Florentská republika

Rozbalit box

Obsah boxu

Florentská republika (italsky Repubblica Fiorentina) byl středověký a renesanční městský stát soustředěný kolem města Florencie v dnešním Toskánsku v Itálii. Republika formálně existovala od roku 1115, kdy se město po smrti markraběnky Matyldy Toskánské osamostatnilo, až do roku 1532, kdy byla po obléhání města obnovena vláda rodu Medicejů a stát byl přeměněn na dědičné vévodství.

Florentská republika byla jedním z nejdůležitějších hospodářských, politických a kulturních center Evropy. Díky svému bankovnictví, obchodu s vlnou a výrobě luxusního zboží se stala finanční velmocí. Její měna, florentský florén, byla ve 13. až 15. století jednou z dominantních měn mezinárodního obchodu. Florencie je všeobecně považována za kolébku renesance, kde působili umělci a myslitelé jako Dante Alighieri, Leonardo da Vinci, Michelangelo Buonarroti a Niccolò Machiavelli. Politický systém republiky byl složitý a nestabilní, charakterizovaný soupeřením mezi mocnými rody, cechy a politickými frakcemi, zejména guelfy a ghibelliny.

📜 Historie

Historie Florentské republiky je příběhem neustálého politického boje, ekonomického rozmachu a bezprecedentního kulturního rozkvětu.

🌇 Vznik komuny (12.–13. století)

Po smrti mocné markraběnky Matyldy Toskánské v roce 1115 začala ve Florencii slábnout moc Svaté říše římské a město postupně získávalo samosprávu. Vznikla tak městská komuna, v níž o moc soupeřila stará pozemková šlechta s nově bohatnoucími obchodníky a řemeslníky sdruženými v ceších (arti).

Ve 13. století byla Florencie hluboce zasažena konfliktem mezi guelfy (stoupenci papeže) a ghibelliny (stoupenci císaře). Tyto frakce se ve městě několikrát vystřídaly u moci, což vedlo k vyhnanství mnoha občanů, včetně slavného básníka Danteho Alighieriho. Navzdory politické nestabilitě město hospodářsky prosperovalo. V roce 1252 začala Florencie razit vlastní zlatou minci, florén, který se díky své stabilní ryzosti stal standardem evropského obchodu.

💰 Zlatý věk a vláda cechů (14. století)

Na konci 13. století získaly ve městě převahu cechy, zejména ty nejbohatší (popolo grasso), které prosadily tzv. Ordinamenti di Giustizia (Výnosy spravedlnosti). Tyto zákony omezovaly politickou moc staré šlechty a upevnily vládu představitelů cechů. V čele republiky stála Signoria, devítičlenný výkonný orgán, a Gonfaloniere della Giustizia (praporčík spravedlnosti).

Polovina 14. století přinesla Florencii sérii katastrof. Krach velkých bankovních domů Bardi a Peruzzi, způsobený nesplacením půjček anglickým králem Eduardem III., vedl k finanční krizi. V letech 1348–1350 zasáhla město černá smrt, která zahubila více než polovinu populace. Sociální napětí vyvrcholilo v roce 1378 povstáním česačů vlny, známým jako Povstání Ciompi, které bylo jedním z prvních dělnických povstání v evropské historii. Ačkoliv bylo povstání potlačeno, otřáslo mocí vládnoucí oligarchie.

👑 Medicejové: Neoficiální vládci (15. století)

V 15. století se do popředí dostal rod Medicejů, původně bankéři, kteří díky svému obrovskému bohatství a politické obratnosti postupně ovládli republiku. Cosimo de' Medici Starý (vládl 1434–1464) formálně zachoval republikánské instituce, ale ve skutečnosti řídil stát ze zákulisí prostřednictvím svých stoupenců, které dosazoval do klíčových úřadů. Cosimo byl také velkým mecenášem umění a věd, čímž položil základy florentské renesance.

Jeho vnuk, Lorenzo I. Medicejský, zvaný il Magnifico (Nádherný), pokračoval v rodinné tradici. Jeho dvůr se stal centrem renesanční kultury, kde působili umělci jako Sandro Botticelli a Michelangelo Buonarroti a filozofové jako Marsilio Ficino. V roce 1478 přežil Lorenzo spiknutí Pazziů, pokus konkurenční bankéřské rodiny o jeho zavraždění, což jen posílilo jeho moc.

🔥 Savonarolova republika a návrat Medicejů (1494–1512)

Po Lorenzově smrti v roce 1492 a invazi francouzského krále Karla VIII. do Itálie v roce 1494 byli Medicejové z Florencie vyhnáni. Moci se ujal dominikánský mnich Girolamo Savonarola, charismatický kazatel, který zavedl teokratickou republiku. Kázal proti luxusu, korupci a světskému umění, což vyvrcholilo tzv. "pálením marností". Jeho radikální politika a kritika papeže Alexandra VI. mu však přinesly mnoho nepřátel. V roce 1498 byl exkomunikován, zatčen a upálen na náměstí Piazza della Signoria.

Po Savonarolově pádu byla obnovena umírněnější republika, v jejíchž službách působil jako diplomat a politický teoretik Niccolò Machiavelli. V roce 1512 se však Medicejové s pomocí španělských vojsk vrátili k moci.

⚔️ Poslední republika a zánik (1527–1532)

V roce 1527, po vyplenění Říma císařskými vojsky (Sacco di Roma), byli Medicejové opět vyhnáni a republika byla naposledy obnovena. Tentokrát však byla její existence krátká. Papež Klement VII. (sám Medicejský) se spojil s císařem Karlem V. a jejich spojená vojska oblehla Florencii. Město hrdinně vzdorovalo téměř rok, ale v roce 1530 bylo donuceno kapitulovat.

V roce 1532 papež Klement VII. jmenoval Alessandra de' Medici dědičným vévodou, čímž Florentská republika definitivně zanikla a byla nahrazena Florentským vévodstvím, které se později stalo Toskánským velkovévodstvím.

🏛️ Politický systém

Politický systém Florentské republiky byl extrémně složitý a proměnlivý. Jeho základem byla účast občanů sdružených v ceších (arti).

• Cechy (Arti): Byly rozděleny na 7 vyšších cechů (Arti Maggiori), kam patřili například bankéři, obchodníci s vlnou a hedvábím, a 14 nižších cechů (Arti Minori), sdružujících řemeslníky. Členství v cechu bylo podmínkou pro politickou účast.
• Signoria: Byla nejvyšším výkonným orgánem republiky. Skládala se z devíti členů, tzv. priorů, kteří byli losováni na dvouměsíční funkční období. Osm z nich zastupovalo cechy a devátý, Gonfaloniere della Giustizia (praporčík spravedlnosti), byl formální hlavou státu.
• Zákonodárné rady: Existovaly dvě hlavní rady, Consiglio del Popolo (Rada lidu) a Consiglio del Comune (Rada komuny), které schvalovaly zákony navržené Signorií.
• Balìa: V dobách krize mohla být jmenována mimořádná komise s plnou mocí (balìa), která dočasně přebírala vládu. Medicejové tento nástroj často využívali k prosazení svých zájmů.

Systém byl navržen tak, aby zabránil koncentraci moci v rukou jednotlivce, ale v praxi vedl k neustálé nestabilitě, frakčním bojům a častým změnám ústavy.

💰 Ekonomika a obchod

Bohatství Florencie stálo na dvou pilířích: textilním průmyslu a bankovnictví.

• Textilní průmysl: Cech vlnařů (Arte della Lana) byl největším zaměstnavatelem ve městě. Florencie dovážela surovou vlnu z Anglie a Španělska, kterou místní řemeslníci zpracovávali na vysoce kvalitní sukno, exportované do celé Evropy a Levanty. Později se rozvinula i výroba luxusního hedvábí.
• Bankovnictví: Florentské bankovní domy, jako byly rodiny Bardi, Peruzzi a později Medici, měly pobočky po celé Evropě. Půjčovaly peníze králům, papežům a obchodníkům, financovaly války a obchodní expedice. Florenťané zdokonalili techniky jako podvojné účetnictví a směnka.
• Florentský florén: Zlatá mince ražená od roku 1252 se stala mezinárodně uznávanou měnou díky své stabilní hmotnosti (cca 3,5 gramu) a vysoké ryzosti zlata. To usnadňovalo mezinárodní obchod a posilovalo ekonomickou moc města.

🎨 Kultura a umění (Renesance)

Florencie je právem nazývána kolébkou renesance. Koncentrace bohatství, intelektuální zvídavost a duch soutěživosti mezi mocnými rody vytvořily ideální podmínky pro umělecký a kulturní rozkvět.

• Literatura: Již ve 14. století zde působili "tři koruny" italské literatury: Dante Alighieri (autor Božské komedie), Francesco Petrarca (považovaný za otce humanismu) a Giovanni Boccaccio (autor Dekameronu). Niccolò Machiavelli ve svém díle Vladař položil základy moderní politologie.
• Architektura: Filippo Brunelleschi zkonstruoval monumentální kupoli florentského dómu (Katedrála Santa Maria del Fiore), která se stala symbolem města a technickým zázrakem své doby. Dalšími významnými stavbami jsou Palazzo Vecchio, Ponte Vecchio a Palazzo Pitti.
• Sochařství a malířství: Umělci jako Giotto prolomili středověkou strnulost a přinesli do malby realismus. V 15. století na něj navázali Masaccio, Donatello (jeho socha Davida byla první volně stojící nahou sochou od antiky) a Sandro Botticelli. Na přelomu 15. a 16. století zde působili dva z největších géniů všech dob, Leonardo da Vinci a Michelangelo Buonarroti.
• Mecenášství: Umělecký rozvoj by nebyl možný bez štědré podpory mecenášů. Nejvýznamnějšími byli Medicejové, ale také další bohaté rodiny (Strozzi, Rucellai) a cechy, které si objednávaly umělecká díla pro veřejné budovy a kostely.

💡 Pro laiky

• Guelfové a Ghibellini: Představte si to jako dva znepřátelené "politické tábory" ve středověké Itálii. Původně šlo o to, kdo má mít hlavní slovo – papež (Guelfové) nebo císař Svaté říše římské (Ghibellini). Ve Florencii se tento spor rychle změnil v boj o moc mezi místními šlechtickými rody a nakonec ztratil svůj původní význam. Být na poražené straně často znamenalo vyhnanství z města.
• Florentský florén: Byla to zlatá mince, která fungovala podobně jako dnes americký dolar nebo euro. Byla tak důvěryhodná a stabilní, že ji přijímali obchodníci po celé Evropě. Když jste chtěli uzavřít velký obchod v Londýně nebo Bruggách, platba ve florénech byla zárukou kvality.
• Signoria: Lze si ji představit jako vládu nebo městskou radu Florencie. Její členové (prioři) byli vybíráni na velmi krátkou dobu (jen dva měsíce), aby nikdo nezískal příliš velkou moc. Bydleli a pracovali přímo v Palazzo Vecchio (tehdy Palazzo della Signoria), aby byli odděleni od vnějších vlivů.

Šablona:Aktualizováno