Přeskočit na obsah

Housle

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox hudební nástroj

Housle jsou strunný smyčcový nástroj se čtyřmi strunami laděnými v čistých kvintách: g, d¹, a¹, e². Jsou nejmenším a nejvýše znějícím členem houslové rodiny, do které patří ještě viola, violoncello a kontrabas. Hráč na housle se nazývá houslista nebo houslistka, výrobce houslí je houslař.

Housle jsou jedním z nejdůležitějších nástrojů v evropské klasické hudbě. Tvoří základ smyčcové sekce symfonického orchestru, kde se dělí na skupinu prvních a druhých houslí. Jsou také klíčovým nástrojem v komorní hudbě, zejména v smyčcovém kvartetu. Kromě klasické hudby se hojně využívají i v mnoha dalších žánrech, jako je folk, country, jazz, bluegrass a rock.

Zvuk houslí vzniká rozechvíváním strun smyčcem potřeným kalafunou, případně drnkáním prsty (pizzicato). Tón se mění zkracováním chvějící se části struny přitlačením prstů levé ruky na hmatník.

📜 Historie

Housle ve své moderní podobě vznikly na počátku 16. století v severní Itálii. Jejich předchůdci byly různé středověké a renesanční smyčcové nástroje, jako například rebec, lira da braccio a viola da gamba. Za kolébku houslařství je považováno město Cremona.

🏛️ Cremonská škola

Prvním významným houslařem byl Andrea Amati (cca 1505–1577), který je považován za tvůrce prvních nástrojů houslového typu. Vytvořil základní formu a konstrukční principy, které se s menšími úpravami používají dodnes. V jeho díle pokračovali jeho synové Antonio a Girolamo a vnuk Nicolò Amati (1596–1684), který byl učitelem mnoha dalších slavných houslařů, včetně Andrey Guarneriho a pravděpodobně i Antonia Stradivariho.

Zlatý věk houslařství nastal na přelomu 17. a 18. století. V této době v Cremoně působili dva nejproslulejší mistři:

  • Antonio Stradivari (cca 1644–1737): Během svého dlouhého života vytvořil přes 1100 nástrojů, z nichž se dochovalo asi 650. Jeho housle, známé jako "stradivárky", jsou proslulé svou zvukovou krásou, silou a barevností tónu. Jsou považovány za vrchol houslařského umění a dnes dosahují na aukcích astronomických částek.
  • Giuseppe Guarneri "del Gesù" (1698–1744): Jeho nástroje jsou často robustnější a zvukově temnější a silnější než Stradivariho. Byly oblíbené u mnoha virtuosů, nejslavnějším hráčem na jeho housle byl Niccolò Paganini.

⚙️ Vývoj v 19. století

V 19. století prošly housle několika úpravami, aby vyhověly rostoucím požadavkům na větší zvukovou sílu a virtuositu v koncertních sálech. Krk byl prodloužen a vsazen pod mírnějším úhlem, kobylka byla zvýšena a vnitřní basový trámec zesílen. Tyto změny vedly k většímu napětí strun a silnějšímu, průraznějšímu tónu. Současně francouzský smyčcař François Tourte zdokonalil konstrukci smyčce, čímž dal houslistům nové technické možnosti.

🛠️ Konstrukce a části

Housle se skládají z mnoha precizně vyrobených a sestavených dílů, převážně ze dřeva.

Tělo (korpus)

Tělo houslí slouží jako rezonátor, který zesiluje vibrace strun.

  • Horní (rezonanční) deska: Je vyrobena ze smrkového dřeva. Uprostřed jsou vyřezány dva otvory ve tvaru písmene "f", tzv. efové otvory, které umožňují zvuku unikat z nástroje a ovlivňují jeho rezonanční vlastnosti.
  • Spodní deska: Vyrábí se z javorového dřeva, často s výrazným "žíháním" (fládrováním). Může být z jednoho kusu nebo ze dvou symetricky spojených kusů.
  • Luby: Jsou to boční desky spojující horní a spodní desku, vyrobené rovněž z javoru. Dávají houslím jejich charakteristický tvar s výkroji uprostřed, které umožňují pohyb smyčce ve vysokých polohách.
  • Vnitřní části: Uvnitř těla se nacházejí dvě klíčové součásti:
    • Basový trámec: Podélná lišta přilepená zevnitř na horní desku pod strunou G. Zpevňuje desku a pomáhá přenášet nízké frekvence.
    • Duše: Malý smrkový kolíček vzepřený mezi horní a spodní deskou poblíž patky kobylky pod strunou E. Přenáší vibrace z horní desky na spodní a je naprosto zásadní pro kvalitu zvuku. Její přesné umístění je kritické.

Krk, hmatník a količník

  • Krk: Je vyroben z javoru a na jeho horní straně je přilepen hmatník.
  • Hmatník: Dlouhá, mírně klenutá deska z tvrdého dřeva (obvykle eben), nad kterou jsou napnuty struny. Na rozdíl od kytary nemá pražce.
  • Količník: Část na konci krku, kde jsou umístěny ladicí kolíky pro napínání strun.
  • Šnek (hlavice): Ozdobná spirála na konci količníku, která je charakteristickým znakem houslařovy řemeslné zručnosti.

Struny a příslušenství

  • Struny: Moderní housle mají čtyři struny, tradičně vyráběné ze střev, dnes častěji z oceli nebo syntetických materiálů opředených kovem (hliník, stříbro, zlato).
  • Kobylka: Tenká destička z javorového dřeva, která podpírá struny a přenáší jejich vibrace na horní desku. Není přilepená, drží na místě pouze tlakem strun.
  • Struník: Destička (z ebenu, palisandru nebo plastu) na spodní části těla, do které jsou ukotveny struny. Často bývá vybaven dolaďovači pro jemné ladění.
  • Podbradek a pavouk: Moderní doplňky (podbradek se připevňuje na tělo, pavouk se nasazuje na spodní desku), které usnadňují držení nástroje a zvyšují komfort hráče.

🎻 Smyčec

Smyčec je stejně důležitý jako samotný nástroj. Moderní smyčec se skládá z:

  • Prut: Mírně prohnutá tyč, tradičně vyrobená z fernambukového dřeva, dnes i z karbonových vláken.
  • Žíně: Svazek koňských žíní napnutý mezi špičkou prutu a tzv. žabkou.
  • Žabka: Část, za kterou se smyčec drží. Je vyrobena z ebenu a často zdobena perletí. Umožňuje napínání žíní pomocí šroubku.

Aby žíně dokázaly strunu rozechvět, musí být natřeny kalafunou, což je pryskyřice z jehličnatých stromů.

🎶 Technika hry

Hra na housle vyžaduje koordinaci obou rukou a letitou praxi.

Levá ruka

Levá ruka drží krk houslí a její prsty tisknou struny na hmatník, čímž mění výšku tónu.

  • Prstoklad: Přesné umisťování prstů na hmatník pro dosažení správné intonace.
  • Vibrato: Chvění tónu dosažené rytmickým pohybem prstu a zápěstí. Dodává tónu vřelost a expresivitu.
  • Polohy: Systém pozic ruky na hmatníku. Hra ve vyšších polohách (posun ruky směrem k tělu nástroje) umožňuje hrát vysoké tóny.
  • Dvojhmaty: Hra na dvou strunách současně.
  • Pizzicato: Drnkání na struny prstem místo hry smyčcem.
  • Flažolety: Velmi vysoké, pískavé tóny vytvořené lehkým dotykem prstu na určitých místech struny.

Pravá ruka

Pravá ruka vede smyčec a ovládá tak délku, sílu, barvu a charakter tónu.

  • Smyky: Různé způsoby vedení smyčce, např. détaché (oddělovaně), legato (vázaně), staccato (krátce, ostře), spiccato (skákavý smyk).
  • Dynamika: Síla zvuku se ovládá kombinací tlaku a rychlosti smyčce.
  • Barva tónu: Mění se podle toho, v jaké vzdálenosti od kobylky se smyčec pohybuje (blíže kobylky je tón ostřejší, blíže hmatníku měkčí).

🌍 Využití v hudbě

Housle jsou mimořádně všestranný nástroj.

  • Klasická hudba: Jsou páteří orchestru. První houslista orchestru, tzv. koncertní mistr, je po dirigentovi nejdůležitějším členem tělesa. Existuje obrovské množství sólové literatury (koncerty od skladatelů jako Vivaldi, Bach, Mozart, Beethoven, Brahms, Čajkovskij) i komorní hudby (smyčcový kvartet, klavírní trio).
  • Lidová hudba (Folk): V mnoha kulturách hrají housle (často nazývané "fiddle") ústřední roli, například v irské, skotské, skandinávské nebo americké lidové hudbě. V Česku jsou základem cimbálových muzik.
  • Jazz: Významnými jazzovými houslisty byli Stéphane Grappelli nebo Jean-Luc Ponty.
  • Country a Bluegrass: Housle ("fiddle") jsou jedním z definujících nástrojů těchto amerických žánrů.
  • Pop a Rock: Housle se často používají v aranžích pro obohacení zvuku, například v písních kapel jako Kansas, Electric Light Orchestra nebo v moderním symfonickém metalu.

🏆 Slavní houslaři a virtuosové

Houslaři

Virtuosové

💡 Pro laiky

  • Co je to "duše"?

Není to nic mystického. Je to malý dřevěný špalíček (kolíček) ze smrkového dřeva, který je vzepřený uvnitř houslí mezi horní a spodní deskou. Přenáší vysoké frekvence a vibrace a je naprosto klíčový pro zvuk nástroje. Houslař ho umisťuje speciálním nástrojem přes efový otvor. I milimetrový posun duše může dramaticky změnit zvuk houslí.

  • Proč jsou "Stradivárky" tak drahé?

Housle od Antonia Stradivariho jsou ceněny pro svůj jedinečný zvuk, který se dodnes nepodařilo plně napodobit. Důvody jsou předmětem mnoha výzkumů a spekulací. Mezi možné faktory patří: kvalita a specifické vlastnosti použitého dřeva (údajně ovlivněné "malou dobou ledovou"), tajná receptura laku, dokonalé řemeslné zpracování a geometrie nástroje. Svou roli hraje i jejich historická hodnota a omezený počet dochovaných kusů.

  • Jaký je rozdíl mezi houslemi a violou?

Viola je "větší sestra" houslí. Je o něco větší, a proto zní hlouběji a má temnější, melancholičtější barvu tónu. Je laděna o kvintu níže než housle (struny c, g, d¹, a¹). V orchestru hraje střední hlasy, vyplňuje harmonii mezi houslemi a violoncelly.

  • K čemu je kalafuna?

Kalafuna je ztvrdlá pryskyřice, nejčastěji z borovice. Hráč si jí potírá žíně smyčce. Bez kalafuny by hladké žíně po hladké struně jen tiše klouzaly. Mikroskopické krystalky kalafuny se na žíních zachytí a vytvoří potřebné tření – žíně se o strunu jakoby "zadrhávají" a tím ji rozechvívají a vytvářejí tón.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Housle&oldid=15470“