Skutečnost
Obsah boxu
| Skutečnost | |
|---|---|
| Definice | Vše, co reálně existuje, na rozdíl od domněnek, iluzí nebo představ. |
| Oblast | Filozofie, Metafyzika, Epistemologie, Fyzika, Sociologie |
| Související pojmy | Realita, Pravda, Existence, Poznání, Objektivita, Subjektivita, Fikce |
Skutečnost (neboli též realita) je základní filozofický a vědecký pojem, který označuje vše, co skutečně existuje, na rozdíl od pouhých domněnek, představ, iluzí, plánů, přání nebo možností. Jde o komplexní fenomén, jehož povaha je předmětem zkoumání mnoha disciplín, od metafyziky a epistemologie v filozofii až po kvantovou fyziku ve vědě. České slovo „skutečnost“ souvisí se slovem „skutek“ a je odvozeno od staročeského „skutiti“, což znamená „udělat“ nebo „spáchat“. V angličtině se používá termín "reality", ve francouzštině "réalité", v němčině "Realität" nebo "Wirklichkeit".
💡 Filozofické pojetí
Filozofie se zabývá povahou skutečnosti již od starověku, přičemž rozlišuje mezi ontologickými otázkami bytí a jsoucího a epistemologickými otázkami poznání.
- Starověká řecká filozofie – Již Parmenidés uvažoval o „vpravdě jsoucím“ jako o tom, co bylo, jest a bude, co nevzniká a nezaniká. Platón považoval za skutečnou realitu svět idejí, což je duchovní dimenze, kde existují univerzální pojmy jako spravedlnost, dobro a zlo. Naopak pro Aristotela byla realitou to, co lze vnímat smysly a čeho se lze dotýkat, tedy to, co je materiální.
- Novověká filozofie – René Descartes položil základy moderní kritické epistemologie se svým výrokem „Cogito ergo sum“ („Myslím, tedy jsem“), který zdůrazňuje sebejistotu myslícího subjekt. Immanuel Kant tvrdil, že nikdy nemůžeme poznat „věc o sobě“ (noumenon), protože vše, co vnímáme, je filtrováno přes naši mysl. Podle Kanta je realita souhrnem všech objektů a událostí, které existují ve vesmíru, nezávisle na tom, jak je vnímáme nebo známe.
- Současná filozofie – V současných filozofických debatách se často řeší otázka realismu versus antirealismus, tedy zda existuje objektivní realita nezávislá na našem vědomí, nebo zda je realita produktem našich idejí a vjemů. Důležitou roli hraje také metafyzika, která pomáhá rozlišovat mezi zdáním a skutečností, a mezi virtuální a metafyzickou realitou.
🔬 Vědecký pohled
Věda přistupuje ke skutečnosti objektivnějším způsobem, definuje své pojmy pomocí měření a pozorování.
- Klasická fyzika – Popisuje stav systému pomocí přímo měřitelných fyzikálních veličin, jako je poloha a hybnost částice.
- Kvantová fyzika – Odhaluje, že realita na kvantové úrovni je nejistá a že pouhé pozorování může změnit výsledek experimentu. Kvantová teorie naznačuje, že realita není pevná a neměnná, ale neustále se mění, a to, co vnímáme jako realitu, je interpretací informací, které zachycují naše smysly. Existují různé interpretace, například Kodaňská interpretace tvrdí, že akt měření způsobuje kolaps vlnové funkce a tím určuje výsledek, zatímco mnohasvětová interpretace předpokládá existenci všech možných výsledků paralelně.
- Sociální konstrukce reality – Tato teorie, kterou v roce 1966 představili Peter L. Berger a Thomas Luckmann ve své knize Sociální konstrukce reality, tvrdí, že naše realita je sociálně konstruována. To znamená, že to, co považujeme za objektivní skutečnost, je výsledkem intersubjektivního sdílení a institucionalizace vědění a zkušeností v rámci společnosti.
🌐 Objektivní a subjektivní realita
Rozlišení mezi objektivní a subjektivní realitou je klíčové pro pochopení různých pohledů na to, co je skutečné.
- Objektivní realita – Je chápána jako hmotný svět ve všech jeho formách a projevech, který existuje nezávisle na lidském vědomí a je vůči němu prvotní. Je to to, co lze změřit nebo prokázat opakovatelným pokusem.
- Subjektivní realita – Vychází z myšlenky, že svět je tvořen naším vědomím a vnímáním. Naše prožívání reality je částečně určeno našimi vjemy, očekáváními a touhami. Barvy, zvuky a vůně mohou být pro jednoho příjemné, pro druhého nepříjemné, což naznačuje, že realita je silně ovlivněna subjektivními filtry.
🧠 Skutečnost a poznání
Poznání je proces získávání informací o reálném světě a jeho výsledkem je poznatek nebo vědění.
- Smyslové a rozumové poznání – Člověk je pro poznávání vybaven smysly, pamětí a schopností zpracování informací, přičemž se odlišuje od ostatních živočichů rozumovou schopností a rozvinutou řečí. Empirické poznání vychází ze smyslové zkušenosti, zatímco rozumové poznání je založeno na logickém usuzování.
- Deformace poznání – Ideál pravdivého poznání spočívá v poznání skutečnosti tak, jaká je, bez vlivu subjektu. Pokud je skutečnost zkreslena subjektivním vnímáním, dochází k deformaci, která však nepostihuje skutečnost v její objektivitě, nýbrž je deformací pouze subjektivní.
- Princip reality – Sigmund Freud postavil proti dětskému „princip slasti“ dospělý „princip reality“, který vzniká zkušeností různých omezení a hranic, na něž člověk při hledání slasti naráží.
🧩 Skutečnost pro laiky
Představte si skutečnost jako velkou, komplexní knihu, která je neustále psána a přepisována. Každý člověk je jako čtenář, který si čte svou vlastní verze této knihy. Některé kapitoly jsou pevně dané pro všechny – to je ta objektivní realita, jako například gravitace nebo čas. Tyto kapitoly jsou stejné pro všechny, ať už jim věříte, nebo ne. Ale pak jsou tu kapitoly, které si každý interpretuje a prožívá trochu jinak – to je ta subjektivní realita. Například, co je pro jednoho krásné počasí, pro druhého může být nepříjemné. Věda se snaží co nejpřesněji popsat ty pevné kapitoly a jejich pravidla. Filozofie se zase zamýšlí nad tím, proč ta kniha existuje, kdo ji píše a jak ji můžeme co nejlépe pochopit. A kvantová fyzika nám říká, že i ty nejmenší písmenka v knize se chovají velmi zvláštně a někdy se zdá, že se mění, když se na ně podíváme! Takže skutečnost není jen jedna jednoduchá věc, ale spíše nekonečno příběhů a interpretace, které se neustále proplétají.