Novověká filozofie

Rozbalit box

Obsah boxu

Novověká filozofie je označení pro období ve vývoji západní filozofie, které se datuje přibližně od počátku 17. století do konce 18. století. Navazuje na renesanční a středověkou filozofii a předchází filozofii 19. století. Toto období je charakteristické radikálním odklonem od teologických a autoritativních základů scholastiky a příklonem k rozumu a zkušenosti jako hlavním zdrojům poznání. Klíčovým tématem se stává epistemologie (teorie poznání) a hledání pevných, nepochybných základů pro lidské vědění v době dramatického rozvoje věd.

Za symbolický počátek novověké filozofie je často považováno dílo Reného Descarta, zejména jeho slavná věta Cogito ergo sum („Myslím, tedy jsem“). Celé období je definováno zásadním sporem mezi dvěma hlavními myšlenkovými proudy:

**Racionalismus**: Tvrdí, že primárním zdrojem poznání je rozum a vrozené ideje.
**Empirismus**: Tvrdí, že veškeré poznání pochází ze smyslové zkušenosti.

Tento spor se pokusil překlenout a syntetizovat Immanuel Kant, jehož dílo je považováno za vrchol a zároveň završení této epochy, které otevírá dveře pro německý idealismus a moderní filozofické myšlení.

📜 Historický kontext a periodizace

Novověká filozofie se zrodila v Evropě zmítané hlubokými změnami. Reformace narušila jednotu křesťanského světa, zámořské objevy rozšířily známý svět a knihtisk umožnil masové šíření myšlenek. Nejdůležitějším impulsem však byla vědecká revoluce. Práce astronomů jako Mikuláš Koperník a Galileo Galilei a fyziků jako Isaac Newton ukázaly, že vesmír se řídí matematicky popsatelnými zákony, které lze odhalit pozorováním a rozumem, nikoliv odkazováním na Aristotela nebo Bibli.

Tento úspěch přírodních věd inspiroval filozofy k hledání podobně pevné a jisté metody i pro filozofii. Cílem bylo nalézt nepochybný základ (fundamentum absolutum) pro veškeré vědění a vybudovat na něm ucelený systém.

⏳ Vymezení období

**Počátek**: Tradičně se klade do první poloviny 17. století. Jako klíčová díla jsou uváděna Nové organon (1620) od Francise Bacona, které zdůrazňuje empirickou metodu, a Rozprava o metodě (1637) od Reného Descarta, která zakládá moderní racionalismus.
**Konec**: Konec období je spojován s dílem Immanuela Kanta, zejména s jeho Kritika čistého rozumu (1781). Kantova filozofie představuje syntézu racionalismu a empirismu a zároveň klade základy pro následující filozofické směry. Smrt Kanta v roce 1804 je často považována za symbolický konec této éry.

🧠 Hlavní směry a spory

Ústřední debata novověké filozofie se vedla o původu a povaze lidského poznání. Proti sobě stály dva nesmiřitelné tábory: kontinentální racionalisté a britští empiristé.

🇨🇵 Racionalismus

Racionalisté, působící převážně na evropském kontinentu (, , ), byli přesvědčeni, že jediným spolehlivým zdrojem poznání je rozum. Smysly nás mohou klamat, ale pravdy matematiky a logiky jsou jisté a univerzálně platné. Věřili v existenci vrozených idejí – konceptů, které jsou součástí naší mysli od narození (např. idea Boha, nekonečna, kauzality).

René Descartes (1596–1650): Považován za otce moderní filozofie. Pomocí metodické skepse dospěl k jediné nepochybné jistotě: „Myslím, tedy jsem“. Na tomto základě se pokusil znovu vybudovat celé vědění. Je známý svým dualismem, tedy rozdělením reality na dvě odlišné substance:

   *   Res cogitans (věc myslící) – nehmotná duše, mysl.
   *   Res extensa (věc rozprostraněná) – hmotný, mechanický svět.

Baruch Spinoza (1632–1677): Radikální myslitel, který Descartův dualismus odmítl. Tvrdil, že existuje pouze jediná substance, kterou nazval Bůh neboli Příroda (Deus sive Natura). Vše, co existuje, včetně lidské mysli a těla, je pouze modem (projevem) této jediné substance. Jeho systém je přísně deterministický – svobodná vůle je iluze.
Gottfried Wilhelm Leibniz (1646–1716): Pokusil se smířit Descartův dualismus a Spinozův monismus. Podle něj je realita tvořena nekonečným množstvím jednoduchých, nedělitelných substancí zvaných monády. Každá monáda je jakýmsi „duchovním atomem“, který zrcadlí celý vesmír. Monády spolu neinteragují, jejich soulad je zajištěn Bohem v rámci tzv. předzjednané harmonie. Proslul svým tvrzením, že žijeme v „nejlepším z možných světů“.

🇬🇧 Empirismus

Empiristé, soustředění především na Britské ostrovy, zastávali opačný názor. Tvrdili, že lidská mysl je při narození tabula rasa (nepopsaná deska) a veškeré naše poznání, všechny naše ideje, pocházejí výhradně ze smyslové zkušenosti. Neexistují žádné vrozené principy.

John Locke (1632–1704): Formuloval klasickou podobu empirismu. Rozlišoval mezi jednoduchými idejemi (přímo ze smyslů, např. červená barva) a složenými idejemi (které mysl vytváří kombinací jednoduchých). Je také jedním ze zakladatelů liberalismu a jeho politická filozofie o přirozených právech a společenské smlouvě hluboce ovlivnila americkou Deklaraci nezávislosti.
George Berkeley (1685–1753): Dovedl empirismus do radikální podoby idealismu. Zpochybnil existenci hmotného světa nezávislého na našem vnímání. Jeho slavné heslo zní „Esse est percipi“ („Být znamená být vnímán“). Věci existují pouze tehdy, pokud je někdo vnímá. Stálost světa je zaručena tím, že je neustále vnímán Bohem.
David Hume (1711–1776): Byl nejradikálnějším a nejskeptičtějším z empiristů. Podrobil kritice základní pojmy metafyziky, jako je kauzalita (příčinnost) nebo substance. Tvrdil, že kauzalitu nelze ze zkušenosti odvodit; je to pouze zvyk naší mysli spojovat události, které následují po sobě. Zpochybnil také existenci jednotného „já“ nebo duše; podle něj je naše „já“ jen „svazkem vjemů“.

🇩🇪 Kantova syntéza a osvícenství

Německý filozof Immanuel Kant (1724–1804) se pokusil vyřešit spor mezi racionalismem a empirismem. Jak sám řekl, Hume ho „probudil z dogmatického spánku“. Uvědomil si, že oba směry mají část pravdy.

Kant souhlasil s empiristy, že veškeré poznání začíná zkušeností. Zároveň ale souhlasil s racionalisty, že zkušenost sama o sobě nestačí. Naše mysl podle něj není pasivní deska, ale aktivně formuje a strukturuje smyslové vjemy pomocí vrozených struktur, které nazval „apriorní formy“ (např. prostor, čas) a „kategorie“ (např. kauzalita, jednota).

Tento převrat v myšlení nazval „kopernikánským obratem“ ve filozofii: ne naše poznání se řídí předměty, ale předměty se řídí strukturami našeho poznání. Důsledkem je, že můžeme poznávat pouze svět tak, jak se nám jeví (fenomény), nikoliv svět sám o sobě (věc o sobě neboli noumenon).

Kantovo dílo je vrcholem osvícenství, intelektuálního hnutí 18. století, které kladlo důraz na rozum, vědu, lidská práva a kritiku tradic a autorit. Osvícenští myslitelé jako Voltaire, Denis Diderot nebo Jean-Jacques Rousseau věřili v pokrok a schopnost lidstva zlepšit svět pomocí rozumu.

🏛️ Politická filozofie

Novověk přinesl revoluci i v politickém myšlení. Koncept božského práva králů byl nahrazen teorií společenské smlouvy, která se snažila ospravedlnit existenci státu a vlády na základě (byť hypotetického) souhlasu ovládaných.

Thomas Hobbes (1588–1679): Ve svém díle Leviathan popsal přirozený stav lidstva jako „válku všech proti všem“ (bellum omnium contra omnes), kde je lidský život „osamělý, chudý, ošklivý, brutální a krátký“. Aby unikli tomuto chaosu, lidé se prostřednictvím společenské smlouvy vzdávají části svých svobod ve prospěch absolutního suveréna, který zajistí mír a pořádek.
John Locke: Nabídl optimističtější pohled. V přirozeném stavu mají lidé přirozená práva na život, svobodu a majetek. Vláda je ustanovena, aby tato práva chránila. Pokud vláda svá práva porušuje a stává se tyranskou, mají lidé právo na revoluci. Jeho myšlenky se staly základem moderní demokracie.
Jean-Jacques Rousseau (1712–1778): Tvrdil, že člověk je od přírody dobrý, ale kazí ho společnost a soukromé vlastnictví. Ve svém díle O společenské smlouvě představil koncept „obecné vůle“ (volonté générale), která je výrazem společného dobra. Jednotlivci by se měli podřídit této obecné vůli, protože tím získávají skutečnou svobodu jako občané. Jeho myšlenky silně ovlivnily Francouzskou revoluci.

🔑 Klíčové pojmy a témata

**Substance**: Co je základní „stavební kámen“ reality? Je to jedna substance (monismus – Spinoza), dvě (dualismus – Descartes), nebo mnoho (pluralismus – Leibniz)?
**Epistemologie**: Jak získáváme poznání? Je to rozum (racionalismus), nebo smysly (empirismus)? Jaké jsou hranice lidského poznání (Kant)?
**Problém mysli a těla**: Jak spolu souvisí nehmotná mysl a hmotné tělo? Jsou to dvě oddělené věci (Descartes), nebo dva aspekty jedné reality (Spinoza)?
**Svobodná vůle vs. determinismus**: Je lidské jednání svobodné, nebo je předurčeno řetězcem příčin a následků?
**Bůh**: Novověcí filozofové Boha většinou nepopírali, ale jejich pojetí se lišilo. Od osobního Boha křesťanství se posunuli k „Bohu filozofů“ – ať už jako garantovi řádu (Descartes), neosobní přírodě (Spinoza), nebo vzdálenému stvořiteli (deismus).

🌍 Vliv a odkaz

Novověká filozofie položila základy moderního světa. Její důraz na rozum, individualitu a kritické myšlení formoval vědu, politiku i etiku.

**Vliv na vědu**: Filozofie poskytla metodologické a metafyzické základy pro rozvoj přírodních věd.
**Vliv na politiku**: Teorie společenské smlouvy a přirozených práv inspirovaly americkou a francouzskou revoluci a staly se základem moderních ústav a deklarací lidských práv.
**Filozofický odkaz**: Otázky, které si kladli Descartes, Locke, Hume a Kant, zůstávají ústředními tématy filozofie dodnes. Jejich díla jsou základem pro pozdější směry, jako je německý idealismus (Hegel), fenomenologie, existencialismus nebo analytická filozofie.

🧑‍🏫 Pro laiky: Racionalismus vs. Empirismus

Představte si dva detektivy, kteří vyšetřují zločin.

**Detektiv Racionalista** (jako Sherlock Holmes): Věří, že klíčem je čistá logika a dedukce. Sedí ve svém křesle, zavře oči a z několika málo faktů si v hlavě poskládá celý případ. Důvěřuje svému rozumu mnohem více než tomu, co vidí na první pohled, protože smysly mohou klamat. Pro něj je nejdůležitější vnitřní konzistence a logická nutnost.

**Detektiv Empirik** (jako policejní technik z CSI): Věří, že klíčem jsou tvrdé důkazy. Musí všechno vidět, změřit, ohmatat a analyzovat v laboratoři. Bez otisků prstů, vzorků DNA a svědeckých výpovědí neudělá žádný závěr. Pro něj platí: „Co nevidím a nezměřím, to neexistuje.“

**Immanuel Kant** (jako geniální šéf vyšetřovatelů): Přijde a řekne oběma, že mají pravdu jen zčásti. „Potřebujete jak důkazy (smyslové vjemy od empirika), tak geniální mozek (rozum od racionalisty), který si je dokáže správně poskládat a dát jim smysl. Bez důkazů je rozum prázdný a nemá o čem přemýšlet. Bez rozumu jsou důkazy jen chaotická a nesmyslná hromada informací.“

Šablona:Aktualizováno