Antonín Dvořák

Antonín Dvořák
	Soubor:Antonin Dvorak.jpg
	Antonín Dvořák kolem roku 1890
Datum narození	8. září 1841
Místo narození	Nelahozeves, Rakouské císařství (dnešní Česko)
Datum úmrtí	1. května 1904 (ve věku 62 let)
Místo úmrtí	Praha, Rakousko-Uhersko
Rodiče	František Dvořák, Anna Dvořáková (rozená Zděnková)
Manželka	Anna Dvořáková (rozená Čermáková)
Profese	Hudební skladatel, dirigent, varhaník, pedagog
Ocenění	(např. čestný doktorát Univerzity v Cambridgi a Karlově univerzitě)

Rozbalit box

Obsah boxu

Antonín Dvořák (8. září 1841, Nelahozeves – 1. května 1904, Praha) byl jedním z nejvýznamnějších českých skladatelů a světově proslulým představitelem romantismu. Jeho dílo, prostoupené inspirací českou lidovou hudbou a slovanskými melodiemi, je ceněno pro svou bohatou melodičnost, harmonickou vynalézavost a emocionální hloubku. Je považován za pokračovatele Bedřicha Smetany v rozvoji české národní hudby.

Životopis

Antonín Dvořák se narodil v obci Nelahozeves u Kralup nad Vltavou do rodiny řezníka a hostinského Františka Dvořáka. Již od útlého věku projevoval hudební talent, učil se hrát na housle, klavír a varhany. Původně se měl stát řezníkem, ale jeho otec nakonec podpořil jeho hudební nadání.

V letech 1857–1859 studoval na Varhanické škole v Praze, kde se zdokonaloval v hře na varhany, klavír a kompozici. Po dokončení studií působil jako violista v orchestru Karla Komzáka staršího, který se později stal součástí Prozatímního divadla v Praze. Zde hrál pod taktovkou Bedřicha Smetany, což ho inspirovalo k vlastní tvorbě. Zároveň dával hodiny hudby, aby se uživil.

Průlom v jeho kariéře nastal v 70. letech 19. století, kdy získal stipendium od rakouského ministerstva kultu a vyučování. Mezi členy komise, která o stipendiích rozhodovala, byl i slavný německý skladatel Johannes Brahms, který Dvořákův talent okamžitě rozpoznal a stal se jeho mentorem a přítelem. Brahms pomohl Dvořákovi získat vydavatele a otevřel mu cestu na mezinárodní hudební scénu.

Díky Brahmské podpoře a úspěchu jeho Slovanských tanců (1878) získal Dvořák světovou slávu a začal cestovat po Evropě, kde dirigoval svá díla a získával četná ocenění. Navštívil opakovaně Anglii, kde se mu dostalo velkého uznání, a v roce 1891 mu Univerzita v Cambridgi udělila čestný doktorát.

Nejvýznamnější období jeho života a tvorby nastalo v letech 1892–1895, kdy působil jako ředitel Národní konzervatoře hudby v New Yorku ve Spojených státech amerických. Během svého pobytu v Americe se inspiroval afroamerickými spirituály a hudbou původních obyvatel Ameriky, což se promítlo do jeho nejslavnějšího díla, Symfonie č. 9 e moll „Z Nového světa“.

Po návratu z Ameriky v roce 1895 se Dvořák stal profesorem Pražské konzervatoře a od roku 1901 jejím ředitelem. Až do své smrti pokračoval v intenzivní skladatelské činnosti. Zemřel v Praze na mrtvici a je pohřben na Vyšehradském hřbitově.

Dílo

Dvořákovo dílo je obrovské a zahrnuje všechny hlavní hudební žánry. Jeho styl je charakteristický spojením klasických forem s bohatými melodiemi inspirovanými lidovou hudbou, zejména českými a slovanskými motivy.

Symfonie

Dvořák je autorem devíti symfonií, z nichž nejznámější jsou:

Symfonie č. 7 d moll (1885) – jedna z jeho nejintenzivnějších a dramatických symfonií.
Symfonie č. 8 G dur (1889) – často nazývána „Anglická“, plná radosti a optimismu.
Symfonie č. 9 e moll „Z Nového světa“ (Z Nového světa, From the New World, 1893) – jeho nejslavnější dílo, inspirované pobytem v USA a afroamerickou a domorodou hudbou. Obsahuje známou melodii z 2. věty, "Goin' Home".

Koncerty

Koncert pro violoncello h moll (1895) – považovaný za jeden z nejvýznamnějších violoncellových koncertů v historii hudby.
Koncert pro housle a moll (1880)
Koncert pro klavír a moll (1876)

Opery

Dvořák složil deset oper, z nichž nejpopulárnější je:

Rusalka (1901) – pohádková opera s lyrickým a romantickým příběhem o vodní víle. Je to jeho nejúspěšnější opera a patří k základním kamenům českého operního repertoáru.
Jakobín (1889)
Dimitrij (1882)
Čert a Káča (1899)

Orchestrální díla

Slovanské tance (Op. 46, 1878; Op. 72, 1886) – dvě série skladeb inspirovaných slovanskými lidovými tanci, které Dvořákovi přinesly mezinárodní slávu.
Symfonické básně: Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat, Holoubek.

Komorní hudba

Mnoho smyčcových kvartetů (např. Americký kvartet F dur), klavírních trií a dalších komorních skladeb.

Vokálně-instrumentální díla

Stabat Mater (1877) – velké oratorium.
Rekviem (1890)
Te Deum (1892)
Biblické písně (1894) – cyklus deseti písní pro zpěv a klavír (nebo orchestr).

Význam

Antonín Dvořák je jednou z nejvýznamnějších postav české kultury a jedním z nejhranějších světových skladatelů. Jeho hudba je charakteristická svou silnou melodickou invencí, bohatou instrumentací a hlubokou emocionalitou. Dokázal propojit klasické formy s prvky lidové hudby, čímž vytvořil jedinečný a rozpoznatelný styl. Jeho devátá symfonie Z Nového světa je jedním z nejpopulárnějších klasických děl všech dob a je považována za symbol inspirace a propojení kultur. Dvořákova práce významně přispěla k uznání české hudby na mezinárodní úrovni a upevnila pozici české národní školy.

Pro laiky

Představte si, že slyšíte hudbu, která je tak krásná a chytlavá, že si ji okamžitě zamilujete. Takový byl Antonín Dvořák! Byl to pán z malé vesnice, který se stal světovou hvězdou. Napsal symfonii Z Nového světa, což je hudba, kterou zná celý svět – je to taková óda na Ameriku, kterou napsal, když tam žil. Ale hlavně do ní schoval spoustu českých a slovanských melodií, takže zní krásně a povědomě. Dvořák taky napsal operu o vodní víle Rusalce a mnoho dalších úžasných skladeb, které zní jako zpěv přírody nebo lidové písně. Byl to hudební kouzelník, který dokázal do not napsat radost, smutek, i celé příběhy. Jeho hudba prostě umí "pohladit po duši" a proto je tak oblíbený po celém světě.

Externí odkazy

Kategorie