Brexit
Obsah boxu
| Odchod Spojeného království z Evropské unie (Brexit) | |
|---|---|
| Soubor:Brexit Montage.png | |
| Koláž událostí souvisejících s Brexitem | |
| Datum | Referendum: 23. června 2016 Aktivace článku 50: 29. března 2017 Odchod z EU: 31. ledna 2020 Konec přechodného období: 31. prosince 2020 |
| Místo | .svg){kind=small} Spojené království Evropská unie |
| Typ | Politická událost, mezinárodní vztahy |
| Výsledek | Odchod Spojeného království z Evropské unie a jejích institucí, včetně jednotného trhu a celní unie. |
Brexit je označení pro proces odchodu Spojeného království z Evropské unie. Název vznikl jako kufříkové slovo z anglických slov Britain (Británie) a exit (odchod). Proces byl iniciován výsledkem konzultativního referenda konaného 23. června 2016, ve kterém se 51,9 % voličů vyslovilo pro opuštění EU. Spojené království formálně opustilo EU 31. ledna 2020, čímž se stalo prvním a dosud jediným suverénním státem, který tak učinilo.
Po odchodu následovalo přechodné období, které skončilo 31. prosince 2020. Během tohoto období zůstalo Spojené království součástí jednotného trhu a celní unie, aby byl čas na vyjednání budoucích vztahů. Výsledkem byla Dohoda o obchodu a spolupráci mezi EU a Spojeným královstvím, která vstoupila v platnost 1. ledna 2021. Brexit představuje jednu z nejvýznamnějších politických a ekonomických událostí v Evropě 21. století s dalekosáhlými dopady na Spojené království, EU i zbytek světa.
⏳ Historie a pozadí
Vztah Spojeného království k evropské integraci byl vždy ambivalentní. Země vstoupila do Evropského hospodářského společenství (EHS), předchůdce EU, až v roce 1973, po dvou neúspěšných pokusech v 60. letech, které vetovala Francie pod vedením Charlese de Gaulla. Již v roce 1975 se konalo první referendum o setrvání v EHS, kde voliči podpořili členství. Přesto v zemi vždy existoval silný proud euroskepticismu, zejména v Konzervativní straně a části tisku.
Vzestup Strany pro nezávislost Spojeného království (UKIP) pod vedením Nigela Farage na začátku 21. století výrazně zvýšil tlak na politický establishment. V reakci na rostoucí napětí ve vlastní straně a popularitu UKIP slíbil tehdejší premiér David Cameron v roce 2013, že pokud jeho Konzervativní strana vyhraje volby v roce 2015, uspořádá referendum o členství v EU. Po svém volebním vítězství tento slib splnil a vyhlásil referendum na červen 2016.
Kampaň před referendem byla velmi vyhrocená. Tábor "Leave" (Odejít) se soustředil na témata suverenity, kontroly nad imigrací a financemi, s klíčovým sloganem o přesměrování příspěvků do EU do Národního zdravotnictví (NHS). Tábor "Remain" (Zůstat) argumentoval především ekonomickými výhodami členství v jednotném trhu a varoval před hospodářskými riziky odchodu. Výsledek referenda, těsné vítězství pro odchod, byl pro mnohé šokem a vedl k rezignaci premiéra Davida Camerona.
🗳️ Referendum a aktivace článku 50
Referendum se konalo 23. června 2016. Pro odchod hlasovalo 17 410 742 voličů (51,89 %) a pro setrvání 16 141 241 voličů (48,11 %) při volební účasti 72,2 %. Výsledky odhalily hluboké geografické a demografické rozdělení země. Pro odchod hlasovala většina voličů v Anglii (mimo Londýna) a ve Walesu, zatímco Skotsko a Severní Irsko drtivou většinou hlasovaly pro setrvání. Podobně starší voliči a obyvatelé venkovských oblastí se přikláněli k Brexitu, zatímco mladší generace a obyvatelé velkých měst preferovali členství v EU.
Po referendu a rezignaci Davida Camerona se premiérkou stala Theresa Mayová. Její vláda formálně oznámila záměr Spojeného království opustit EU dne 29. března 2017, čímž aktivovala článek 50 Smlouvy o Evropské unii. Tím byl zahájen dvouletý proces vyjednávání o podmínkách odchodu, který měl původně skončit 29. března 2019. Tento proces se však ukázal být mimořádně složitý a politicky konfliktní.
Britský parlament opakovaně odmítl dohodu o vystoupení, kterou Mayová vyjednala s EU. To vedlo k politické krizi, několika odkladům termínu Brexitu a nakonec k rezignaci Theresy Mayové v červenci 2019. Jejím nástupcem se stal Boris Johnson, jeden z hlavních lídrů kampaně za odchod, který slíbil dokončit Brexit "stůj co stůj". Po vítězství v předčasných volbách v prosinci 2019 získal dostatečnou parlamentní většinu k prosazení upravené dohody o vystoupení, což umožnilo formální odchod Spojeného království z EU 31. ledna 2020.
🤝 Vyjednávání a dohoda o vystoupení
Vyjednávání mezi Spojeným královstvím a EU se soustředila na tři klíčové oblasti: práva občanů EU žijících ve Spojeném království a britských občanů v EU, finanční vyrovnání a otázku hranice mezi Irskou republikou a Severním Irskem. Právě otázka irské hranice se stala největší překážkou, neboť obě strany se chtěly vyhnout vzniku "tvrdé hranice" s fyzickými kontrolami, což by mohlo ohrozit Velkopáteční dohodu z roku 1998.
Původní řešení navržené Theresou Mayovou, tzv. "irská pojistka" (backstop), bylo nepřijatelné pro mnoho britských poslanců, protože by potenciálně udrželo celé Spojené království v celní unii s EU na neurčito. Boris Johnson vyjednal revizi dohody, která nahradila pojistku Protokolem o Irsku a Severním Irsku. Tento protokol fakticky vytvořil celní hranici v Irském moři mezi Velkou Británií a Severním Irskem. Severní Irsko tak zůstalo součástí jednotného trhu EU pro zboží, aby se zachovala otevřená hranice s Irskou republikou.
Po skončení přechodného období 31. prosince 2020 vstoupila 1. ledna 2021 v platnost Dohoda o obchodu a spolupráci mezi EU a Spojeným královstvím (TCA). Tato dohoda zajišťuje bezcelní a bezkvótový obchod se zbožím, ale nezabránila vzniku nových necelních bariér, jako jsou hraniční kontroly, celní deklarace a regulatorní prověrky, které výrazně zkomplikovaly obchod. Dohoda se naopak téměř nevztahuje na sektor služeb, včetně klíčových finančních služeb, které tvoří podstatnou část britské ekonomiky.
📈 Ekonomické dopady
Ekonomické dopady Brexitu jsou předmětem neustálých analýz a debat. Většina ekonomických studií se shoduje, že odchod z EU měl negativní dopad na britskou ekonomiku. Podle britského Úřadu pro rozpočtovou odpovědnost (OBR) se očekává, že Brexit v dlouhodobém horizontu sníží HDP Spojeného království o přibližně 4 % ve srovnání se scénářem, kdy by země zůstala v EU.
Od roku 2021 čelí britský obchod s EU novým bariérám, které vedly ke snížení objemu exportu i importu. Mnoho firem, zejména malých a středních podniků, se potýká se zvýšenou byrokracií, náklady na dopravu a zpožděními na hranicích. Brexit také přispěl k nedostatku pracovních sil v některých sektorech, jako je doprava, pohostinství a zemědělství, kvůli ukončení volného pohybu osob z EU.
V roce 2025 britská ekonomika stále pociťuje důsledky. Inflace byla po delší dobu vyšší než v jiných srovnatelných ekonomikách, částečně kvůli slabší libře a vyšším nákladům na dovoz. Investice podniků zaostávají za průměrem zemí G7. Ačkoli se vládě podařilo uzavřít řadu nových obchodních dohod s neevropskými zeměmi, jejich ekonomický přínos je zatím malý a nedokáže plně kompenzovat ztráty z omezeného přístupu na jednotný trh EU.
🏛️ Politické důsledky
Brexit způsobil ve Spojeném království hlubokou politickou polarizaci a nestabilitu. Vedl ke třem předčasným volbám (2017, 2019) a pádům tří premiérů (Camerona, Mayové, Johnsona). Otázka vztahů s EU nadále dominuje britské politické debatě a rozděluje jak politické strany, tak veřejnost.
Jedním z nejvýznamnějších důsledků je obnovení tlaku na nezávislost Skotska. V referendu v roce 2016 hlasovalo 62 % Skotů pro setrvání v EU a Skotská národní strana (SNP) argumentuje, že Brexit představuje zásadní změnu okolností, která ospravedlňuje nové referendum o skotské nezávislosti. Podobně v Severním Irsku posílil Brexit pozice stran usilujících o sjednocení s Irskou republikou, neboť většina tamních obyvatel si přála zůstat v EU.
Na mezinárodní scéně Brexit změnil postavení Spojeného království. Země se snaží prosadit koncept "Globální Británie" a posílit své vazby se zeměmi mimo Evropu, například v rámci společenství Commonwealth nebo nového bezpečnostního paktu AUKUS s Austrálií a USA. Vztahy s EU zůstávají komplikované, i když se po bouřlivém období vyjednávání postupně stabilizují. Řešení praktických problémů vyplývajících z brexitové dohody, zejména v Severním Irsku, je však nadále zdrojem napětí.
🇬🇧 Situace v roce 2025
V listopadu 2025, téměř pět let po konci přechodného období, jsou dopady Brexitu pevnou součástí britské reality. Ekonomika se přizpůsobila novým podmínkám, ale stále roste pomaleji, než se původně předpokládalo. Debata se posunula od otázky, zda Brexit zvrátit, k tomu, jak co nejlépe fungovat mimo EU a jak zmírnit negativní dopady.
Vláda, která vzešla z voleb v roce 2024, se soustředí na revizi a zlepšení obchodních vztahů s EU. Probíhají jednání o užší spolupráci v oblastech, jako je bezpečnost, věda a výzkum (např. plná účast v programu Horizont Evropa). Některé politické síly volají po bližším sladění s pravidly jednotného trhu, například v oblasti fytosanitárních kontrol, aby se snížily obchodní bariéry, ale plný návrat na jednotný trh nebo do celní unie není na politickém programu žádné z hlavních stran.
Veřejné mínění zůstává rozdělené. Průzkumy z let 2024 a 2025 consistently ukazují, že většina Britů se domnívá, že Brexit byl chybou a že jeho ekonomické dopady jsou negativní. Tento sentiment však nevede k silnému politickému hnutí za znovupřipojení k EU, které je vnímáno jako nerealistické a politicky příliš náročné. Místo toho se debata zaměřuje na pragmatické kroky ke zlepšení stávající situace.
🍀 Otázka Severního Irska
Severní Irsko představuje nejsložitější a nejcitlivější aspekt Brexitu. Protokol o Irsku a Severním Irsku, později upravený jako Windsorský rámec, byl navržen tak, aby se zabránilo vzniku tvrdé hranice na irském ostrově, což by ohrozilo mír. Toto řešení však vytvořilo obchodní bariéry mezi Severním Irskem a zbytkem Spojeného království (Velkou Británií).
Tato situace vyvolala silný odpor u unionistických stran v Severním Irsku, které v ní vidí oslabení pozice regionu v rámci Spojeného království. To vedlo k dlouhodobé politické paralýze a bojkotu severoirské vlády ze strany Demokratické unionistické strany (DUP). Windsorský rámec, dojednaný v roce 2023, se pokusil tyto problémy zmírnit zavedením "zeleného" a "červeného" pruhu pro zboží směřující do Severního Irska, respektive do EU.
I v roce 2025 zůstává implementace Windsorského rámce politicky citlivá. Ačkoli se podařilo obnovit fungování severoirských institucí, napětí přetrvává. Ekonomicky Severní Irsko těží z unikátního přístupu jak na britský trh, tak na jednotný trh EU, což přilákalo některé nové investice. Politická a identitární otázka spojená s jeho postavením však zůstává nevyřešena.
⚔️ Kritika a kontroverze
Brexit je od počátku provázen řadou kontroverzí. Kampaň před referendem byla kritizována za šíření dezinformací z obou stran. Známým příkladem je tvrzení kampaně Leave, že Spojené království posílá do EU 350 milionů liber týdně, které by mohly být místo toho investovány do zdravotnictví. Toto číslo bylo zavádějící, protože nezohledňovalo slevu (rabat) a peníze, které se do země vracely ve formě dotací.
Proces vyjednávání byl kritizován za nedostatek transparentnosti a za to, že vláda opakovaně měnila své cíle (tzv. "červené linie"). Zastánci "tvrdého Brexitu" kritizovali Theresu Mayovou za přílišné ústupky EU, zatímco zastánci setrvání kritizovali vládu za opuštění jednotného trhu a celní unie, což považovali za ekonomicky nejškodlivější variantu.
Po odchodu z EU se kritika soustředí na praktické dopady. Patří sem dlouhé fronty kamionů v Doveru, spory s Francií o rybolovná práva, problémy s exportem potravin do EU a dopady na britské občany žijící v zahraničí. Zastánci Brexitu naopak argumentují, že země získala zpět svou suverenitu, může si sama utvářet zákony, kontrolovat své hranice a uzavírat vlastní obchodní dohody, což přinese dlouhodobé výhody, které se teprve projeví.
⚛️ Pro laiky
Představte si, že Evropská unie je velký klub zemí. Členství v tomto klubu má spoustu výhod: můžete volně cestovat, pracovat a prodávat své výrobky v kterékoli jiné členské zemi bez cel a složitého papírování. Tomu se říká jednotný trh a volný pohyb. Za členství se ale platí poplatky a musíte dodržovat společná pravidla, na kterých se všechny země dohodnou.
Spojené království bylo dlouho členem tohoto klubu, ale někteří lidé v zemi měli pocit, že pravidla jsou příliš svazující, poplatky moc vysoké a že do země přichází příliš mnoho lidí z jiných členských států. Chtěli, aby si Spojené království mohlo o všem rozhodovat samo. Proto se v roce 2016 konalo hlasování (referendum), kde se těsná většina rozhodla, že z klubu odejde.
Brexit je tedy proces tohoto odchodu. Je to jako když zrušíte členství ve fitness centru. Najednou už nemůžete volně používat všechno vybavení (jednotný trh) a musíte si s klubem domluvit nová pravidla, za jakých podmínek tam můžete občas zajít (obchodní dohoda). Tato nová dohoda ale není tak výhodná jako plné členství. Obchodování je teď složitější, protože na hranicích jsou kontroly, a cestování už také není tak jednoduché. Odchodem země získala větší kontrolu nad svými pravidly, ale zároveň přišla o některé ekonomické výhody, které členství přinášelo.