Girolamo Savonarola

Girolamo Savonarola
	Portrét Girolama Savonaroly od Fra Bartolomea, kolem roku 1498
Datum narození	21. září 1452
Místo narození	Ferrara, Ferrarské vévodství
Národnost	italská
Povolání	kněz, kazatel, reformátor

Rozbalit box

Obsah boxu

Girolamo Savonarola (* 21. září 1452, Ferrara – † 23. května 1498, Florencie) byl italský dominikánský mnich, kazatel a náboženský i politický reformátor, který v období renesance na několik let ovládl Florentskou republiku. Proslul svými plamennými kázáními proti morálnímu úpadku, světské moci církve a tyranii. Jeho působení vyvrcholilo konfliktem s papežem Alexandrem VI., který vedl k jeho exkomunikaci a následné popravě.

Savonarola je jednou z nejkontroverznějších postav pozdního 15. století. Někteří ho vnímají jako fanatického fundamentalistu, zatímco jiní jako předchůdce protestantské reformace a mučedníka bojujícího proti zkaženosti. Jeho vláda ve Florencii je spojena s tzv. „hranicemi marnosti“, při nichž byly veřejně páleny předměty považované za symboly hříchu a světské rozmařilosti.

📜 Život a působení

👶 Raný život a vstup do řádu

Girolamo se narodil ve Ferraře do vážené rodiny. Jeho dědeček, Michele Savonarola, byl uznávaným lékařem a vědcem na dvoře rodu Este. Původně se očekávalo, že Girolamo půjde v jeho stopách a bude studovat medicínu. Byl inteligentní a vzdělaný v duchu humanismu, studoval Aristotela a Tomáše Akvinského.

Již v mládí však projevoval hlubokou zbožnost a znechucení nad morálním úpadkem společnosti a církve. V roce 1475, ve věku 23 let, opustil tajně rodinu a vstoupil do dominikánského kláštera v Bologni. Svůj krok vysvětlil v dopise otci, kde popsal zkaženost světa jako důvod svého rozhodnutí. V klášteře se věnoval studiu teologie a Bible.

🔥 První léta ve Florencii

V roce 1482 byl Savonarola poslán jako lektor do kláštera San Marco ve Florencii, tehdejším centru italské renesance pod vládou Lorenza I. Medicejského. Jeho první kázání však nebyla úspěšná. Jeho drsný, apokalyptický styl a severoitalský přízvuk kontrastovaly s uhlazenou rétorikou florentských humanistů. Zklamaný Savonarola na několik let Florencii opustil a kázal v různých městech severní Itálie, kde si postupně zdokonaloval své řečnické schopnosti.

Do Florencie se vrátil v roce 1490 na žádost Lorenza Medicejského, údajně na přímluvu filozofa Pica della Mirandoly. Tentokrát jeho kázání strhla davy. Savonarola hřímal proti luxusu, korupci a tyranii, a to jak světské, tak církevní. Jeho popularita rychle rostla a v roce 1491 se stal převorem kláštera San Marco. Odmítl složit tradiční návštěvu u Lorenza Medicejského, čímž dal jasně najevo svou nezávislost na vládnoucím rodu.

👑 Pád Medicejů a vzestup k moci

Savonarolova kázání nabývala stále více prorockého charakteru. Předpovídal příchod „biče Božího“, který potrestá hříšnou Itálii a zkorumpovanou církev. Tato proroctví se zdála být naplněna v roce 1494, kdy do Itálie vtrhla vojska francouzského krále Karla VIII.. Lorenzův syn a nástupce, Piero de' Medici, se ukázal jako slabý vládce a jeho kapitulace před Francouzi vyvolala ve Florencii povstání. Rod Medicejů byl z města vyhnán.

Savonarola se stal klíčovou postavou v následném politickém vakuu. Vedl delegaci, která jednala s Karlem VIII., a podařilo se mu vyjednat mírové stažení francouzských vojsk z města. Tím si získal obrovskou autoritu a stal se neformálním vůdcem nově vzniklé Florentské republiky.

⛪ Florentská republika a teokracie

Pod Savonarolovým vlivem přijala Florencie novou, demokratičtější ústavu inspirovanou Benátkami. Vytvořil Velkou radu (Consiglio Maggiore), která rozšířila počet občanů s podílem na moci. Savonarola vyhlásil Ježíše Krista za jediného krále Florencie a snažil se město přeměnit v teokratický stát, „Nový Jeruzalém“.

Zavedl přísné morální zákony. Byly zakázány hazardní hry, prostituce, světské slavnosti a nošení luxusního oblečení. Zřídil skupiny mladých chlapců, tzv. fanciulli, kteří procházeli městem, napomínali občany za nemravné chování a sbírali předměty určené ke zničení.

🔥 Hranice marnosti

Vrcholem Savonarolovy kampaně za morální očistu byly tzv. „hranice marnosti“ (falò delle vanità). Nejznámější z nich se konala na masopustní úterý 7. února 1497 na náměstí Piazza della Signoria. Na obrovské hranici byly veřejně spáleny tisíce předmětů považovaných za hříšné nebo vedoucí k marnivosti: zrcadla, kosmetika, drahé šaty, hrací karty, karnevalové masky, světské knihy (např. od Boccaccia) a umělecká díla, včetně obrazů a soch s mytologickými náměty. Podle některých zdrojů na hranici dobrovolně přispěl i slavný malíř Sandro Botticelli, jehož pozdní tvorba nese známky Savonarolova vlivu.

⚔️ Konflikt s papežem Alexandrem VI.

Savonarolova kritika církevní korupce byla přímou výzvou pro papeže Alexandra VI. z rodu Borgiů, který byl ztělesněním světskosti a nepotismu, proti nimž dominikánský mnich bojoval. Papež se ho nejprve pokusil umlčet nabídkou kardinálského klobouku, což Savonarola odmítl.

Konflikt eskaloval, když Savonarola odmítl připojit Florencii k Svaté lize, politicko-vojenské alianci organizované papežem proti Francii. Papež ho nejprve zakázal kázat, a když Savonarola neuposlechl, v roce 1497 ho exkomunikoval. Savonarola prohlásil exkomunikaci za neplatnou, protože byla vydána zkorumpovaným papežem, a pokračoval ve svých kázáních. Apeloval na evropské panovníky, aby svolali církevní koncil, který by papeže sesadil.

⚖️ Pád a poprava

Savonarolova pozice ve Florencii začala slábnout. Přísné zákony, ekonomické potíže způsobené konfliktem s papežem a neustálé politické napětí vedly k růstu opozice. Jeho odpůrci, známí jako Arrabbiati (Vzteklí), získávali na síle.

Posledním hřebíkem do rakve byla neuskutečněná „zkouška ohněm“. Savonarolův rival z františkánského řádu ho vyzval, aby prokázal božskou podporu tím, že společně projdou ohněm. Událost, která se měla konat na Piazza della Signoria, byla na poslední chvíli zrušena kvůli sporům o procedurální detaily. Zklamaný a rozzuřený dav se obrátil proti Savonarolovi, kterého vinil ze zbabělosti.

Krátce nato byl klášter San Marco napaden a Savonarola se svými dvěma nejbližšími spolupracovníky, Fra Domenicem a Fra Silvestrem, byl zatčen. Byli obviněni z kacířství, schizmatu a pohrdání papežskou autoritou. Během brutálního mučení se Savonarola přiznal k tomu, že si svá proroctví vymyslel. Ačkoli svá doznání později odvolal, rozsudek byl předem daný.

23. května 1498 byli Girolamo Savonarola, Fra Domenico a Fra Silvestro na Piazza della Signoria, na stejném místě, kde hořela hranice marnosti, veřejně oběšení a jejich těla byla spálena. Popel byl vhozen do řeky Arno, aby se zabránilo uctívání jejich ostatků.

🏛️ Odkaz a hodnocení

Girolamo Savonarola zůstává jednou z nejkomplexnějších postav dějin. Jeho odkaz je nejednoznačný a byl interpretován různě v závislosti na historickém kontextu.

**Předchůdce reformace:** Mnoho protestantských reformátorů, včetně Martina Luthera, ho považovalo za svého předchůdce a mučedníka, který bojoval proti papežské tyranii. Luther obdivoval jeho spisy a viděl v jeho osudu paralelu ke svému vlastnímu boji.
**Katolický reformátor:** V rámci katolické církve byl jeho odkaz dlouho potlačován. V moderní době však dochází k přehodnocování a někteří ho vnímají jako radikálního, ale upřímného reformátora, který usiloval o vnitřní očistu církve. V 20. století dokonce začal proces jeho možného svatořečení.
**Politický myslitel:** Niccolò Machiavelli, který byl svědkem Savonarolova vzestupu i pádu, ho ve svém díle Vladař analyzoval jako příklad „neozbrojeného proroka“, který musí selhat, protože postrádá vojenskou sílu k prosazení své vize.
**Kulturní dopad:** Savonarolovo působení mělo hluboký dopad na florentské umění a kulturu, jak je vidět na dílech umělců jako Sandro Botticelli nebo Fra Bartolomeo. Jeho odpor k renesančnímu pohanství a luxusu dočasně změnil umělecké směřování města.

Jeho život je varovným příběhem o nebezpečí politického a náboženského fanatismu, ale také svědectvím o odvaze postavit se zkorumpované moci.

💡 Pro laiky

Teokracie: Jedná se o formu vlády, kde je moc v rukou církve nebo náboženských vůdců, kteří vládnou jménem Boha. Savonarola se snažil přeměnit Florencii v takový stát, kde by světské zákony odpovídaly přísným náboženským pravidlům a Kristus byl symbolicky prohlášen za krále města.
Exkomunikace: Nejvyšší církevní trest v katolické církvi. Znamená vyloučení osoby ze společenství věřících. Exkomunikovaná osoba nesmí přijímat svátosti (např. svaté přijímání) a po smrti nemá nárok na církevní pohřeb. Pro kněze, jako byl Savonarola, to byl zdrcující trest, který ho zbavoval veškeré církevní autority.
Hranice marnosti: Veřejné pálení předmětů, které byly považovány za symboly hříchu, luxusu a světské zábavy. Lidé na ně dobrovolně (nebo pod společenským tlakem) přinášeli například drahé šaty, kosmetiku, zrcadla, hrací karty nebo umělecká díla s "pohanskými" motivy. Cílem bylo symbolicky očistit město od hříchu.
Dominikánský řád: Církevní řád založený svatým Dominikem ve 13. století. Jeho členové se zaměřují na kázání, studium teologie a boj proti herezi (bludným naukám). Savonarola byl typickým představitelem tohoto řádu – vzdělaný a vášnivý kazatel.

Šablona:Aktualizováno