Varhaník
Obsah boxu
Šablona:Infobox hudební umělec
Varhaník (v ženském rodě varhanice) je hudebník, který hraje na varhany. Vzhledem ke komplexnosti nástroje, který může mít několik manuálů (klaviatur pro ruce), pedálnici (klaviaturu pro nohy) a desítky až stovky rejstříků pro změnu barvy zvuku, je profese varhaníka považována za jednu z nejnáročnějších instrumentálních disciplín. Varhaníci působí jako sóloví koncertní umělci, liturgičtí hudebníci v kostelích, korepetitoři, pedagogové a často i jako skladatelé.
Historicky je role varhaníka úzce spjata s křesťanskou liturgií, kde varhany doprovázejí bohoslužby, sborový zpěv a vedou zpěv lidu. Mnoho z nejvýznamnějších děl varhanní literatury vzniklo právě pro liturgické účely.
📜 Historie
Historie varhaníků je neoddělitelně spjata s vývojem samotného nástroje.
🏛️ Starověk a středověk
Předchůdcem varhan byl starořecký hydraulis, vodní varhany, vynalezené ve 3. století př. n. l. Ktésibiem v Alexandrii. Hráči na tento nástroj byli prvními "varhaníky", i když jejich role byla spíše zábavní. Do západní Evropy se varhany dostaly díky diplomatickým darům z Byzance.
Od 8. a 9. století se varhany postupně stávaly součástí křesťanských chrámů. Zpočátku byly mechanicky velmi nedokonalé, s velkými a těžkopádnými klávesami, které se často stlačovaly celou pěstí nebo loktem. Prvními varhaníky byli především mniši a kněží, kteří nástroj používali k podpoře chorálního zpěvu. Ve středověku se technika hry i stavba nástrojů zdokonalovaly, což umožnilo vznik prvních polyfonních skladeb.
🎶 Renesance a baroko
Období renesance a zejména baroka představuje zlatý věk varhanní hudby a varhanické profese. Nástroje se staly komplexnějšími, získaly více manuálů, pedálnici a bohatou paletu rejstříků. Varhaníci se stali vysoce ceněnými virtuózy a skladateli.
- Německá škola: V Německu dosáhlo varhanní umění vrcholu. Osobnosti jako Dietrich Buxtehude, Johann Pachelbel a především Johann Sebastian Bach definovaly varhanní hudbu na staletí dopředu. Bach, sám geniální varhaník a improvizátor, dovedl formy jako fuga, chorální předehra nebo toccata k absolutní dokonalosti. Jeho dílo je dodnes základním kamenem repertoáru každého varhaníka.
- Francouzská škola: Ve Francii se vyvinul specifický styl spojený s bohatě barevnými nástroji. Skladatelé jako François Couperin nebo Nicolas de Grigny psali hudbu plnou ornamentů a specifických registrací.
- Italská škola: Girolamo Frescobaldi byl klíčovou postavou italské raně barokní hudby, jehož vliv sahal daleko za hranice Itálie.
V tomto období byla také velmi ceněna schopnost improvizace, která byla nedílnou součástí povinností chrámového varhaníka.
🎻 Klasicismus a romantismus
V období klasicismu se zájem skladatelů přesunul k orchestru a klavíru, a varhany se ocitly poněkud na okraji hlavního hudebního dění. Přesto zůstaly klíčovým nástrojem v církevní hudbě. Wolfgang Amadeus Mozart i Joseph Haydn napsali několik děl pro varhany, často menšího rozsahu.
Romantismus přinesl varhanám renesanci. Stavěly se obrovské, tzv. symfonické varhany, které se snažily napodobit zvuk celého orchestru. To inspirovalo novou generaci varhaníků-skladatelů.
- Francouzská symfonická škola: César Franck, Charles-Marie Widor a Louis Vierne vytvořili nový žánr – varhanní symfonii. Působili na velkých pařížských kůrech (např. Notre-Dame nebo Saint-Sulpice) a jejich díla jsou plná dramatických kontrastů a orchestrální barevnosti.
- Německá škola: Skladatelé jako Felix Mendelssohn-Bartholdy, Johannes Brahms a především Max Reger navázali na bachovskou tradici a obohatili ji o romantickou harmonii a výraz.
🎹 20. a 21. století
Ve 20. století se varhanní svět dále diverzifikoval. Na jedné straně pokračovala francouzská tradice (např. Olivier Messiaen, Jeanne Demessieux, Marcel Dupré), která přinesla nové harmonické a rytmické postupy. Na druhé straně vzniklo hnutí za návrat k barokním ideálům stavby varhan i interpretační praxe (tzv. Orgelbewegung).
Varhany také pronikly do nových žánrů. Varhaníci jako Jimmy Smith se stali průkopníky hry na Hammondovy varhany v jazzu. Nástroj se objevuje i ve filmové hudbě (např. u Hanse Zimmera) nebo v progresivním rocku.
⚙️ Technika a dovednosti
Hra na varhany vyžaduje jedinečný soubor dovedností, které ji odlišují od hry na jiné klávesové nástroje.
🖐️ Manuálová hra
Varhaník hraje rukama na jedné nebo více klaviaturách zvaných manuál. Velké koncertní varhany mohou mít až pět manuálů, což umožňuje rychlé střídání zvukových barev a dynamiky. Na rozdíl od klavíru nemají varhany dynamiku řízenou úhozem – síla stisku klávesy neovlivňuje hlasitost tónu. Dynamiky se dosahuje přidáváním a ubíráním rejstříků nebo přechodem na jiný manuál, který je připojen k píšťalám v uzavřené skříni s ovladatelnými žaluziemi (tzv. žaluziový stroj).
🦶 Pedálová hra
Nejcharakterističtějším prvkem varhanické techniky je hra nohama na pedálnici. Pedálnice je v podstatě velká klaviatura pro nohy, která obvykle hraje basovou linku, ale v pokročilé literatuře může hrát i samostatnou melodii. Varhaník musí dokonale koordinovat pohyb obou rukou a obou nohou, což vyžaduje léta tréninku. Hraje se špičkami i patami ve speciální obuvi s tenkou podrážkou.
🎨 Registrace
Registrace je umění a věda výběru a kombinování rejstříků (stop) k dosažení požadované zvukové barvy (témbr). Každý rejstřík ovládá sadu píšťal určitého charakteru (např. flétnové, smyčcové, jazykové). Zkušený varhaník dokáže pomocí registrace napodobit zvuk orchestru, vytvořit jemné, meditativní plochy nebo ohromující, plný zvuk celého nástroje (tzv. pleno nebo tutti). Registrace je klíčovou součástí interpretace a liší se podle stylu skladby, období i konkrétního nástroje.
✨ Improvizace
Schopnost improvizovat byla historicky jednou z nejdůležitějších dovedností varhaníka, zejména v liturgii. Varhaník musel být schopen na místě vytvořit předehru k písni, hudební podkres během obřadu nebo velkolepou postludii na dané téma. I dnes je improvizace vyučována na konzervatořích a je charakteristickým znakem mnoha vynikajících varhaníků.
⛪ Role varhaníka
Varhaník může zastávat několik různých rolí, které se často prolínají.
- Liturgický varhaník (ředitel kůru, regenschori): Jeho hlavním působištěm je chrám nebo kostel. Zajišťuje hudební doprovod bohoslužeb, vede zpěv sboru i lidu, spolupracuje s knězem a často je zodpovědný za celý hudební program farnosti.
- Koncertní umělec: Vystupuje na sólových recitálech v koncertních síních a kostelech. Jeho repertoár zahrnuje skladby od renesance po současnost. Koncertní varhaníci často cestují po celém světě a hrají na slavných historických i moderních nástrojích.
- Pedagog: Vyučuje hru na varhany na konzervatořích, hudebních akademiích nebo soukromě. Předává tak své znalosti a dovednosti další generaci hudebníků.
- Korepetitor a komorní hráč: Spolupracuje s jinými hudebníky, sbory nebo orchestry. Varhany mohou být součástí komorních souborů nebo hrát continuo v barokní hudbě.
🌍 Významní varhaníci
Seznam nejvýznamnějších varhaníků historie, kteří byli často i geniálními skladateli:
- Johann Sebastian Bach (1685–1750) – Považován za největšího varhanního skladatele všech dob.
- Dietrich Buxtehude (c. 1637–1707) – Velký vzor J. S. Bacha, mistr severoněmecké varhanní školy.
- César Franck (1822–1890) – Klíčová postava francouzské romantické varhanní školy.
- Charles-Marie Widor (1844–1937) – Autor slavných varhanních symfonií, včetně známé Toccaty z 5. symfonie.
- Louis Vierne (1870–1937) – Slepý varhaník pařížské katedrály Notre-Dame, mistr improvizace a skladatel.
- Max Reger (1873–1916) – Německý skladatel, který dovedl kontrapunktickou techniku k hranicím tonality.
- Marcel Dupré (1886–1971) – Legendární francouzský virtuos, skladatel a pedagog.
- Olivier Messiaen (1908–1992) – Jeden z nejvýznamnějších skladatelů 20. století, jehož varhanní dílo je hluboce duchovní a inovativní.
- Helmut Walcha (1907–1991) – Slepý německý varhaník, proslulý svými nahrávkami kompletního díla J. S. Bacha.
- Ton Koopman (* 1944) – Nizozemský dirigent, cembalista a varhaník, specialista na autentickou interpretaci staré hudby.
🇨🇿 Varhanictví v českých zemích
České země mají bohatou a dlouhou varhanickou i varhanářskou tradici. Již v baroku zde působili významní skladatelé jako Bohuslav Matěj Černohorský. V 19. a 20. století se česká varhanní škola plně profesionalizovala. Mezi klíčové postavy patří:
- Leoš Janáček (1854–1928) – Ačkoliv je znám především jako operní skladatel, byl také vynikajícím varhaníkem a ředitelem varhanické školy v Brně.
- Bedřich Antonín Wiedermann (1883–1951) – Legendární virtuos, improvizátor a pedagog na Pražské konzervatoři, varhaník u sv. Jakuba v Praze.
- Jiří Ropek (1922–2005) – Žák B. A. Wiedermanna, koncertní umělec a skladatel.
- Jiří Reinberger (1914–1977) – Významný interpret a pedagog, zakladatel mezinárodních varhanních kurzů na AMU.
V Česku se nachází mnoho historicky cenných varhan, například v bazilice sv. Jakuba v Praze, v katedrále sv. Víta nebo v chrámu sv. Mořice v Olomouci.
💡 Pro laiky
- Jaký je rozdíl mezi varhanami a klavírem? Klavír vytváří zvuk úderem kladívka do struny. Varhany vytvářejí zvuk prouděním vzduchu do píšťal, podobně jako flétna. Varhaník nemůže ovlivnit hlasitost silou stisku klávesy. Místo toho mění zvuk pomocí "tahátek" (rejstříků) a hraním na různé klaviatury.
- Proč varhaník hraje i nohama? Varhany mají kromě klaviatur pro ruce (manuálů) i klaviaturu pro nohy (pedálnici). Ta obvykle hraje hluboké basové tóny. Díky tomu může varhaník hrát tři i více samostatných melodií najednou – jednu každou rukou a jednu nohama. Je to jako by jeden člověk hrál za tři hudebníky.
- Co jsou ta "tahátka" po stranách? Jsou to rejstříky. Každý rejstřík zapíná jednu řadu píšťal s určitou barvou zvuku (např. flétna, trubka, smyčcový nástroj). Kombinováním rejstříků může varhaník vytvořit obrovské množství zvukových barev, od tichého šepotu po ohlušující zvuk celého "orchestru". Proto se varhanám říká "královský nástroj".