třídní boj, Měšťanstvo, Střední třída |
Buržoazie (z francouzského bourgeoisie) je označení pro sociální třídu, jejíž definice a role se v průběhu historie výrazně proměňovaly. Původně se jednalo o obyvatele středověkých měst (měšťany), kteří se živili řemeslem a obchodem a stáli tak mimo tradiční feudální strukturu tvořenou šlechtou, duchovenstvem a nevolníky. V novověku, zejména vlivem marxistické teorie, se pojem ustálil jako označení pro vládnoucí kapitalistickou třídu, která vlastní výrobní prostředky (továrny, půdu, kapitál) a jejíž bohatství pochází z vykořisťování námezdní práce proletariátu.
V širším, méně politickém smyslu, se termín používá pro označení vyšší a střední třídy, charakterizované vlastnictvím majetku, určitým životním stylem, vzděláním a kulturními hodnotami.
📖 Etymologie a původ pojmu
Slovo buržoazie pochází ze starofrancouzského burgeis (obyvatel města), které je odvozeno od slova bourg, znamenajícího opevněné město nebo hrad. Tento termín se objevil ve Francii v 11. století a označoval novou společenskou vrstvu svobodných obyvatel měst, kteří nebyli vázáni půdou jako rolníci, ani vojenskou službou jako šlechta. Jejich status byl definován jejich ekonomickou aktivitou – řemesly, obchodem a později i financemi.
Ekvivalentem v německy mluvících zemích byl Bürger (měšťan), v Anglii burgher a v Itálii borghese. Původně tedy pojem neměl negativní konotaci a jednoduše popisoval obyvatele města, kteří se postupně domohli významných práv a svobod, jako byla osobní svoboda, právo na samosprávu města a osvobození od feudálních povinností.
📜 Historický vývoj
🏙️ Středověké kořeny
Vznik buržoazie je neoddělitelně spjat s rozvojem měst v Evropě během vrcholného středověku (cca 11.–13. století). Zatímco feudální společnost byla založena na vlastnictví půdy a zemědělské produkci, města se stala centry obchodu, řemesel a peněžní ekonomiky. Měšťané, organizovaní v ceších a obchodních gildách, postupně hromadili kapitál a získávali politický vliv.
Bohaté městské komuny, jako například v severní Itálii (Benátky, Florencie, Janov) nebo v rámci Hanseatické ligy, dosáhly faktické nezávislosti na feudálních pánech a králích a staly se mocnými ekonomickými i politickými hráči. Tato raná buržoazie investovala do dálkového obchodu, bankovnictví a podporovala umění a vědu, čímž položila základy pro renesanci.
👑 Vzestup v raném novověku
Během raného novověku (16.–18. století) moc buržoazie dále rostla. Zámořské objevy a vznik koloniálních říší otevřely nové trhy a zdroje bohatství. Panovníci absolutistických monarchií byli stále více závislí na půjčkách od bohatých měšťanů a bankéřů, aby mohli financovat své armády a dvory.
V zemích jako Nizozemsko a Anglie se buržoazie stala dominantní silou již v 17. století. Nizozemská republika je často považována za první skutečně buržoazní stát, kde politickou moc držela třída obchodníků a finančníků, nikoli rodová aristokracie. V této době se také formovaly klíčové buržoazní hodnoty: individualismus, racionalismus a víra v pokrok.
⚙️ Revoluční síla (18. a 19. století)
Vrcholem politického vzestupu buržoazie bylo 18. a 19. století, období tzv. "buržoazních revolucí". Osvícenství, intelektuální hnutí formované převážně mysliteli z řad buržoazie, zpochybnilo legitimitu absolutistické monarchie a privilegií šlechty.
- Americká revoluce (1775–1783) a Francouzská revoluce (1789–1799) byly klíčovými událostmi, kde buržoazie, spolu s dalšími vrstvami třetího stavu, svrhla starý režim (Ancien régime) a nastolila nový společenský řád založený na principech svobody, rovnosti a ochrany soukromého vlastnictví.
Průmyslová revoluce, která začala v Británii a postupně se rozšířila do celého světa, definitivně potvrdila ekonomickou nadvládu buržoazie. Průmyslníci, majitelé továren, dolů a železnic, se stali novou elitou a nahradili pozemkovou šlechtu jako nejmocnější společenská třída. 19. století je často označováno jako "zlatý věk buržoazie".
☭ Buržoazie v marxistické teorii
Nejvýznamnější a nejvlivnější analýzu buržoazie podal německý filozof a ekonom Karel Marx a jeho spolupracovník Friedrich Engels. V jejich pojetí, které je základem marxismu, není buržoazie definována životním stylem či původem, ale výhradně svým vztahem k výrobním prostředkům.
Podle Marxe je buržoazie vládnoucí třídou kapitalistické společnosti, která vlastní klíčové výrobní prostředky (stroje, továrny, půdu, suroviny). Proti ní stojí proletariát (námezdní dělníci), který nevlastní nic než svou vlastní pracovní sílu, kterou je nucen prodávat buržoazii, aby přežil.
Vztah mezi těmito dvěma třídami je podle Marxe antagonistický a vykořisťovatelský. Buržoazie platí dělníkovi mzdu, která je nižší než hodnota, kterou dělník svou prací vytvoří. Tento rozdíl, nazývaný nadhodnota, je zdrojem zisku a akumulace kapitálu buržoazie. Tento neustálý konflikt, známý jako třídní boj, je podle marxistické teorie hybnou silou dějin a nevyhnutelně musí vést k proletářské revoluci a nastolení beztřídní společnosti.
Marx dále rozlišoval několik vrstev buržoazie:
- Vysoká buržoazie (haute bourgeoisie): Velcí průmyslníci, bankéři a majitelé korporací.
- Střední buržoazie (moyenne bourgeoisie): Majitelé středních podniků, vysoce postavení manažeři.
- Maloburžoazie (petite bourgeoisie): Drobní podnikatelé, řemeslníci, obchodníci, kteří sice vlastní malé výrobní prostředky, ale často sami pracují. Tato vrstva je podle Marxe v nestabilní pozici, ohrožovaná velkým kapitálem a neustále jí hrozí pád mezi proletariát.
🎭 Kulturní a společenský význam
القيم a životní styl
S vzestupem buržoazie se zformoval i specifický systém hodnot a životní styl, který ovlivnil moderní západní společnost. Mezi typické buržoazní hodnoty patří:
- **Důraz na rodinu:** Rodina jako základní ekonomická a sociální jednotka, ochrana jejího soukromí a cti.
- **Pracovní morálka:** Tvrdá práce, disciplína a spořivost jako cesta k úspěchu (viz koncept protestantské pracovní etiky od Maxe Webera).
- **Vlastnictví:** Soukromé vlastnictví jako posvátné a nedotknutelné právo.
- **Vzdělání:** Vzdělání jako prostředek sociálního vzestupu a udržení statusu.
- **Respektabilita:** Důraz na slušné chování, dodržování společenských norem a udržování dobré pověsti.
🎨 Buržoazie v umění a literatuře
Buržoazie se stala ústředním tématem realistického románu 19. století. Autoři jako Honoré de Balzac (Lidská komedie), Gustave Flaubert (Paní Bovaryová), Charles Dickens v Anglii nebo Thomas Mann v Německu (Buddenbrookovi) ve svých dílech mistrně zobrazovali život, ambice, morálku i pokrytectví této třídy. Buržoazie byla často zobrazována jako materialistická, toužící po společenském vzestupu, ale zároveň jako nositel pokroku a modernizace.
🗣️ "Buržoazní" jako pejorativum
Od 19. století začal být termín "buržoazní" (hovorově "buržoazní") používán také v negativním, pejorativním smyslu. Pro socialisty a komunisty symbolizoval vykořisťovatelskou třídu. Pro avantgardní umělce a bohémy se stal synonymem pro konformitu, pokrytectví, materialismus a nedostatek kulturního vkusu (tzv. šosáctví).
🌍 Současné pojetí a relevance
Ve 20. a 21. století se klasická struktura společnosti, jak ji popsal Marx, zkomplikovala. Vznikem sociálního státu, růstem střední třídy, rozvojem sektoru služeb a oddělením vlastnictví od řízení ve velkých korporacích (vznik manažerské třídy) se hranice mezi buržoazií a proletariátem staly méně zřetelnými.
Dnes se pojem "buržoazie" v akademické sociologii používá spíše v historickém kontextu. V běžné mluvě a politickém diskurzu přetrvává, často jako kritické označení pro bohatou elitu nebo vyšší střední třídu. Někteří teoretici hovoří o "nové buržoazii" nebo "globální kapitalistické třídě", která operuje v nadnárodním měřítku. Přes tyto posuny zůstává analýza buržoazie klíčová pro pochopení vzniku a fungování moderní kapitalistické společnosti.
🧐 Pro laiky
Představte si společnost jako velkou firmu. V dávných dobách (ve středověku) v ní byli tři hlavní hráči: 1. **Šlechta:** Starý ředitel a jeho rodina, kteří firmu zdědili a vlastnili veškerou půdu. 2. **Rolníci:** Zaměstnanci pracující na polích, kteří byli v podstatě majetkem ředitele. 3. **Buržoazie:** Noví, chytří a podnikaví manažeři, obchodníci a řemeslníci z města. Nebyli šlechtici, ale byli svobodní a díky své práci a obchodu bohatli.
Postupem času tito manažeři a obchodníci (buržoazie) zbohatli a získali takovou moc, že starého ředitele (šlechtu) svrhli (například ve Francouzské revoluci) a začali firmu (společnost) řídit sami. Podle myslitele Karla Marxe se pak stali novými šéfy, kteří vlastní všechny stroje a továrny (výrobní prostředky), zatímco ostatní (dělníci, proletariát) pro ně jen pracují za mzdu. Dnes se slovo "buržoazie" používá méně přesně, často k označení bohaté střední a vyšší třídy.