Köppenova klasifikace podnebí

Rozbalit box

Obsah boxu

Köppenova klasifikace podnebí je jedním z nejrozšířenějších a nejpoužívanějších systémů pro klasifikaci podnebí na Zemi. Byla vytvořena německo-ruským klimatologem Wladimirem Köppenem na konci 19. století a později upravena ve spolupráci s Rudolfem Geigerem. Systém je založen na empirických datech – především na průměrných ročních a měsíčních hodnotách teploty vzduchu a srážek. Klíčovým prvkem klasifikace je její úzká vazba na rozšíření přirozené vegetace, což z ní činí nejen klimatologický, ale i biogeografický nástroj.

Klasifikace rozděluje světová podnebí do pěti hlavních skupin, které jsou dále děleny na jednotlivé typy a podtypy. Každý typ podnebí je označen unikátním dvou- nebo třípísmenným kódem, který stručně charakterizuje jeho základní vlastnosti. Díky své jednoduchosti, přehlednosti a praktickému využití se stala standardem v geografii, klimatologii, ekologii a dalších příbuzných oborech.

📜 Historie a vývoj

První verzi své klasifikace publikoval Wladimir Köppen v roce 1884. Vycházel přitom z práce francouzského botanika Alphonse de Candollea, který vytvořil mapu vegetačních zón světa. Köppen si uvědomil, že hranice těchto zón úzce souvisejí s určitými klimatickými podmínkami, zejména s teplotou a srážkami. Jeho cílem bylo vytvořit objektivní systém, který by definoval klimatické typy na základě číselných hodnot, jež odpovídají hranicím výskytu hlavních vegetačních formací.

V průběhu let Köppen svůj systém několikrát upravil a zpřesnil. První významnější revize proběhla v roce 1900 a další v roce 1918, kdy začlenil více detailů o teplotním a srážkovém režimu. Nejvýznamnější a nejznámější verze vznikla ve spolupráci s německým klimatologem Rudolfem Geigerem. Společně publikovali v roce 1936 podrobnou mapu a popis systému, který je dnes znám jako Köppen-Geigerova klasifikace.

Po Köppenově smrti v roce 1940 pokračovali v úpravách další vědci. Jednou z nejznámějších modifikací je Trewarthova klasifikace podnebí, kterou vytvořil americký geograf Glenn Thomas Trewartha ve snaze o vytvoření realističtějšího rozdělení podnebí ve středních zeměpisných šířkách. Přesto zůstává původní Köppen-Geigerův systém celosvětově nejpoužívanějším.

⚙️ Princip a struktura klasifikace

Köppenova klasifikace je hierarchický systém, který používá kombinaci písmen k označení jednotlivých typů podnebí. Každé písmeno má specifický význam a definuje určitou klimatickou charakteristiku.

První písmeno: Hlavní klimatická skupina

První písmeno kódu označuje jednu z pěti hlavních klimatických skupin, které jsou definovány především na základě teplotních kritérií.

A: Tropické podnebí – Charakterizováno vysokými teplotami po celý rok. Průměrná teplota nejchladnějšího měsíce je 18 °C nebo vyšší.
B: Suché podnebí – Definováno nedostatkem srážek. Hranice je určena vztahem mezi ročním úhrnem srážek a potenciální evapotranspirací.
C: Mírné podnebí – Teplá až horká léta a mírné zimy. Průměrná teplota nejchladnějšího měsíce je mezi 18 °C a −3 °C (v některých verzích 0 °C).
D: Kontinentální (boreální) podnebí – Teplá léta a studené, mrazivé zimy. Průměrná teplota nejteplejšího měsíce je nad 10 °C a nejchladnějšího měsíce pod −3 °C (nebo 0 °C).
E: Polární podnebí – Trvale nízké teploty. Průměrná teplota nejteplejšího měsíce je pod 10 °C.

Druhé písmeno: Srážkový režim

Druhé písmeno specifikuje sezónní rozložení srážek (pro skupiny A, C, D) nebo stupeň suchosti (pro skupinu B).

Pro skupiny A, C, D:

   *   f (z něm. feucht, vlhký) – Srážky jsou rovnoměrně rozloženy po celý rok, neexistuje období sucha.
   *   m (z něm. Mittelform, přechodná forma) – Monzunové podnebí s krátkým obdobím sucha (pouze u skupiny A).
   *   w (z něm. wintertrocken, suchá zima) – Období sucha připadá na zimu.
   *   s (z něm. sommertrocken, suché léto) – Období sucha připadá na léto.

Pro skupinu B:

   *   S (z něm. Steppe, step) – Stepní podnebí (polosuché).
   *   W (z něm. Wüste, poušť) – Pouštní podnebí (plně suché).

Třetí písmeno: Teplotní charakteristiky

Třetí písmeno dále upřesňuje teplotní podmínky, zejména charakter léta nebo zimy.

Pro skupiny C a D:

   *   a – Horké léto (průměrná teplota nejteplejšího měsíce nad 22 °C).
   *   b – Teplé léto (průměrná teplota nejteplejšího měsíce pod 22 °C, ale alespoň 4 měsíce s průměrem nad 10 °C).
   *   c – Chladné léto (pouze 1–3 měsíce s průměrem nad 10 °C).
   *   d – Velmi studená zima (průměrná teplota nejchladnějšího měsíce pod −38 °C, pouze u skupiny D).

Pro skupinu B:

   *   h (z něm. heiß, horký) – Horké suché podnebí (průměrná roční teplota nad 18 °C).
   *   k (z něm. kalt, studený) – Studené suché podnebí (průměrná roční teplota pod 18 °C).

Pro skupinu E:

   *   T – Tundrové podnebí (průměrná teplota nejteplejšího měsíce je mezi 0 °C a 10 °C).
   *   F – Podnebí trvalého mrazu (průměrná teplota všech měsíců je pod 0 °C).

🌍 Jednotlivé klimatické typy (detailní popis)

A: Tropické podnebí

Vyznačuje se celoročně vysokými teplotami a vydatnými srážkami. Typickou vegetací jsou tropické deštné lesy a savany.

Af: Tropické deštné podnebí – Neexistuje období sucha, srážky jsou vydatné ve všech měsících. Typické pro oblasti okolo rovníku, např. Amazonský prales, Konžská pánev.
Am: Tropické monzunové podnebí – Krátké období sucha, které je kompenzováno extrémně vydatnými srážkami v monzunovém období. Nachází se například v jižní a jihovýchodní Asii.
Aw/As: Tropické savanové podnebí – Výrazné střídání období dešťů a období sucha. Aw označuje suchou zimu, As (vzácnější) suché léto. Typické pro rozsáhlé oblasti Afriky a Jižní Ameriky.

B: Suché podnebí

Charakteristický je nedostatek srážek, které nestačí pokrýt výpar. Vegetace je řídká, tvořená xerofyty.

BWh: Horké pouštní podnebí – Velmi nízké srážky a vysoké teploty po celý rok. Nachází se v subtropických oblastech, např. Sahara, Arabská poušť.
BWk: Studené pouštní podnebí – Nízké srážky, ale s chladnými zimami. Typické pro vnitrozemské oblasti ve středních šířkách, např. poušť Gobi.
BSh: Horké stepní podnebí – Polosuché podnebí na okrajích horkých pouští. Srážek je více než v poušti, což umožňuje růst travin. Příkladem je Sahel.
BSk: Studené stepní podnebí – Polosuché podnebí na okrajích studených pouští nebo ve srážkovém stínu hor. Typické pro prérie Severní Ameriky nebo stepi střední Asie.

C: Mírné podnebí

Vyznačuje se zřetelným střídáním ročních období s mírnými zimami.

Cfa/Cwa: Vlhké subtropické podnebí – Horká, vlhká léta a mírné zimy. Cfa má srážky po celý rok (např. jihovýchod USA), Cwa má suché zimy (např. severní Indie).
Cfb/Cfc: Mírné oceánické podnebí – Mírné teploty po celý rok bez extrémů, dostatek srážek. Cfb má teplá léta (např. západní Evropa, Spojené království), Cfc má chladná léta (např. pobřeží Norska, Island).
Csa/Csb: Středomořské podnebí – Horká, suchá léta a mírné, deštivé zimy. Csa má horká léta (např. Řecko), Csb má teplá léta (např. pobřeží Kalifornie).

D: Kontinentální (boreální) podnebí

Typické pro rozsáhlé pevninské masy ve středních a vyšších zeměpisných šířkách. Charakterizují ho velké teplotní rozdíly mezi létem a zimou.

Dfa/Dfb/Dwa/Dwb: Vlhké kontinentální podnebí – Teplá až horká léta a studené, zasněžené zimy. Nachází se ve velké části severovýchodu USA, východní Evropy a severní Číny. Písmena a/b rozlišují horké/teplé léto, f/w srážkový režim. V Česku převažuje typ Dfb.
Dfc/Dfd/Dwc/Dwd: Subarktické podnebí (tajga) – Velmi dlouhé a kruté zimy a krátká, chladná léta. Typické pro Sibiř, Kanadu a Aljašku. Tvoří biom tajgy.

E: Polární podnebí

Nejchladnější klimatická zóna na Zemi, kde teploty jen zřídka stoupají nad bod mrazu.

ET: Podnebí tundry – Alespoň jeden měsíc v roce má průměrnou teplotu nad 0 °C, což umožňuje růst tundrové vegetace (mechy, lišejníky, nízké keře). Nachází se na severním pobřeží kontinentů a na některých ostrovech.
EF: Podnebí trvalého mrazu – Průměrná teplota všech měsíců je pod 0 °C. Povrch je trvale pokryt ledovcem. Typické pro Antarktidu a vnitřní Grónsko.

🗺️ Využití a význam

Köppenova klasifikace má široké uplatnění v mnoha vědních oborech:

Geografie a vzdělávání: Je základním nástrojem pro výuku o světových podnebích a jejich rozložení.
Klimatologie: Slouží k porovnávání klimatických podmínek různých regionů a ke studiu klimatických změn. Mapy Köppenovy klasifikace se často aktualizují, aby odrážely posuny klimatických zón.
Zemědělství: Pomáhá určit vhodnost oblastí pro pěstování konkrétních plodin.
Biologie a ekologie: Vysvětluje globální rozložení biomů a ekosystémů, protože hranice klimatických typů často odpovídají hranicím vegetačních zón.
Hydrologie: Poskytuje informace o srážkovém a teplotním režimu, které jsou klíčové pro modelování vodních cyklů.

⚖️ Kritika a alternativy

Přestože je Köppenův systém velmi populární, má i své nedostatky:

Zjednodušení: Systém je založen na průměrných měsíčních a ročních hodnotách a nezohledňuje denní teplotní rozsahy, extrémní počasí, délku slunečního svitu, vítr nebo vlhkost vzduchu.
Arbitrární hranice: Hranice mezi jednotlivými typy jsou pevně dané číselnými hodnotami, ačkoliv v přírodě jsou přechody mezi klimatickými zónami často pozvolné.
Původní zaměření na vegetaci: Systém byl navržen pro severní polokouli a jeho aplikace v některých částech jižní polokoule nebo ve vysokohorských oblastech může být méně přesná.

Jako reakce na tyto nedostatky vznikly alternativní klasifikační systémy, například:

Trewarthova klasifikace podnebí: Upravuje Köppenův systém s cílem lépe definovat klimatické zóny ve středních šířkách.
Thornthwaiteova klasifikace: Komplexnější systém, který klade důraz na evapotranspiraci a vodní bilanci, což je užitečné zejména v hydrologii a zemědělství.

💡 Pro laiky

Představte si Köppenovu klasifikaci jako systém "škatulek" pro počasí na celé planetě. Místo toho, abychom říkali "v Brazílii je horko a vlhko", můžeme použít přesný kód, který nám řekne mnohem víc. Je to podobné, jako když v knihovně hledáte knihu – místo bloudění mezi regály se podíváte do katalogu na její přesné zařazení.

Systém používá jednoduchý třípísmenný kód: 1. **První písmeno** říká, v jaké "hlavní klimatické rodině" se nacházíme (A = tropy, B = sucho, C = mírno, D = vnitrozemské s velkými rozdíly, E = polární zima). 2. **Druhé písmeno** upřesňuje, kdy prší (f = pořád, w = v létě, s = v zimě). U suchých oblastí říká, jak moc je sucho (W = poušť, S = step). 3. **Třetí písmeno** popisuje, jaké je léto (a = horké, b = teplé, c = chladné).

Například podnebí v Praze se označuje jako Dfb:

D – Kontinentální podnebí (studené zimy, teplá léta).
f – Vlhké (prší víceméně celý rok, není tu výrazné období sucha).
b – Teplé léto (léta jsou příjemně teplá, ale ne extrémně horká jako ve Středomoří).

Díky tomuto jednoduchému kódu si klimatologové po celém světě okamžitě udělají představu o základním charakteru podnebí v jakémkoli místě na Zemi.

Šablona:Aktualizováno