Psychóza

Rozbalit box

Obsah boxu

Psychóza je závažný duševní stav charakterizovaný hlubokou poruchou vnímání reality. Jedná se o syndrom, tedy soubor příznaků, který se může vyskytovat u řady různých duševních i tělesných onemocnění. Pro psychózu je typická přítomnost tzv. pozitivních příznaků, jako jsou halucinace (vjemy bez reálného podnětu) a bludy (nevývratná, mylná přesvědčení). Člověk v psychóze ztrácí schopnost kriticky hodnotit své prožitky a odlišit je od skutečnosti, což vede k výraznému narušení jeho fungování v osobním, sociálním i pracovním životě.

Psychóza není sama o sobě nemocí, ale spíše projevem nějaké základní poruchy. Nejčastěji je spojována s onemocněními ze schizofrenního okruhu, ale může se objevit i u bipolární poruchy, těžké deprese, v důsledku užívání drog (tzv. toxická psychóza), při některých neurologických onemocněních (např. epilepsie, mozkové nádory) nebo jako následek silného stresu či traumatu.

📜 Historie konceptu

Pojem psychózy má kořeny v 19. století a jeho chápání se v průběhu času vyvíjelo. Původně byl termín "psychóza" používán velmi široce pro jakoukoliv duševní poruchu.

19. století: V roce 1845 použil rakouský psychiatr Ernst von Feuchtersleben termín "psychóza" k odlišení duševních poruch od "neuróz", které byly považovány za poruchy nervového systému. Psychóza byla chápána jako porucha mysli jako celku.
Emil Kraepelin: Na přelomu 19. a 20. století německý psychiatr Emil Kraepelin provedl zásadní krok v klasifikaci duševních poruch. Rozdělil hlavní psychózy do dvou skupin: dementia praecox (předčasná demence), což je předchůdce dnešního konceptu schizofrenie, a maniodepresivní psychóza, která je základem pro dnešní bipolární poruchu. Toto rozdělení je v základech psychiatrické diagnostiky používáno dodnes.
20. století: S nástupem psychoanalýzy Sigmunda Freuda se pohled na psychózu rozšířil o psychologické interpretace. Freud viděl psychózu jako důsledek konfliktu mezi Egem a vnějším světem. Ve druhé polovině 20. století, s objevem antipsychotik (jako byl chlorpromazin v 50. letech), se pozornost opět obrátila k biologickým a neurochemickým příčinám.
Současnost: Dnešní pojetí je biopsychosociální. Chápe psychózu jako výsledek komplexní interakce mezi genetickými a biologickými predispozicemi, psychologickými faktory (jako je stres a trauma) a sociálním prostředím. Velký důraz je kladen na včasnou detekci a intervenci, zejména u první psychotické epizody.

симптомы Příznaky a projevy

Příznaky psychózy se dělí do několika kategorií. Nejznámější jsou tzv. pozitivní příznaky, které představují něco "navíc" oproti běžnému prožívání.

➕ Pozitivní příznaky

Bludy: Jsou to pevná, nevývratná a mylná přesvědčení, která neodpovídají realitě a nejsou sdílena kulturou daného jedince. Pacient je o jejich pravdivosti absolutně přesvědčen, i když jsou mu předkládány jasné důkazy o opaku.

   *   Paranoidní bludy: Přesvědčení o pronásledování, spiknutí, odposlouchávání (např. "Sousedé mě sledují kamerami a chtějí mě otrávit.").
   *   Megalomanické (grandiózní) bludy: Přesvědčení o vlastní výjimečnosti, moci, nadpřirozených schopnostech nebo o tom, že je slavnou historickou postavou (např. "Jsem spasitel lidstva a komunikuji s Bohem.").
   *   Bludy vztahovačnosti (perzekuční): Neutrální události jsou interpretovány jako mající zvláštní, osobní význam (např. "Moderátor v televizi mluví v kódech přímo ke mně.").
   *   Bizarní bludy: Zcela neuvěřitelná a nelogická přesvědčení (např. "Orgány mi byly v noci ukradeny mimozemšťany a nahrazeny elektronikou.").

Halucinace: Jedná se o smyslové vjemy, které vznikají bez jakéhokoliv reálného vnějšího podnětu. Mohou postihovat kterýkoliv smysl.

   *   Sluchové halucinace: Nejčastější typ. Pacient slyší hlasy, které komentují jeho chování, dávají mu příkazy (imperativní halucinace), nebo spolu rozmlouvají. Může jít i o jednoduché zvuky jako pískání či klepání.
   *   Zrakové halucinace: Vidění věcí, postav nebo scén, které neexistují.
   *   Čichové a chuťové halucinace: Vnímání neexistujících pachů (často nepříjemných, např. plyn, hniloba) nebo chutí.
   *   Tělové (somatické) halucinace: Pocit, že se něco děje na těle nebo uvnitř těla (např. pocit, že pod kůží lezou brouci).

Dezorganizace myšlení a řeči: Myšlenkové procesy jsou narušené, což se projevuje v řeči.

   *   Rozvolnění asociací: Myšlenky na sebe logicky nenavazují, řeč je nesouvislá a přeskakuje z tématu na téma.
   *   Tangenciální myšlení: Odpovědi na otázky se pouze dotýkají tématu, ale nikdy se nedostanou k jádru věci.
   *   Slovní salát: Extrémní forma dezorganizace, kdy jsou slova řazena za sebe bez jakékoliv gramatické či logické souvislosti.
   *   Neologismy: Vytváření nových, vlastních slov, kterým rozumí pouze pacient.

➖ Negativní příznaky

Negativní příznaky představují ochuzení nebo ztrátu normálních funkcí a schopností. Jsou méně nápadné než pozitivní příznaky, ale často více ovlivňují dlouhodobé fungování.

Oploštělá afektivita: Snížená schopnost projevovat emoce. Tvář je bez výrazu, hlas monotónní.
Alogie: Ochuzení řeči, odpovědi jsou krátké, jednoslovné, spontánní řeč chybí.
Avolice (abulie): Ztráta motivace a vůle k jakékoliv činnosti. Pacient má problém začít a dokončit i běžné úkoly (např. osobní hygiena, úklid).
Anhedonie: Neschopnost prožívat radost z aktivit, které dříve byly příjemné.
Sociální stažení: Vyhýbání se kontaktu s lidmi, izolace.

🧬 Příčiny a rizikové faktory

Vznik psychózy je komplexní a je vysvětlován pomocí biopsychosociálního modelu, který zdůrazňuje souhru více faktorů.

Biologické faktory:

   *   Genetika: Existuje jasná dědičná predispozice. Riziko rozvoje schizofrenie je u běžné populace kolem 1 %, ale u přímého příbuzného (rodič, sourozenec) stoupá na cca 10 % a u jednovaječného dvojčete až na 50 %.
   *   Neurochemie: Klíčovou roli hraje tzv. dopaminová hypotéza, která předpokládá, že pozitivní příznaky psychózy jsou způsobeny nadměrnou aktivitou dopaminu v určitých částech mozku (mezolimbická dráha). Naopak negativní příznaky jsou spojovány s jeho sníženou aktivitou v jiných oblastech (mezokortikální dráha). Roli hrají i další neurotransmitery jako serotonin a glutamát.
   *   Struktura mozku: U některých pacientů se schizofrenií byly pozorovány strukturální změny na mozku, jako je mírné rozšíření mozkových komor nebo menší objem některých oblastí (např. hippocampus).
   *   Prenatální a perinatální faktory: Komplikace během těhotenství a porodu (např. infekce matky, hypoxie plodu) mohou mírně zvyšovat riziko.

Psychologické a sociální faktory:

   *   Stres: Významné stresové události (úmrtí v rodině, ztráta zaměstnání, rozchod) mohou působit jako spouštěč první epizody psychózy u zranitelných jedinců.
   *   Trauma v dětství: Zkušenosti se zneužíváním, zanedbáváním nebo šikanou v dětství významně zvyšují riziko rozvoje psychotického onemocnění v dospělosti.
   *   Užívání psychoaktivních látek: Zejména konopí s vysokým obsahem THC je silným rizikovým faktorem, zvláště při užívání v adolescenci. Může vyvolat toxickou psychózu nebo urychlit manifestaci schizofrenie u predisponovaných osob. Rizikové jsou i stimulanty jako pervitin nebo kokain.
   *   Sociální faktory: Život ve velkých městech (urbanicita), status migranta nebo příslušnost k menšinové skupině jsou statisticky spojeny s vyšším výskytem psychóz, pravděpodobně kvůli vyšší míře sociálního stresu a izolace.

🩺 Diagnostika

Diagnostický proces je komplexní a vyžaduje pečlivé posouzení psychiatrem.

Klinický rozhovor: Lékař vede podrobný rozhovor s pacientem (pokud je to možné) a jeho rodinou, aby získal informace o aktuálních příznacích, jejich trvání, osobní a rodinné anamnéze.
Psychiatrické vyšetření: Posouzení psychického stavu pacienta, včetně jeho vzhledu, chování, řeči, nálady, myšlení a vnímání.
Vyloučení organických příčin: Je nezbytné vyloučit, že psychotické příznaky nejsou způsobeny jiným onemocněním. To zahrnuje:

   *   Fyzikální a neurologické vyšetření.
   *   Laboratorní testy krve a moči: K vyloučení metabolických poruch, infekcí, intoxikace drogami nebo vedlejších účinků léků.
   *   Zobrazovací metody mozku: CT nebo MRI k vyloučení nádoru, krvácení nebo jiného poškození mozku.
   *   EEG: K vyloučení některých forem epilepsie.

Psychóza je symptomem, který se může vyskytovat u různých diagnóz dle mezinárodních klasifikačních systémů (MKN-10, DSM-5):

Schizofrenie
Schizoafektivní porucha
Porucha s bludy
Krátká psychotická porucha
Bipolární afektivní porucha (během manických nebo depresivních epizod)
Těžká depresivní porucha s psychotickými rysy
Psychóza navozená psychoaktivními látkami
Psychóza při somatickém onemocnění

💊 Léčba

Léčba psychózy je komplexní a měla by kombinovat farmakoterapii, psychoterapii a sociální podporu. Cílem je potlačit příznaky, zabránit relapsům a umožnit pacientovi co nejlepší fungování.

Farmakoterapie

Základem léčby jsou antipsychotika (dříve neuroleptika). Tyto léky pomáhají korigovat nerovnováhu neurotransmiterů v mozku, především blokují dopaminové D2 receptory.

Antipsychotika 1. generace (typická): Např. haloperidol, chlorpromazin. Jsou účinná zejména na pozitivní příznaky, ale mají vyšší riziko extrapyramidových nežádoucích účinků (pohybové poruchy podobné Parkinsonově nemoci, svalové křeče).
Antipsychotika 2. generace (atypická): Např. risperidon, olanzapin, klozapin, aripiprazol. Jsou považována za léky první volby. Ovlivňují širší spektrum receptorů (dopaminové i serotoninové) a jsou účinná na pozitivní i negativní příznaky. Mají nižší riziko pohybových poruch, ale mohou způsobovat metabolické nežádoucí účinky (nárůst hmotnosti, diabetes, zvýšení hladiny tuků v krvi). Klozapin je vyhrazen pro léčbu rezistentních případů, protože má riziko vážného poklesu bílých krvinek (agranulocytóza).

Léčba je obvykle dlouhodobá, často celoživotní, aby se předešlo návratu (relapsu) onemocnění.

Psychoterapie a psychosociální intervence

Kognitivně behaviorální terapie pro psychózu (KBTp): Pomáhá pacientům lépe rozumět svým prožitkům, pracovat s bludy a halucinacemi (např. snížit jejich vliv a s nimi spojený stres) a rozvíjet strategie zvládání.
Psychoedukace: Informování pacienta a jeho rodiny o povaze onemocnění, léčbě a varovných příznacích relapsu. Zvyšuje spolupráci při léčbě.
Rodinná terapie: Zaměřuje se na zlepšení komunikace a snížení stresu v rodině, což prokazatelně snižuje riziko relapsu.
Nácvik sociálních dovedností: Pomáhá pacientům zlepšit komunikační schopnosti a fungování v sociálních situacích.
Podporované zaměstnávání: Pomoc při hledání a udržení si práce na běžném trhu práce.

🤔 Pro laiky

Představte si, že váš mozek je jako rádio. Normálně je naladěno na stanici "Realita" a vy slyšíte a vidíte to samé, co lidé kolem vás. Při psychóze se toto rádio rozbije. Začne šumět, přelaďovat se na jiné, neexistující stanice, nebo míchat několik stanic dohromady.

Najednou můžete slyšet hlasy, které nikdo jiný neslyší (jako by rádio chytalo cizí vysílání) – to jsou halucinace. Můžete také začít pevně věřit věcem, které ostatním připadají nesmyslné, například že vás sleduje tajná organizace. I když vám všichni říkají, že to není pravda, pro vás je to naprosto reálné, protože vaše "rádio" vám to neustále opakuje – to jsou bludy.

Psychóza tedy není "slabost" nebo "vymýšlení si". Je to porucha funkce mozku, která způsobí, že člověk ztratí kontakt se sdílenou realitou. Je to nemoc jako každá jiná a dá se léčit pomocí léků (které "opraví" rádio) a terapie (která učí, jak s porouchaným rádiem zacházet).

Šablona:Aktualizováno