Fašistická Itálie
Obsah boxu
Šablona:Infobox - historický stát Fašistická Itálie je označení pro Italské království v období mezi lety 1922 a 1943, kdy v zemi vládl totalitní režim vedený Benitem Mussolinim a jeho Národní fašistickou stranou (Partito Nazionale Fascista, PNF). Toto období je charakterizováno potlačením demokracie, agresivním nacionalismem, imperialismem a zavedením korporativistického ekonomického systému. Režim formálně existoval v rámci konstituční monarchie pod vládou krále Viktora Emanuela III., avšak skutečnou moc držel Mussolini jako Duce (Vůdce). Éra fašistické Itálie skončila Mussoliniho svržením v červenci 1943 po sérii vojenských porážek ve druhé světové válce.
📜 Vzestup fašismu
Vzestup fašismu v Itálii byl důsledkem hluboké politické, sociální a ekonomické krize, která zemi zasáhla po skončení první světové války.
🇮🇹 Situace po první světové válce
Ačkoliv Itálie stála na straně vítězných mocností Dohody, její zisky z Pařížské mírové konference byly vnímány jako nedostatečné. Nacionalisté hovořili o tzv. „zmrzačeném vítězství“ (vittoria mutilata), což podkopávalo důvěru v liberální vládu. Země se potýkala s vysokou nezaměstnaností, inflací a obrovským válečným dluhem. V letech 1919–1920 probíhalo tzv. „rudé dvouletí“ (Biennio Rosso), období masivních stávek, okupací továren a venkovských nepokojů inspirovaných bolševickou revolucí v Rusku. Strach z komunistického převratu mezi střední a vyšší třídou, průmyslníky a statkáři vytvořil živnou půdu pro radikální protisocialistické hnutí.
⚫ Pochod na Řím
Benito Mussolini, bývalý socialista a novinář, založil v roce 1919 hnutí Fasci italiani di combattimento. Jeho polovojenské oddíly, známé jako Černé košile (squadristi), vedly násilnou kampaň proti socialistům, komunistům a odborovým svazům, čímž si získaly podporu konzervativních elit. V říjnu 1922 Mussolini zorganizoval tzv. Pochod na Řím (Marcia su Roma). Desítky tisíc fašistů se shromáždily na okrajích hlavního města a hrozily převzetím moci silou. Král Viktor Emanuel III., obávající se občanské války a nedůvěřující armádě, odmítl podepsat dekret o výjimečném stavu a místo toho 29. října 1922 jmenoval Mussoliniho předsedou vlády.
🏛️ Konsolidace moci (1922–1926)
Po jmenování premiérem Mussolini zpočátku vedl koaliční vládu, ale systematicky pracoval na upevnění své moci. V roce 1923 prosadil tzv. Acerbův zákon, který zajišťoval straně s největším počtem hlasů (minimálně 25 %) dvoutřetinovou většinu v parlamentu. Ve volbách v roce 1924, poznamenaných zastrašováním a násilím, fašisté drtivě zvítězili. Když socialistický poslanec Giacomo Matteotti veřejně odsoudil volební podvody, byl unesen a zavražděn. Následná politická krize málem vedla k pádu Mussoliniho, ten však v lednu 1925 v projevu v parlamentu přijal plnou odpovědnost za násilí a vyhlásil začátek diktatury. V letech 1925–1926 byly přijaty tzv. „nejfašističtější zákony“ (leggi fascistissime), které zakázaly všechny ostatní politické strany, zrušily svobodu tisku, shromažďování a zavedly tajnou policii OVRA.
⚙️ Ideologie a charakteristiky režimu
Italský fašismus byl komplexní ideologií, která kombinovala nacionalismus, militarismus, antikomunismus a antiliberalismus s prvky syndikalismu a futurismu.
🦅 Nacionalismus a imperialismus
Ústředním bodem fašistické ideologie byla myšlenka obnovy velikosti a slávy starověkého Říma. Mussolini snil o vytvoření nového Italského impéria a ovládnutí Středozemního moře, které nazýval „naším mořem“ (Mare Nostrum). Tento cíl se promítl do agresivní zahraniční politiky, která vedla k invazi do Etiopie, Albánie a účasti ve druhé světové válce.
🤝 Korporativismus
Ekonomický systém fašistické Itálie byl založen na korporativismu. Teoreticky měl tento systém nahradit třídní boj spoluprací mezi zaměstnanci a zaměstnavateli v rámci státem řízených korporací. Ve skutečnosti však vedl k potlačení nezávislých odborů a posílení kontroly státu a velkých průmyslníků nad ekonomikou. Režim inicioval rozsáhlé veřejné práce, jako bylo vysoušení Pontinských bažin nebo stavba dálnic (autostrade), což pomohlo snížit nezaměstnanost během Velké hospodářské krize.
👑 Vztah s monarchií a církví
Mussoliniho režim si musel udržet podporu dvou klíčových institucí: monarchie a katolické církve. Král Viktor Emanuel III. zůstal formální hlavou státu a vrchním velitelem armády, což se později ukázalo jako klíčové pro Mussoliniho pád. V roce 1929 režim podepsal Lateránské smlouvy s Svatým stolcem, čímž ukončil desítky let trvající spor mezi italským státem a papežstvím. Smlouvy uznaly Vatikán jako suverénní stát a potvrdily katolicismus jako státní náboženství, což režimu zajistilo širokou podporu katolíků.
📢 Propaganda a kult osobnosti
Režim kladl obrovský důraz na propagandu a budování kultu osobnosti kolem Mussoliniho. Duce byl prezentován jako neomylný vůdce, který zachránil Itálii před chaosem. Stát kontroloval média, film a školství. Byly založeny masové organizace pro mládež, jako byla Opera Nazionale Balilla, které měly vychovávat novou generaci loajálních fašistů. Hesla jako „Věřit, poslouchat, bojovat“ (Credere, Obbedire, Combattere) a „Mussolini má vždy pravdu“ (Mussolini ha sempre ragione) byla všudypřítomná.
🌍 Zahraniční politika a války
Zahraniční politika fašistické Itálie byla stále agresivnější a expanzivnější, což zemi nakonec zavedlo do katastrofální druhé světové války.
🇪🇹 Druhá italsko-etiopská válka
V roce 1935 Itálie bez vyhlášení války napadla Etiopii (tehdy Habeš), jeden z posledních nezávislých států v Africe. Navzdory statečnému odporu Etiopanů a použití chemických zbraní italskou armádou byla země v roce 1936 dobyta. Společnost národů uvalila na Itálii neúčinné ekonomické sankce, což vedlo k jejímu sblížení s nacistickým Německem, které invazi podpořilo.
🇪🇸 Španělská občanská válka
V letech 1936–1939 Itálie masivně podporovala nacionalistické síly generála Francisca Franca ve španělské občanské válce. Do Španělska vyslala desítky tisíc vojáků z tzv. Sboru dobrovolnických jednotek (Corpo Truppe Volontarie), letadla a vojenský materiál.
🇩🇪 Osa Berlín-Řím a Ocelový pakt
Společné zájmy a ideologická blízkost vedly k vytvoření spojenectví mezi Itálií a Německem. V roce 1936 byla vyhlášena Osa Berlín-Řím. V roce 1938 Itálie, navzdory původnímu odporu, nezasáhla proti anšlusu Rakouska a přijala vlastní rasové zákony namířené proti Židům. V květnu 1939 obě země podepsaly tzv. Ocelový pakt, formální vojenskou alianci.
⚔️ Druhá světová válka
Když Německo v září 1939 napadlo Polsko a zahájilo druhou světovou válku, Itálie zůstala zpočátku neutrální (tzv. non belligeranza), protože nebyla na rozsáhlý konflikt připravena. Teprve po rychlém pádu Francie v červnu 1940 Mussolini vyhlásil válku Velké Británii a Francii v domnění, že válka brzy skončí německým vítězstvím. Italská armáda však utrpěla sérii porážek v Řecku, severní Africe (viz Bitva o severní Afriku) i na východní frontě, což odhalilo její nepřipravenost a závislost na německé pomoci.
📉 Pád režimu
Vojenské neúspěchy, ekonomické strádání a ztráta popularity vedly v roce 1943 k pádu fašistického režimu.
💥 Spojenecká invaze na Sicílii
10. července 1943 se Spojenci vylodili na Sicílii (viz Invaze na Sicílii). Italské jednotky kladly jen slabý odpor a ostrov byl rychle obsazen. Tato porážka na domácí půdě byla poslední kapkou pro mnohé fašistické vůdce i pro krále.
🗳️ Sesazení Mussoliniho
V noci z 24. na 25. července 1943 se sešla Velká fašistická rada, nejvyšší orgán strany, a většinou hlasů odsouhlasila rezoluci, která vyzývala krále, aby převzal vrchní velení armády. Následující den král Viktor Emanuel III. odvolal Mussoliniho z funkce premiéra a nechal ho zatknout. Novým premiérem byl jmenován maršál Pietro Badoglio, který oficiálně rozpustil fašistickou stranu. 8. září 1943 Itálie kapitulovala a podepsala příměří se Spojenci.
🇩🇪 Italská sociální republika
Po italské kapitulaci Wehrmacht rychle obsadil severní a střední Itálii. Němečtí parašutisté pod vedením Otto Skorzenyho osvobodili Mussoliniho z jeho vězení v Gran Sasso. Mussolini byl poté dosazen do čela loutkového státu v severní Itálii, známého jako Italská sociální republika (neoficiálně Republika Salò). Tento brutální režim, plně závislý na Německu, existoval až do konce války v Evropě v květnu 1945. Mussolini byl nakonec zajat a popraven italskými partyzány v dubnu 1945.
🤔 Pro laiky: Co byl fašismus v Itálii?
Představte si zemi, kde platí následující pravidla:
- Jeden vůdce, jedna strana: Místo voleb a různých politických stran existuje jen jedna povolená strana a jeden nejvyšší vůdce, Benito Mussolini, zvaný Duce. Jeho slovo je zákon a nikdo mu nesmí odporovat.
- Stát je všechno: Nejdůležitější není jednotlivec, jeho svoboda nebo jeho názory, ale síla a sláva celého národa. Stát má právo zasahovat do všech oblastí života – od ekonomiky po výchovu dětí.
- Silná armáda a dobývání: Fašisté věřili, že Itálie má být velmocí jako kdysi Římská říše. Proto budovali silnou armádu a vedli války, aby získali nová území (kolonie) v Africe a v Evropě.
- Kontrola nad vším: Vláda kontrolovala noviny, rádio i filmy, aby se šířily jen její myšlenky. Děti se ve škole učily milovat vůdce a stát. Dělníci nesměli stávkovat.
- Symboly a uniformy: Fašisté měli své symboly, jako byly černé košile, římský pozdrav (vztyčená pravice) a svazky prutů se sekerou (fasces), což byl symbol moci ve starověkém Římě.
Stručně řečeno, byl to režim, který potlačil svobodu ve jménu národní jednoty a síly, a který nakonec zavedl Itálii do zničující války.