Římské smlouvy

Rozbalit box

Obsah boxu

Římské smlouvy
Účel	Založení Evropského hospodářského společenství (EHS) a Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom)
Název	Římské smlouvy
Signatáři	Belgie Francie Itálie Lucembursko Nizozemsko Západní Německo
Jazyky	nizozemština, francouzština, němčina, italština
Typ	mezinárodní smlouva
Datum podpisu	25. března 1957
Datum platnosti	1. ledna 1958
Popisek	Podpisy zástupců šesti zakládajících států
Obrázek	Treaties of Rome 1957.svg
Místo podpisu	Řím, Itálie
Depozitář	Vláda Italské republiky

Římské smlouvy je souhrnný název pro dvě mezinárodní smlouvy, které byly podepsány 25. března 1957 v Římě. Jedná se o Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství (EHS) a Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom). Tyto smlouvy představují klíčový milník v procesu evropské integrace a jsou považovány za základní dokumenty, na nichž byla postavena dnešní Evropská unie. Smlouvy vstoupily v platnost 1. ledna 1958.

Signatáři smluv bylo šest zakládajících států, známých jako "vnitřní šestka": Belgie, Francie, Západní Německo, Itálie, Lucembursko a Nizozemsko. Cílem bylo vytvořit společný trh a podpořit mírové využití jaderné energie, a tím prohloubit hospodářskou a politickou spolupráci v Evropě po druhé světové válce.

📜 Historický kontext

Po devastujících zkušenostech dvou světových válek se v Evropě zrodila silná myšlenka na vytvoření trvalého míru prostřednictvím hlubší spolupráce mezi národy. Prvním konkrétním krokem byla Schumanova deklarace z 9. května 1950, která navrhla vytvoření Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO). ESUO, založené Pařížskou smlouvou v roce 1951, úspěšně vytvořilo společný trh pro uhlí a ocel mezi šesti zakládajícími státy a zavedlo nadnárodní instituce.

Povzbuzeni úspěchem ESUO se politici pokusili rozšířit integraci i do vojenské oblasti prostřednictvím Evropského obranného společenství (EOS). Tento projekt však v roce 1954 ztroskotal na neúspěšné ratifikaci ve francouzském Národním shromáždění. Neúspěch EOS ukázal, že politická a vojenská integrace je příliš citlivým tématem, a proto se pozornost opět zaměřila na hospodářskou oblast.

Na Messinské konferenci v červnu 1955 ministři zahraničí šesti států ESUO rozhodli o dalším prohloubení ekonomické integrace. Výsledkem byl tzv. Spaakův výbor, vedený belgickým politikem Paulem-Henrim Spaakem, který připravil návrhy na vytvoření všeobecného společného trhu a společenství pro atomovou energii. Tyto návrhy se staly základem pro jednání, která vyvrcholila podpisem Římských smluv.

✍️ Podpis a ratifikace

Smlouvy byly slavnostně podepsány 25. března 1957 v sále Horatiů a Curiatiů (Sala degli Orazi e Curiazi) v Palazzo dei Conservatori na Kapitolském pahorku v Římě. Toto místo bylo vybráno symbolicky, aby odkazovalo na velikost a historii Římské říše a na myšlenku sjednocené Evropy.

Za jednotlivé státy smlouvy podepsali:

• Paul-Henri Spaak a Jean Charles Snoy et d'Oppuers
• Konrad Adenauer a Walter Hallstein
• Christian Pineau a Maurice Faure
• Antonio Segni a Gaetano Martino
• Joseph Bech a Lambert Schaus
• Joseph Luns a J. Linthorst Homan

Po podpisu následoval proces ratifikace v parlamentech všech šesti signatářských zemí. Přestože se v některých zemích, zejména ve Francii, objevily obavy ze ztráty národní suverenity, všechny státy smlouvy úspěšně ratifikovaly během roku 1957. Smlouvy tak mohly vstoupit v platnost k 1. lednu 1958.

📑 Obsah smluv

Římské smlouvy ve skutečnosti tvoří dva samostatné, i když úzce propojené, dokumenty.

🇪🇺 Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství (EHS)

Tato smlouva je historicky významnější a rozsáhlejší. Jejím hlavním cílem bylo vytvoření společného trhu a postupné sbližování hospodářských politik členských států. Klíčové pilíře smlouvy byly:

• Vytvoření celní unie: Zahrnovalo odstranění všech cel a kvantitativních omezení v obchodu mezi členskými státy a zavedení společného celního sazebníku vůči třetím zemím.
• Čtyři základní svobody: Zajištění volného pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu v rámci Společenství.
• Společné politiky: Smlouva položila základy pro vytvoření společných politik, zejména Společné zemědělské politiky (SZP) a Společné dopravní politiky.
• Pravidla hospodářské soutěže: Zavedení pravidel proti kartelům a zneužívání dominantního postavení na trhu.
• Založení institucí: Vytvoření institucionálního rámce pro fungování EHS (viz níže).
• Zřízení Evropského sociálního fondu a Evropské investiční banky na podporu hospodářského rozvoje a vyrovnávání regionálních rozdílů.

Smlouva o EHS byla později Lisabonskou smlouvou přejmenována na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU) a dodnes tvoří jeden ze základních pilířů práva EU.

⚛️ Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom)

Tato smlouva byla uzavřena souběžně s EHS a jejím cílem bylo vytvořit specializovaný trh pro jadernou energii a podpořit její mírové využití. Klíčové body zahrnovaly:

• Podporu výzkumu a šíření technických znalostí.
• Stanovení jednotných bezpečnostních norem na ochranu zdraví obyvatelstva a pracovníků.
• Zajištění pravidelných a spravedlivých dodávek jaderných materiálů všem uživatelům ve Společenství.
• Kontrolu, aby jaderné materiály nebyly zneužity k jiným než deklarovaným účelům.

Smlouva o Euratomu nebyla na rozdíl od Smlouvy o EHS nikdy zásadně revidována a dodnes existuje jako samostatná právní entita vedle Evropské unie, ačkoliv sdílí její instituce.

🏛️ Institucionální rámec

Římské smlouvy vytvořily institucionální strukturu, která se stala základem pro všechny budoucí evropské instituce. Každé ze dvou nových společenství (EHS a Euratom) mělo mít vlastní Komisi a Radu, ale sdílely společné Parlamentní shromáždění a Soudní dvůr s již existujícím ESUO. Slučovací smlouva z roku 1965 tyto orgány sloučila a vytvořila jednotnou institucionální strukturu pro všechna tři společenství.

• Komise: Nadnárodní orgán, který zastupoval zájmy Společenství jako celku. Měla právo legislativní iniciativy, dohlížela na dodržování smluv a spravovala společné politiky. Jejím prvním předsedou se stal Walter Hallstein.
• Rada ministrů: Mezinárodní orgán složený ze zástupců vlád členských států. Byla hlavním rozhodovacím orgánem, který schvaloval legislativu navrženou Komisí.
• Parlamentní shromáždění: Zpočátku složené z delegátů národních parlamentů, mělo především poradní a kontrolní pravomoci. Postupem času se jeho pravomoci rozšiřovaly a od roku 1979 je voleno v přímých volbách jako Evropský parlament.
• Soudní dvůr: Zajišťoval dodržování a jednotný výklad práva Společenství. Jeho rozhodnutí jsou závazná pro členské státy i instituce EU.

🌍 Důsledky a význam

Římské smlouvy odstartovaly proces hluboké hospodářské integrace, který přinesl západní Evropě bezprecedentní období míru, stability a ekonomické prosperity. Vytvoření společného trhu vedlo k prudkému nárůstu obchodu mezi členskými státy, podpořilo hospodářský růst a zvýšilo životní úroveň obyvatel.

Smlouvy položily základy pro "metodu Společenství", unikátní systém vládnutí kombinující nadnárodní a mezivládní prvky. Staly se základem, na kterém byly postaveny všechny další integrační kroky, včetně:

• Jednotný evropský akt (1986), který dokončil budování vnitřního trhu.
• Maastrichtská smlouva (1992), která založila Evropskou unii a zavedla cestu k společné měně.
• Amsterodamská smlouva (1997) a Smlouva z Nice (2001), které reformovaly instituce v očekávání rozšíření EU.
• Lisabonská smlouva (2007), která dále zefektivnila rozhodovací procesy a posílila roli Evropského parlamentu.

Římské smlouvy tak nejsou jen historickým dokumentem, ale živým základem, z něhož vyrůstá současná podoba Evropské unie.

🎉 Oslavy a výročí

Výročí podpisu Římských smluv jsou pravidelně připomínána jako klíčové momenty v historii evropské integrace.

• 50. výročí (2007): Lídři členských států se sešli v Berlíně, kde podepsali Berlínskou deklaraci, která potvrdila společné hodnoty a cíle EU a vyzvala k přijetí nové smlouvy (která se později stala Lisabonskou smlouvou).
• 60. výročí (2017): V Římě se konal slavnostní summit, na kterém byla přijata Římská deklarace. Ta nastínila vize a priority pro budoucnost EU po odchodu Spojeného království.

🧑‍🏫 Pro laiky

• Co to vlastně Římské smlouvy jsou?

Představte si, že šest evropských zemí, které spolu v minulosti často válčily, se rozhodlo, že bude lepší spolu obchodovat a spolupracovat než bojovat. V Římě podepsaly "pravidla hry" pro tuto spolupráci. Byla to vlastně zakládající listina pro velký ekonomický klub, ze kterého později vznikla Evropská unie.

• Proč byly smlouvy dvě?

Jedna smlouva (ta hlavní, o EHS) byla o obecné ekonomice – aby se mezi zeměmi mohlo volně obchodovat se vším možným, od aut po sýry, a aby lidé mohli snadněji pracovat v jiné členské zemi. Druhá smlouva (o Euratomu) byla speciálně pro jadernou energii. V té době to byla nová a velmi důležitá technologie, a tak se země dohodly, že na její mírové využití a bezpečnost budou dohlížet společně.

• Co je to "společný trh"?

Je to jako kdyby se z šesti (a dnes z mnohem více) zemí stala jedna velká ekonomická oblast. Zboží se může pohybovat přes hranice bez placení cla, jako když posíláte balík z Prahy do Brna. Firmy mohou nabízet své služby v kterékoli z těchto zemí a lidé si mohou hledat práci tam, kde je pro ně nejlepší. Cílem bylo, aby všichni zbohatli díky snazšímu obchodu.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 22.12.2025