Centrální banka

Rozbalit box

Obsah boxu

Centrální banka (též ústřední banka, emisní banka, cedulová banka nebo rezervní banka) je obvykle státní instituce, která plní klíčové funkce v ekonomice dané země nebo měnové unie. Jejím hlavním posláním je péče o cenovou stabilitu, tedy udržování nízké a stabilní inflace, a zajištění finanční stability celého finančního systému.

Na rozdíl od komerčních bank centrální banka obvykle nepůsobí na trhu s cílem dosahování zisku, ale má veřejnoprávní charakter a řídí měnová politika.

Vznik a historie

Koncept centrálních bank se vyvíjel postupně. První instituce s rysy centrální banky se objevily již v 17. století, například Bank of England založená v roce 1694. Původně byly tyto banky často založeny jako soukromé instituce s právem emitovat bankovky a půjčovat peníze vládám. Postupem času se jejich role vyvíjela směrem k regulaci finančního systému a kontrole měnové politiky.

Většina moderních centrálních bank získala své současné postavení a nezávislost ve 20. století, zejména po Velké hospodářské krizi ve 30. letech 20. století a po druhé světové válce, kdy se ukázala potřeba stabilizace finančního systému. Rozdělení Československa v roce 1993 například vedlo ke vzniku samostatných centrálních bank pro Česko (Česká národní banka) a Slovensko (Národná banka Slovenska).

Hlavní úkoly a funkce

Centrální banky plní v moderních ekonomikách několik klíčových funkcí:

Péče o cenovou stabilitu: Toto je obvykle hlavní cíl většiny moderních centrálních bank. Znamená to udržování inflace na nízké a předvídatelné úrovni, což je klíčové pro ekonomický růst a kupní sílu peněz. K dosažení tohoto cíle využívají měnovou politiku, především nastavení úrokových sazeb.
Péče o finanční stabilitu: Centrální banky sledují a analyzují rizika ve finančním systému (např. v bankovnictví, pojišťovnictví, kapitálovém trhu) a přijímají opatření k jejich minimalizaci. Cílem je předcházet finančním krizím a zajistit plynulé fungování finančního trhu.
Emisní monopol: Centrální banky jsou výhradními vydavateli bankovek a mincí dané měny. Kontrolují tak množství peněz v oběhu.
Banka bank: Centrální banky působí jako banka pro komerční banky. Poskytují jim úvěry (tzv. diskontní nebo lombardní úvěry) a přijímají jejich vklady (tzv. repo operace). Tím ovlivňují likviditu v bankovním systému a fungují jako věřitel poslední instance v případě krize.
Bankéř státu: Často vedou účty státního rozpočtu a dalších veřejných institucí a provádějí operace s státními dluhopisy.
Správa devizových rezerv: Centrální banky spravují devizové rezervy země ve zlatě a cizích měnách, což je důležité pro udržení stability měnového kurzu a schopnost země platit za dovoz zboží a služeb.
Dohled a regulace finančního trhu: V mnoha zemích centrální banky dohlížejí na činnost bank a dalších finančních institucí, aby zajistily jejich stabilitu a dodržování regulací.

Nástroje měnové politiky

K dosažení svých cílů využívají centrální banky různé nástroje měnové politiky:

Základní úrokové sazby: Nejčastějším a nejdůležitějším nástrojem je nastavení úrokových sazeb (např. repo sazba, diskontní sazba, lombardní sazba). Změnou těchto sazeb ovlivňují náklady na půjčování peněz v ekonomice a tím i investice a spotřeba.
Operace na volném trhu: Jde o nákupy a prodeje cenných papírů (často státních dluhopisů) na volném trhu. Nákupem cenných papírů centrální banka zvyšuje množství peněz v oběhu (expanzivní politika), prodejem je snižuje (restriktivní politika).
Povinné minimální rezervy: Jedná se o procento vkladů, které komerční banky musí držet u centrální banky a nemohou je dále půjčovat. Zvýšení nebo snížení povinných rezerv ovlivňuje množství peněz, které banky mohou půjčovat.
Devizové intervence: Nákupem nebo prodejem cizích měn může centrální banka ovlivňovat měnový kurz domácí měny.

Nezávislost centrální banky

Nezávislost centrálních bank je obecně považována za klíčovou pro jejich efektivní fungování a důvěryhodnost měnové politiky. Nezávislost znamená, že centrální banka by měla být schopna provádět měnovou politiku bez politických zásahů ze strany vlády nebo parlamentu.

Rozlišuje se několik typů nezávislosti:

Funkční nezávislost: Centrální banka sama rozhoduje o svých cílech a nástrojích k jejich dosažení.
Personální nezávislost: Členové řídících orgánů (např. bankovní rady) jsou jmenováni na delší období a nemohou být snadno odvoláni z politických důvodů.
Finanční nezávislost: Centrální banka má vlastní rozpočet a není závislá na financování ze strany vlády.
Institucionální nezávislost: Právní zakotvení banky zajišťuje její autonomii.

Studie často prokazují, že nezávislé centrální banky mají tendenci dosahovat lepších výsledků v oblasti udržování nízké inflace.

Příklady významných centrálních bank

Na světě existuje mnoho centrálních bank, z nichž některé mají globální význam vzhledem k velikosti ekonomik, které spravují:

Federal Reserve System (Fed): Centrální banka Spojených států amerických, založená v roce 1913. Má tzv. duální mandát – usiluje o maximální zaměstnanost a cenovou stabilitu.
Evropská centrální banka (ECB): Centrální banka eurozóny, tj. zemí používajících euro, založená v roce 1998. Jejím primárním cílem je cenová stabilita.
Bank of England: Centrální banka Spojeného království, založená v roce 1694, jedna z nejstarších na světě.
Bank of Japan: Centrální banka Japonska, hraje klíčovou roli ve třetí největší světové ekonomice.
Česká národní banka (ČNB): Centrální banka České republiky, založená v roce 1993. Jejím hlavním cílem je péče o cenovou stabilitu.

Pro laiky

Představte si centrální banku jako "ředitele hry" v ekonomice. Je to jako velmi důležitý rozhodčí, který se stará o to, aby naše peníze (třeba koruny v Česku) měly pořád stejnou hodnotu a abychom si za ně mohli koupit to, co potřebujeme, aniž by se ceny zbláznily.

Hlavní úkoly centrální banky jsou:

Hlídat, aby se ceny nezbláznily: To je to nejdůležitější. Kdyby ceny všeho pořád rostly (tomu se říká inflace), naše peníze by byly brzy bezcenné. Centrální banka to hlídá tím, že ovlivňuje, jak drahé je si půjčovat peníze. Když si banky půjčují od centrální banky draze, i nám banky půjčí dráž, lidé méně utrácejí a ceny rostou pomaleji.
Tisknout peníze: Jako jediná může tisknout bankovky a razit mince. Takže se stará o to, abychom měli dost hotovosti v oběhu.
Být "banka pro banky": Komerční banky (jako je Komerční banka, Česká spořitelna atd.) mají své účty u centrální banky. Když potřebují peníze, půjčí si od ní. Když mají peněz moc, mohou si je u ní uložit. Centrální banka tak dohlíží na to, aby měly komerční banky dostatek peněz na to, aby mohly sloužit lidem.
Dohlížet na celý finanční systém: Centrální banka se dívá pod prsty všem bankám a dalším finančním institucím, aby se chovaly poctivě a aby se nikdo nedostal do velkých potíží, které by mohly ohrozit všechny ostatní.

Vlastně je to takový kontrolor, který se snaží udržet finanční systém zdravý a stabilní, abychom se o své úspory nemuseli bát.

Externí odkazy