Rada Evropské unie

Šablona:Infobox instituce EU

Rada Evropské unie, často neformálně nazývaná jen Rada nebo v Bruselu známá pod svým latinským názvem Consilium, je klíčový rozhodovací orgán Evropské unie (EU). Společně s Evropským parlamentem vykonává legislativní a rozpočtové funkce. V Radě jsou zastoupeny vlády členských států, a proto je považována za hlavní orgán reprezentující zájmy jednotlivých zemí.

Je důležité nezaměňovat Radu Evropské unie s Evropskou radou, kde se setkávají hlavy států a vlád a určují celkové politické směřování Unie, ani s Radou Evropy, což je samostatná mezinárodní organizace pro lidská práva, která není institucí EU.

🏛️ Role a pravomoci

Rada je jedním ze dvou hlavních zákonodárců Unie. Její pravomoci jsou široké a zasahují do téměř všech oblastí činnosti EU.

Legislativní pravomoc: Přijímá právní předpisy (nařízení, směrnice) zpravidla v rámci řádného legislativního postupu společně s Evropským parlamentem. Návrhy zákonů předkládá Evropská komise.
Rozpočtová pravomoc: Společně s Parlamentem schvaluje roční rozpočet EU.
Koordinace politik: Zajišťuje úzkou koordinaci hospodářských politik členských států.
Zahraniční a bezpečnostní politika: Hraje ústřední roli při formování a provádění Společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) na základě strategických pokynů od Evropské rady.
Uzavírání mezinárodních smluv: Jménem Unie uzavírá mezinárodní dohody se třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi.

🔄 Složení a formace

Rada nemá stálé členy. Její složení se mění v závislosti na projednávané agendě. Schází se v deseti různých tematických formacích (neboli "radách"), kterých se účastní ministři z vlád všech 27 členských států odpovědní za danou oblast.

Mezi nejdůležitější formace patří:

Rada pro obecné záležitosti (GAC): Zajišťuje soudržnost práce všech ostatních formací Rady a připravuje zasedání Evropské rady.
Rada pro zahraniční věci (FAC): Odpovídá za veškerou vnější činnost EU, včetně zahraniční politiky, obrany, obchodu a rozvojové pomoci. Této radě jako jediné trvale předsedá Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.
Rada pro hospodářské a finanční věci (ECOFIN): Skládá se z ministrů hospodářství a financí a zabývá se otázkami jako hospodářská politika, daně nebo regulace finančních služeb.
Rada pro spravedlnost a vnitřní věci (JHA): Sdružuje ministry spravedlnosti a vnitra, kteří řeší otázky justiční spolupráce, migrace, azylu a policejní spolupráce.

Práci Rady připravuje Výbor stálých zástupců (COREPER), složený z velvyslanců členských států při EU v Bruseli.

🗳️ Hlasování a rozhodování

Rada používá tři hlavní způsoby hlasování:

Kvalifikovaná většina: Je to nejběžnější způsob hlasování, který se používá pro většinu legislativních aktů. Pro přijetí návrhu je nutný souhlas nejméně 55 % členských států (tj. 15 z 27), které zároveň zastupují nejméně 65 % celkového počtu obyvatel EU. Tento systém se také nazývá pravidlem "dvojí většiny".
Jednomyslnost: Je vyžadována v citlivých oblastech, jako je společná zahraniční a bezpečnostní politika, daňové otázky, sociální zabezpečení nebo přijímání nových členů. V tomto případě musí souhlasit všechny členské státy.
Prostá většina: Používá se pro procedurální a administrativní záležitosti. Rozhodnutí je přijato, pokud pro něj hlasuje nadpoloviční většina členů Rady (tj. 14 států).

🇪🇺 Předsednictví Rady

Předsednictví v Radě rotuje mezi členskými státy každých šest měsíců. Předsednická země řídí zasedání na všech úrovních Rady (kromě Rady pro zahraniční věci), usiluje o dosažení kompromisů a reprezentuje Radu ve vztahu k ostatním institucím EU.

Pro zajištění kontinuity práce Rady spolupracují státy v tzv. předsednických triích. Trio se skládá ze tří členských států, které si předsednictví postupně předávají po dobu 18 měsíců a stanovují si dlouhodobé cíle. Aktuální trio pro období 2025–2026 tvoří Polsko, Dánsko a Kypr.

Předsednictví v roce 2025:

Leden – červen 2025: Polsko
Červenec – prosinec 2025: Dánsko

📜 Historický vývoj

Kořeny Rady sahají až k založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) v roce 1952, kdy vznikla tzv. Zvláštní rada ministrů. S podpisem Římských smluv v roce 1957 vznikly samostatné Rady pro Evropské hospodářské společenství (EHS) a Euratom. V roce 1967 byly tyto orgány sloučeny do jediné Rady Evropských společenství. Její role a pravomoci se postupně vyvíjely s každou další smlouvou, zejména Maastrichtskou smlouvou a Lisabonskou smlouvou, která posílila roli Evropského parlamentu jako spoluzákonodárce.

🏢 Organizace a sídlo

Rada sídlí v Bruseli ve dvou hlavních budovách, které se nacházejí v Evropské čtvrti:

Budova Justus Lipsius: Byla hlavním sídlem Rady od roku 1995 do roku 2017.
Budova Europa: Od roku 2017 je hlavním sídlem, kde se konají ministerská zasedání a summity Evropské rady. Je známá svou charakteristickou skleněnou konstrukcí ve tvaru lucerny, přezdívanou "Space Egg".

Administrativní a logistickou podporu zajišťuje Generální sekretariát Rady, v jehož čele stojí generální tajemník.

🧐 Pro laiky: Co je to Rada EU?

Představte si Evropskou unii jako velký klub 27 zemí. Rada EU je něco jako "sněmovna ministrů" tohoto klubu. Když se v klubu má rozhodnout o něčem, co se týká například zemědělství, sejde se 27 ministrů zemědělství – jeden za každou členskou zemi. Když se řeší finance, sejdou se ministři financí. Tito ministři zastupují zájmy své země a společně s Evropským parlamentem (který je jako "sněmovna občanů" volená přímo lidmi) schvalují nové zákony a rozpočet pro celý klub. Každého půl roku má jedna země "hlavní slovo" – řídí schůze a pomáhá ostatním najít dohodu. Tomu se říká předsednictví. Je to tedy klíčové místo, kde se střetávají a slaďují národní zájmy všech členů EU.

Zdroje

```