Přeskočit na obsah

Kopřivka

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - nemoc Kopřivka (latinsky urticaria) je časté kožní onemocnění charakterizované výsevem svědivých, prchavých pupenů (pomfů), které připomínají popálení od kopřivy. Jedná se o heterogenní skupinu onemocnění, jejichž společným jmenovatelem je aktivace žížných buněk (mastocytů) v kůži a následné uvolnění mediátorů, především histaminu. Kopřivka může být doprovázena angioedémem, což je otok hlubších vrstev kůže a podkoží.

Podle délky trvání se kopřivka dělí na dvě základní formy:

  • Akutní kopřivka: Trvá méně než 6 týdnů. Je velmi častá, postihne během života až 20 % populace. Často je spojena s konkrétním spouštěčem, jako je infekce, potravinová alergie nebo reakce na lék.
  • Chronická kopřivka: Trvá déle než 6 týdnů. Je méně častá (postihuje asi 1 % populace) a její příčina je často nejasná (idiopatická). Výrazně snižuje kvalitu života pacientů.

🩺 Charakteristika a projevy

Hlavním projevem kopřivky je pomfus (latinsky pomphus, česky pupen). Jedná se o ohraničený, vyvýšený otok kůže, který má několik typických vlastností:

  • Barva: Centrální část bývá bledá, okolí je zarudlé (erytém).
  • Svědění: Téměř vždy je přítomno intenzivní svědění (pruritus), někdy i pocit pálení.
  • Prchavost: Jednotlivé pomfy obvykle mizí do 24 hodin bez zanechání jakýchkoliv stop (jizev, změn pigmentace). Během této doby se však mohou objevovat nové na jiných místech.
  • Velikost a tvar: Mohou být malé (několik milimetrů) i velké (desítky centimetrů), často splývají do rozsáhlých mapovitých ložisek.

Dalším častým projevem, který se vyskytuje přibližně u 40 % pacientů s chronickou kopřivkou, je angioedém. Jde o otok hlubších vrstev kůže, podkoží a sliznic. Na rozdíl od pomfů je angioedém:

  • Méně ohraničený.
  • Často bolestivý spíše než svědivý.
  • Mizí pomaleji (až 72 hodin).
  • Typicky postihuje rty, oční víčka, jazyk, genitálie, ruce a nohy.
  • Vzácně může postihnout hrtan a způsobit život ohrožující dušení.

🔬 Příčiny a spouštěče

Příčiny kopřivky jsou velmi rozmanité a často je obtížné je identifikovat, zejména u chronické formy.

⏳ Akutní kopřivka

Nejčastějšími spouštěči akutní kopřivky jsou:

🕰️ Chronická kopřivka

U chronické kopřivky je identifikace příčiny složitější. Dělí se na:

  • Chronická spontánní kopřivka (CSU): Tvoří většinu případů. Pomfy a angioedém se objevují bez zjevného vnějšího podnětu. Až u 50 % pacientů má autoimunitní podklad, kdy imunitní systém tvoří protilátky proti vlastním žírným buňkám nebo jejich receptorům.
  • Chronická indukovatelná kopřivka (CIndU): Je vyvolána specifickým, opakovatelným podnětem. Patří sem:
    • Fyzikální kopřivky:**
  • Dermografická kopřivka (urticaria factitia): Nejčastější fyzikální kopřivka. Pomfy se tvoří v místě škrábnutí nebo tlaku na kůži.
  • Chladová kopřivka: Vzniká po kontaktu s chladem (studená voda, vítr, zmrzlina). Může být nebezpečná při plavání ve studené vodě (riziko anafylaktického šoku).
  • Tlaková kopřivka: Projevuje se jako hluboký, bolestivý otok v místech dlouhodobého tlaku (např. pod ramínky batohu, na chodidlech po dlouhé chůzi). Reakce je opožděná, objevuje se za 4–8 hodin.
  • Solární kopřivka: Vzácná forma vyvolaná expozicí slunečnímu nebo umělému UV záření.
  • Tepelná kopřivka: Velmi vzácná, vyvolaná kontaktem s teplem.
  • Vibrační angioedém: Vzácný, vyvolaný vibracemi (např. při práci se sbíječkou).
  • Akvagenní kopřivka: Extrémně vzácná, vyvolaná kontaktem s vodou bez ohledu na její teplotu.
    • Jiné indukovatelné kopřivky:**
  • Cholinergní kopřivka: Vyvolána zvýšením tělesné teploty (fyzická námaha, horká koupel, stres). Projevuje se typickými malými, silně svědícími pupínky.
  • Kontaktní kopřivka: Vzniká po přímém kontaktu kůže s určitou látkou (např. latex, některé potraviny, zvířecí sliny).

🧬 Patofyziologie

Klíčovou buňkou v rozvoji kopřivky je žížná buňka (mastocyt). V její cytoplazmě se nacházejí granula obsahující řadu chemických látek, tzv. mediátorů. Nejdůležitějším z nich je histamin.

Když je žížná buňka aktivována (ať už alergickým, nebo nealergickým mechanismem), dojde k její degranulaci – uvolnění obsahu granul do okolní tkáně. Histamin a další mediátory (např. prostaglandiny, leukotrieny) způsobí v kůži následující změny: 1. Rozšíření cév (vazodilatace): Způsobuje zarudnutí (erytém). 2. Zvýšení propustnosti cévní stěny: Tekutina z krve uniká do okolní tkáně, což vede k otoku a vzniku pomfu. 3. Podráždění nervových zakončení: Vyvolává intenzivní svědění.

U alergické kopřivky je aktivace zprostředkována protilátkami třídy IgE. U autoimunitní chronické kopřivky se jedná o protilátky třídy IgG namířené proti IgE receptorům na povrchu žírných buněk. U fyzikálních kopřivek a jiných forem jsou mechanismy aktivace složitější a ne vždy plně objasněné.

⚕️ Diagnostika

Základem diagnostiky je podrobná anamnéza. Lékař se ptá na:

  • Délku trvání příznaků (rozlišení akutní a chronické formy).
  • Frekvenci a dobu výsevu pupenů.
  • Tvar, velikost a distribuci projevů.
  • Přítomnost angioedému.
  • Možné spouštěče (potraviny, léky, fyzikální podněty, stres, infekce).
  • Osobní a rodinnou historii alergií a autoimunitních onemocnění.

Následuje fyzikální vyšetření, při kterém lékař hodnotí kožní projevy. U chronické indukovatelné kopřivky se provádějí provokační testy, například:

  • Škrábnutí kůže tupým předmětem (test na dermografismus).
  • Aplikace ledové kostky na předloktí (test na chladovou kopřivku).
  • Zátěžový test (např. jízda na rotopedu) u podezření na cholinergní kopřivku.

U některých pacientů jsou indikovány další testy:

  • Krevní testy: Zjištění zánětlivých parametrů (CRP), krevního obrazu, případně specifických protilátek (např. anti-TPO u onemocnění štítné žlázy) nebo celkových IgE.
  • Alergologické testy: Kožní prick testy nebo stanovení specifických IgE z krve při podezření na alergickou příčinu.

💊 Léčba

Cílem léčby je úplná kontrola příznaků a zlepšení kvality života.

🥇 První linie: Antihistaminika

Základem léčby jsou moderní, nesedativní H1-antihistaminika druhé generace (např. cetirizin, loratadin, fexofenadin, bilastin, desloratadin). Blokují účinek histaminu na H1-receptorech, čímž potlačují svědění a tvorbu pomfů. Podávají se pravidelně každý den, nikoliv jen při výsevu. Pokud standardní dávka nestačí, lze ji podle doporučení lékaře navýšit až na čtyřnásobek.

🥈 Druhá linie: Biologická léčba

Pokud antihistaminika ve vysokých dávkách selhávají, je u pacientů s chronickou spontánní kopřivkou indikována biologická léčba. Nejčastěji se používá omalizumab, což je monoklonální protilátka proti IgE. Tím, že na sebe váže volné IgE v krvi, brání aktivaci žírných buněk. Aplikuje se v podkožních injekcích jednou za 4 týdny a je velmi účinný.

🥉 Třetí linie: Imunosupresiva

U těžkých a rezistentních případů lze zvážit podání imunosupresiv, jako je cyklosporin A. Tato léčba je spojena s rizikem nežádoucích účinků a vyžaduje pečlivé sledování pacienta.

Krátkodobá léčba

U těžkých akutních exacerbací se mohou krátkodobě podat systémové kortikosteroidy (např. prednison). Pro dlouhodobou léčbu chronické kopřivky se však kvůli nežádoucím účinkům nehodí.

Režimová opatření

Zásadní je identifikace a eliminace spouštěčů, pokud je to možné. To zahrnuje:

  • Vyhýbání se známým potravinovým nebo lékovým alergenům.
  • Ochrana před fyzikálními podněty (např. teplé oblečení v zimě u chladové kopřivky).
  • Léčba chronických infekcí.
  • Zvládání stresu.

💡 Pro laiky

Představte si, že vaše kůže je plná malých strážných buněk (žížných buněk), které v sobě mají "sáčky" naplněné svědivou a dráždivou látkou zvanou histamin. Normálně jsou tyto buňky v klidu.

U kopřivky ale dojde k poplachu. Spouštěčem může být cokoliv – alergie na jahody, reakce na lék, studený vítr nebo dokonce jen stres. Tento spouštěč dá strážným buňkám signál, aby okamžitě vypustily svůj obsah.

Histamin se rozlije do kůže a způsobí tři věci najednou: 1. Rozšíří drobné cévky, což způsobí zčervenání. 2. Udělá stěny cévek propustnější, takže z nich unikne tekutina a vytvoří se otok – pupen (pomfus). 3. Podráždí nervová zakončení, což vyvolá silné svědění.

Výsledek je typický kopřivkový pupen, který vypadá jako po žahnutí kopřivou. Protože tělo histamin rychle odbourává, pupen během několika hodin zmizí beze stopy. Problém je, že poplach může být spuštěn na různých místech a v různou dobu, takže zatímco jeden pupen mizí, jiný se objevuje. Léky zvané antihistaminika fungují tak, že "ucpou zámky" na buňkách, do kterých by histamin normálně zapadl, a tím mu zabrání škodit.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Kopřivka&oldid=15484“