Černá Hora

Rozbalit box

Obsah boxu

Černá Hora (černohorsky a srbsky Црна Гора / Crna Gora, albánsky Mali i Zi) je stát v jihovýchodní Evropě, ležící na pobřeží Jaderské moře. Je to parlamentní republika, jejímž hlavním městem je Podgorica, zatímco historickým a kulturním centrem je Cetinje. Sousedí s Chorvatskem, Bosnou a Hercegovinou, Srbskem, Kosovem a Albánií.

Po staletí byla Černá Hora nezávislým knížectvím a královstvím, ve 20. století se stala součástí Jugoslávie. Svou nezávislost obnovila v roce 2006 po referendu o vystoupení ze státního společenství se Srbskem. Země je členem NATO a kandidátskou zemí pro vstup do Evropské unie. Je známá pro své dramatické horské scenérie, hluboké kaňony a malebné jaderské pobřeží.

📜 Název a státní symboly

Název Černá Hora pochází z benátského slova monte negro (v moderní italštině montenegro), což v překladu znamená "černá hora". Tento název odkazuje na tmavé, hustě zalesněné svahy Dinárských Alp, zejména na horu Lovćen, která se tyčí nad Bokou Kotorskou. Benátští mořeplavci používali tento název pro celý region, který se postupně vžil ve většině evropských jazyků.

• Státní vlajka: Je tvořena červeným polem se zlatým lemováním, uprostřed kterého je umístěn státní znak.
• Státní znak: Tvoří ho zlatý dvouhlavý orel (symbol dynastie Petrović-Njegoš), který na hrudi nese modrý štít se zlatým lvem. Orel drží v pařátech žezlo a říšské jablko.
• Státní hymna: Je píseň Oj, svijetla majska zoro (Ó, jasný májový úsvite).

🗺️ Geografie

Černá Hora je malá, ale geograficky mimořádně rozmanitá země. Její území lze rozdělit do tří hlavních oblastí:

Pobřeží Jaderského moře

Pobřeží je dlouhé přibližně 294 km a je velmi členité. Zahrnuje písečné pláže (např. Velika Plaža u Ulcinje, dlouhá 13 km), skalnaté útesy a malebné zátoky. Nejvýraznějším prvkem je Boka Kotorská, rozlehlý a hluboký záliv připomínající norský fjord, který je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO. K pobřeží náleží několik menších ostrovů, z nichž nejznámější je Sveti Stefan.

Centrální rovinatá oblast

Mezi pobřežím a vysokými horami se rozkládá relativně rovinatá oblast, kde žije většina obyvatel. Nachází se zde hlavní město Podgorica a největší jezero na Balkáně – Skadarské jezero, o které se Černá Hora dělí s Albánií. Tato oblast je zemědělsky nejúrodnější.

Vnitrozemské vysokohorské pásmo

Většinu území Černé Hory (přes 60 %) pokrývají vysoké a obtížně přístupné hory, které patří do systému Dinárských Alp. Nacházejí se zde pohoří jako Durmitor, Prokletije a Bjelasica.

• Nejvyšší vrchol Černé Hory je Zla Kolata (2534 m n. m.) v pohoří Prokletije na hranici s Albánií.
• Na severu země se nachází Kaňon řeky Tary, který je s hloubkou až 1300 metrů nejhlubším kaňonem v Evropě a druhým nejhlubším na světě po Grand Canyonu. Je součástí Národního parku Durmitor a je rovněž chráněn UNESCEM.

Země má pět národních parků: Durmitor, Skadarské jezero, Lovćen, Biogradska gora a Prokletije.

⏳ Historie

Středověk a knížectví Zeta

Území dnešní Černé Hory bylo v raném středověku osídleno slovanskými kmeny a stalo se součástí knížectví Duklja (později známého jako Zeta). Ve 12. století se stalo součástí středověkého srbského státu pod vládou dynastie Nemanjićů. Po rozpadu srbské říše ve 14. století získala Zeta faktickou nezávislost pod vládou místních rodů, nejprve Balšićů a později Crnojevićů.

Odpor proti Osmanské říši

Po bitvě na Kosově poli (1389) a pádu okolních balkánských států se Černá Hora stala útočištěm pro srbské a další křesťanské uprchlíky. Koncem 15. století se pod tlakem Osmanské říše vládce Ivan Crnojević stáhl z úrodných rovin kolem Skadarského jezera do nepřístupných hor a založil nové hlavní město Cetinje.

Po staletí byla Černá Hora jedinou částí Balkánu, kterou si Osmané nikdy plně nepodrobili. Díky hornatému terénu a odhodlání místních kmenů si uchovala faktickou autonomii. V tomto období se upevnila unikátní forma vlády, kdy světskou i duchovní moc držel v rukou pravoslavný biskup z Cetinje, tzv. vladika.

Vláda dynastie Petrović-Njegoš

Od konce 17. století se vláda vladiků stala dědičnou v rodu Petrović-Njegoš. Tato dynastie vládla Černé Hoře více než 200 let a postupně ji transformovala v moderní stát.

• Petar I. Petrović-Njegoš (vládl 1782–1830) sjednotil znesvářené černohorské kmeny a dosáhl významných vojenských vítězství nad Osmany.
• Petar II. Petrović-Njegoš (vládl 1830–1851) byl nejen státníkem, ale i největším černohorským básníkem, autorem eposu Horský věnec. Oddělil církevní a světskou moc a založil první státní instituce.
• Danilo II. Petrović-Njegoš (vládl 1851–1860) se prohlásil za světského knížete (knjaz) a zrušil teokratickou vládu.
• Nikola I. Petrović (vládl 1860–1918) byl nejdéle vládnoucím panovníkem. Během jeho vlády byla na Berlínském kongresu v roce 1878 formálně uznána plná nezávislost Černé Hory. V roce 1910 povýšil knížectví na království a stal se jeho prvním a jediným králem.

Jugoslávie a druhá světová válka

Po porážce v první světové válce a exilu krále Nikoly byla Černá Hora v roce 1918 začleněna do nově vzniklého Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, pozdější Jugoslávie. Tento akt, vnímaný částí Černohorců jako srbská anexe, vedl k neúspěšnému Vánočnímu povstání v roce 1919.

Během druhé světové války byla země okupována fašistickou Itálií a později nacistickým Německem. Vzniklo zde silné partyzánské hnutí vedené Titem. Po válce se Černá Hora stala jednou ze šesti republik socialistické Jugoslávie.

Společenství se Srbskem a cesta k nezávislosti

Po rozpadu Jugoslávie na počátku 90. let zůstala Černá Hora v úzkém svazku se Srbskem. Společně vytvořily Svazová republika Jugoslávie (1992–2003) a později volnější společenství Srbsko a Černá Hora (2003–2006).

Během tohoto období však v Černé Hoře sílily hlasy volající po plné nezávislosti, jejichž hlavním představitelem byl dlouholetý premiér a prezident Milo Đukanović. Napětí mezi proevropským a prozápadním směřováním Černé Hory a politikou srbského prezidenta Slobodana Miloševiće vedlo k postupnému odlučování. Černá Hora například přijala jako měnu německou marku a později euro, aby se vymanila ze srbského ekonomického vlivu.

Tento proces vyvrcholil referendem o nezávislosti, které se konalo 21. května 2006. Pro samostatnost se vyslovilo 55,5 % hlasujících, čímž byla těsně překročena hranice 55 % stanovená Evropskou unií. Na základě výsledku referenda vyhlásil černohorský parlament 3. června 2006 plnou nezávislost země.

🏛️ Politický systém

Černá Hora je parlamentní republika s vícestranickým systémem. Její politický systém je definován ústavou přijatou v roce 2007. Moc je rozdělena na zákonodárnou, výkonnou a soudní.

Zákonodárná moc

Nositelem zákonodárné moci je jednokomorový parlament, Shromáždění Černé Hory (Skupština Crne Gore). Má 81 poslanců, kteří jsou voleni na čtyřleté období na základě poměrného volebního systému. Parlament schvaluje zákony, ratifikuje mezinárodní smlouvy, volí a odvolává vládu a rozhoduje o rozpočtu.

Politická scéna byla po desetiletí dominována Demokratickou stranou socialistů (DPS) v čele s Milem Đukanovićem. V posledních letech však její vliv slábne ve prospěch nových politických uskupení.

Výkonná moc

• Prezident: Je hlavou státu a je volen v přímých volbách na pětileté funkční období. Jeho role je převážně reprezentativní, ale má také pravomoci v oblasti zahraniční politiky a obrany. Jmenuje premiéra a je vrchním velitelem ozbrojených sil.
• Vláda: Je nejvyšším orgánem výkonné moci. Skládá se z předsedy vlády (premiéra) a ministrů. Vláda je odpovědná parlamentu, který jí musí vyslovit důvěru.

Soudní moc

Soudní systém je nezávislý. Nejvyššími soudními instancemi jsou Nejvyšší soud a Ústavní soud, který dohlíží na soulad zákonů s ústavou.

🗺️ Administrativní dělení

Černá Hora je administrativně rozdělena na 25 opštin (jednotné číslo opština), což je ekvivalent českých obcí. Každá opština má svého voleného starostu a zastupitelstvo. Nejnovější opštinou se v roce 2022 stala Zeta, která se oddělila od hlavního města Podgorice.

Největšími a nejvýznamnějšími opštinami jsou:

• Podgorica
• Nikšić
• Bijelo Polje
• Bar
• Herceg Novi
• Pljevlja

🛡️ Ozbrojené síly

Ozbrojené síly Černé Hory jsou profesionální armádou, která je zodpovědná za obranu země. Po získání nezávislosti byla zrušena povinná vojenská služba. Armáda je relativně malá a skládá se z pozemních sil, námořnictva a letectva. Od roku 2017 je Černá Hora členem NATO.

🌍 Zahraniční vztahy

Po obnovení nezávislosti v roce 2006 se zahraniční politika Černé Hory jednoznačně zaměřila na euroatlantickou integraci.

Členství v NATO

Vstup do NATO byl jedním z hlavních strategických cílů země. Přes silný odpor části proruské a prosrbské opozice a veřejnosti byla Černá Hora oficiálně pozvána do aliance v roce 2015. Plnoprávným, 29. členem NATO se stala 5. června 2017. Tento krok pevně ukotvil zemi v západním bezpečnostním systému.

Vztahy s Evropskou unií

Členství v Evropské unii (EU) je dalším klíčovým zahraničněpolitickým cílem. Černá Hora podala přihlášku do EU v roce 2008 a od roku 2010 má status kandidátské země. Přístupová jednání byla zahájena v roce 2012. Černá Hora je považována za nejpokročilejší z kandidátských zemí západního Balkánu v přístupovém procesu, jelikož otevřela všechny vyjednávací kapitoly.

Jedním z paradoxů je, že Černá Hora jednostranně přijala euro jako svou měnu již v roce 2002 (předtím používala německou marku), ačkoliv není členem eurozóny a nemá žádný vliv na monetární politiku Evropské centrální banky.

Vztahy se sousedy

Černá Hora udržuje dobré vztahy se všemi svými sousedy. Vztahy se Srbskem jsou velmi úzké, ale zároveň komplexní kvůli společné historii a existenci silné srbské menšiny v Černé Hoře, což občas vede k politickému napětí. Uznání nezávislosti Kosova ze strany Černé Hory v roce 2008 dočasně ochladilo vztahy se Srbskem.

💰 Ekonomika

Ekonomika Černé Hory je malá a otevřená, silně závislá na zahraničních investicích a cestovním ruchu. Po získání nezávislosti prošla transformací směrem k tržnímu hospodářství.

• Služby a cestovní ruch: Sektor služeb, zejména cestovní ruch, je dominantní a tvoří více než 70 % HDP. Pobřeží Jaderského moře, zejména oblast kolem Budvy a Boky Kotorské, je hlavním turistickým magnetem. Rozvíjí se také horská turistika v národních parcích, jako je Durmitor.
• Průmysl: Průmyslová výroba se soustředí především na zpracování hliníku. Největším průmyslovým podnikem je hliníkárna v Podgorici (KAP), která je však dlouhodobě ve ztrátě. Dále je zde zastoupen ocelářský průmysl a zpracování dřeva.
• Zemědělství: Kvůli hornatému terénu je obděláváno jen malé procento půdy. Pěstuje se vinná réva (výroba vína, např. odrůda Vranac), olivy, citrusy a tabák. V horských oblastech převládá chov ovcí a skotu.
• Měna: Černá Hora jednostranně používá euro, ačkoliv není členem eurozóny. To jí přináší měnovou stabilitu, ale zároveň ji zbavuje možnosti provádět vlastní monetární politiku.

Hlavními obchodními partnery jsou Srbsko a země EU.

🚗 Doprava

Dopravní infrastruktura je ovlivněna hornatým terénem země.

• Silniční doprava: Silniční síť je hlavním způsobem dopravy. Páteřní tahy spojují pobřeží s vnitrozemím a sousedními státy. V posledních letech probíhá modernizace a výstavba dálnic, například dálnice Bar-Boljare.
• Železniční doprava: Hlavní železniční tratí je spektakulární trať Bělehrad–Bar, která prochází přes četné mosty a tunely a nabízí úchvatné výhledy.
• Letecká doprava: V zemi jsou dvě mezinárodní letiště: Podgorica (TGD) a Tivat (TIV), které obsluhuje především pobřežní oblast.
• Námořní doprava: Největším přístavem je Bar, který je důležitý pro nákladní dopravu.

👥 Obyvatelstvo

Černá Hora má přibližně 620 000 obyvatel a je etnicky velmi pestrá.

• Etnické složení: Podle sčítání lidu z roku 2011 se k černohorské národnosti hlásí 45 % obyvatel a k srbské národnosti 28,7 %. Významné menšiny tvoří Bosňáci (8,7 %), Albánci (4,9 %) a Muslimani (3,3 %). Etnická identita je často provázána s politickými postoji, zejména ve vztahu k Srbsku a nezávislosti.
• Jazyk: Oficiálním jazykem je černohorština. V praxi se však jazyk téměř neliší od srbštiny, bosenštiny a chorvatštiny. V úředním styku jsou uznávány i tyto jazyky a také albánština. Používá se jak latinka, tak cyrilice.
• Náboženství: Dominantním náboženstvím je pravoslavné křesťanství (přes 72 %), ke kterému se hlásí Černohorci i Srbové. Druhým nejrozšířenějším náboženstvím je islám (cca 19 %), který vyznávají Bosňáci, Albánci a Muslimani. Malou menšinu tvoří římskokatoličtí křesťané.

🎭 Kultura

Kultura Černé Hory je výsledkem unikátní polohy na pomezí Východu a Západu. Je ovlivněna pravoslavnou, slovanskou, osmanskou i středomořskou (benátskou) tradicí.

• Literatura: Největší postavou černéhorské literatury je vladika a básník Petar II. Petrović-Njegoš a jeho epické dílo Horský věnec.
• Architektura: Na pobřeží je patrný benátský vliv (kamenná města jako Kotor a Budva), zatímco ve vnitrozemí se mísí tradiční balkánská a osmanská architektura.
• Hudba a tance: Tradiční hudba využívá nástroje jako gusle. Tanec kolo je společný pro celý region.

💡 Pro laiky

Představte si Černou Horu jako malou, ale neuvěřitelně krásnou zemi, která je plná protikladů. Je to místo, kde se vysoké, tmavé hory (proto ten název "Černá Hora") svažují přímo do průzračného Jaderského moře.

• Přírodní skvosty: Najdete zde záliv, který vypadá jako norský fjord (Boka Kotorská), a nejhlubší kaňon v Evropě (řeka Tara). Je to ráj pro milovníky hor i moře.
• Hrdá historie: Je to země hrdých a bojovných lidí, kteří jako jediní na Balkáně nikdy nebyli úplně porobeni Osmanskou říší. Po většinu 20. století byla součástí Jugoslávie, ale v roce 2006 se obyvatelé rozhodli, že chtějí mít opět vlastní samostatný stát.
• Moderní směřování: Dnes je to moderní evropská země, která používá euro, je členem NATO a směřuje do Evropské unie.
• Dovolenkový ráj: Pro mnoho Čechů je Černá Hora oblíbenou destinací pro letní dovolenou. Nabízí krásné pláže, historická města a nádhernou přírodu za dostupnější ceny než v sousedním Chorvatsku.