Občanská společnost

Rozbalit box

Obsah boxu

Občanská společnost je komplexní a široce diskutovaný pojem, který označuje souhrn nevládních organizací a institucí, které projevují zájmy a vůli občanů. Lze ji také chápat jako prostor mezi státem a byznysem, zahrnující například rodiny, vzdělávací instituce, nejrůznější spolky, profesní komory a další. Pro fungování svobodného a demokratického státu je občanská společnost klíčová, neboť dává občanům příležitost ovlivňovat dění ve státě vlastní participací v organizacích nebo politickým tlakem na řešení určitých otázek.

⏳ Historie

Pojem občanská společnost pochází z 18. století, ačkoliv samotný institut občana a jeho vývoj lze sledovat již od starověku. Ve starověkém Řecku a Římě se používaly termíny jako koinonia politike (Aristotelés) nebo societas civilis (Cicero), které odkazovaly na politické společenství svobodných lidí a občanské ctnosti jako předpoklad civilizovaného soužití. V novověkých přirozenoprávních teoriích (např. John Locke, Jean-Jacques Rousseau) byly pojmy „politická společnost“ a „občanská společnost“ často používány jako synonyma, bez jasného rozlišení mezi státem a společností.

Zlom nastal v 18. století, kdy Montesquieu napomohl zavedení rozdílu mezi společností a státem. Významný posun v pojetí přinesl G. W. F. Hegel, který občanskou společnost definoval jako sféru mezi rodinou a státem, s důrazem na samoregulující ekonomiku a soukromý zájem. U Adama Fergusona v jeho díle „Esej o dějinách občanské společnosti“ z roku 1767 byla občanská společnost chápána jako společenství ekonomicky a politicky aktivních jednotlivců a stát jako její součást.

V českých zemích byly projevy občanské společnosti dlouhou dobu potlačovány, zejména během totalitních režimů. Výrazným omezením práv občanů bylo například přijetí komunistického zákona č. 68/1951 Sb. „O dobrovolných organizacích a shromážděních“. K obnově a rozvoji občanské společnosti v Československu došlo až po pádu komunistického režimu v roce 1989, s přijetím zákona č. 83/1990 Sb. „O sdružování občanů“ a zákona č. 84/1990 Sb. „O právu shromažďovacím“ dne 27. března 1990.

🤔 Pojetí a definice

Občanská společnost je abstraktní pojem, který zahrnuje veškeré organizace sdružující občany na dobrovolné bázi. Je to souhrn nevládních organizací a institucí, které projevují zájmy a vůli občanů. Občanskou společnost lze vymezit jako organizované aktivity občanů, které nejsou spojeny se státními strukturami nebo komerčními organizacemi.

Mezi instituce řazené do občanské společnosti patří mimo jiné:

Politolog Gordon White definuje občanskou společnost jako „přechodnou oblast umístěnou mezi státem a rodinou, která obsahuje organizované skupiny či sdružení, které jsou oddělené od státu, těší se jisté míře autonomie ve vztahu k státu a jsou vytvořené dobrovolně členy společnosti s cílem ochraňovat nebo rozšiřovat svoje zájmy, hodnoty nebo identity“.

Existují různé typologie občanské společnosti. Podle funkce se organizace dělí na ty, které poskytují služby (např. humanitární, sociální) a ty, které se snaží dosáhnout společenských či politických změn. Podle organizačního uspořádání a velikosti se rozlišují malé grassroots organizace s nízkou byrokracií, vzniklé z potřeb místních komunit, a velké nadnárodní organizace s propracovanou strukturou, jako jsou například Greenpeace nebo Oxfam.

🤝 Role v moderní společnosti

Občanská společnost hraje klíčovou roli v moderních demokratických státech. Je považována za základní pilíř pro demokracii, právní stát a ochranu lidských práv.

Mezi její hlavní funkce patří:

Posílení participace občanů: Dává příležitost občanům ovlivnit dění ve státě vlastní aktivní účastí v organizacích nebo politickým tlakem. Motivuje občany k aktivnímu podílu na fungování společnosti a slouží jako „škola demokracie“, kde se občané učí základní pravidla fungování státu.
Kontrola moci: Díky své nezávislosti na státních strukturách legitimizuje státní moc a zároveň působí jako překážka pro příliš rozpínavou státní moc usilující o nadměrnou kontrolu nad životem jednotlivce. Občanská společnost dokáže upozorňovat na problémy, které státní instituce opomíjejí, a navrhovat řešení.
Poskytování služeb: Nevládní organizace zajišťují řadu veřejných služeb, které stát nedokáže zajistit sám, například v oblastech humanitární, sociální nebo vzdělávací.
Podpora sociální soudržnosti: Vytváří pocit sounáležitosti mezi občany a loajality vůči státu. Občané spojující se v určitém zájmu vytvářejí kolektiv nutný pro soudržnou společnost.
Hájení zájmů skupin: Občanská společnost hájí zájmy různých skupin obyvatel, například lidé bez domova, seniori, rodiny s dětmi nebo národnostní menšiny.

Občanská společnost je také zdrojem sociálního kapitálu a podporuje sociální inkluzi, například přijímání a začleňování lidí odlišných hodnot, tradic a kultur.

⚖️ Vztah k státu a trhu

Vztah občanské společnosti ke státu a trhu je jedním z klíčových aspektů jejího pojetí. Občanská společnost je často definována jako sféra, která se nachází mimo sféru státu a trhu.

Vztah ke státu:

   *   Autonomie a nezávislost: Základním definičním kritériem je oddělení od státu a určitá míra autonomie. Občanské iniciativy a organizace jsou obvykle neformální nebo jen málo formalizované a nespojují se s určitou politickou stranou.
   *   Doplňková role: Občanská společnost doplňuje funkce státu tam, kde státní instituce nejsou schopny nebo ochotny účinně zasáhnout. Poskytuje služby, řeší problémy a upozorňuje na nedostatky ve veřejné správě.
   *   Kontrolní funkce: Působí jako korektiv státní moci a brání jejímu nadměrnému rozpínání. Vytváří tlak na řešení určitých otázek a legitimizuje státní moc.
   *   Spolupráce: Ve fungujících demokraciích politické strany na občanskou společnost navazují, čerpají z ní a jsou v ní zakotveny. Evropská unie například udržuje otevřený a pravidelný dialog s organizacemi občanské společnosti při přípravě návrhů právních předpisů.
   *   Opozice: Zejména v zemích střední a východní Evropy, kde je historická zkušenost s totalitními režimy, je občanská společnost někdy chápána jako protiklad státu, často s hodnotovým zabarvením „dobrá“ společnost versus „špatný“ stát.

Vztah k trhu:

   *   Občanská společnost je vymezena jako oblast, která není spojena s komerčními organizacemi a jejíž motivací není zisk. Zaměřuje se na veřejný zájem a nekomerční hodnoty.
   *   Přestože se od trhu odlišuje, některé organizace občanské společnosti mohou mít ekonomické aktivity pro zajištění svého fungování, nebo mohou spolupracovat s podnikatelským sektorem na projektech společenské odpovědnosti.

🌍 Občanská společnost v mezinárodním kontextu

Koncept občanské společnosti přesahuje národní hranice a hraje významnou roli v mezinárodních vztazích a globálním řízení.

Globální občanská společnost: Po událostech v Seattlu v roce 1999, kdy se na zasedání Světové obchodní organizace (WHO) konaly protesty desetitisíců lidí, se začalo hovořit o globální občanské společnosti. Tento fenomén je spojen nejen s antiglobalizačním hnutím, ale také s globálními snahami o hledání alternativ v oblastech jako udržitelný rozvoj a globální spravedlnost. Mezinárodní nevládní organizace jako Greenpeace nebo Amnesty International jsou příklady transnacionálních nátlakových sítí, které tvoří součást globální veřejné sféry.
Evropská unie: Evropská unie (EU) uznává úlohu občanské společnosti ve správě věcí veřejných. Článek 15 Smlouvy o fungování Evropské unie a článek 11 Smlouvy o Evropské unii zdůrazňují potřebu udržovat otevřený, transparentní a pravidelný dialog s organizacemi občanské společnosti, například při přípravě návrhů právních předpisů EU.
Evropská občanská iniciativa (EOI): Lisabonská smlouva zavedla Evropskou občanskou iniciativu, která umožňuje jednomu milionu občanů EU z dostatečného počtu členských států požádat Evropskou komisi, aby navrhla legislativu spadající do některé z politik Unie. Toto právo bylo zavedeno v dubnu 2012 a posiluje prvky participativní demokracie v EU. Příkladem úspěšné EOI je iniciativa „Voda a hygiena jsou lidská práva“, která získala přes 1,6 milionu podpisů.
Mezinárodní spolupráce: Organizace občanské společnosti se často podílejí na mezinárodních projektech, rozvojové spolupráci a humanitární pomoci. Jsou důležitými partnery pro OSN, EU a další mezinárodní orgány, kterým mohou být uděleny status poradců.

📊 Současné trendy a výzvy

V prosinci 2025 čelí občanská společnost v Česku i v širším kontextu střední a východní Evropy specifickým trendům a výzvám.

Rostoucí tlak na nezávislé organizace: V některých zemích regionu, včetně Maďarska, Slovenska a Srbska, dochází k rostoucímu tlaku na nevládní organizace. V České republice se v prosinci 2025 objevují obavy z podobného trendu, kdy nová vládní koalice navrhuje zavedení registru občanských organizací přijímajících veřejné finance a požaduje deklaraci „politické činnosti financované ze zahraničí“. Cílem je zabránit používání „veřejných peněz na politický aktivismus“. Tyto kroky jsou vnímány jako pokus o delegitimizaci a omezení činnosti občanského sektoru.
Dezinformace a diskreditační kampaně: Občanská společnost, podobně jako nezávislá média, je často terčem útoků autoritářských režimů a dezinformačních kampaní, které oslabují důvěru v demokratický systém.
Pokles členství v tradičních organizacích: V České republice je pozorován trend poklesu členství v tradičních neziskových organizacích, což naznačuje vzdalování se organizované občanské společnosti od běžného občana. To však neznamená ústup občanských aktivit, ale spíše jejich proměnu.
Nové formy angažovanosti: I přes pokles členství v tradičních spolcích se objevují nové formy občanské angažovanosti. Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM) v květnu 2025 zjistilo, že více než polovina dotázaných (57 %) starších 15 let se zajímá o aktuální politickou situaci v České republice, přičemž 67 % často nebo občas sleduje informace v médiích a 49 % diskutuje o politickém dění s přáteli.
Mezigenerační učení a dialog: V prosinci 2025 roste popularita mezigeneračních programů v Česku a na Slovensku, které podporují soudržnost komunit a rozvíjejí měkké dovednosti napříč generacemi. Tyto iniciativy reagují na oslabování přirozených sociálních vazeb a posilují občanskou angažovanost.
Program „Občanská společnost“ Ministerstva zahraničních věcí ČR: Od 20. května 2022 realizuje Ministerstvo zahraničních věcí České republiky program „Občanská společnost“, který poskytuje podporu občanům Ruska a Běloruska ohroženým politickou perzekucí, včetně možnosti dlouhodobého pobytu v ČR.

Důležité je budovat důvěru veřejnosti, posilovat zapojení obyvatel do veřejného života a participaci na rozhodování na místní i celostátní úrovni.

💡 Pro laiky

Představte si město nebo vesnici, kde žijete. Vedle radnice (což je stát) a obchodů nebo firem (což je trh) existuje spousta dalších aktivit, které dělají lidé dobrovolně, protože jim na něčem záleží. To všechno je občanská společnost.

Patří sem třeba:

Sportovní kluby: Kde se děti učí fotbal nebo hokej.
Spolky zahrádkářů: Kde si lidé vyměňují tipy na pěstování zeleniny.
Dobrovolní hasiči: Kteří pomáhají, když hoří nebo jsou záplavy.
Charitativní organizace: Které pomáhají lidem v nouzi, například sbírají oblečení nebo potraviny.
Ekologické iniciativy: Které se snaží chránit životní prostředí, třeba vysazují stromy nebo uklízejí řeky.
Rodičovská sdružení ve školách: Která pomáhají organizovat akce pro děti.

Všechny tyto skupiny a aktivity mají jedno společné: lidé se do nich zapojují dobrovolně, ne proto, že jim to nařídil stát, ani proto, aby vydělali peníze. Dělají to, protože chtějí zlepšit své okolí, pomoci druhým nebo se věnovat svým zájmům.

Občanská společnost je jako takový „lepidlo“, které drží společnost pohromadě. Umožňuje lidem, aby se vyjádřili, řešili problémy, které je trápí, a aby se cítili součástí něčeho většího. Také dohlíží na to, co dělá vláda a politici, a snaží se je ovlivňovat, aby jednali v zájmu všech občanů.