Fauna
Obsah boxu
Šablona:Infobox Fauna (z latinského Fauna, jména římské bohyně plodnosti) je souhrnný termín označující veškeré živočichy, kteří žijí v určitém regionu, biotopu nebo geologickém období. Jedná se o protějšek termínu flóra, který označuje rostlinstvo. Společně fauna, flóra a další formy života, jako jsou houby (funga) a bakterie, tvoří biotu dané oblasti. Vědní obor zabývající se studiem fauny se nazývá faunistika, která je úzce spjata se zoologií, ekologií a biogeografií.
Pojem fauna může být dále specifikován. Například mluvíme o fauně České republiky, fauně Krkonošského národního parku, fauně korálových útesů nebo o fauně období křídy. Tento termín tedy poskytuje rámec pro studium a klasifikaci živočišného života v prostorovém i časovém kontextu.
📜 Etymologie a historie pojmu
Termín "fauna" má kořeny v římské mytologii. Fauna byla bohyně země a plodnosti, sestra a manželka boha Fauna, ochránce stád a lesů. Byli považováni za dobrotivá božstva přírody.
Vědecké použití tohoto termínu zpopularizoval švédský přírodovědec Carl Linné, otec moderní taxonomie. Ve svém díle Fauna Svecica z roku 1746 systematicky popsal živočišné druhy Švédska. Tímto krokem zavedl "faunu" jako standardní vědecký termín pro soupis živočichů dané oblasti, analogicky k již používanému termínu "flóra" pro rostliny. Od té doby se pojem stal základním kamenem biologie a ekologie.
🌍 Dělení fauny
Faunu lze klasifikovat podle různých kritérií, což umožňuje její detailnější studium a pochopení komplexních vztahů v přírodě.
Podle geografického rozšíření
Toto dělení vychází z biogeografie a zkoumá rozmístění živočichů na Zemi.
- Zoogeografické oblasti: Planeta je rozdělena do několika velkých oblastí s charakteristickou faunou, například palearktická, nearktická, neotropická, afrotropická, indomalajská a australská.
- Endemická fauna: Zahrnuje druhy, které se vyskytují pouze na jednom specifickém, geograficky ohraničeném místě a nikde jinde na světě. Příkladem je lemur na Madagaskaru nebo klokan v Austrálii.
- Kosmopolitní fauna: Druhy s celosvětovým nebo téměř celosvětovým rozšířením, jako je krysa obecná nebo moucha domácí.
- Invazní fauna: Nepůvodní druhy zavlečené člověkem do nových oblastí, kde se mohou nekontrolovaně šířit a ohrožovat původní ekosystémy. Příkladem je rak signální v Evropě.
Podle biotopu
Živočichové jsou úzce adaptováni na prostředí, ve kterém žijí.
- Lesní fauna: Zahrnuje živočichy obývající lesy, jako jsou jelen lesní, veverka obecná nebo datel černý.
- Vodní fauna: Dělí se na sladkovodní (ryby v řekách a jezerech, obojživelníci) a mořskou (velryby, delfíni, koráli, chobotnice).
- Stepní a savanová fauna: Typická pro travnaté pláně, např. bizon americký, zebra nebo lev.
- Pouštní fauna: Druhy adaptované na extrémní sucho a teploty, jako je velbloud, fenek nebo různí plazi.
- Horská fauna: Živočichové přizpůsobení životu ve vysokých nadmořských výškách, např. kamzík horský, svišť horský nebo kondor andský.
- Jeskynní fauna (troglofauna): Specializované druhy žijící trvale v jeskyních, často bez pigmentu a se zakrnělýma očima, např. macarát jeskynní.
- Půdní fauna (edafon): Organismy žijící v půdě, jako jsou žížaly, roztoči a chvostoskoci.
Podle velikosti
Toto dělení se používá především v ekologii a půdní biologii.
- Megafauna: Označení pro největší živočichy v daném ekosystému nebo období. Příkladem je pleistocenní megafauna (mamut, srstnatý nosorožec) nebo současná africká megafauna (slon africký, žirafa, hroch obojživelný).
- Makrofauna: Živočichové viditelní pouhým okem, větší než cca 1 mm (např. hmyz, pavouci, žížaly).
- Meiofauna: Drobní živočichové žijící v sedimentech mořského dna nebo v půdě, o velikosti mezi 0,1 mm a 1 mm (např. hlístice, vířníci).
- Mikrofauna: Mikroskopičtí živočichové, jako jsou prvoci (např. nálevníci) a nejmenší členovci.
⚙️ Význam a funkce v ekosystému
Fauna hraje v ekosystémech nezastupitelnou roli. Živočichové jsou klíčovou součástí potravních řetězců a potravních sítí.
- Konzumenti: Býložravci (primární konzumenti) se živí rostlinami, masožravci (sekundární a terciární konzumenti) se živí jinými živočichy a všežravci konzumují obojí.
- Rozkladači (dekompozitoři): Mnoho bezobratlých (např. žížaly, stonožky) se podílí na rozkladu odumřelé organické hmoty, čímž vrací živiny zpět do půdy a přispívají ke koloběhu živin.
- Opylovači: Hmyz (např. včely, motýli), ptáci (např. kolibříci) a někteří savci (např. netopýři) jsou klíčoví pro opylení mnoha druhů rostlin, včetně zemědělských plodin.
- Šiřitelé semen: Mnoho živočichů konzumuje plody a následně trusem rozšiřuje semena na nová místa, což je zásadní pro regeneraci a šíření lesů.
- Bioindikátory: Přítomnost, absence nebo stav populací určitých druhů může signalizovat zdraví nebo narušení ekosystému. Například populace raků indikují čistotu vodních toků.
- Inženýři ekosystémů: Některé druhy svou činností výrazně přetvářejí prostředí. Příkladem je bobr, který stavbou hrází vytváří mokřady, nebo kaloň, který je klíčový pro regeneraci tropických lesů.
📉 Ohrožení a ochrana
V současné době čelí fauna po celém světě bezprecedentním hrozbám, které vedou k šestému masovému vymírání v historii Země.
- Ztráta a fragmentace stanovišť: Kácení pralesů, vysoušení mokřadů, urbanizace a rozvoj zemědělství ničí přirozené prostředí živočichů.
- Znečištění: Chemické látky v ovzduší, vodě i půdě, plastové znečištění v oceánech a světelné znečištění mají devastující dopad na mnoho druhů.
- Změna klimatu: Zvyšující se teploty, změny v rozložení srážek a extrémní projevy počasí nutí druhy migrovat nebo se přizpůsobovat, což mnohé nedokážou.
- Invazní druhy: Nepůvodní druhy mohou konkurovat původním o zdroje, přenášet nemoci nebo se stát jejich predátory.
- Nadměrný lov a pytláctví: Přímé pronásledování a lov pro maso, kůži, kly nebo z jiných důvodů přivedlo mnoho druhů na pokraj vyhynutí (např. nosorožec, tygr).
Ochrana fauny je klíčovou součástí ochrany přírody. Mezi hlavní nástroje patří:
- Vyhlašování chráněných území: Národní parky, přírodní rezervace a další typy chráněných oblastí.
- Záchranné programy: Chov ohrožených druhů v zoologických zahradách a jejich následná reintrodukce do volné přírody.
- Legislativa a mezinárodní úmluvy: Zákony o ochraně přírody a krajiny, a mezinárodní dohody jako CITES (Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin) nebo Ramsarská úmluva o mokřadech.
- Červený seznam IUCN: Celosvětově uznávaný soupis ohrožených druhů, který slouží jako základní nástroj pro prioritizaci ochranářských snah.
💡 Pro laiky: Co je to fauna?
Představte si velký dům s obrovskou zahradou. Všechny rostliny, stromy a květiny v zahradě i v domě by byly flóra. A všichni živočichové, kteří v tomto domě a zahradě žijí – od malého mravence v kuchyni, přes psa na zahradě, kosa zpívajícího na střeše až po pavouka v rohu místnosti – to všechno dohromady je fauna tohoto místa.
Fauna tedy není jen jedno konkrétní zvíře, ale soubor všech zvířat v určité oblasti. Když tedy biolog mluví o "fauně Šumavy", nemyslí tím jen rysa nebo jelena, ale úplně všechny živočichy, kteří tam žijí: všechny ptáky, ryby v potocích, hmyz, žížaly v půdě a dokonce i mikroskopické živočichy. Je to vlastně takový "seznam zvířecích obyvatel" daného místa.