Sigmund Freud

Sigmund Freud
	Soubor:Sigmund Freud, by Max Halberstadt (1921).jpg
	Sigmund Freud v roce 1921
Datum narození	6. května 1856
Místo narození	Příbor, Morava, Rakouské císařství
Datum úmrtí	23. září 1939
Místo úmrtí	Londýn, Spojené království
Národnost	Rakouská
Manžel/ka	Martha Bernays Freudová
Děti	Mathilde, Jean-Martin, Oliver, Ernst, Sophie, Anna Freudová
Alma mater	Vídeňská univerzita
Profese	Neurolog, zakladatel psychoanalýzy
	Soubor:Sigmund Freud signature.svg

Rozbalit box

Obsah boxu

Sigmund Freud (6. května 1856, Příbor, Morava, Rakouské císařství – 23. září 1939, Londýn, Spojené království) byl rakousko-uherský a později rakouský neurolog židovského původu, který je široce uznáván jako zakladatel psychoanalýzy. Jeho revoluční teorie a metody léčby duševních poruch významně ovlivnily nejen psychologii a psychiatrii, ale i filozofii, literaturu, sociologii a kulturu 20. století. Freudovy myšlenky o nevědomí, sexualitě a dětském vývoji vyvolaly intenzivní debaty a kritiku, ale zároveň položily základy pro mnoho moderních psychoterapeutických přístupů.

⏳ Historie

Sigmund Freud se narodil jako nejstarší z osmi dětí Jakoba Freuda a jeho třetí manželky Amalie Nathansohn Freudové. Jeho rodina se přestěhovala do Lipska v roce 1859 a poté v roce 1860 do Vídně, kde Freud strávil většinu svého života. Již od mládí projevoval výjimečné intelektuální schopnosti a zájem o vědu. V roce 1873 nastoupil na Vídeňskou univerzitu, kde studoval medicínu. Původně se věnoval neurobiologii a výzkumu nervového systému, zejména anatomii mozku a studiu kokainu. V roce 1881 získal doktorát medicíny.

Po dokončení studií pracoval v Všeobecné nemocnici ve Vídni, kde se specializoval na neurologii. V roce 1885 získal stipendium na studium u slavného francouzského neurologa Jeana-Martina Charcota v Salpêtrière v Paříži. Zde se setkal s prací na hypnóze a jejím využitím při léčbě hysterie, což pro něj bylo klíčové pro pozdější vývoj jeho vlastních teorií. Po návratu do Vídně si v roce 1886 otevřel soukromou praxi zaměřenou na léčbu nervových poruch. V témže roce se oženil s Marthou Bernays Freudovou, se kterou měl šest dětí, včetně Anny Freudové, která se stala významnou psychoanalytičkou dětství.

Jeho raná práce s Josefem Breuerem na případu "Anna O." (Bertha Pappenheimová) a technice "mluvící léčby" (čištění komína) ho vedla k poznání, že potlačené traumatické vzpomínky a konflikty v nevědomí mohou způsobovat fyzické a psychické symptomy. V roce 1899 (datováno 1900) vydal své stěžejní dílo „Výklad snů“, které je považováno za zrod psychoanalýzy.

V roce 1938, po anšlusu Rakouska nacistickým Německem, byl Freud, jakožto Žid, nucen uprchnout z Vídně. S pomocí Marie Bonaparte a dalších vlivných přátel se mu podařilo emigrovat do Londýna, kde v roce 1939 zemřel na rakovinu čelisti, se kterou bojoval mnoho let.

🧠 Psychoanalýza a teorie

Freudova teorie psychoanalýzy představuje komplexní model lidské psychiky a jejího fungování. Mezi jeho klíčové koncepty patří:

Nevědomí: Freud tvrdil, že velká část naší mentální aktivity probíhá mimo naše vědomí a že tyto nevědomé procesy mají zásadní vliv na naše chování, myšlení a pocity. Nevědomí je úložištěm potlačených přání, instinktů a traumatických vzpomínek.
Struktura osobnosti (Id, Ego, Superego): Freud navrhl, že osobnost se skládá ze tří vzájemně interagujících složek:

   *   Id (Ono): Primární, instinktivní část, řízená principem slasti, usilující o okamžité uspokojení základních potřeb a přání.
   *   Ego (Já): Racionální část, která zprostředkovává mezi požadavky Id, realitou a Superegem. Řídí se principem reality.
   *   Superego (Nadjá): Zahrnuje morální standardy a ideály, které jsme si osvojili od rodičů a společnosti. Je zdrojem viny a studu.

Psychosexuální vývoj: Freud věřil, že osobnost se vyvíjí v sérii pěti psychosexuálních stádií (orální, anální, falické, latentní, genitální), z nichž každé je charakterizováno zaměřením libida na určitou erotogenní zónu. Nedostatečné nebo nadměrné uspokojení potřeb v těchto fázích může vést k fixacím a ovlivnit dospělou osobnost.
Oidipovský komplex a Elektřin komplex: Během falické fáze (kolem 3-6 let) se u dětí objevuje nevědomá touha po rodiči opačného pohlaví a rivalita vůči rodiči stejného pohlaví. Vyřešení tohoto komplexu je klíčové pro zdravý psychologický vývoj.
Obranné mechanismy ega: Jsou to nevědomé strategie, které ego používá k ochraně před úzkostí způsobenou konflikty mezi Id, Superegem a realitou. Patří sem například potlačení, projekce, racionalizace a sublimace.
Výklad snů: Freud považoval sny za "královskou cestu do nevědomí", kde se symbolicky projevují potlačené touhy a konflikty. Rozlišoval mezi zjevným obsahem snu (co si pamatujeme) a latentním obsahem (skutečný, nevědomý význam).

Freudovy teorie byly a jsou předmětem rozsáhlé debaty a kritiky, zejména z pohledu empirické vědy, kvůli jejich obtížné falzifikovatelnosti. Nicméně jeho myšlenky měly obrovský vliv na psychologii, psychiatrii a celou západní kulturu.

📚 Dílo

Sigmund Freud byl plodný spisovatel a zanechal po sobě rozsáhlé dílo, které zahrnuje více než 20 svazků spisů. Mezi jeho nejvýznamnější publikace patří:

Studie o hysterii (Studien über Hysterie, 1895) – Spolu s Josefem Breuerem. První práce, která představila koncepty jako potlačení a myšlenku, že neurózy mají psychický původ.
Výklad snů (Die Traumdeutung, 1899/1900) – Považováno za jeho magnum opus, kde představil svou teorii nevědomí a významu snů.
Psychopatologie všedního života (Zur Psychopathologie des Alltagslebens, 1901) – Analyzuje přeřeknutí, zapomínání a další "chybné úkony" jako projevy nevědomých konfliktů (tzv. freudovské přeřeknutí).
Tři pojednání k teorii sexuality (Drei Abhandlungen zur Sexualtheorie, 1905) – Rozvíjí teorii libida a psychosexuálního vývoje.
Vtip a jeho vztah k nevědomí (Der Witz und seine Beziehung zum Unbewußten, 1905) – Zkoumá psychologické mechanismy humoru a vtipů.
Totem a tabu (Totem und Tabu, 1913) – Aplikuje psychoanalytické principy na antropologii a religionistiku.
Úvod do narcismu (Zur Einführung des Narzißmus, 1914) – Představuje koncept narcismu.
Mimo princip slasti (Jenseits des Lustprinzips, 1920) – Zavádí koncept pudu smrti (Thanatos) a rozšiřuje model pudů.
Ego a Id (Das Ich und das Es, 1923) – Představuje konečný model struktury osobnosti (Id, Ego, Superego).
Budoucnost jedné iluze (Die Zukunft einer Illusion, 1927) – Kritická analýza náboženství z psychoanalytického hlediska.
Nespokojenost v kultuře (Das Unbehagen in der Kultur, 1930) – Zkoumá konflikt mezi individuálními pudovými touhami a požadavky společnosti.
Nové přednášky k úvodu do psychoanalýzy (Neue Folge der Vorlesungen zur Einführung in die Psychoanalyse, 1933) – Shrnutí a rozšíření jeho teorií.
Muž Mojžíš a monoteistické náboženství (Der Mann Moses und die monotheistische Religion, 1939) – Jeho poslední hlavní dílo, zabývající se Mojžíšem a židovským monoteismem.

🌍 Vliv a odkaz

Vliv Sigmunda Freuda přesahuje hranice psychologie a medicíny. Jeho myšlenky transformovaly způsob, jakým lidé přemýšlejí o lidské přirozenosti, mysli, sexualitě a společnosti.

Psychoterapie: Přestože se moderní psychoterapie vyvinula daleko za původní freudovskou metodu, mnoho jejích principů, jako je důležitost raného dětství, vliv nevědomí a význam terapeutického vztahu, má kořeny v psychoanalýze.
Kultura a umění: Freudovy teorie inspirovaly nespočet umělců, spisovatelů a filmařů. Koncepty jako Oidipovský komplex, freudovské přeřeknutí nebo symbolika snů se staly součástí běžného jazyka a objevují se v literatuře (např. surrealismus), filmu a výtvarném umění.
Sociální vědy: Sociologové, antropologové a politologové využívali Freudovy myšlenky k analýze společenských jevů, náboženství, mýty a kulturních institucí.
Kritika: Freudova práce čelila a stále čelí značné kritice. Mezi hlavní výtky patří nedostatek empirických důkazů pro mnohé jeho teorie, přílišný důraz na sexualitu, genderová zaujatost a obtížná falzifikovatelnost. Navzdory tomu zůstává Freud jednou z nejvlivnějších postav v historii západního myšlení.

Freudova bývalá vídeňská rezidence na Berggasse 19 je dnes Muzeem Sigmunda Freuda. Podobně i jeho poslední domov v Londýně je Muzeem Sigmunda Freuda. Tyto instituce uchovávají jeho knihovnu, nábytek a osobní předměty, včetně slavného psychoanalytického gauče.

🤔 Pro laiky

Představte si, že naše mysl je jako velký ledovec. Malá část, kterou vidíme nad vodou, je naše vědomí – to, co si myslíme a uvědomujeme si. Ale obrovská část pod vodou, to je naše nevědomí. Sigmund Freud byl ten, kdo řekl, že tahle skrytá část ledovce je strašně důležitá a ovlivňuje všechno, co děláme, i když o tom nevíme.

Freud si myslel, že v tom našem nevědomí se schovávají různé touhy, přání a vzpomínky, hlavně z dětství, které jsme možná zapomněli, nebo jsme je nechtěli vidět. A když se tyhle věci v nevědomí "hádají" nebo se snaží dostat ven, můžeme se cítit špatně, mít úzkost nebo dokonce mít fyzické problémy.

Také řekl, že naše osobnost je jako tým tří hráčů:

Id (Ono) je jako malé dítě, které chce všechno hned teď a chce si jen hrát a mít radost.
Superego (Nadjá) je jako přísný rodič, který nám říká, co je správné a co špatné, a dává nám pocity viny.
Ego (Já) je jako kapitán týmu, který se snaží vyhovět Id (aby se dítě bavilo), ale zároveň poslouchat Superego (rodiče) a hlavně se řídit tím, co je reálné v okolním světě.

A když se Id, Ego a Superego nemohou dohodnout, Ego používá "triky" (říkáme jim obranné mechanismy), aby nás chránilo před úzkostí. Třeba když něco nepříjemného prostě zapomeneme, nebo když si myslíme, že někdo jiný má zlé úmysly, i když je to ve skutečnosti naše vlastní myšlenka (projekce).

Freudovy myšlenky byly velmi odvážné a někteří lidé s ním nesouhlasili, ale on nám ukázal, že naše sny, přeřeknutí nebo i vtipy mohou mít skrytý význam a něco nám říkat o tom, co se děje v našem nevědomí. Díky němu se začalo více mluvit o tom, jak důležité je naše duševní zdraví a jak složitá je lidská mysl.

Zdroje