Kamzík horský
Obsah boxu
Šablona:Infobox Živočich Kamzík horský (Rupicapra rupicapra) je turovitý sudokopytník z podčeledi koz a ovcí, který obývá horské oblasti Evropy a Malé Asie. Je dokonale přizpůsoben životu ve vysokohorském terénu, kde se dokáže pohybovat s neuvěřitelnou jistotou a obratností. Pro svůj majestátní vzhled a plachost je považován za symbol divoké a nespoutané horské přírody.
V České republice není původním druhem, ale byl zde uměle vysazen (introdukován) a vytvořil stabilní populace v Hrubém Jeseníku a Lužických horách.
📜 Taxonomie a systematika
Kamzík horský patří do rodu Rupicapra, který byl dříve považován za monotypický. Moderní taxonomie však na základě genetických a morfologických studií rozděluje rod na dva druhy:
- Kamzík horský (Rupicapra rupicapra) – vyskytující se v Alpách, Karpatech, na Balkáně, v Kavkazu a Turecku.
- Kamzík pyrenejský (Rupicapra pyrenaica) – obývající Pyreneje, Kantaberské pohoří a Apeniny.
U kamzíka horského je rozeznáváno několik poddruhů, které se liší především zbarvením a geografickým rozšířením:
- Kamzík horský alpský (R. r. rupicapra) – nejrozšířenější, obývá Alpy. Byl introdukován i do Česka a na Nový Zéland.
- Kamzík horský tatranský (R. r. tatrica) – endemický poddruh žijící pouze ve Vysokých a Nízkých Tatrách. Je přísně chráněný.
- Kamzík horský karpatský (R. r. carpatica) – vyskytuje se v rumunských Karpatech.
- Kamzík horský balkánský (R. r. balcanica) – žije na Balkánském poloostrově.
- Kamzík horský kavkazský (R. r. caucasica) – obývá pohoří Kavkaz.
- Kamzík horský anatolský (R. r. asiatica) – vyskytuje se v Turecku.
🧬 Popis a vzhled
Kamzík je středně velký turovitý savec s kompaktní a svalnatou stavbou těla, která mu umožňuje obratný pohyb ve skalnatém terénu.
📏 Velikost a stavba těla
Dospělý jedinec dosahuje délky těla 110–130 cm a výšky v kohoutku 70–85 cm. Hmotnost se liší podle pohlaví a ročního období; samci (kamzíci) váží 30–60 kg, zatímco samice (kamzice) jsou menší a lehčí, s hmotností 25–45 kg. Má silné, relativně dlouhé končetiny s pružnými a ostrými kopýtky (spárky), které mu poskytují vynikající přilnavost na skalách i v suti.
🎨 Zbarvení a srst
Zbarvení srsti se mění v závislosti na ročním období.
- Letní srst: Je krátká, řídká a má světle hnědou až žlutošedou barvu. Na břiše je světlejší.
- Zimní srst: Je hustá, dlouhá a tmavě hnědá až téměř černá. Poskytuje vynikající tepelnou izolaci. Na hřbetě má prodloužené chlupy tvořící tzv. "kamzičí vous", který byl v minulosti ceněnou loveckou trofejí.
Charakteristickým znakem kamzíka je jeho obličejová maska: od uší se přes oči táhnou výrazné černé pruhy, které kontrastují se světlým zbarvením zbytku hlavy a hrdla.
뿔 Rohy
Obě pohlaví nosí rohy, které jsou ve skutečnosti tulce – vyrůstají z kostěných násadců na čele a nejsou nikdy shazovány. Rohy jsou štíhlé, u kořene téměř svislé, a v horní třetině se charakteristicky hákovitě ohýbají dozadu. U samců jsou silnější a více zahnuté než u samic. Věk kamzíka lze určit podle ročních přírůstků (prstenců) na rozích.
🌍 Rozšíření a habitat
Kamzík horský je typickým obyvatelem vysokohorských oblastí.
🏞️ Přirozený areál
Jeho původní domovinou jsou horské masivy střední a jižní Evropy a Malé Asie. Vyskytuje se v Alpách, Apeninách, Karpatech, Tatrách, na Balkáně a v pohoří Kavkaz. Preferuje skalnaté terény nad horní hranicí lesa, strmé svahy, horské louky a sutiny, kde nachází bezpečí před predátory. V zimě sestupuje do nižších poloh, často do horských lesů, kde hledá potravu a úkryt před nepříznivým počasím.
🌐 Introdukované populace
Kamzík horský byl člověkem úspěšně vysazen i mimo svůj přirozený areál.
Nový Zéland: V roce 1907 byl vysazen na Jižní ostrov, kde se mu velmi dobře daří a je dnes považován za invazivní druh.
Česká republika: Není zde původním druhem. První jedinci byli vysazeni na počátku 20. století v Hrubém Jeseníku. Další populace žije v Lužických horách.
Argentina: Byla zde vytvořena menší populace.
🌿 Biologie a chování
Kamzík je aktivní především ve dne, s největší aktivitou ráno a v podvečer.
🥗 Potrava
Je výlučným býložravcem. Jeho jídelníček se skládá z horských bylin, trav, mladých výhonků stromů a keřů, pupenů a lišejníků. V zimě se často musí spokojit s mechem, lišejníky a suchou trávou, kterou vyhrabává ze sněhu. Pro doplnění minerálů navštěvuje přírodní soliska.
🏃 Pohyb a adaptace
Kamzík je mistrem v pohybu ve skalnatém terénu. Dokáže skákat až 2 metry do výšky a 6 metrů do dálky. Jeho srdce a plíce jsou v poměru k velikosti těla velké, což mu umožňuje podávat extrémní fyzické výkony ve vysokých nadmořských výškách. Měkké, pružné středy jeho kopýtek fungují jako protiskluzové polštářky, zatímco tvrdé vnější okraje mu umožňují zachytit se i na nepatrných skalních výstupcích.
👨👩👧👦 Sociální struktura
Mimo období říje žijí samice s mláďaty a mladšími jedinci ve stádech, která mohou čítat 15–30 kusů. Tato stáda vede stará, zkušená kamzice. Dospělí samci jsou po většinu roku samotáři a ke stádům se připojují pouze v období páření.
繁殖 Rozmnožování
Období páření, známé jako říje, probíhá od konce října do prosince. Samci v tomto období svádějí urputné souboje o samice, při kterých se pronásledují a snaží se protivníka nabrat na rohy. Po přibližně 170 dnech březosti rodí samice v květnu nebo červnu obvykle jedno, vzácně dvě mláďata. Mládě je velmi brzy schopné následovat matku i v náročném terénu. Matka ho kojí asi šest měsíců a zůstává s ní zhruba rok.
⚠️ Ohrožení a ochrana
Celkově je kamzík horský podle IUCN hodnocen jako málo dotčený. Některé izolované poddruhy, jako například kamzík tatranský (R. r. tatrica), jsou však považovány za ohrožené a jsou přísně chráněny.
Mezi hlavní hrozby patří:
- Predátoři: Přirozenými nepřáteli jsou vlk, rys a pro mláďata také orel skalní.
- Nemoci: Kamzíky mohou postihovat různé nemoci, například prašivina (svrab) nebo nakažlivá slepota.
- Ztráta habitatu: Rozvoj turismu, výstavba lyžařských areálů a další lidské aktivity narušují jejich životní prostředí.
- Pytláctví: I přes ochranu je kamzík stále cílem nelegálního lovu.
- Laviny: V zimním období představují laviny významné přirozené nebezpečí.
🇨🇿 Kamzík v Česku
Kamzík horský není na území České republiky původním druhem. Byl sem dovezen z Rakouska jako lovecká zvěř.
- Hrubý Jeseník: První kamzíci alpského původu byli vysazeni v letech 1913–1914 v oblasti Pradědu. Populace se zde úspěšně aklimatizovala a v 70. a 80. letech 20. století dosáhla početnosti přes 1000 jedinců. V současnosti je její stav regulován lovem, aby se předešlo škodám na vzácné horské vegetaci NPR Praděd.
- Lužické hory: Další populace vznikla v Lužických horách po vysazení v roce 1907. Tato populace je menší a žije více skrytě.
Přítomnost kamzíka v české přírodě je předmětem diskuzí mezi ochránci přírody a myslivci, jelikož se jedná o nepůvodní druh, který může ovlivňovat původní ekosystémy.
💡 Zajímavosti
- Kamzík dokáže vyvinout rychlost až 50 km/h.
- Jeho zrak je vynikající, dokáže zpozorovat nebezpečí na velkou vzdálenost.
- V případě nebezpečí vydává varovný hvizd, kterým upozorní zbytek stáda.
- Kůže kamzíka, známá jako "jelenice" nebo "semiš", je velmi ceněná pro svou měkkost a používá se k výrobě rukavic a tradičních oděvů.
- "Kamzičí vous" (chumáč dlouhých chlupů ze hřbetu zimní srsti samce) byl tradiční ozdobou mysliveckých klobouků.
🧑🏫 Pro laiky
- Sudokopytník: Je to skupina savců, kteří našlapují na dva prsty (třetí a čtvrtý), které jsou chráněny kopyty. Patří sem například jelen, prase, ovce nebo skot.
- Tulec: Jedná se o typ rohu, který mají turovití (kamzík, koza, kráva). Skládá se z kostěného výběžku na hlavě, který je pokrytý rohovinovou pochvou. Na rozdíl od paroží (které mají například jeleni) tulce nikdy neshazují a rostou po celý život.
- Introdukovaný druh: Živočich nebo rostlina, který byl člověkem (úmyslně či neúmyslně) přenesen do oblasti, kde se přirozeně nevyskytoval. Někdy se může stát invazivním a škodit původním druhům.