Sociální třída

Sociální třída
Obor	Sociologie, Politologie, Ekonomie, Historie
Související pojmy	Sociální stratifikace; Sociální mobilita; Kapitál; Třídní boj; Sociální nerovnost; Status; Prestiž

Rozbalit box

Obsah boxu

Sociální třída je klíčový koncept v sociologii a politických vědách, který označuje hierarchické uspořádání lidí ve společnosti do skupin na základě jejich ekonomického postavení, moci a sociálního statusu. Příslušnost k určité sociální třídě významně ovlivňuje životní šance, příležitosti, životní styl, zdraví i politické postoje jedince. Ačkoliv je koncept třídy často spojován s dílem Karla Marxe, byl rozpracován a modifikován mnoha dalšími mysliteli, zejména Maxem Weberem a Pierrem Bourdieu.

📜 Historie konceptu

Ačkoliv sociální nerovnost a hierarchie existovaly ve všech komplexních společnostech, moderní koncept sociální třídy je úzce spjat se vznikem kapitalismu a průmyslovou revolucí v 18. a 19. století.

Předmoderní společnosti byly typicky strukturovány podle jiných principů:

Kasty: Pevně dané, dědičné a nábožensky podložené skupiny, typické pro starověkou Indie. Přechod mezi kastami byl prakticky nemožný.
Stavy: Formálně definované skupiny s odlišnými právy a povinnostmi, charakteristické pro evropský feudalismus (např. šlechta, duchovenstvo, poddaní). Určitá míra mobility mezi stavy existovala, ale byla omezená.

S nástupem industrializace a urbanizace se staré stavovské uspořádání rozpadlo. Nová společnost byla založena na tržní ekonomice, kde klíčovou roli hrál majetek a pozice na trhu práce. Právě v tomto kontextu se zrodil moderní pojem třídy jako skupiny definované primárně ekonomickými faktory, nikoli právním či náboženským statutem. Myslitelé jako Adam Smith a David Ricardo již pracovali s pojmy jako dělníci, kapitalisté a vlastníci půdy, ale systematickou teorii tříd přinesl až Karl Marx.

🧠 Teoretické přístupy

Existuje několik hlavních teoretických pohledů na sociální třídy, které se liší v definici, důrazu na různé faktory a v chápání jejich role ve společnosti.

🛠️ Marxistické pojetí

Pro Karla Marxe a Friedricha Engelse je třída definována vztahem k výrobním prostředkům (továrny, půda, stroje). V kapitalistické společnosti identifikovali dvě hlavní, antagonistické třídy:

Buržoazie (kapitalisté): Vlastníci výrobních prostředků, kteří si přivlastňují nadhodnotu vytvořenou prací dělníků. Jejich cílem je maximalizace zisku.
Proletariát (dělnická třída): Nevlastní výrobní prostředky a jsou nuceni prodávat svou pracovní sílu kapitalistům, aby přežili.

Vztah mezi těmito třídami je podle Marxe ze své podstaty vykořisťovatelský a konfliktní, což vede k nevyhnutelnému třídnímu boji. Marx také rozlišoval mezi "třídou o sobě" (objektivní existence skupiny lidí se stejným vztahem k výrobním prostředkům) a "třídou pro sebe" (subjektivní uvědomění si společných zájmů a vytvoření kolektivní identity – tzv. třídní vědomí). Opakem je falešné vědomí, kdy si dělnická třída neuvědomuje své skutečné postavení a přejímá ideologii vládnoucí třídy.

📊 Weberiánské pojetí

Max Weber souhlasil s Marxem, že ekonomické faktory jsou pro definici třídy klíčové, ale jeho pojetí bylo komplexnější a multidimenzionální. Podle Webera je sociální stratifikace výsledkem souhry tří složek: 1. Třída (Class): Je určena ekonomickou pozicí na trhu. Nejde jen o vlastnictví, ale také o dovednosti a kvalifikaci, které člověk může na trhu nabídnout. Lidé ve stejné třídě mají podobné "životní šance". 2. Status (Stav): Je založen na sociální prestiži, cti a životním stylu. Lidé mohou mít vysoký status, aniž by byli bohatí (např. vědci, umělci), a naopak. Statusové skupiny se často vyznačují specifickým stylem spotřeby a sociálním uzavíráním. 3. Moc (Party): Odkazuje na schopnost prosazovat svou vůli v rámci politických stran, spolků a jiných organizací. Moc může být nezávislá na bohatství i statusu.

Weberovo pojetí umožňuje jemnější analýzu sociální nerovnosti, protože ukazuje, že vysoké postavení v jedné dimenzi (např. bohatství) nemusí nutně znamenat vysoké postavení v jiné (např. prestiž).

⚙️ Funkcionalistické pojetí

Strukturální funkcionalismus, reprezentovaný například Kingsleym Davisem a Wilbertem Moorem, nahlíží na sociální stratifikaci jako na nezbytný a prospěšný mechanismus pro fungování společnosti. Jejich argument (známý jako Davis-Mooreova teze) tvrdí:

Každá společnost má pozice, které jsou funkčně důležitější než jiné.
Pro obsazení těchto pozic je potřeba talentovaných a kvalifikovaných jedinců.
Aby společnost motivovala nejlepší lidi k tomu, aby se na tyto pozice připravovali (např. dlouhým studiem) a vykonávali je, musí jim nabídnout vyšší odměny (plat, prestiž, moc).
Sociální nerovnost je tedy přirozeným a funkčním důsledkem potřeby efektivně alokovat talenty.

Tento pohled byl kritizován za to, že ospravedlňuje existující nerovnosti a podceňuje roli dědičnosti a bariér v sociální mobilitě.

Bourdieu a kapitály

Francouzský sociolog Pierre Bourdieu rozšířil chápání třídy zavedením konceptu různých forem kapitálu:

Ekonomický kapitál: Peníze, majetek a další finanční zdroje.
Kulturní kapitál: Znalosti, dovednosti, vzdělání, vkus a způsob vyjadřování, které jsou ve společnosti ceněny. Může existovat ve třech formách: vtělený (habitus), objektivizovaný (knihy, obrazy) a institucionalizovaný (tituly, certifikáty).
Sociální kapitál: Síť sociálních vztahů, známostí a kontaktů, které mohou být mobilizovány k dosažení cílů.
Symbolický kapitál: Prestiž, reputace a uznání, které legitimizují ostatní formy kapitálu.

Podle Bourdieu je sociální pozice jedince určena celkovým objemem a strukturou jeho kapitálů. Lidé s podobným kapitálovým vybavením sdílejí podobný habitus – systém dispozic, vnímání a jednání, který formuje jejich životní styl, vkus a preference.

🌍 Současné modely sociálních tříd

Moderní sociologie se snaží vytvářet detailnější a empiricky podložené modely sociálních tříd, které lépe odrážejí komplexitu současných společností.

Třídní schémata (např. EGP)

Jedním z nejvlivnějších modelů je třídní schéma EGP (Erikson-Goldthorpe-Portocarero), které klasifikuje lidi na základě jejich pozice v zaměstnání. Rozlišuje tři hlavní aspekty: 1. Vlastnictví: Zaměstnavatelé vs. zaměstnanci. 2. Pracovní smlouva: Servisní vztah (vyšší platy, jistota, kariérní postup – typické pro profesionály a manažery) vs. pracovní kontrakt (mzda za odvedenou práci, menší jistota – typické pro manuální dělníky). 3. Kvalifikace a dovednosti.

Na základě těchto kritérií model definuje několik tříd, například servisní třídu (manažeři, profesionálové), rutinní nemanuální pracovníky (úředníci), maloburžoazii (drobní podnikatelé) a různé kategorie dělnické třídy.

Model "Velké britské třídní studie"

V roce 2013 byla ve Spojeném království provedena rozsáhlá studie (Great British Class Survey), která na základě Bourdieuovy teorie kapitálů identifikovala sedm nových sociálních tříd: 1. Elita: Nejbohatší skupina s vysokým objemem všech tří kapitálů. 2. Zavedená střední třída: Druhá nejbohatší, s vysokým kulturním a sociálním kapitálem. 3. Technická střední třída: Menší, prosperující skupina s vysokým ekonomickým kapitálem, ale nižším kulturním a sociálním. 4. Noví bohatí pracující: Mladá skupina se středním ekonomickým kapitálem a vysokým sociálním a kulturním kapitálem. 5. Tradiční dělnická třída: Starší skupina s nízkým objemem všech kapitálů, ale často vlastnící nemovitost. 6. Nastupující pracovníci ve službách: Mladá, často městská skupina s nízkým ekonomickým kapitálem, ale vysokým sociálním a kulturním kapitálem. 7. Prekariát: Nejchudší a nejvíce znevýhodněná skupina s nízkými hodnotami všech kapitálů.

Tento model ukazuje, že tradiční dělení na dělnickou, střední a vyšší třídu již plně nevystihuje realitu.

📈 Sociální mobilita

Sociální mobilita označuje pohyb jedinců nebo skupin mezi různými pozicemi v sociální stratifikaci. Je klíčovým ukazatelem otevřenosti a spravedlnosti společnosti. Rozlišujeme:

Intergenerační mobilita: Změna sociální pozice mezi generací rodičů a dětí.
Intragenerační mobilita: Změna sociální pozice jedince během jeho vlastního života (kariérní postup).
Vertikální mobilita: Pohyb nahoru nebo dolů v sociální hierarchii.
Horizontální mobilita: Změna pozice na stejné úrovni hierarchie (např. změna zaměstnání bez změny statusu).

Míra sociální mobility je ovlivněna faktory jako vzdělávací systém, struktura trhu práce, rodinné zázemí a vládní politiky.

🇨🇿 Sociální třídy v Česku

Sociální struktura Česka prošla dramatickou proměnou po roce 1989. Předtím, v období státního socialismu, byla sociální stratifikace oficiálně potlačována, ačkoliv neformální nerovnosti (např. na základě členství v KSČ) existovaly.

Po roce 1989 došlo k obnovení tržní ekonomiky a restrukturalizaci společnosti:

Vznikla nová podnikatelská elita a vyšší třída zbohatlá v procesu privatizace a transformace.
Výrazně se rozrostla střední třída, zahrnující manažery, profesionály (lékaři, právníci, IT specialisté) a drobné podnikatele.
Tradiční dělnická třída, spojená s těžkým průmyslem, se zmenšila a její postavení se stalo nejistějším.
Objevily se nové formy chudoby a sociálního vyloučení, někdy označované jako underclass nebo prekariát.

Podle dostupných údajů z posledních let hraje v Česku klíčovou roli pro sociální zařazení vzdělání. Lidé s vysokoškolským vzděláním mají výrazně vyšší příjmy a lepší postavení na trhu práce. Sociální mobilita existuje, ale rodinné zázemí a zděděný kapitál (ekonomický i kulturní) stále představují významný faktor ovlivňující životní dráhy jedinců.

⚖️ Důsledky třídní příslušnosti

Sociální třída má hluboký dopad na téměř všechny aspekty života:

Zdraví a délka života: Lidé z nižších sociálních tříd mají v průměru horší zdravotní stav, vyšší výskyt chronických onemocnění a kratší střední délku života. Důvodem je kombinace faktorů jako horší pracovní podmínky, nezdravý životní styl, stres a omezený přístup ke kvalitní zdravotní péči.
Vzdělání: Děti z vyšších tříd mají statisticky lepší přístup ke kvalitnějšímu vzdělání a dosahují lepších výsledků. Rodiče jim mohou poskytnout více kulturního a ekonomického kapitálu (knihy, kroužky, doučování), což zvyšuje jejich šance na úspěch.
Životní styl a kultura: Třídní příslušnost ovlivňuje vkus, způsob trávení volného času, spotřební chování i typy kulturních aktivit, kterým se lidé věnují (viz Bourdieuův habitus).
Politické postoje: Existuje korelace mezi sociální třídou a politickými preferencemi. Historicky volily dělnické třídy spíše levicové a sociálně orientované strany, zatímco střední a vyšší třídy preferovaly pravicové a liberální strany. V současnosti je však tento vztah složitější a ovlivňují ho i další faktory jako kulturní hodnoty.

🤔 Pro laiky: Co je to sociální třída?

Představte si společnost jako velký dům s několika patry. Lidé v nejvyšších patrech mají nejvíce peněz, nejlepší práci a největší vliv – to je vyšší třída. Lidé v prostředních patrech mají slušnou práci, stabilní příjem a vlastní bydlení – to je střední třída. A lidé v nejnižších patrech mají často manuální práci, nižší příjmy a méně jistot – to je nižší nebo dělnická třída.

Sociální třída je tedy jakési "patro", ve kterém se člověk nachází na základě svého majetku, vzdělání a povolání. Na rozdíl od starých dob, kdy se člověk narodil jako šlechtic nebo poddaný a nemohl to změnit, v moderní společnosti je možné mezi "patry" přecházet. Když se někdo z chudé rodiny díky studiu a píli vypracuje na úspěšného manažera, říkáme tomu sociální mobilita vzhůru. Naopak, když někdo z bohaté rodiny zkrachuje, jedná se o sociální mobilitu dolů. Vaše třída tak ovlivňuje nejen to, kolik máte peněz, ale i to, jaké máte přátele, kam chodíte na dovolenou, jaké čtete knihy a dokonce i jak dlouho budete žít.

Šablona:Aktualizováno