Evropská Unie

Rozumím! Přidání podrobné tabulky s daty o členských státech je skvělý nápad pro obohacení článku o Evropské unii. Pokusím se zahrnout relevantní data, jako je počet obyvatel, rozloha, HDP (nominální), počet míst v Evropském parlamentu a zda jsou součástí eurozóny a Schengenu. Data budou aktuální k roku 2023/2024, což je rozumný kompromis pro aktuálnost a dostupnost statistických dat. Zde je upravený článek s tabulkou "Členské státy Evropské unie":

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Mezinárodní organizace

Evropská unie (zkratka EU) je jedinečné supranacionální uskupení 27 členských států, které sdružuje prvky mezivládní spolupráce a nadnárodní integrace. Byla založena 1. listopadu 1993 vstupem v platnost Maastrichtské smlouvy, ale její kořeny sahají až do 50. let 20. století, kdy vznikla Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) a později Evropské hospodářské společenství (EHS).

Hlavním cílem EU je podpora mír, stability a ekonomický růst v Evropě, posilování lidských práv a demokracie. Funguje jako jednotný vnitřní trh, který umožňuje volný pohyb zboží, volný pohyb služeb, osob a volný pohyb kapitálu.

Historie

Historie Evropské unie je historií postupné integrace a rozšiřování:

Poválečné počátky (1950. léta): Myšlenka evropské integrace vzešla z potřeby zajistit mír po druhé světové válce. V roce 1950 představil Robert Schuman plán na sdružení výroby uhlí a oceli pod společnou správu. To vedlo v roce 1952 k založení Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) šesti státy: Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko a Západní Německo.
Římské smlouvy (1957): V roce 1957 byly podepsány Římské smlouvy, které založily Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom). Cílem EHS bylo vytvořit jednotný trh a celní unie.
První rozšíření (70. a 80. léta): K původním šesti státům se připojily Dánsko, Irsko a Spojené království (1973), následně Řecko (1981) a Portugalsko se Španělskem (1986).
Maastrichtská smlouva a vznik EU (1993): Klíčovým milníkem bylo podepsání a vstup v platnost Maastrichtské smlouvy v roce 1993, která oficiálně založila Evropskou unii a položila základy pro hospodářskou a měnovou unii a společnou zahraniční a bezpečnostní politiku.
Zavedení eura (1999/2002): V roce 1999 bylo zavedeno euro jako bezhotovostní měna a v roce 2002 jako hotovostní měna.
Největší rozšíření (2004): V roce 2004 proběhlo největší rozšíření, kdy se k EU připojilo 10 převážně středo- a východoevropských zemí, včetně České republiky. Následovala Bulharsko a Rumunsko (2007) a Chorvatsko (2013).
Lisabonská smlouva (2009): V roce 2009 vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, která reformovala institucionální strukturu EU a posílila její efektivitu a transparentnost.
Brexit (2020): V roce 2020 Spojené království jako první (a dosud jediné) opustilo Evropskou unii.

Instituce a orgány

Evropská unie má komplexní institucionální strukturu, která zajišťuje její fungování:

Evropská rada: Skládá se z hlav států a předsedů vlád členských zemí. Určuje celkové politické směrování a priority EU.
Evropská komise: Je výkonným orgánem EU a jejím "strážcem smluv". Navrhuje legislativu, spravuje rozpočet a dohlíží na dodržování práva EU. Skládá se z 27 komisařů, po jednom z každého členského státu.
Rada Evropské unie (Rada ministrů): Zastupuje vlády členských států. Společně s Evropským parlamentem schvaluje právní předpisy EU. Schází se v různých formacích podle projednávaného tématu (např. Rada pro zemědělství, Rada pro zahraniční věci).
Evropský parlament: Zastupuje občany EU. Je volen přímo občany členských států. Společně s Radou EU schvaluje právní předpisy a rozpočet EU, a dohlíží na Komisi. Má 720 poslanců (po volbách v roce 2024).
Soudní dvůr Evropské unie (SDEU): Zajišťuje jednotný výklad a uplatňování práva EU.
Evropská centrální banka (ECB): Zodpovídá za měnovou politiku eurozóny a udržování cenové stability.
Evropský účetní dvůr: Kontroluje, zda jsou finanční prostředky EU vybírány a používány správně a účelně.

Politiky Evropské unie

EU se angažuje v široké škále politik, které ovlivňují životy jejích občanů:

Jednotný trh: Zajišťuje volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu mezi členskými státy.
Hospodářská a měnová unie (HMU): Zahrnuje koordinaci hospodářských politik a společnou měnu euro v eurozóně.
Společná zemědělská politika (SZP): Podporuje zemědělství v EU a zajišťuje soběstačnost v potravinách.
Společná rybářská politika (SRP): Řídí rybolov a akvakulturu.
Kohezní politika (regionální politika): Zaměřuje se na snižování rozdílů v rozvoji mezi regiony EU.
Společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP): Snaží se o jednotný hlas EU na mezinárodní scéně.
Spravedlnost a vnitřní věci: Zahrnuje spolupráci v oblasti justice, policie a migrace (např. Schengenský prostor).
Environmentální politika: Zaměřuje se na ochranu životního prostředí a boj proti změně klimatu (např. Evropská zelená dohoda).
Výzkum a inovace: Financuje výzkumné projekty a podporuje inovace.

Členské státy Evropské unie

Následující tabulka uvádí základní údaje o 27 členských státech Evropské unie (data platná k roku 2023/2024 a po volbách do Evropského parlamentu 2024, pokud není uvedeno jinak):

Členské státy Evropské unie
Země	Vstup do EU	Hlavní město	Populace (mil.)	Rozloha (km²)	HDP (nominální) (mld. USD)	Místa v Evropském parlamentu (2024)	Eurozóna	Schengenský prostor
Belgie	1958	Brusel	11,7	30 689	640	22	Ano	Ano
Bulharsko	2007	Sofie	6,5	110 994	100	17	Ne	Částečně (letecky/námořně)
Česko	2004	Praha	10,9	78 866	360	21	Ne	Ano
Dánsko	1973	Kodaň	5,9	42 933	430	15	Ne	Ano
Estonsko	2004	Tallinn	1,3	45 339	40	7	Ano	Ano
Finsko	1995	Helsinky	5,6	338 455	320	15	Ano	Ano
Francie	1958	Paříž	68,4	551 695	3 050	81	Ano	Ano
Chorvatsko	2013	Záhřeb	3,8	56 594	80	12	Ano	Ano
Irsko	1973	Dublin	5,3	70 273	560	14	Ano	Ne (zvláštní režim)
Itálie	1958	Řím	58,9	301 340	2 200	76	Ano	Ano
Kypr	2004	Nikósie	1,3	9 251	30	6	Ano	Ne
Litva	2004	Vilnius	2,8	65 300	80	11	Ano	Ano
Lotyšsko	2004	Riga	1,9	64 589	40	9	Ano	Ano
Lucembursko	1958	Lucemburk	0,7	2 586	90	6	Ano	Ano
Maďarsko	2004	Budapešť	9,6	93 028	200	21	Ne	Ano
Malta	2004	Valletta	0,5	316	20	6	Ano	Ano
Německo	1958	Berlín	84,7	357 588	4 400	96	Ano	Ano
Nizozemsko	1958	Amsterdam	17,9	41 865	1 100	31	Ano	Ano
Polsko	2004	Varšava	37,6	312 696	740	53	Ne	Ano
Portugalsko	1986	Lisabon	10,5	92 226	270	21	Ano	Ano
Rakousko	1995	Vídeň	9,1	83 879	530	20	Ano	Ano
Rumunsko	2007	Bukurešť	19,0	238 397	350	33	Ne	Částečně (letecky/námořně)
Řecko	1981	Athény	10,4	131 990	230	21	Ano	Ano
Slovensko	2004	Bratislava	5,4	49 037	130	15	Ano	Ano
Slovinsko	2004	Lublaň	2,1	20 273	70	9	Ano	Ano
Španělsko	1986	Madrid	48,1	505 990	1 600	61	Ano	Ano
Švédsko	1995	Stockholm	10,6	450 295	600	21	Ne	Ano

Rozšiřování Evropské unie

EU se od svého založení neustále rozšiřuje. Proces rozšíření je podmíněn splněním tzv. Kodaňských kritérií, která zahrnují stabilní demokratické instituce, fungující tržní ekonomiku a schopnost přijmout a uplatňovat právo EU. Mezi kandidátské země pro budoucí rozšíření patří například Ukrajina, Moldavsko, země západního Balkánu (např. Srbsko, Černá Hora, Albánie, Severní Makedonie), Turecko (proces pozastaven).

Význam a kritika

Evropská unie je jedním z nejúspěšnějších mírových projektů v historii a největším jednotným trhem na světě. Má značný globální vliv v diplomacii, ekonomice a obchod.

Čelí však i kritice, například kvůli:

Demokratický deficit: Někdy vnímaná nedostatečná demokratická kontrola nad rozhodovacími procesy EU.
Byrokracie: Rozsáhlá a složitá administrativa.
Rozdíly mezi členskými státy: Přetrvávající ekonomické a sociální rozdíly.
Dopady globalizace: Neschopnost efektivně reagovat na některé globální výzvy.
Nárůst populismu a euroskepticismu: Roste počet politických hnutí, která zpochybňují smysl a fungování EU.

I přes tyto výzvy zůstává Evropská unie klíčovým hráčem na světové scéně a integrační proces pokračuje.

Související články