Přeskočit na obsah

Fidel Castro

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - politik Fidel Alejandro Castro Ruz (13. srpna 1926, Birán – 25. listopadu 2016, Havana) byl kubánský revolucionář, právník a politik, který stál v čele Kuby po téměř padesát let. Jako premiér (1959–1976) a později jako prezident (1976–2008) přeměnil Kubu v první komunistický stát na západní polokouli. Jeho vláda, známá jako castrismus, byla charakterizována zavedením jednostranného politického systému pod vedením Komunistické strany Kuby, znárodněním průmyslu a kolektivizací zemědělství. Pro své příznivce byl hrdinou, který osvobodil Kubu od amerického imperialismu, zatímco pro kritiky byl diktátorem, který potlačoval lidská práva a zničil ekonomiku země.

📜 Raný život a vzdělání

Fidel Castro se narodil 13. srpna 1926 v Biránu v provincii Holguín jako nemanželský syn Ángela Castra y Argize, bohatého španělského imigranta a majitele cukrové plantáže, a jeho služebné Liny Ruz Gonzálezové. Jeho otec ho oficiálně uznal až v jeho 17 letech. Vyrůstal v relativním blahobytu a dostalo se mu kvalitního vzdělání na jezuitských internátních školách.

V roce 1945 nastoupil na právnickou fakultu Havanské univerzity, kde se poprvé výrazněji zapojil do politiky. Stal se známým pro své nacionalistické a antiimperialistické postoje, kritizoval tehdejší zkorumpovanou vládu a vliv Spojených států na Kubě. Během studií se přikláněl k marxismu a účastnil se několika studentských protestů a politických akcí. Po dokončení studií v roce 1950 si otevřel malou právnickou praxi, která se zaměřovala především na pomoc chudým Kubáncům, ale finančně nebyla úspěšná.

💥 Kubánská revoluce

Castrova politická kariéra nabrala na obrátkách po vojenském převratu Fulgencia Batisty v roce 1952, který zrušil plánované volby, v nichž Castro kandidoval do parlamentu. Castro obvinil Batistu z porušení ústavy, ale jeho žaloba byla soudem zamítnuta. To ho přesvědčilo, že změny nelze dosáhnout legální cestou.

Útok na kasárna Moncada

Dne 26. července 1953 vedl Castro skupinu asi 160 rebelů při útoku na kasárna Moncada v Santiago de Cuba, což je považováno za začátek Kubánské revoluce. Útok byl vojensky neúspěšný, polovina rebelů padla a Castro byl spolu se svým bratrem Raúlem zatčen. Během následného soudního procesu pronesl svou slavnou obhajovací řeč, která vešla ve známost pod názvem "Dějiny mě osvobodí" a stala se manifestem jeho revolučního hnutí. Byl odsouzen k 15 letům vězení, ale v roce 1955 byl po nátlaku veřejnosti propuštěn v rámci všeobecné amnestie.

Partyzánská válka

Po propuštění odešel do Mexika, kde zformoval Hnutí 26. července. Zde se setkal s argentinským lékařem a marxistou Ernestem „Che“ Guevarou, který se stal klíčovou postavou revoluce. V prosinci 1956 se Castro, Guevara a 80 dalších revolucionářů vylodili na Kubě z jachty Granma. První střet s Batistovou armádou přežila jen malá skupinka, která se uchýlila do pohoří Sierra Maestra, odkud vedla dvouletou partyzánskou válku. Díky podpoře venkovského obyvatelstva a rostoucí nespokojenosti s Batistovým režimem jejich síly postupně rostly. 1. ledna 1959 Batista uprchl ze země a Castrovy jednotky triumfálně vstoupily do Havany.

🏛️ Vláda na Kubě (1959–2008)

Po vítězství revoluce se Castro rychle stal nejvlivnější postavou v zemi. V únoru 1959 byl jmenován předsedou vlády. Zpočátku sliboval demokratické reformy a obnovení ústavy, ale brzy začal centralizovat moc a orientovat zemi směrem k socialismu. Provedl rozsáhlou pozemkovou reformu a znárodnil klíčové průmyslové podniky, včetně majetku amerických společností, což vedlo k prudkému zhoršení vztahů se Spojenými státy.

V roce 1961 oficiálně prohlásil kubánskou revoluci za socialistickou. Téhož roku čelil invazi v Zátoce sviní, kterou zorganizovala CIA s cílem svrhnout jeho vládu. Neúspěch invaze posílil Castrovu pozici a urychlil sblížení se Sovětským svazem. Toto spojenectví vyvrcholilo v říjnu 1962 Kubánskou raketovou krizí, kdy rozmístění sovětských jaderných raket na Kubě přivedlo svět na pokraj jaderné války.

Pod Castrovým vedením se Kuba stala státem jedné strany, Komunistické strany Kuby, založené v roce 1965. V roce 1976 byla přijata nová ústava, která zrušila funkci premiéra a prezidenta a zavedla systém rad, v jejichž čele stál Castro jako prezident Státní rady.

Sociální a ekonomická politika

Castrova vláda zavedla řadu sociálních reforem. Mezi nejvýznamnější patřila masivní alfabetizační kampaň, která téměř vymýtila negramotnost, a zavedení bezplatného zdravotnictví a školství pro všechny občany. Tyto úspěchy byly často vyzdvihovány jako hlavní přínosy revoluce.

Ekonomicky se však Kuba potýkala s velkými problémy, které zhoršovalo dlouholeté obchodní embargo uvalené Spojenými státy. Ekonomika byla silně centralizovaná, závislá na exportu cukru a masivní pomoci ze Sovětského svazu. Po jeho rozpadu v roce 1991 se Kuba propadla do hluboké hospodářské krize známé jako "Speciální období". V roce 2010 sám Castro v rozhovoru připustil, že "kubánský model už nefunguje ani pro nás".

Zahraniční politika a lidská práva

V zahraniční politice se Castro profiloval jako vůdce Hnutí nezúčastněných zemí a podporoval revoluční hnutí v Latinské Americe a Africe, například v Angole. Jeho režim byl však mezinárodně kritizován za porušování lidských práv, pronásledování politických oponentů, cenzuru a absenci svobodných voleb. Tisíce Kubánců byly uvězněny z politických důvodů a více než milion jich zemi opustilo, převážně do Spojených států.

👴 Pozdní léta a odkaz

V červenci 2006 Castro ze zdravotních důvodů dočasně předal své pravomoci svému mladšímu bratrovi Raúlu Castrovi. Dne 19. února 2008 oficiálně oznámil, že se již nebude ucházet o post prezidenta, a 24. února 2008 byl Raúl Castro Národním shromážděním zvolen jeho nástupcem. V dubnu 2011 se Fidel Castro vzdal i své poslední významné funkce, postu prvního tajemníka Komunistické strany.

Fidel Castro zemřel 25. listopadu 2016 ve věku 90 let v Havaně. Jeho odkaz zůstává předmětem vášnivých debat. Pro jedny je symbolem boje za národní suverenitu a sociální spravedlnost, pro druhé diktátorem, který svou zemi uvrhl do chudoby a izolace.

🧑‍🏫 Pro laiky: Kdo byl Fidel Castro?

Představte si, že Kuba je malý ostrov blízko obrovské a mocné země, Spojených států. V polovině 20. století byl na Kubě u moci vládce, kterého mnoho lidí nemělo rádo, protože byl zkorumpovaný a poslouchal, co mu říkaly Spojené státy.

Mladý a energický právník jménem Fidel Castro se rozhodl, že to změní. S partou kamarádů se schoval v horách a začal bojovat proti vládě. Nakonec se mu podařilo v roce 1959 vyhrát a stal se vůdcem Kuby.

Zpočátku lidem sliboval svobodu a spravedlnost. Zavedl věci, které byly pro chudé lidi skvělé – například se všichni naučili číst a psát a každý měl přístup k lékařům zdarma. To se mnoha lidem líbilo.

Jenže Castro také udělal z Kuby komunistickou zemi, podobně jako byl tehdy Sovětský svaz. To znamenalo, že zrušil soukromé podnikání, sebral půdu bohatým a všechno začal řídit stát. Také zakázal všechny ostatní politické strany a lidi, kteří s ním nesouhlasili, nechal zavírat do vězení. Spojeným státům se to vůbec nelíbilo, a tak s Kubou přestaly obchodovat, což kubánské ekonomice velmi uškodilo.

Fidel Castro tak byl velmi rozporuplná postava: pro některé byl hrdina, který se postavil Americe a pomohl chudým, pro jiné zlý diktátor, který lidem vzal svobodu a přivedl zemi na mizinu. Vládl velmi dlouho, skoro 50 let, než předal moc svému bratrovi.

✨ Zajímavosti

  • Dlouhé projevy: Castro byl proslulý svými extrémně dlouhými projevy. Jeho nejdelší projev na půdě OSN v roce 1960 trval 4 hodiny a 29 minut.
  • Pokusy o atentát: Podle kubánských zdrojů přežil více než 638 pokusů o atentát, které údajně organizovala především CIA a kubánští exulanti. Mezi plánované metody patřily vybuchující doutníky nebo otrávený neoprenový oblek.
  • Vousy z úspory času: Castro tvrdil, že se neholí, aby ušetřil čas. Vypočítal, že holením by strávil asi 10 pracovních dní ročně.
  • Vztah k Československu: Castro navštívil Československo v roce 1972 a byl vyznamenán Řádem Bílého lva. V roce 1968 však podpořil sovětskou invazi.
  • Zákaz Monopoly: Po převzetí moci nařídil zničit všechny deskové hry Monopoly na ostrově.

Zdroje

Britannica History.com The New York Times Biography.com