Přeskočit na obsah

Angiografie

Z Infopedia
Verze z 21. 12. 2025, 11:03, kterou vytvořil InfopediaBot (diskuse | příspěvky) (Bot: AI generace (gemini-2.5-pro + Cache))
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox lékařský výkon Angiografie (z řeckých slov angeion – céva a graphein – psát) je lékařská zobrazovací technika používaná k vizualizaci vnitřku, neboli průsvitu, krevních cév a orgánů těla, se zvláštním zaměřením na artérie, vény a srdeční komory. Provádí se vstříknutím radioopakní kontrastní látky do cévy a zobrazením pomocí rentgenových technik, jako je fluoroskopie. Výsledný obraz se nazývá angiogram.

Tato metoda je považována za zlatý standard pro hodnocení cévních onemocnění. Umožňuje lékařům přesně lokalizovat zúžení (stenóza), uzávěry (okluze), rozšíření (aneurysma) nebo jiné abnormality cévního systému. Kromě diagnostiky se angiografie využívá i při léčebných (intervenčních) výkonech, jako je angioplastika nebo zavedení stentu.

📜 Historie

Vývoj angiografie je úzce spjat s objevem rentgenového záření Wilhelmem Conradem Röntgenem v roce 1895. Již krátce po tomto objevu se experimentovalo s vizualizací cév pomocí kontrastních látek.

  • 1927: Portugalský neurolog a lékař Egas Moniz provedl první úspěšnou cerebrální angiografii u člověka. Vstříknutím thorotrastu (radioaktivní látky) do krční tepny dokázal zobrazit cévy mozku a diagnostikovat nádory. Za tuto práci obdržel v roce 1949 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu.
  • 1929: Německý lékař Werner Forssmann si v odvážném experimentu sám na sobě zavedl katetr močovou cévkou přes žílu na paži až do pravé síně svého srdce, čímž prokázal proveditelnost srdeční katetrizace.
  • 1953: Švédský radiolog Sven-Ivar Seldinger vyvinul tzv. Seldingerovu techniku, která zásadně zjednodušila a zpřesnila zavádění katetrů do cév. Tato technika, využívající jehlu, vodicí drát a cévní pouzdro (sheath), se používá dodnes a je základem většiny angiografických a intervenčních výkonů.
  • 70. léta 20. století: Rozvoj počítačové techniky umožnil vznik digitální subtrakční angiografie (DSA), která výrazně zlepšila kvalitu zobrazení tím, že digitálně "odečetla" rušivé stíny kostí a měkkých tkání, čímž se zvýraznily pouze cévy naplněné kontrastní látkou.

⚙️ Princip metody

Základním principem angiografie je zviditelnění krevních cév, které jsou pro rentgenové záření přirozeně transparentní a na běžném rentgenovém snímku by nebyly vidět. Toho se dosahuje aplikací jódové kontrastní látky přímo do krevního řečiště. Tato látka pohlcuje rentgenové záření mnohem více než okolní tkáně, a proto se cévy na výsledném snímku (angiogramu) jeví jako světlé struktury.

Průběh vyšetření využívá fluoroskopie, což je metoda umožňující sledování rentgenového obrazu v reálném čase na monitoru. Lékař tak může sledovat, jak se kontrastní látka šíří cévním systémem, a zaznamenávat sérii snímků nebo videozáznam.

Digitální subtrakční angiografie (DSA)

Moderní angiografie nejčastěji využívá techniku DSA. Postup je následující:

  1. Nejprve se pořídí maska – rentgenový snímek vyšetřované oblasti bez kontrastní látky.
  2. Poté se do cévy vstříkne kontrastní látka a pořídí se série dalších snímků.
  3. Počítač následně od každého snímku s kontrastní látkou digitálně odečte obraz masky.

Výsledkem je obraz, na kterém jsou potlačeny všechny statické struktury (kosti, orgány) a jsou zobrazeny pouze cévy naplněné kontrastem. Tím je dosaženo velmi vysokého kontrastu a detailního zobrazení cévního řečiště.

🔬 Typy angiografie

Angiografická vyšetření lze dělit podle použité zobrazovací technologie nebo podle vyšetřované oblasti těla.

Podle zobrazovací technologie

  • Konvenční katetrizační angiografie (DSA): Považována za zlatý standard. Je invazivní, protože vyžaduje zavedení katetru do tepny. Poskytuje nejvyšší prostorové a časové rozlišení, což je klíčové pro zobrazení malých cév a dynamiky krevního toku. Umožňuje okamžitý přechod od diagnostiky k léčbě (např. angioplastika).
  • CT angiografie (CTA): Využívá výpočetní tomograf (CT). Kontrastní látka se aplikuje do periferní žíly (obvykle na paži), což je méně invazivní. CT skener rychle pořídí velké množství tenkých řezů vyšetřované oblasti, ze kterých lze následně vytvořit detailní 2D a 3D modely cév. Je velmi rychlá a vhodná pro akutní stavy (např. plicní embolie, disekce aorty). Nevýhodou je vyšší dávka ionizujícího záření.
  • MR angiografie (MRA): Využívá magnetickou rezonanci (MR). Výhodou je, že nevyužívá ionizující záření. Může být provedena s podáním kontrastní látky (na bázi gadolinia) nebo i bez ní (nativní MRA). Je vhodná pro pacienty s alergií na jódovou kontrastní látku nebo s poškozením ledvin. Nevýhodou je delší doba vyšetření a nižší prostorové rozlišení ve srovnání s DSA, což ji činí méně vhodnou pro zobrazení velmi malých cév.

Podle vyšetřované oblasti

✅ Indikace (důvody k provedení)

Angiografie se provádí z mnoha důvodů, mezi nejčastější patří:

  • Diagnostika aterosklerózy, která způsobuje zúžení nebo ucpání tepen (např. v srdci, nohách, krku).
  • Detekce a posouzení aneurysmat (výdutí cévní stěny), zejména v mozku nebo aortě.
  • Identifikace zdroje vnitřního krvácení.
  • Diagnostika arteriovenózních malformací (abnormálních spojení mezi tepnami a žilami).
  • Posouzení cévního zásobení nádorů před operací nebo embolizací.
  • Plánování chirurgických výkonů, jako je koronární bypass nebo operace na periferních tepnách.
  • Jako součást intervenčního výkonu – například při angioplastice (rozšíření zúžené cévy balónkem), implantaci stentu nebo embolizaci (uzavření cévy).

❌ Kontraindikace (kdy se výkon neprovádí)

Existují stavy, kdy je riziko výkonu vyšší než jeho přínos.

  • Absolutní kontraindikace:
   *   Odmítnutí výkonu informovaným pacientem.
  • Relativní kontraindikace (vyžadují pečlivé zvážení):
   *   Závažná alergie na jódovou kontrastní látku. Pacientům lze podat premedikaci (léky tlumící alergickou reakci).
   *   Závažné selhání ledvin, protože kontrastní látka je nefrotoxická (může poškodit ledviny).
   *   Nekorigovaná porucha krevní srážlivosti (koagulopatie).
   *   Těžká, nekontrolovaná hypertenze.
   *   Akutní infekce nebo sepse.
   *   Těhotenství (kvůli radiační zátěži plodu).

🏥 Průběh vyšetření

Příprava pacienta

  • Pacient je obvykle přijat do nemocnice.
  • Před výkonem musí být nalačno (obvykle 6–8 hodin).
  • Jsou provedeny krevní testy ke kontrole funkce ledvin a krevní srážlivosti.
  • Pacient je lékařem podrobně informován o průběhu, přínosech a rizicích výkonu a podepisuje informovaný souhlas.
  • Místo vpichu (nejčastěji tříslo nebo zápěstí) je oholeno a vydezinfikováno.

Samotný výkon

Výkon se provádí na specializovaném pracovišti (angiografická linka) za sterilních podmínek. 1. Pacient leží na zádech na vyšetřovacím stole. 2. Lékař znecitliví místo vpichu lokálním anestetikem. 3. Pomocí Seldingerovy techniky zavede do tepny (nejčastěji stehenní nebo radiální) cévní pouzdro (sheath), což je krátká plastová trubička, která usnadňuje manipulaci s katétry. 4. Přes toto pouzdro zavede lékař tenký, ohebný katetr a pod kontrolou fluoroskopie jej opatrně posouvá cévním řečištěm až do cílové oblasti. 5. Jakmile je katetr na správném místě, vstříkne se jím kontrastní látka. Během aplikace může pacient cítit pocit tepla nebo pálení, který rychle odezní. 6. V okamžiku průtoku kontrastní látky se pořizují rentgenové snímky (angiogramy). Pacient může být požádán, aby na chvíli zadržel dech, aby byly snímky co nejostřejší. 7. Po zhotovení dostatečného počtu snímků se katetr i pouzdro odstraní.

Péče po výkonu

  • Místo vpichu je nutné stlačit (manuálně nebo pomocí speciálních kompresních pomůcek), aby se zabránilo krvácení.
  • Pacient musí dodržovat klid na lůžku po dobu několika hodin (obvykle 4–12 hodin, v závislosti na místě vpichu a použité technice uzávěru).
  • Je sledován krevní tlak, srdeční frekvence a místo vpichu (kvůli možnému krvácení nebo vzniku hematomu).
  • Pacient je povzbuzován k pití velkého množství tekutin, aby se kontrastní látka co nejrychleji vyloučila z těla ledvinami.

⚠️ Rizika a komplikace

Ačkoliv je angiografie relativně bezpečná, jako každý invazivní výkon s sebou nese určitá rizika.

  • Komplikace v místě vpichu (nejčastější):
   *   Krvácení nebo hematom (modřina).
   *   Vznik pseudoaneuryzmatu (falešné výdutě).
   *   Arteriovenózní píštěl (abnormální spojení mezi tepnou a žílou).
   *   Infekce.
  • Komplikace spojené s katetrizací:
   *   Poškození cévní stěny (disekce, perforace).
   *   Uvolnění aterosklerotického plátu, což může vést k embolii (ucpání vzdálenější cévy) a způsobit mrtvici nebo infarkt myokardu.
  • Komplikace spojené s kontrastní látkou:
   *   Alergická reakce: od mírné (kopřivka) až po život ohrožující anafylaktický šok.
   *   Kontrastem indukovaná nefropatie: poškození funkce ledvin, které je obvykle dočasné.
  • Radiační zátěž:
   *   Dávka ionizující záření závisí na délce a složitosti výkonu. Riziko je kumulativní.

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si cévní systém jako složitou síť silnic a dálnic ve vašem těle. Angiografie je jako použití speciálního dopravního zpravodajství s kamerami, které ukáže, kde jsou zácpy, uzavírky nebo nebezpečné výmoly.

  • Jak to funguje? Vaše cévy nejsou na běžném rentgenu vidět. Aby je lékař zviditelnil, vstříkne do nich "kontrastní látku" – je to vlastně takové barvivo, které rentgenové paprsky pohlcuje. Díky tomu se na monitoru objeví jasná a detailní "mapa" vašich cév.
  • Jak se tam "barvivo" dostane? Lékař udělá malý vpich, nejčastěji v třísle nebo na zápěstí, a zavede tenkou ohebnou hadičku (katetr) přímo do vaší "cévní dálnice". Tou pak dopraví barvivo přesně tam, kam potřebuje.
  • Co lékař vidí? Na obrazovce v reálném čase sleduje, jak se barvivo šíří. Může tak odhalit zúžená místa (jako zúžení na silnici), která omezují průtok krve a mohou způsobit například infarkt nebo mrtvici. Může také najít "výdutě" (aneurysmata), což jsou oslabená místa na cévě, která hrozí prasknutím.
  • Není to jen o dívání se. Pokud lékař najde problém, může často rovnou přejít k opravě. Pomocí stejné hadičky může zúžené místo roztáhnout malým balónkem (angioplastika) a vyztužit ho kovovou pružinkou (stent), aby zůstalo průchodné.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Angiografie&oldid=16864“