Kontinentální podnebí

Rozbalit box

Obsah boxu

Kontinentální podnebí (též pevninské podnebí) je typ podnebí, který se vyznačuje velkými ročními rozdíly v teplotě vzduchu. Je definováno horkými léty a studenými zimami, což je důsledek jeho polohy daleko od zmírňujícího vlivu oceánů a velkých vodních ploch. Tento klimatický typ je typický pro rozsáhlé vnitrozemské oblasti na severní polokouli, přibližně mezi 40. a 75. rovnoběžkou. V Köppenově klasifikaci podnebí je označováno písmenem D.

Na jižní polokouli se kontinentální podnebí téměř nevyskytuje kvůli menšímu množství pevniny ve středních zeměpisných šířkách a téměř úplné absenci pevniny v subpolárních oblastech. Jedinými výjimkami jsou některé horské oblasti v Jižní Americe a Austrálii.

🌡️ Charakteristika

Hlavním definičním znakem kontinentálního podnebí je velká amplituda teploty vzduchu, a to jak v ročním, tak v denním cyklu.

• Teplotní rozdíly: Léta jsou typicky teplá až horká, s průměrnými měsíčními teplotami často přesahujícími 20 °C. Naopak zimy jsou studené, s průměrnými teplotami klesajícími hluboko pod bod mrazu (0 °C). V extrémních případech, například na Sibiři, mohou roční teplotní rozdíly přesahovat i 60 °C (např. od -40 °C v zimě po +20 °C v létě).
• Srážky: Celkové roční úhrny srážek jsou obvykle mírné, pohybují se mezi 300 a 1200 mm. Charakteristické je srážkové maximum v letních měsících, často ve formě bouřek. Zimní srážky jsou nižší a padají převážně ve formě sněhu. Sněhová pokrývka se v zimě udržuje po dlouhou dobu, někdy i několik měsíců.
• Vlhkost vzduchu: Vlhkost vzduchu je obecně nižší než v oceánských nebo středomořských oblastech. To přispívá k pocitu suššího tepla v létě a ostřejšího mrazu v zimě.
• Sluneční svit: Oblasti s kontinentálním podnebím mívají často vysoký počet slunečných dní, zejména v létě a na sušších okrajích přecházejících do stepí.

Příčinou těchto vlastností je tzv. kontinentalita, tedy vliv velké pevninské masy. Pevnina se na rozdíl od vody rychleji zahřívá a rychleji ochlazuje. V létě se pevnina silně prohřívá, což vede k vysokým teplotám. V zimě naopak rychle ztrácí teplo a výrazně se ochlazuje. Oceány fungují jako obrovské tepelné regulátory – v létě pohlcují teplo a ochlazují pobřeží, v zimě naopak naakumulované teplo uvolňují a pobřeží oteplují. Tento vliv ve vnitrozemí chybí.

🗺️ Geografické rozšíření

Kontinentální podnebí dominuje v rozsáhlých oblastech severní polokoule.

• Severní Amerika: Velká část střední a východní Kanady, Středozápad Spojených států amerických, Nová Anglie a severní část Velkých planin. Města jako Chicago, Toronto, Minneapolis nebo Montréal mají typické kontinentální klima.
• Evropa: Většina Východní Evropy (Polsko, Bělorusko, Ukrajina, evropská část Ruska), Skandinávského poloostrova (s výjimkou pobřeží) a vnitrozemské části Balkánu. Města jako Varšava, Kyjev, Moskva nebo Bukurešť. Česká republika leží na přechodu mezi oceánským a kontinentálním podnebím.
• Asie: Nejrozsáhlejší oblasti kontinentálního podnebí na světě. Zahrnují téměř celou Sibiř, Kazachstán a další státy Střední Asie, Mongolsko, severní a severovýchodní Čína a vnitrozemí Turecka a Íránu.

🗂️ Klasifikace

V rámci Köppenovy klasifikace je kontinentální podnebí (typ D) dále děleno na základě letních teplot a rozložení srážek.

První písmeno D značí kontinentální klima, kde průměrná teplota nejchladnějšího měsíce je pod -3 °C (nebo 0 °C v některých variantách klasifikace) a průměrná teplota nejteplejšího měsíce je nad 10 °C.

Druhé písmeno udává charakter srážek:

• f – Srážky jsou rovnoměrně rozloženy během roku (z něm. feucht – vlhký).
• w – Suchá zima (z něm. wintertrocken).
• s – Suché léto (z něm. sommertrocken).

Třetí písmeno specifikuje letní teploty:

• a – Horká léta (průměrná teplota nejteplejšího měsíce > 22 °C).
• b – Teplá léta (průměrná teplota nejteplejšího měsíce < 22 °C, ale alespoň 4 měsíce s průměrem > 10 °C).
• c – Chladná léta (pouze 1–3 měsíce s průměrem > 10 °C). Toto je již subarktické podnebí.
• d – Extrémně studené zimy (průměrná teplota nejchladnějšího měsíce < -38 °C). Vyskytuje se pouze na východní Sibiři.

Vlhké kontinentální podnebí (Dfa, Dfb, Dsa, Dsb)

Tento typ je charakteristický dostatkem srážek po celý rok.

• Dfa/Dsa (horká léta): Vyskytuje se v jižnějších oblastech, jako je americký Corn Belt, části Balkánu a Ukrajiny. Typické pro města jako Chicago nebo Budapešť.
• Dfb/Dsb (teplá léta): Nachází se severněji. Je to nejrozšířenější typ kontinentálního klimatu v Evropě (např. Polsko, Švédsko) a v Kanadě (např. Toronto, Ottawa).

Kontinentální podnebí se suchou zimou (Dwa, Dwb)

Tento typ je ovlivněn monzuny, které v létě přinášejí vlhkost z oceánu, zatímco v zimě vane suchý vzduch z pevniny.

• Dwa (horká léta): Typické pro severovýchodní Čínu a Severní Koreu. Příkladem je Peking.
• Dwb (teplá léta): Vyskytuje se ve vyšších zeměpisných šířkách nebo nadmořských výškách, například v severovýchodní Číně blízko Sibiře.

Subarktické podnebí (Dfc, Dfd, Dwc, Dwd)

Jedná se o nejchladnější variantu kontinentálního podnebí s velmi dlouhými a krutými zimami a krátkými, chladnými léty. Je spojeno s biomem tajga. Nachází se na Sibiři, Aljašce a ve velké části severní Kanady. Města jako Jakutsk nebo Murmansk leží v této zóně.

🌱 Flora a fauna

Vegetace a živočichové jsou přizpsobeni velkým teplotním extrémům a dlouhým zimám.

• Flora: V jižnějších a vlhčích oblastech dominují smíšené a listnaté opadavé lesy s druhy jako dub, javor, lípa a habr. V sušších oblastech přecházejí lesy v lesostep a dále v travnaté stepi (v Eurasii) nebo prérie (v Severní Americe). Severní části kontinentálního podnebí jsou pokryty rozsáhlými jehličnatými lesy, známými jako tajga, kde rostou smrky, jedle, borovice a modříny.
• Fauna: Živočichové se museli adaptovat na přežití tuhých zim. Mnozí z nich, jako například medvěd hnědý, upadají do zimního spánku. Jiní, jako vlk obecný, los evropský, jelen lesní nebo rys ostrovid, mají hustou srst. Pro stepní oblasti jsou typičtí hlodavci (např. sysel, svišť) a velcí býložravci jako bizon americký (historicky) nebo kůň Převalského. Mnoho druhů ptáků je stěhovavých a na zimu odlétá do teplejších krajin.

🧑‍🤝‍🧑 Vliv na lidskou činnost

Kontinentální podnebí představuje pro lidskou společnost výzvy i příležitosti.

• Zemědělství: Úrodné půdy v mírnějších oblastech (zejména v prériích a stepích) jsou celosvětově významnými obilnicemi. Pěstuje se zde především pšenice, kukuřice, ječmen, slunečnice a cukrová řepa. Kratší vegetační období a riziko pozdních jarních mrazů jsou však omezujícími faktory.
• Osídlení a infrastruktura: Budovy musí být konstruovány tak, aby odolávaly extrémním teplotám – s dobrou izolací pro zimu a často i s klimatizací pro léto. Dopravní infrastruktura musí být schopna zvládat sněhové kalamity a námrazu.
• Energetika: Spotřeba energie je vysoká, v zimě kvůli vytápění a v létě v horkých oblastech kvůli chlazení.
• Turismus: Zimní sporty jako lyžování a bruslení jsou populární v mnoha regionech. Letní měsíce jsou vhodné pro pěší turistiku a rekreaci u jezer a řek.

💡 Pro laiky

Představte si, že voda je jako obrovská "tepelná baterie". V létě se pomalu nabíjí slunečním teplem a v zimě toto teplo pomalu uvolňuje. Města u moře, jako je Lisabon nebo Dublin, tak mají mírné zimy a nepříliš horká léta, protože oceán funguje jako klimatizace a topení zároveň.

Naopak, vnitrozemská města jako Moskva nebo Praha jsou od této "tepelné baterie" daleko. Země se na slunci rychle rozpálí, takže léta jsou horká. V zimě, když je slunce málo, země naopak velmi rychle vychladne a mrzne. Tento efekt se nazývá kontinentalita. Čím jste dál od oceánu, tím větší jsou rozdíly mezi létem a zimou. Proto na Sibiři, která je od oceánu nejdál, mohou být v zimě mrazy -50 °C a v létě teploty +30 °C, což je obrovský rozdíl 80 stupňů.

Šablona:Aktualizováno