Los evropský
Obsah boxu
Šablona:Infobox živočich Los evropský (Alces alces alces) je poddruh losa a největší zástupce čeledi jelenovitých (Cervidae) žijící v Evropě a západní Asii. Je to mohutné zvíře, které je dokonale přizpůsobeno životu v severských lesích, mokřadech a tajze. Vyznačuje se charakteristickým lopatovitým parožím u samců, dlouhýma nohama a převislým horním pyskem.
Los evropský hrál významnou roli v ekosystémech i v kultuře severských národů. Po období, kdy byl v mnoha částech Evropy vyhuben, se jeho populace díky ochraně a přirozené migraci postupně obnovují a rozšiřují, včetně návratu na území České republiky.
🧬 Popis a biologie
Los je nezaměnitelný svou velikostí a stavbou těla. Dospělí samci dosahují kohoutkové výšky 1,8 až 2,1 metru a mohou vážit od 380 do 700 kg, výjimečně i více. Samice jsou menší, obvykle váží mezi 200 a 400 kg. Tělo je robustní s výrazným hrbem v oblasti plecí, který je tvořen silnými svaly. Krk je krátký a silný, což ztěžuje losovi pastvu nízké vegetace.
Srst má tmavě hnědou až černou barvu, zatímco nohy jsou světlejší, šedavé. Tato kombinace barev mu poskytuje vynikající kamufláž v lesním prostředí. Pod krkem mu visí charakteristický kožní lalok, tzv. „zvon“. Dlouhé nohy mu umožňují pohybovat se v hlubokém sněhu, bažinách a snadno překonávat padlé stromy. Los je také vynikající plavec, schopný urazit ve vodě velké vzdálenosti a potápět se pro vodní rostliny.
🦌 Paroží
Nejvýraznějším znakem samců je jejich mohutné paroží, které může mít lopatovitý nebo bidlovitý tvar. Paroží začíná růst na jaře a je pokryto prokrvenou kůží zvanou lýčí. Během léta paroží plně doroste a zkostnatí. Na konci léta samci lýčí vytloukají o stromy a keře. Paroží slouží především jako zbraň při soubojích se soupeři během říje a jako signál dominance a kondice pro samice. Po skončení říje, obvykle na začátku zimy, samci paroží shazují, aby ušetřili energii. Každý rok jim narůstá nové, často ještě mohutnější paroží. Rozpětí paroží dospělého samce může přesáhnout 150 cm.
🌍 Rozšíření a habitat
Los evropský obývá severní a východní Evropu a západní Asii. Jeho areál sahá od Skandinávie (Norsko, Švédsko, Finsko) přes Pobaltí (Estonsko, Lotyšsko, Litva), Polsko a Bělorusko až po severní Ukrajinu a evropskou část Ruska, kde na východě navazuje na areál losa sibiřského.
Preferovaným biotopem losa jsou smíšené a jehličnaté lesy, zejména tajga, s dostatkem mokřadů, jezer a řek. Vyhledává oblasti s bohatou nabídkou mladých stromků, keřů a vodních rostlin. V zimě se stahuje do hustších lesních porostů, které mu poskytují úkryt před nepřízní počasí. Díky své adaptabilitě se dokáže přizpůsobit i krajině částečně ovlivněné člověkem, pokud v ní nachází dostatek klidu a potravy.
🇨🇿 Výskyt v Česku
Na území dnešní České republiky byl los ve středověku vyhuben, pravděpodobně v průběhu 15. století. K jeho přirozenému návratu začalo docházet až ve druhé polovině 20. století, kdy jednotliví jedinci migrovali z Polska. První trvalejší populace se usadila v oblasti Třeboňska a Novohradských hor.
V současnosti se losi v Česku vyskytují především v jižních Čechách, zejména na Lipensku, a také na Šumavě. Jedná se o malou a zranitelnou populaci, čítající několik desítek jedinců. Největšími hrozbami pro české losy jsou fragmentace krajiny, zejména dálnice a silnice, které omezují jejich migraci, a střety s dopravními prostředky. Los je v České republice chráněn jako kriticky ohrožený druh.
🍲 Potrava
Los je výhradní býložravec. Jeho jídelníček se mění v závislosti na ročním období.
- Jaro a léto: V teplých měsících se živí především listy a letorosty listnatých stromů a keřů, jako jsou vrba, bříza, jeřáb nebo osika. Velmi rád spásá také vodní a bahenní rostliny, pro které se neváhá potápět.
- Podzim a zima: S příchodem chladného počasí se jeho strava mění. Přechází na méně výživnou potravu, jako je kůra, větvičky a jehličí mladých jehličnanů, především borovice a jedle. Jeho trávicí systém je přizpsoben ke zpracování velkého množství vlákniny.
Dospělý los potřebuje denně zkonzumovat 20–30 kg potravy.
🔄 Chování a rozmnožování
Mimo období říje žijí losi převážně samotářsky. Nejsou teritoriální v pravém slova smyslu, ale využívají rozsáhlé domovské okrsky. Nejaktivnější jsou za svítání a za soumraku.
Období páření, známé jako říje, probíhá od září do října. Samci v té době aktivně vyhledávají samice a lákají je hlubokým hrdelním mručením. Mezi soky dochází k ritualizovaným soubojům, při kterých do sebe zaplétají paroží a přetlačují se. Vítěz získává právo pářit se se samicí.
Březost trvá přibližně 8 měsíců (cca 235 dní). V květnu nebo červnu rodí samice obvykle jedno, vzácněji dvě mláďata, která se nazývají losíčata. Mláďata jsou po narození schopna následovat matku již po několika hodinách. Matka je velmi statečně brání před predátory. S matkou zůstávají přibližně jeden rok, dokud se samice nechystá k dalšímu porodu.
🐾 Predátoři a hrozby
Dospělý los má díky své velikosti a síle jen málo přirozených nepřátel. Největší hrozbu pro něj představují velké šelmy:
- Vlk: Vlčí smečky jsou nejčastějším predátorem losů, zaměřují se především na mláďata, staré nebo oslabené jedince.
- Medvěd: Medvěd dokáže ulovit i dospělého losa, často si vybírá mladé jedince krátce po narození.
Kromě predátorů ohrožuje losy řada dalších faktorů spojených s lidskou činností:
- Doprava: Střety s automobily a vlaky jsou častou příčinou úmrtí, zejména v hustě osídlených oblastech.
- Ztráta habitatu: Odvodňování mokřadů a intenzivní lesní hospodářství zmenšují jeho životní prostor.
- Pytláctví: I přes ochranu se stává obětí nelegálního lovu.
- Klimatické změny: Oteplování může negativně ovlivnit jeho severský habitat a zvýšit výskyt parazitů.
🏛️ Vztah s člověkem a význam
Los je pro člověka významným zvířetem již od doby ledové, jak dokládají jeskynní malby. V severských zemích je tradičně loven pro maso, kůži i paroží. V zemích jako Švédsko nebo Finsko je lov losů regulovanou a kulturně významnou aktivitou.
V oblastech s vysokou populací může los působit škody v lesním hospodářství okusováním mladých stromků. Na druhou stranu hraje důležitou roli v ekosystému jako velký býložravec, který ovlivňuje strukturu lesa a vytváří otevřenější prostranství.
Jeho impozantní zjev z něj činí symbol divočiny a severské přírody. V mnoha zemích je jeho návrat do krajiny vnímán jako úspěch ochranářských snah.
🤔 Pro laiky
- Paroží vs. rohy: Los má paroží, ne rohy. Hlavní rozdíl je v tom, že paroží je kostěný útvar, který zvíře každý rok shazuje a následně mu narůstá nové. Rohy (např. u kozy nebo tura) jsou tvořeny kostěným výběžkem pokrytým rohovinou a zvíře je má po celý život.
- Los vs. Jelen: Ačkoliv patří do stejné čeledi, los se od jelena výrazně liší. Je mnohem větší, má lopatovité paroží (jelen má paroží rozvětvené) a je přizpsoben spíše životu v mokřadech a bažinách.
- Elk vs. Moose: V angličtině dochází často k záměně. Zvíře, které v Evropě nazýváme los (Alces alces), se v severoamerické angličtině nazývá moose. Naopak slovo elk v Severní Americe označuje jiného velkého jelena, wapiti (Cervus canadensis).