Přeskočit na obsah

Totalita

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Politická ideologie

Totalita nebo totalitarismus (z latinského totalis, znamenající „celý“) je politický systém a forma vlády, ve které stát usiluje o absolutní a neomezenou kontrolu nad všemi aspekty veřejného i soukromého života svých občanů. Charakteristickým rysem je absence jakékoli politické opozice, potlačení individuálních svobod a existence jediné oficiální ideologie, která je vnucována celé společnosti. Totalitní režimy se odlišují od jiných forem diktatury, jako je autoritarismus, svou snahou nejen potlačit disent, ale aktivně mobilizovat obyvatelstvo k podpoře režimu a přetvořit samotnou podstatu společnosti a lidské přirozenosti.

Mezi nejznámější příklady totalitních režimů 20. století patří Nacistické Německo pod vedením Adolfa Hitlera, Sovětský svaz za vlády Josifa Stalina, Čína pod Mao Ce-tungem a Kambodža ovládaná Rudými Khmery.

📜 Historie a původ pojmu

Pojem "totalitarismus" se objevil ve 20. letech 20. století v Itálii. Poprvé ho použili kritici Benita Mussoliniho, jako byl Giovanni Amendola, aby popsali povahu jeho fašistického režimu, který se snažil ovládnout celou společnost. Paradoxně, Mussolini a jeho ideologové, například Giovanni Gentile, tento termín přijali za svůj a hrdě prohlašovali, že jejich cílem je "totalitní stát", který by zahrnoval všechny aspekty národního života.

Akademická a politická analýza totalitarismu se rozvinula především v období studené války jako snaha porozumět a definovat podstatu nacistického a sovětského komunistického režimu.

📖 Klíčoví teoretici

  • Hannah Arendtová: Ve svém klíčovém díle Původ totalitarismu (1951) analyzovala nacismus a stalinismus jako nové formy vlády, které se zásadně lišily od tradičních tyranií. Podle ní je klíčovým prvkem totalitarismu kombinace ideologie a teroru. Ideologie poskytuje zdánlivě logické vysvětlení světa a historie, zatímco teror (realizovaný například prostřednictvím tajné policie a koncentračních táborů) slouží k realizaci této ideologické fikce a k atomizaci společnosti, čímž se jedinci stávají izolovanými a neschopnými odporu.
  • Carl Joachim Friedrich a Zbigniew Brzezinski: V knize Totalitní diktatura a autokracie (1956) definovali šest základních charakteristik totalitního režimu, které se staly klasickým modelem pro jeho identifikaci (viz níže). Jejich přístup byl systematičtější a zaměřený na institucionální struktury režimu.
  • Raymond Aron: Francouzský filozof a sociolog, který rovněž přispěl k teorii totalitarismu, zdůrazňoval monopol jedné strany na politickou činnost a ideologii, která se stává oficiální pravdou státu.

⚙️ Charakteristické rysy

Na základě prací Friedricha a Brzezinského lze totalitní systém definovat pomocí šesti klíčových znaků, které se vzájemně prolínají a podporují:

  1. Oficiální a všeobjímající ideologie: Režim se opírá o propracovanou ideologii, která pokrývá všechny aspekty lidské existence. Tato ideologie nabízí interpretaci historie, vysvětlení současných problémů a vizi budoucího ideálního stavu společnosti. Je prezentována jako jediná a nezpochybnitelná pravda. Příklady zahrnují nacistickou rasovou teorii nebo marxismus-leninismus ve stalinistické podobě.
  2. Jedna masová strana: Existuje pouze jedna povolená politická strana, která je typicky vedena jedním vůdcem (diktátor). Tato strana je hierarchicky organizovaná, proniká do všech státních i společenských struktur a funguje jako hlavní nástroj kontroly a mobilizace obyvatelstva. Členství ve straně je často klíčem k sociálnímu a profesnímu postupu.
  3. Systém teroru a policejní kontroly: Režim využívá fyzický i psychologický teror k potlačení jakéhokoli odporu a k udržení poslušnosti. Klíčovou roli hraje tajná policie (např. Gestapo v Německu, NKVD v SSSR), která operuje mimo rámec zákona a jejíž pravomoci jsou prakticky neomezené. Teror není namířen jen proti skutečným nepřátelům, ale i proti "potenciálním" nebo náhodně vybraným skupinám obyvatel, aby se udržela atmosféra strachu.
  4. Monopol na komunikační prostředky: Stát má absolutní kontrolu nad všemi médii – tiskem, rozhlasem, filmem a později i televizí. Média slouží výhradně k šíření vládní propagandy, k indoktrinaci obyvatelstva a k cenzuře jakýchkoli nežádoucích informací.
  5. Monopol na ozbrojené síly: Veškeré ozbrojené složky, včetně armády a policie, jsou pod přímou kontrolou vládnoucí strany a jejího vůdce. Tím je znemožněn jakýkoli pokus o vojenský převrat nebo ozbrojený odpor.
  6. Centrálně řízená ekonomika: Stát přímo ovládá a řídí veškeré ekonomické aktivity, ať už prostřednictvím přímého vlastnictví (jako v komunistických zemích) nebo prostřednictvím striktní regulace a kontroly soukromého sektoru (jako v nacistickém Německu). Ekonomika je podřízena politickým a ideologickým cílům režimu.

Dalším často zmiňovaným prvkem je kult osobnosti, tedy systematické a přehnané uctívání vůdce, který je prezentován jako neomylný, moudrý a otcovský spasitel národa.

🌍 Příklady totalitních režimů

Nacistické Německo (1933–1945)

Režim Adolfa Hitlera a jeho strany NSDAP je považován za archetypální příklad totalitarismu. Všechny výše uvedené rysy byly přítomny:

Sovětský svaz za Stalina (cca 1929–1953)

Období vlády Josifa Stalina představuje totalitarismus v jeho komunistické podobě:

Severní Korea (1948–současnost)

Korejská lidově demokratická republika je často uváděna jako jediný přetrvávající totalitní režim v současném světě. Kombinuje stalinistické prvky s vlastní ideologií Čučche (absolutní soběstačnost) a extrémním kultem osobnosti dynastie Kimů. Společnost je zcela izolovaná od vnějšího světa a podrobena neustálému dohledu a indoktrinaci.

⚖️ Totalita vs. Autoritarismus

Ačkoliv jsou oba systémy nedemokratické, existuje mezi nimi zásadní rozdíl.

Srovnání totalitarismu a autoritarismu
Rys Totalitní režim Autoritaristický režim
Cíl Přetvořit společnost a lidskou přirozenost podle ideologie. Udržet politickou moc a status quo.
Rozsah kontroly Absolutní, zasahuje do všech aspektů života (veřejného i soukromého). Omezený, zaměřuje se na politickou sféru, toleruje určitou míru svobody v ekonomice a soukromí.
Ideologie Oficiální, propracovaná a všudypřítomná. Často chybí nebo je jen vágně definovaná (např. nacionalismus, tradice).
Mobilizace obyvatel Aktivně mobilizuje masy k podpoře režimu (průvody, mládežnické organizace). Snaží se obyvatelstvo spíše demobilizovat a udržet v apatii.
Příklady Nacistické Německo, Stalinův SSSR, Severní Korea. Frankistické Španělsko, Pinochetovo Chile, vojenské junty v Latinské Americe.

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si vládu, která vám neříká jen to, co nesmíte dělat (jako krást nebo jezdit na červenou), ale předepisuje vám i to, co si musíte myslet, čemu musíte věřit a koho musíte milovat. To je podstata totality.

  • V totalitním státě existuje jen jedna pravda – ta, kterou hlásá vládnoucí strana a její vůdce.
  • Všechny noviny, televize a rádia říkají to samé. Kritika vlády je nemyslitelná a trestá se.
  • Existuje jen jedna politická strana. Volby jsou jen divadlo, kde můžete volit jen předem schválené kandidáty.
  • Všude visí portréty vůdce, který je oslavován jako génius a spasitel.
  • Lidé se bojí mluvit otevřeně i doma, protože tajná policie má všude své informátory. I soused nebo kolega v práci vás může udat.
  • Stát se snaží ovládat i váš volný čas – nutí vás chodit na průvody, vstupovat do stranických organizací a účastnit se společných cvičení.

Zatímco běžná diktatura (autoritarismus) chce, abyste ji nechali na pokoji a nepletli se do politiky, totalita chce ovládnout vaši duši. Chce z vás vytvořit nového, poslušného člověka, který bezmezně věří její ideologii.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Totalita&oldid=14379“