Komunistická strana Sovětského svazu
Obsah boxu
| Komunistická strana Sovětského svazu | |
|---|---|
| Zkratka | KSSS, KPSS |
| Založení | 1912 (jako Sociálně demokratická dělnická strana Ruska (bolševiků)) |
| Předchůdce | Sociálně demokratická dělnická strana Ruska |
| Sídlo | Moskva, Kreml |
| Ideologie | Marxismus-leninismus, komunismus, socialismus, ateismus |
| Politické spektrum | Krajní levice |
| Počet členů | cca 19,5 milionu (1989) |
| Barva | červená |
| Mezinárodní organizace | Kominterna, Kominforma |
Komunistická strana Sovětského svazu (zkráceně KSSS nebo KPSS, z rus. Коммунистическая партия Советского Союза, KPSS) byla dominantní a jediná vládnoucí politická strana v Sovětském svazu od jeho vzniku v roce 1922 až do svého rozpuštění v roce 1991. Vyvinula se z bolševické frakce Sociálně demokratické dělnické strany Ruska, kterou vedl Vladimir Iljič Lenin. Strana hrála klíčovou roli v Říjnové revoluci v roce 1917 a následně ustavila jednostranický systém s rozsáhlým vlivem na všechny aspekty sovětské společnosti. Její ideologie byla založena na marxismu-leninismu, což byla upravená verze učení Karla Marxe a Friedricha Engelse přizpůsobená podmínkám Ruska a rozvinutá Leninem.
⏳ Historie
Historie Komunistické strany Sovětského svazu je neoddělitelně spjata s dějinami Sovětského svazu. Její kořeny sahají do roku 1898, kdy byla založena Sociálně demokratická dělnická strana Ruska (SDDR). V roce 1903 se SDDR rozdělila na dvě hlavní frakce: bolševiky (většinu) vedené Vladimirem Iljičem Leninem a menševiky (menšinu). Bolševici se v roce 1912 osamostatnili a vytvořili Sociálně demokratická dělnická strana Ruska (bolševiků).
Po svržení carství v Únorové revoluci v roce 1917 a následné Říjnové revoluci v listopadu téhož roku, bolševici pod vedením Lenina převzali moc. V roce 1918 se strana přejmenovala na Ruská komunistická strana (bolševiků) (RKP(b)). Během občanské války (1917–1922) upevnila svou moc a po vítězství založila v roce 1922 Sovětský svaz.
Po Leninově smrti v roce 1924 se k moci postupně dostal Josif Vissarionovič Stalin, který zavedl totalitní režim, kolektivizaci zemědělství, industrializaci a masivní politické represe známé jako Velká čistka. Strana se v roce 1925 přejmenovala na Všesvazová komunistická strana (bolševiků) (VKP(b)) a v roce 1952 na Komunistickou stranu Sovětského svazu (KSSS).
Po Stalinově smrti v roce 1953 následovalo období destalinizace pod vedením Nikity Chruščova, který odsoudil Stalinovy kult osobnosti a represe. Chruščov byl v roce 1964 sesazen a nahrazen Leonidem Brežněvem, za jehož éry nastalo období stagnace, charakterizované omezenými reformami a nárůstem korupce.
V polovině 80. let 20. století se novým generálním tajemníkem stal Michail Sergejevič Gorbačov, který se pokusil o reformy známé jako glasnosť (otevřenost) a perestrojka (přestavba), s cílem revitalizovat sovětský systém. Tyto reformy však vedly k oslabení centrální moci a růstu národnostních hnutí. Pokus o puč ze srpna 1991, který provedli konzervativní členové KSSS, selhal a urychlil rozpad Sovětského svazu. Dne 6. listopadu 1991 tehdejší ruský prezident Boris Jelcin zakázal činnost KSSS na území Ruské SFSR, což efektivně znamenalo její zánik.
💡 Ideologie
Základní ideologií Komunistické strany Sovětského svazu byl marxismus-leninismus. Tato doktrína kombinovala myšlenky Karla Marxe a Friedricha Engelse o beztřídní společnosti a revolučním převratu s teoriemi Vladimira Iljiče Lenina o avantgardní straně, diktatuře proletariátu a možnosti socialistické revoluce v zaostalé zemi.
Mezi klíčové principy marxismu-leninismu patřilo:
- Třídní boj: Předpoklad, že dějiny jsou dějinami třídních bojů a že kapitalismus je inherentně nespravedlivý.
- Diktatura proletariátu: Přesvědčení, že po socialistické revoluci je nezbytná přechodná fáze, kdy dělnická třída (reprezentovaná komunistickou stranou) drží veškerou politickou moc, aby potlačila kontrarevoluci.
- Socialismus a komunismus: Cílem bylo vybudování socialistické společnosti, která by byla předstupněm beztřídní komunistické společnosti, kde by neexistovalo soukromé vlastnictví výrobních prostředků a stát by postupně odumíral.
- Ateismus: Oficiální státní ideologie odmítala náboženství jako "opium lidu" a prosazovala vědecký ateismus.
- Internacionalismus: KSSS prosazovala solidaritu s dělníky po celém světě a podporovala komunistická hnutí v jiných zemích.
V praxi se ideologie KSSS často odchylovala od původních teoretických konceptů, zejména pod Stalinem, kdy se silně prosadil kult osobnosti a státní kontrola nad všemi aspekty života.
⚙️ Struktura a organizace
Komunistická strana Sovětského svazu byla organizována na principu demokratického centralismu, což znamenalo, že rozhodnutí přijatá vyššími stranickými orgány byla závazná pro nižší orgány a všechny členy. Struktura byla přísně hierarchická a centralizovaná.
Hlavní orgány KSSS zahrnovaly:
- Sjezd strany: Nejvyšší orgán KSSS, který se scházel nepravidelně (zpočátku častěji, později každých pět let). Sjezd formálně volil Ústřední výbor a určoval hlavní politické směřování.
- Ústřední výbor (ÚV KSSS): Řídil stranu mezi sjezdy. Byl zodpovědný za praktickou realizaci stranické politiky.
- Politbyro (Prezidium ÚV KSSS): Nejvyšší politický a výkonný orgán strany. Jeho členové byli de facto nejmocnějšími muži v Sovětském svazu. Rozhodovalo o klíčových otázkách domácí i zahraniční politiky.
- Sekretariát ÚV KSSS: Zodpovídal za každodenní řízení stranického aparátu, kontrolu kádrové politiky a dohled nad implementací rozhodnutí. V jeho čele stál generální tajemník, který byl zároveň nejmocnější osobou ve straně i státě.
- Organizační byro (Orgburo): Existovalo do roku 1952 a dohlíželo na organizační práci strany.
- Kontrolní komise: Dohlížela na dodržování stranické disciplíny.
Na regionální úrovni existovaly republikové, oblastní, městské a okresní stranické výbory, a na nejnižší úrovni základní stranické organizace v podnicích, na kolchozech a ve vojenských jednotkách. Členství v KSSS bylo privilegium, které otevíralo cestu k vyšším pozicím ve společnosti a státní správě.
🌍 Vliv a odkaz
Vliv Komunistické strany Sovětského svazu na Sovětský svaz a světové dějiny byl obrovský a mnohostranný. Uvnitř Sovětského svazu KSSS absolutně kontrolovala státní aparát, ekonomiku, kulturu, vzdělávání a média. Formovala společnost podle svých ideologických zásad, což vedlo k rozsáhlým sociálním změnám, jako byla industrializace, urbanizace a zlepšení gramotnosti. Zároveň však její vláda byla spojena s potlačováním lidských práv, cenzurou, politickými represemi, gulagy a nedostatkem osobních svobod.
Na mezinárodní scéně KSSS a Sovětský svaz hrály klíčovou roli v Druhé světové válce a následné studené válce, kde stály v čele východního bloku proti západním demokraciím. KSSS aktivně podporovala komunistická a osvobozenecká hnutí po celém světě, což vedlo k šíření komunismu do východní Evropy, Čína, Kuba a dalších zemí. Její rozpad v roce 1991 znamenal konec studené války a zásadní geopolitické změny.
Odkaz KSSS je dodnes předmětem intenzivních debat. Kritici poukazují na miliony obětí totalitního režimu, ekonomickou neefektivnost a potlačení svobod. Zastánci (nebo spíše ti, kdo hledají pozitivní aspekty) zdůrazňují dosažení sociální rovnosti, industrializaci a roli ve vítězství nad nacismem. V moderním Rusku a dalších postsovětských zemích existují různé názory na odkaz KSSS, od nostalgie po sovětské éře až po odsouzení jejích zločinů.
📊 Klíčové osobnosti
Mezi nejvýznamnější osobnosti, které stály v čele Komunistické strany Sovětského svazu, patřili:
- Vladimir Iljič Lenin (předseda Rady lidových komisařů, faktický vůdce strany po Říjnové revoluci)
- Josif Vissarionovič Stalin (generální tajemník 1922–1953)
- Georgij Maximilianovič Malenkov (předseda Rady ministrů krátce po Stalinově smrti)
- Nikita Sergejevič Chruščov (první tajemník 1953–1964)
- Leonid Iljič Brežněv (generální tajemník 1964–1982)
- Jurij Vladimirovič Andropov (generální tajemník 1982–1984)
- Konstantin Ustinovič Černěnko (generální tajemník 1984–1985)
- Michail Sergejevič Gorbačov (generální tajemník 1985–1991)
📈 Statistické údaje
Počet členů Komunistické strany Sovětského svazu se v průběhu let výrazně měnil. Z relativně malé skupiny bolševiků před rokem 1917 se strana rozrostla na masovou organizaci.
| Rok | Počet členů | |---|---| | 1917 | cca 240 000 | | 1922 | cca 500 000 | | 1933 | cca 3,5 milionu | | 1941 | cca 3,8 milionu | | 1956 | cca 7,2 milionu | | 1966 | cca 12,4 milionu | | 1980 | cca 17,4 milionu | | 1989 | cca 19,5 milionu | | 1991 | cca 15 milionů (před zánikem) |
Tyto údaje zahrnují řádné členy i kandidáty na členství. KSSS byla jednou z největších politických stran na světě. Vzhledem k tomu, že Sovětský svaz byl jednostranickým státem, KSSS nekonkurovala v klasických volbách, ale její členové obsazovali drtivou většinu pozic ve všech úrovních státní správy a sovětů.
Pro laiky
Představte si, že v jedné zemi existuje jen jedna jediná "hlavní parta", která rozhoduje úplně o všem. Žádná jiná parta nemá šanci se dostat k moci nebo říkat něco jiného. Přesně takovou "hlavní partou" byla Komunistická strana Sovětského svazu v Sovětském svazu. Byla to jako obrovská organizace, která měla své členy po celé zemi a ti všichni museli poslouchat to, co se rozhodlo nahoře, v hlavním vedení.
Tato parta chtěla, aby všichni lidé byli si rovni a aby nikdo neměl moc peněz nebo majetku, zatímco jiní by neměli nic. Chtěli vybudovat společnost, kde by všechno patřilo všem a kde by si lidé pomáhali. Ale aby toho dosáhli, převzali úplnou kontrolu nad vším – nad továrnami, farmami, školami, novinami, dokonce i nad tím, co si lidé mysleli. Pokud někdo nesouhlasil, mohl mít velké problémy.
Byla to strana, která řídila celou zemi, rozhodovala o tom, co se bude vyrábět, co se bude učit ve školách, a dokonce i jaké filmy se budou promítat. Její vůdci, jako třeba Lenin nebo Stalin, měli obrovskou moc. Na konci 20. století se ale ukázalo, že tento systém nefunguje dobře, lidé chtěli víc svobody a lepší život, a tak se tato "hlavní parta" a s ní i celá země rozpadly.