Království Jugoslávie

Rozbalit box

Obsah boxu

Království Jugoslávie (srbochorvatsky Kraljevina Jugoslavija, Краљевина Југославија) byl stát v jihovýchodní Evropě, který existoval v letech 1929 až 1941 (de iure až do roku 1945). Stát vznikl přejmenováním Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (srbochorvatsky Kraljevina Srba, Hrvata i Slovenaca, Краљевина Срба, Хрвата и Словенаца), které bylo vyhlášeno 1. prosince 1918. Zahrnovalo území dnešního Srbska, Černé Hory, Bosny a Hercegoviny, Severní Makedonie, většiny Chorvatska a Slovinska.

Jednalo se o konstituční monarchii pod vládou srbské dynastie Karađorđevićů. Od svého vzniku se stát potýkal s hlubokými vnitřními rozpory, především mezi centralistickými snahami Srbů a federalistickými požadavky ostatních národů, zejména Chorvatů. Tato nestabilita vedla v roce 1929 k nastolení královské diktatury králem Alexandrem I. a přejmenování státu na Království Jugoslávie. Stát fakticky zanikl v dubnu 1941 po invazi vojsk Osy a jeho následném rozdělení. Formálně byla monarchie zrušena 29. listopadu 1945 vyhlášením Federativní lidové republiky Jugoslávie.

📜 Historie

🏛️ Vznik (Království Srbů, Chorvatů a Slovinců)

Myšlenka sjednocení jižních Slovanů (Jugoslávie) sílila během 19. století a vyvrcholila na konci první světové války s rozpadem Rakouska-Uherska a Osmanské říše. Dne 29. října 1918 vyhlásili jihoslovanští politici na území zanikajícího Rakouska-Uherska Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů. Tento nový stát však nebyl mezinárodně uznán a čelil tlaku ze strany Itálie, která si nárokovala jeho pobřežní území.

V této situaci se představitelé Státu SHS obrátili na Srbské království, které bylo vítěznou mocností války a mělo mezinárodní podporu. Po krátkých jednáních došlo 1. prosince 1918 v Bělehradě k slavnostnímu vyhlášení sjednocení. Regent Alexandr I. Karađorđević jménem svého otce, krále Petra I., přijal delegaci Národní rady Státu SHS a vyhlásil Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Nový stát zahrnoval území Srbského království (včetně Vardarské Makedonie) a Černohorského království (které bylo k Srbsku připojeno krátce předtím) a území Státu SHS (dnešní Slovinsko, Chorvatsko a Bosna a Hercegovina).

👑 Vidovdanská ústava a politická nestabilita

Od počátku se projevovaly zásadní rozdíly v představách o fungování státu. Zatímco srbská politická reprezentace v čele s Nikolou Pašićem a jeho Radikální stranou prosazovala silně centralizovaný stát, chorvatští a slovinští politici požadovali federativní uspořádání, které by respektovalo historické a kulturní odlišnosti jednotlivých národů.

Tento spor vyvrcholil při přijímání ústavy. Dne 28. června 1921, na srbský národní svátek Vidovdan, byla těsnou většinou schválena tzv. Vidovdanská ústava. Ta zavedla unitární a centralistický systém, zrušila historické zemské celky a rozdělila zemi na 33 oblastí. Chorvatští poslanci v čele se Stjepanem Radićem, vůdcem Chorvatské selské strany (HSS), hlasování bojkotovali. Politická scéna 20. let byla charakterizována neustálými vládními krizemi, korupcí a rostoucím napětím mezi Srby a Chorvaty.

🔫 Atentát v parlamentu a královská diktatura

Napětí dosáhlo vrcholu 20. června 1928, kdy srbský radikální poslanec Puniša Račić během zasedání parlamentu postřelil pět chorvatských poslanců. Dva z nich zemřeli na místě, Stjepan Radić na následky zranění zemřel o několik týdnů později. Tato událost způsobila naprostý rozvrat politického systému. Chorvatští poslanci opustili bělehradský parlament a v Záhřebu vytvořili vlastní paralelní sněm.

V reakci na hlubokou politickou krizi a hrozící rozpad státu se král Alexandr I. Karađorđević rozhodl pro radikální krok. Dne 6. ledna 1929 provedl státní převrat, zrušil Vidovdanskou ústavu, rozpustil parlament a politické strany a nastolil osobní režim známý jako Královská diktatura (též Diktatura 6. ledna). Dne 3. října 1929 byl stát oficiálně přejmenován na Království Jugoslávie a byla zavedena nová ideologie integrálního jugoslávství, která měla potlačit jednotlivé národní identity ve prospěch jediné, jugoslávské. Země byla administrativně rozdělena na devět bánovin, jejichž hranice záměrně nerespektovaly historické ani etnické hranice.

assassination of King Alexander and regency

Králova diktatura sice dočasně potlačila politické spory, ale nevyřešila národnostní otázku. Naopak, posílila radikální a separatistická hnutí, zejména chorvatské Ustašovce a makedonskou VMRO. Dne 9. října 1934 byl král Alexandr I. během státní návštěvy ve Francii zavražděn v Marseille. Atentát spáchal bulharský revolucionář Vlado Černozemski ve spolupráci s Ustašovci.

Protože Alexandrovi synovi Petrovi II. bylo teprve 11 let, vlády se ujala regentská rada v čele s královým bratrancem, princem Pavlem. Princ Pavel se snažil o uvolnění politických poměrů a hledal kompromis s chorvatskou opozicí.

🇭🇷 Vytvoření Chorvatské bánoviny

S rostoucím mezinárodním napětím v Evropě na konci 30. let se jugoslávská vláda snažila stabilizovat vnitřní situaci. Výsledkem dlouhých jednání mezi předsedou vlády Dragišou Cvetkovićem a novým vůdcem Chorvatské selské strany Vladkem Mačekem byla tzv. dohoda Cvetković–Maček z 26. srpna 1939. Na jejím základě byla vytvořena autonomní Chorvatská bánovina, která zahrnovala většinu území obývaného Chorvaty a získala širokou samosprávu. Tento krok měl vyřešit chorvatskou otázku, ale přišel příliš pozdě a vyvolal nespokojenost u Srbů i dalších národů.

💥 Druhá světová válka a zánik

Na počátku druhé světové války vyhlásila Jugoslávie neutralitu. Pod rostoucím tlakem Německa a Itálie však regentská vláda prince Pavla 25. března 1941 přistoupila k Paktu tří. Tento krok vyvolal v zemi, zejména v srbských kruzích, masivní protesty a vlnu odporu.

Dne 27. března 1941 proběhl v Bělehradě vojenský převrat, který svrhl regentskou vládu. Král Petr II. byl prohlášen za plnoletého a nová vláda v čele s generálem Dušanem Simovićem se od Paktu tří distancovala. Adolf Hitler reagoval okamžitě a nařídil invazi do Jugoslávie.

Dne 6. dubna 1941 vojska Osy (Německo, Itálie, Maďarsko, Bulharsko) bez vyhlášení války zaútočila na Jugoslávii (tzv. Dubnová válka). Královská jugoslávská armáda, špatně vyzbrojená a vnitřně rozložená, nebyla schopna klást účinný odpor a 17. dubna 1941 kapitulovala. Král Petr II. a vláda uprchli do exilu v Londýně.

Území Jugoslávie bylo okupováno a rozděleno mezi mocnosti Osy a jejich spojence. Vznikl Nezávislý stát Chorvatsko (loutkový stát pod vládou Ustašovců), okupované Srbsko, italský protektorát Černá Hora a další území byla anektována. V zemi se rozhořel brutální odboj, vedený dvěma hlavními hnutími: royalistickými Četniky pod vedením Draži Mihailoviće a komunistickými Partyzány pod vedením Josipa Broze Tita.

Během války získali převahu Titovi partyzáni, kteří na osvobozených územích budovali základy nového, federativního a komunistického státu. Dne 29. listopadu 1945 Ústavodárné shromáždění v Bělehradě formálně zrušilo monarchii a vyhlásilo Federativní lidovou republiku Jugoslávie, čímž Království Jugoslávie definitivně zaniklo.

🗺️ Geografie a administrativní dělení

Království Jugoslávie se rozkládalo na Balkánském poloostrově. Na severu sousedilo s Itálií, Rakouskem a Maďarskem, na východě s Rumunskem a Bulharskem, na jihu s Řeckem a Albánií. Na západě mělo dlouhé pobřeží Jaderského moře.

Po svém vzniku stát převzal administrativní dělení z předchozích státních celků. Vidovdanská ústava z roku 1921 zemi rozdělila na 33 oblastí (žup). Tento systém byl zrušen po nastolení královské diktatury.

V roce 1929 bylo zavedeno nové administrativní členění na devět bánovin (banovine), pojmenovaných podle řek, aby se potlačily historické a národní názvy. Hlavní město Bělehrad tvořilo samostatnou správní jednotku.

Dravská bánovina (sídlo Lublaň) – zahrnovala většinu dnešního Slovinska.
Sávská bánovina (sídlo Záhřeb) – severní Chorvatsko.
Vrbaská bánovina (sídlo Banja Luka) – západní Bosna a část Chorvatska.
Přímořská bánovina (sídlo Split) – Dalmácie a západní Hercegovina.
Drinská bánovina (sídlo Sarajevo) – východní Bosna a západní Srbsko.
Zetská bánovina (sídlo Cetinje) – Černá Hora, jihovýchodní Hercegovina, Sandžak a Kosovo.
Dunajská bánovina (sídlo Novi Sad) – Vojvodina, Šumadija a severovýchodní Chorvatsko.
Moravská bánovina (sídlo Niš) – jihovýchodní Srbsko.
Vardarská bánovina (sídlo Skopje) – dnešní Severní Makedonie a jižní Srbsko.

V roce 1939 byly Sávská a Přímořská bánovina spolu s částmi dalších bánovin sloučeny do autonomní Chorvatské bánoviny.

🏛️ Politický systém

Království Jugoslávie bylo formálně konstituční monarchií v čele s dynastií Karađorđevićů. Moc byla rozdělena mezi krále, vládu a dvoukomorový parlament (Národní shromáždění a Senát). V praxi však měl král značný vliv a politický systém byl velmi nestabilní.

Hlavními politickými silami byly:

Lidová radikální strana (NRS) – dominantní srbská strana, konzervativní a centralistická.
Demokratická strana (DS) – strana jugoslávsky orientovaných Srbů, prosazovala umírněnější centralismus.
Chorvatská selská strana (HSS) – masová strana chorvatského národa, hlavní opoziční síla bojující za federalizaci a práva Chorvatů.
Slovinská lidová strana (SLS) – hlavní politická síla ve Slovinsku, usilovala o autonomii.
Jugoslávská muslimská organizace (JMO) – reprezentovala bosenské Muslimy.

Po roce 1929, během královské diktatury, byly všechny politické strany založené na národnostním nebo náboženském principu zakázány. Později byly povoleny pouze provládní strany, jako byla Jugoslávská národní strana.

💰 Ekonomika

Ekonomika Království Jugoslávie byla převážně agrární. Přibližně 75 % populace se živilo zemědělstvím, které bylo většinou zaostalé a málo produktivní. Existovaly obrovské rozdíly mezi jednotlivými regiony. Severní části země (Slovinsko, severní Chorvatsko, Vojvodina), které byly dříve součástí Rakouska-Uherska, byly průmyslově a hospodářsky rozvinutější. Naopak jih (Bosna, Makedonie, Černá Hora) byl velmi chudý a zaostalý.

Stát se snažil podporovat industrializaci, ale proces byl pomalý. Rozvíjel se především textilní, potravinářský a těžební průmysl. Země byla bohatá na nerostné suroviny (měď, olovo, bauxit). Hospodářství bylo silně zasaženo Velkou hospodářskou krizí ve 30. letech. V zahraničním obchodě byla Jugoslávie závislá na exportu zemědělských produktů a surovin, přičemž jejím hlavním obchodním partnerem se postupně stávalo Nacistické Německo.

👨‍👩‍👧‍👦 Demografie a společnost

Království Jugoslávie bylo mnohonárodnostním a multikonfesijním státem. Podle sčítání lidu z roku 1921 tvořili největší národnostní skupinu Srbové a Chorvati (dohromady uváděni jako Srbové-Chorvati, 74 %), následovali Slovinci (8,5 %). Oficiální ideologie státu uznávala pouze jeden "trojjediný" národ Srbů, Chorvatů a Slovinců. Ostatní národy, jako Makedonci (považovaní za Jižní Srby) a bosenští Muslimové (považovaní za Srby nebo Chorvaty islámské víry), nebyly oficiálně uznány. Významné menšiny tvořili Němci, Maďaři, Albánci, Rumuni a Turci.

Z náboženského hlediska byla společnost rozdělena na:

Pravoslavné křesťany (cca 47 %, především Srbové, Černohorci, Makedonci)
Římské katolíky (cca 39 %, především Chorvati, Slovinci, část Němců a Maďarů)
Muslimy (cca 11 %, především v Bosně a Hercegovině, Sandžaku a Kosovu)

Společnost byla hluboce rozdělena nejen etnicky a nábožensky, ale i sociálně. Přetrvávaly velké rozdíly mezi městským a venkovským obyvatelstvem a mezi jednotlivými regiony. Gramotnost byla nízká, zejména na jihu země.

💡 Pro laiky

Království Jugoslávie vzniklo po první světové válce jako splnění snu mnoha jižních Slovanů o společném státě. Představte si to jako velký dům, do kterého se sestěhovalo několik rodin (Srbové, Chorvati, Slovinci a další), které mluvily podobnými jazyky, ale měly odlišné historické zkušenosti, náboženství a zvyky.

Proč vzniklo? Po rozpadu velkých říší (Rakousko-Uhersko, Osmanská říše) se jižní Slované chtěli spojit, aby byli silnější a mohli si sami vládnout. Srbsko, které bylo ve válce na straně vítězů, se stalo jádrem tohoto nového státu.
Proč to nefungovalo dobře? Hlavní problém byl v tom, jak měl stát vypadat. Srbové, jako největší národ, chtěli silnou centrální vládu v Bělehradě (jako by otec rozhodoval o všem v domě). Chorvati a Slovinci naopak chtěli, aby si každá "rodina" mohla o svých věcech rozhodovat sama (federalismus). Tento spor vedl k neustálým hádkám a politické nestabilitě.
Co byla královská diktatura? Hádky v parlamentu zašly tak daleko, že došlo i ke střelbě. Král Alexandr I. si řekl "dost!", zrušil parlament a začal vládnout sám. Přejmenoval zemi na Jugoslávii a snažil se všechny donutit, aby se cítili jako jeden národ – Jugoslávci. To se mu ale nepodařilo a napětí spíše vzrostlo.
Jak zaniklo? Když začala druhá světová válka, Jugoslávie se ocitla pod tlakem Hitlera. Po krátkém odporu byla v roce 1941 napadena a obsazena Německem a jeho spojenci. Stát se rozpadl. Po válce se sice Jugoslávie obnovila, ale už ne jako království, nýbrž jako komunistická federace pod vedením maršála Tita.

Stručně řečeno, Království Jugoslávie bylo ambiciózním, ale nakonec neúspěšným pokusem o vytvoření jednotného státu pro různorodé jihoslovanské národy. Vnitřní rozpory byly příliš silné a nakonec vedly k jeho zániku.

🔗 Odkazy

Související články

Šablona:Aktualizováno