Pražské jaro

Rozbalit box

Obsah boxu

Pokus o reformu socialismu v Československu
Soubor:Prague spring 1968, people on Soviet tank.jpg
Občané protestují na sovětském tanku v Praze, srpen 1968.
Datum	leden–srpen 1968
Místo	Československo
Výsledek	Vojenské potlačení invazí vojsk Varšavské smlouvy Nástup normalizace
Hlavní aktéři	Reformisté: Alexander Dubček Ludvík Svoboda Oldřich Černík Josef Smrkovský František Kriegel Konzervativci: Antonín Novotný Vasil Biľak
Hlavní cíle	* Demokratizace společnosti * Liberalizace ekonomiky * Zrušení cenzury * Rehabilitace obětí 50. let * Vytvoření "socialismu s lidskou tváří"

Pražské jaro je označení pro období politické a společenské liberalizace v komunistickém Československu, které probíhalo od ledna do srpna 1968. Jeho hlavním cílem byl pokus o reformu stávajícího totalitního systému a vytvoření nového modelu, který byl nazýván "socialismus s lidskou tváří".

Toto období bylo charakterizováno explozí svobody slova, obnovou občanské společnosti a snahou o demokratizaci politického a ekonomického života. Naděje na změnu však byly brutálně ukončeny invazí armád pěti států Varšavské smlouvy v noci z 20. na 21. srpna 1968. Ačkoliv bylo Pražské jaro vojensky potlačeno a následováno dvacetiletým obdobím tzv. normalizace, stalo se symbolem touhy po svobodě a jedním z nejdůležitějších momentů v moderních českých a slovenských dějinách.

📜 Cesta k jaru: Co předcházelo?

Pražské jaro nebylo náhlým výbuchem, ale vyvrcholením dlouhodobé krize a postupného tání, které probíhalo po většinu 60. let.

Krize Novotného režimu

Na počátku 60. let serigidní komunistický režim v čele s prezidentem a prvním tajemníkem KSČ Antonínem Novotným ocital v hluboké krizi.

• Ekonomická krize: Centrálně plánované hospodářství selhávalo. Třetí pětiletka skončila fiaskem a Československo, kdysi průmyslová velmoc, začalo hospodářsky zaostávat. To vyvolalo potřebu ekonomických reforem, které prosazovali ekonomové jako Ota Šik.
• Společenská a kulturní liberalizace: Po odsouzení Stalinova kultu osobnosti v SSSR začal i v ČSSR pomalý proces destalinizace. Objevovala se kritika politických procesů 50. let a rostl tlak na rehabilitaci nespravedlivě odsouzených. V kultuře nastal nevídaný rozkvět – filmy České nové vlny, divadla malých forem (Semafor, Divadlo Na zábradlí) a kritická literatura posouvaly hranice toho, co bylo možné říci.
• Slovenská otázka: Na Slovensku sílila nespokojenost s Novotného centralistickou politikou, která ignorovala slovenské zájmy.

Pád Antonína Novotného

Napětí vyvrcholilo na podzim 1967. Protesty studentů na Strahově a kritika ze strany spisovatelů na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů ukázaly, že režim ztrácí kontrolu. Klíčový střet se však odehrál uvnitř samotné KSČ. Reformní křídlo, podporované slovenskými komunisty, se postavilo proti Novotnému. Na zasedání Ústředního výboru KSČ v lednu 1968 byl Antonín Novotný odvolán z funkce prvního tajemníka.

✨ "Socialismus s lidskou tváří": Průběh reforem

Do čela KSČ byl 5. ledna 1968 zvolen kompromisní kandidát, slovenský komunista Alexander Dubček. Jeho zvolení odstartovalo řetězec událostí, který je dnes znám jako Pražské jaro.

Klíčové osobnosti

Do nejvyšších funkcí se dostali politici, kteří symbolizovali naději na změnu:

• Alexander Dubček: První tajemník ÚV KSČ. Stal se nejoblíbenějším a nejpopulárnějším politikem, symbolem celého procesu.
• Ludvík Svoboda: Nově zvolený prezident, hrdina druhé světové války.
• Oldřich Černík: Předseda vlády.
• Josef Smrkovský: Předseda Národního shromáždění.
• František Kriegel: Předseda Národní fronty, jedna z nejodvážnějších a nejzásadovějších postav.

Hlavní reformy a změny

Pod tlakem veřejnosti, která se rychle probouzela z letargie, začalo reformní vedení KSČ zavádět změny, které byly shrnuty v Akční program KSČ, schváleném v dubnu 1968.

• Zrušení cenzury (březen 1968): Nejviditelnější a nejdůležitější reforma. Poprvé od roku 1948 mohla média svobodně informovat a kritizovat. Noviny, rádio a televize se staly platformou pro otevřenou celospolečenskou diskusi, což dále urychlovalo reformní proces.
• Ekonomická reforma: Plán Oty Šika počítal se zavedením prvků tržního hospodářství, posílením samostatnosti podniků a omezením centrálního plánování.
• Rehabilitace a právní stát: Začal proces plné rehabilitace obětí politických procesů 50. let. Byl přijat zákon o soudní rehabilitaci.
• Obnova občanské společnosti: Začaly se obnovovat zakázané organizace jako Junák a Sokol. Vznikaly nové, nezávislé spolky, jako například Klub angažovaných nestraníků (KAN) nebo Klub 231 (sdružující bývalé politické vězně). Začaly se dokonce objevovat úvahy o obnovení sociální demokracie.
• Federalizace: Připravoval se zákon o přeměně unitárního Československa na federaci dvou rovnoprávných republik, české a slovenské.

🤔 Pro laiky (Část 1)

Představte si komunistické Československo před rokem 1968 jako dům pod přísným a neoblíbeným domovníkem (Antonínem Novotným), kde platila velmi striktní pravidla.

• Nikdo nesměl říkat, co si myslí (cenzura).
• V rádiu a televizi běžely jen schválené programy.
• Všichni museli pracovat podle jednoho, často nesmyslného plánu, a dům začal ekonomicky chátrat.
• A domovník Novotný navíc nespravedlivě zavíral lidi do sklepa (politické procesy).

Na začátku roku 1968 se ale obyvatelé domu (společnost i reformní komunisté) vzbouřili a starého domovníka vyhodili. Místo něj si zvolili nového, usměvavého a populárního správce – Alexandra Dubčeka.

• • Co se stalo potom?**

Nový správce začal dům "větrat" a měnit pravidla. Tomuto období se říká Pražské jaro. 1. Otevřela se okna a dveře (zrušení cenzury): Najednou si všichni mohli svobodně povídat. V novinách a televizi se začala říkat pravda a kritizovat to, co bylo špatně. Byla to obrovská a opojná změna. 2. Lidé si začali opravovat své byty (ekonomická reforma): Podniky dostaly větší volnost a nemusely se řídit jen nesmyslnými plány z centra. 3. Začali se pouštět lidi ze sklepa (rehabilitace): Lidé, které starý režim nespravedlivě zavřel, byli propouštěni a očišťováni. 4. Vznikaly nové spolky: Obyvatelé si začali zakládat vlastní zájmové kroužky a kluby, které nebyly pod kontrolou vedení domu.

V domě najednou zavládla obrovská naděje, že se z něj stane mnohem lepší a svobodnější místo k životu. Tomu se říkalo "socialismus s lidskou tváří".

Reakce Sovětského svazu a Varšavské smlouvy

Reformní proces v Československu byl od samého počátku s obrovskou nevolí a podezřením sledován v Moskvě. Sovětské vedení v čele s Leonidem Iljičem Brežněvem se obávalo, že liberalizace v ČSSR by mohla "nakazit" ostatní satelitní státy a ohrozit tak mocenskou stabilitu celého Východního bloku.

Zvyšující se tlak

V průběhu jara a léta 1968 sovětský tlak neustále sílil.

• Varovné dopisy: Vedení komunistických stran SSSR, Polska, NDR, Maďarska a Bulharska posílalo československému vedení varovné dopisy, ve kterých kritizovalo "plíživou kontrarevoluci".
• Tisková kampaň: Sovětský a východoněmecký tisk vedl ostrou propagandistickou kampaň proti československým reformám.
• Publikace "Dva tisíce slov": V červnu 1968 byl zveřejněn manifest spisovatele Ludvíka Vaculíka s názvem Dva tisíce slov. Text, podepsaný mnoha osobnostmi, podporoval reformní proces, ale zároveň kritizoval pomalost KSČ a vyzýval k občanské aktivitě na obranu reforem. V Moskvě byl tento manifest vnímán jako výzva ke kontrarevoluci a stal se jedním z hlavních argumentů pro intervenci.
• Jednání a "uklidňování": Československé vedení se snažilo sovětské obavy rozptýlit. Proběhla bilaterální schůzka v Čierné nad Tisou (červenec) a následně jednání s ostatními státy Varšavské smlouvy v Bratislavě (srpen). Dubček a jeho kolegové opakovaně ujišťovali Brežněva, že Československo zůstane pevnou součástí socialistického bloku a vedoucí úloha KSČ nebude zpochybněna. Sovětské vedení však již bylo rozhodnuto.

🔥 Srpen 1968: Invaze a konec nadějí

V noci z 20. na 21. srpna 1968 překročila vojska pěti zemí Varšavské smlouvy (SSSR, Polska, NDR, Maďarska a Bulharska) československé hranice. Operace s krycím názvem Dunaj se zúčastnilo přibližně 500 000 vojáků a tisíce tanků.

• Nenásilný odpor: Předsednictvo ÚV KSČ vydalo okamžitě v noci prohlášení, které invazi odsoudilo jako porušení mezinárodního práva, ale zároveň vyzvalo občany, aby zachovali klid a nekladli ozbrojený odpor. Celá země se postavila na spontánní, masivní, ale nenásilný odpor. Lidé demontovali a měnili směrové tabule, aby zmátli postupující vojska, obklopovali tanky a diskutovali se zmatenými vojáky, a po celé zemi probíhaly generální stávky. Svobodný rozhlas a televize, které se přesunuly do ilegality, hrály klíčovou roli v informování veřejnosti. Během prvních dnů okupace zemřelo více než 100 československých občanů.
• Únos do Moskvy: V ranních hodinách 21. srpna byla většina reformních vůdců (Dubček, Smrkovský, Černík, Kriegel a další) zatčena a odvlečena do Moskvy.

🍂 Nástup normalizace a odkaz Pražského jara

V Moskvě byli českoslovenští politici pod obrovským psychickým nátlakem donuceni podepsat tzv. Moskevský protokol. Tento diktát znamenal kapitulaci a souhlas s "dočasným" pobytem sovětských vojsk a s likvidací reforem. Jako jediný z přítomných politiků se odmítl podepsat František Kriegel.

Podpisem protokolu začalo dlouhé a ponuré období normalizace. Alexander Dubček byl postupně zbaven všech funkcí a nahrazen loajálním Gustávem Husákem, který dovedl zemi zpět k rigidnímu komunistickému modelu. Následovaly masivní politické čistky ve straně, v armádě, v kultuře i ve společnosti. Více než 150 000 lidí emigrovalo.

I přes svou porážku se odkaz Pražského jara stal trvalou součástí národní paměti. Vzpomínka na svobodných osm měsíců a na odpor proti okupaci se udržovala v disentu i mezi běžnými lidmi a stala se jednou z inspirací pro sametovou revoluci v roce 1989. Symbolem odporu se staly sebeupálení studentů Jana Palacha a Jana Zajíce v roce 1969.

🤔 Pro laiky (Část 2)

Pokračujeme s naší analogií s domem pod novým správcem Dubčekem.

• Nadřízený správce celého sídliště, pan Brežněv z Moskvy, se začal velmi znepokojovat. Nelíbilo se mu, že si v našem domě všichni tak svobodně povídají. Bál se, že by se tato "svobodomyslná nákaza" mohla rozšířit i do dalších domů na sídlišti, které měl pod palcem.

• • Co udělal?**

1. Nejdřív posílal varování: Psal Dubčekovi dopisy a volal mu: "Okamžitě v tom domě udělej pořádek a zaveď zase stará, přísná pravidla! Jinak bude zle!" 2. Dubček se snažil uklidňovat: Dubček odpovídal: "Nebojte se, pane Brežněve, všechno je pod kontrolou, jen to děláme trochu jinak, s lidskou tváří. Ale jsme stále vaši věrní přátelé."

• • Brežněv mu ale nevěřil.** V noci v srpnu udělal něco strašného. Poslal svou obrovskou bezpečnostní agenturu (armády Varšavské smlouvy) s tanky, aby náš dům obsadila. Řekl, že nás přišel "zachránit" před "nepřáteli", ale ve skutečnosti přišel zničit naši nově nabytou svobodu.

• Obyvatelé domu (Češi a Slováci) byli v šoku, ale byli neuvěřitelně stateční. Nestříleli, ale s okupanty se hádali, měnili jim směrovky, aby zabloudili, a po celém domě vyvěšovali protestní nápisy.
• Správce Dubčeka a jeho tým agentura zatkla a odvezla na kobereček do Moskvy.

• • Jak to dopadlo?**

V Moskvě Brežněv donutil Dubčeka podepsat papír, že se vším souhlasí a že v domě zase zavedou staré, přísné pořádky. Tím Pražské jaro skončilo. Zase se zavřela okna, zakázaly se spolky a na dalších dvacet let v domě zavládla šedivá a ponurá nálada – normalizace. Ale vzpomínka na ten krátký, svobodný a nadějný "jarní" úklid už lidem zůstala v srdcích navždy.