Češi

Rozbalit box

Obsah boxu

Češi (historicky též Čechové) jsou západoslovanský národ, tvořící většinu obyvatel České republiky. Jejich jazykem je čeština. Celkový počet Čechů na světě se odhaduje na přibližně 11–12 milionů, z čehož necelých 10 milionů žije v České republice a zbytek tvoří česká diaspora, zejména ve Spojených státech, Kanadě, Německu, Spojeném království a Rakousku. Formování českého národa je úzce spjato s historií a kulturou historických českých zemí (Čechy, Morava a české Slezsko).

📜 Etymologie a název

Jméno Čech (v množném čísle Češi, dříve Čechové) je odvozeno od mytického praotce Čecha, který podle pověsti přivedl svůj lid na území dnešních Čech. Z lingvistického hlediska pravděpodobně jméno Čech původně označovalo "člena rodu" nebo "člověka". Jméno se používá k označení příslušníka českého národa bez ohledu na to, zda pochází z Čech, Moravy nebo Slezska. Od tohoto slova jsou odvozeny i názvy pro zemi (Čechy, Česko) a jazyk (čeština).

⏳ Dějiny

🏛️ Kořeny a příchod Slovanů (do 9. století)

Etnogeneze Čechů byla složitým a dlouhodobým procesem. Území dnešní České republiky bylo osídleno již v pravěku.

• Před-slovanské osídlení: V posledních stoletích před naším letopočtem osídlil toto území keltský kmen Bójů, od kterého je odvozen latinský a německý název pro Čechy – Boiohaemum, později Bohemia. Po Bójích přišly germánské kmeny, především Markomani a Kvádové.
• Příchod Slovanů: V průběhu 6. století, v období stěhování národů, začaly na toto území pronikat z východu kmeny západních Slovanů. Tyto kmeny postupně asimilovaly zbytky předchozího germánského a keltského obyvatelstva.
• Pověst o praotci Čechovi: Podle legendy, kterou zapsal kronikář Kosmas na počátku 12. století, přivedl slovanský kmen do nové vlasti vojvoda Čech. Když vystoupil na horu Říp, rozhodl, že tato "země mlékem a medem oplývající" se stane jejich novým domovem.
• Sámova říše: Prvním historicky doloženým státním útvarem západních Slovanů byla Sámova říše v 7. století. Tento kmenový svaz, vedený franským kupcem Sámem, vznikl jako obrana proti nájezdům kočovných Avarů a expanzi Franské říše. Po Sámově smrti se však říše pravděpodobně rozpadla.

🏰 Velká Morava a zrod českého státu (9.–10. století)

• Velká Morava: V 9. století se centrem moci stala Velkomoravská říše, jejíž jádro se nacházelo na území dnešní Moravy a Slovenska, ale její vliv sahal i do Čech. Velká Morava byla prvním stabilním a mocným státem západních Slovanů. Klíčovým momentem pro kulturní vývoj bylo přijetí křesťanství a příchod byzantské misie soluňských bratrů Cyrila a Metoděje v roce 863. Ti vytvořili první slovanské písmo (hlaholice) a prosadili staroslověnštinu jako bohoslužebný jazyk, čímž položili základy slovanské písemnosti a vzdělanosti.
• Počátky českého státu: Po pádu Velké Moravy na počátku 10. století se centrum moci přesunulo do Čech. Vůdčí roli převzal kmen Čechů, sídlící v oblasti středních Čech, v čele s dynastií Přemyslovců, sídlících na Pražském hradě. První historicky doložený přemyslovský kníže, Bořivoj I., přijal křest z rukou Metoděje.
• Svatý Václav: Vnuk Bořivoje, kníže Václav, se stal symbolem českého státu a jeho hlavním patronem. Ačkoliv byl zavražděn svým bratrem Boleslavem I., jeho kult světce a "věčného vládce české země" pomohl upevnit český stát a jeho postavení v rámci Svaté říše římské.

👑 Upevnění českého království (11.–13. století)

Během následujících staletí Přemyslovci postupně sjednotili české kmeny, připojili Moravu a vytvořili pevný a respektovaný stát ve střední Evropě.

• České království: V roce 1198 získal Přemysl Otakar I. dědičný královský titul, což bylo potvrzeno Zlatou bulou sicilskou v roce 1212. Tím bylo České knížectví povýšeno na České království, které se stalo významným a autonomním subjektem v rámci Svaté říše římské.
• Německá kolonizace: Během 13. století pozvali přemyslovští králové, zejména Přemysl Otakar I. a Přemysl Otakar II., německé kolonisty, aby osídlili dosud málo obydlené pohraniční oblasti a pomohli založit nová města. Tento proces, známý jako Ostsiedlung, přinesl hospodářský rozvoj a zakládání královských měst, ale zároveň vytvořil v českých zemích silnou německy mluvící menšinu, což se stalo zdrojem napětí v pozdějších staletích.

Pro laiky

Představte si, že hledáte původ Čechů. Je to jako skládat puzzle z dávné historie.

• Nejprve na našem území žili Keltové (Bójové – odtud "Bohemia") a pak Germáni.
• Poté, asi před 1500 lety, sem začaly přicházet slovanské kmeny. Podle slavné pověsti je sem přivedl Praotec Čech.
• Prvním velkým "projektem" těchto Slovanů byla Velká Morava, což byl první silný a organizovaný stát v této oblasti. Právě zde se začalo šířit křesťanství a vzniklo první slovanské písmo.
• Když se Velká Morava rozpadla, štafetu převzal rod Přemyslovců z Čech. Ti postupně sjednotili všechny místní kmeny a založili český stát s centrem v Praze. Jejich kníže Svatý Václav se stal symbolem a ochráncem tohoto nového státu.
• Později se český stát stal královstvím a byl velmi důležitý v tehdejší Evropě. Aby se země dále rozvíjela, pozvali sem králové německé osadníky, kteří pomohli založit mnoho měst, ale zároveň zde vytvořili velkou německou menšinu.

⏳ Dějiny (pokračování)

⚜️ Vrcholný středověk pod Lucemburky (14. století)

Po vymření Přemyslovců v roce 1306 nastoupila na český trůn dynastie Lucemburků. Období jejich vlády, zejména za Karla IV., je považováno za zlatý věk českých dějin.

• Karel IV.: Český král a císař Svaté říše římské, který učinil z Prahy politické a kulturní centrum Evropy. V roce 1348 založil ve Zlaté bule Karlova univerzita|Karlova univerzita (1348–1918), první univerzitu ve střední Evropě, a nechal postavit ikonické stavby jako Karlův most a Karlštejn. Za jeho vlády dosáhlo České království (respektive Země Koruny české) svého největšího územního a politického rozmachu. V této době se upevnilo postavení češtiny jako jazyka vzdělanosti.

🔥 Husitská revoluce a její důsledky (15. století)

Na počátku 15. století se české země staly dějištěm náboženské a sociální revoluce, která zásadně ovlivnila českou národní identitu.

• Jan Hus: Kněz a rektor Karlova univerzita (1348–1918), který kritizoval mravní úpadek církve a požadoval reformy. Jeho upálení na kostnickém koncilu v roce 1415 vyvolalo v českých zemích obrovské pobouření a vedlo k vypuknutí husitských válek.
• Husitství: Stoupenci Husa, husité, požadovali přijímání eucharistie pod obojí způsobou (tělo i krev Kristova pro laiky), což se stalo symbolem jejich hnutí (kališnictví). Husitská vojska, vedená geniálním vojevůdcem Janem Žižkou, dokázala po téměř dvě desetiletí úspěšně vzdorovat křižáckým výpravám, které proti "kacířským Čechám" posílala celá katolická Evropa.
• Dopady: Ačkoliv husitství přineslo zemi obrovské utrpení a mezinárodní izolaci, zároveň neuvěřitelně posílilo české národní sebevědomí. Češi se jako první národ v Evropě dokázali vymezit vůči nejvyšším církevním a světským autoritám. Tento odkaz "národa bojovníků Božích" a vzdoru proti cizí nadvládě se stal klíčovým prvkem české identity v pozdějších staletích.

Habsburgská nadvláda a doba "temna" (16.–18. století)

Po krátkém období vlády Jagellonců nastoupili v roce 1526 na český trůn Habsburkové. Jejich snaha o centralizaci moci a rekatolizaci vedla ke konfliktu s českou protestantskou šlechtou.

• Bitva na Bílé hoře: Tento konflikt vyvrcholil českým stavovským povstáním, které bylo drtivě poraženo v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620.
• Následky porážky: Následovala poprava 27 českých pánů na Staroměstském náměstí, rozsáhlé konfiskace majetku a nucený odchod protestantské elity a inteligence ze země (včetně "učitele národů" Jana Amose Komenského). Země byla násilně rekatolizována, čeština byla vytlačena z úřadů a vyšší kultury ve prospěch němčiny a české země se staly pevnou součástí habsburské monarchie. Toto období je v české historiografii často označováno jako doba temna.

🌅 České národní obrození (konec 18. a 19. století)

Navzdory staletím útlaku se český národ a jazyk začaly v době osvícenství znovu probouzet k životu. České národní obrození bylo klíčovým procesem, ve kterém se Češi znovu zformovali jako moderní politický národ.

• Záchrana jazyka: První fáze se soustředila na záchranu a kodifikaci českého jazyka. Klíčovými osobnostmi byli Josef Dobrovský, který položil základy moderní české gramatiky, a Josef Jungmann, který vytvořil pětidílný Slovník česko-německý a obohatil českou slovní zásobu, čímž dokázal, že čeština je jazyk schopný vyjadřovat i nejsložitější myšlenky.
• Kulturní a politická emancipace: V další fázi se obrození přesunulo do sféry kultury a politiky. Vznikly klíčové instituce jako Národní muzeum (1818) a Matice česká. Historik František Palacký ve svých Dějinách národu českého v Čechách a v Moravě představil českou historii jako neustálý boj mezi slovanským (demokratickým) a germánským (autoritářským) principem, čímž silně ovlivnil české národní myšlení.
• Boj za vlastní stát: V druhé polovině 19. století se politický program soustředil na boj za větší autonomii v rámci Rakouska-Uherska. Tento proces vyvrcholil stavbou Národního divadla, symbolu národní jednoty a kulturní vyspělosti, financovaného z celonárodní sbírky.

Pro laiky

Představte si český národ jako velký strom, který prošel různými ročními obdobími.

• Jaro a léto (Lucemburkové a husitství): Za vlády Karla IV. strom nádherně rozkvetl a jeho koruna (pražská kultura) byla vidět po celé Evropě. Krátce nato, v době husitství, musel strom čelit obrovské bouři. I když ho to poškodilo, neuvěřitelně zesílil a ukázal svou odolnost.
• Zima (doba "temna"): Po prohrané bitvě na Bílé hoře přišla dlouhá a krutá zima. Stromu opadalo listí (emigrace elity), byl osekán (ztráta samostatnosti) a zdálo se, že umrzne (poněmčování a vytlačování češtiny).
• Nové jaro (Národní obrození): Na konci zimy se ale strom znovu probudil. Malá skupinka "zahradníků" (obrozenci jako Josef Jungmann a František Palacký) začala pečlivě opečovávat jeho kořeny (jazyk a historii). Díky jejich péči strom znovu obrazil, zesílil a začal se připravovat na to, aby opět nesl své vlastní plody (samostatný stát). Tento proces symbolizuje stavba Národního divadla, na kterou se složili lidé z celé země – jako by společně zalévali svůj národní strom.

⏳ Dějiny (pokračování)

🇨🇿 Dramatické 20. století: Vzestupy a pády

Dvacáté století bylo pro Čechy obdobím splněných snů i nejhlubších národních traumat.

• První Československá republika (1918–1938): Po rozpadu Rakouska-Uherska na konci první světové války se 28. října 1918 naplnil sen obrozenců – vzniklo samostatné Československo. Tento nový stát, jehož hlavními zakladateli byli Tomáš Garrigue Masaryk a Edvard Beneš, se stal ostrovem demokracie a prosperity ve střední Evropě. Období první republiky je Čechy vnímáno jako zlatá éra samostatnosti a hrdosti. Problémem však zůstávala velká německá menšina, která se s novým státem nikdy plně neztotožnila.
• Druhá světová válka (1938–1945): Demokratický sen byl zničen Adolfem Hitlerem. V roce 1938 byla na základě Mnichovské dohody, uzavřené mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií, Československu odňata pohraniční území (Sudety). Zrada západních spojenců se stala hlubokým národním traumatem. V březnu 1939 byl zbytek českých zemí okupován a byl vytvořen Protektorát Čechy a Morava. Následovala šestiletá nacistická hrůzovláda.
• Poválečné období a komunistický převrat: Po osvobození v roce 1945 došlo k odsunu německého obyvatelstva z pohraničí. Krátké období svobody ukončil komunistický převrat v únoru 1948, po kterém se Československo stalo satelitem Sovětského svazu a na čtyřicet let součástí východního bloku.
• Pražské jaro a normalizace: Pokus o "socialismus s lidskou tváří" v roce 1968, známý jako Pražské jaro, byl násilně potlačen invazí vojsk Varšavské smlouvy. Následovalo dvacetileté období tzv. normalizace, χαρακτηrizované politickou apatií a útlakem.
• Sametová revoluce: Komunistický režim se zhroutil v listopadu 1989 během nenásilné sametové revoluce, kterou vedl disident a dramatik Václav Havel.

🕊️ Samostatná Česká republika (od 1993)

Po pádu komunismu se cesty Čechů a Slováků rozdělily. Dne 1. ledna 1993 došlo k pokojnému rozdělení Československa a vzniku samostatné České republiky. Nový stát se rychle integroval do západních struktur – v roce 1999 vstoupil do NATO a v roce 2004 do Evropské unie.

📊 Demografie a diaspora

• Počet obyvatel: K české národnosti se v České republice hlásí přibližně 7 milionů lidí, dalších 2,8 milionu se hlásí k moravské národnosti nebo kombinaci obou. Reálně se však za Čechy považuje drtivá většina obyvatel.
• Náboženství: Češi patří k nejateističtějším národům na světě. K žádnému náboženství se nehlásí více než 70 % populace. Tento jev je historicky spojen s negativními zkušenostmi s násilnou rekatolizací po Bílé hoře a s útlakem církví za komunismu.
• Česká diaspora: Ve světě žije odhadem 1,5 až 2 miliony lidí s českými kořeny. Největší komunita je ve Spojených státech, zejména ve státech Texas, Nebraska a Wisconsin, kam Češi masivně emigrovali v 19. a na počátku 20. století. Další významné komunity se nacházejí v Kanadě, Německu, Británii, Rakousku a v Argentině.

🎨 Kultura a národní povaha

O Češích se často říká, že mají specifickou národní povahu, formovanou staletími života v "průvanu dějin" ve středu Evropy.

• Humor a ironie: Český humor je často charakterizován ironií, sarkasmem a schopností dělat si legraci sami ze sebe. Jeho nejznámější literární ukázkou je postava dobrého vojáka Švejka od Jaroslava Haška, symbolizující pasivní odpor proti autoritám.
• Vztah k autoritám: Historická zkušenost s cizí nadvládou vedla k jisté skepsi vůči autoritám a "velkým dějinám".
• Zlaté české ručičky: Češi jsou často označováni za národ kutilů a improvizátorů, což je dědictvím z dob socialismu, kdy byl nedostatek zboží a lidé si museli umět poradit.
• Vztah k přírodě: Mimořádně populární je chataření a chalupaření, trávení volného času na venkově v přírodě. Češi jsou také vášnivými turisty, houbaři a sportovci (lední hokej a fotbal jsou národními sporty).
• Kultura a umění: Češi dali světu mnoho významných umělců, skladatelů (Bedřich Smetana, Antonín Dvořák), spisovatelů (Karel Čapek, Milan Kundera, Franz Kafka – ač psal německy, byl Pražan) a filmařů (Miloš Forman).

Pro laiky

Představte si 20. století jako jízdu na horské dráze.

• Strmý vzestup: Po staletích snění Češi konečně získali svůj vlastní stát, demokratické Československo. Byl to obrovský úspěch.
• Pád do propasti: Pak přišel Hitler, Mnichov a válka, což byla pro národ obrovská tragédie a zrada.
• Druhé kolo hrůzy: Po krátkém nadechnutí přišel další pád – komunismus, který trval 40 let. Když se lidé v roce 1968 pokusili o svobodu (Pražské jaro), přijely sovětské tanky a naděje opět zhasla.
• Návrat ke svobodě: Jízda hrůzy skončila až v roce 1989 sametovou revolucí.
• Klidná jízda: Po rozdělení se Slovenskem v roce 1993 začala pro Českou republiku klidnější a úspěšná éra, která trvá dodnes, se zastávkami v NATO a EU.

Pokud jde o typické Čechy, často se říká, že jsme národ, který si ze všeho nejraději dělá legraci (jako voják Švejk), miluje pivo, hokej a o víkendu utíká z města na chatu do přírody. Jsme také velmi skeptičtí k velkým slibům politiků a raději si věci uděláme sami.