Alois Jirásek

Alois Jirásek
Datum narození	23. srpna 1851
Místo narození	Hronov, Rakouské císařství
Datum úmrtí	12. března 1930
Místo úmrtí	Praha, Československo
Národnost	česká
Povolání	spisovatel, dramatik, učitel, politik
Období	Český realismus
Žánr	historický román, drama, povídka, pověst
Významná díla
	Staré pověsti české; Psohlavci; F. L. Věk; Temno; Proti všem; Lucerna
Manželka	Marie Podhajská (1855–1927)
Děti	8 (7 dcer, 1 syn)

Rozbalit box

Obsah boxu

Alois Jirásek (* 23. srpna 1851, Hronov – 12. března 1930, Praha) byl český prozaik, dramatik a politik, jeden z nejvýznamnějších představitelů realismu v české literatuře a autor rozsáhlého díla zaměřeného na českou historii. Jeho romány a povídky formovaly historické povědomí několika generací českého národa a staly se pevnou součástí národního kulturního kánonu. Mezi jeho nejznámější díla patří Staré pověsti české, Psohlavci, Temno, pětidílný román F. L. Věk a husitská trilogie Proti všem.

Jako autor monumentálních historických pláten se snažil zobrazit klíčové a dramatické epochy českých dějin, zejména období husitství, dobu pobělohorskou a národní obrození. Jeho dílo, prodchnuté vlastenectvím a vírou v sílu českého národa, mělo za cíl posílit národní sebevědomí v době boje za státní samostatnost. Po vzniku Československa se krátce angažoval v politice jako senátor za Československou národní demokracii. Byl čtyřikrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu.

📜 Život

👶 Mládí a studia

Alois Jirásek se narodil v Hronově u Náchoda v severovýchodních Čechách do starého selského rodu. Jeho otec, Josef Jirásek, byl původně pekařem a později tkalcem. Matka, Vincencie Jirásková, rozená Prouzová, se starala o početnou rodinu. Prostředí rodného kraje, bohaté na pověsti a historické události (např. selská povstání), hluboce ovlivnilo jeho budoucí tvorbu.

Základní školu navštěvoval v Hronově. Poté studoval na německém piaristickém gymnáziu v Broumově, kde se naučil dokonale německy, ale zároveň si uvědomil svou českou identitu. V roce 1867 přestoupil na české gymnázium v Hradci Králové, kde v roce 1871 maturoval. Následně odešel do Prahy studovat historii na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity. Mezi jeho profesory patřili významní historikové jako Václav Vladivoj Tomek, Josef Emler nebo Antonín Gindely, kteří formovali jeho pozitivistický přístup k dějinám.

👨‍🏫 Učitelská dráha

Po absolvování univerzity v roce 1874 se Jirásek stal středoškolským profesorem. Jeho prvním působištěm byl Litomyšl, kde vyučoval dějepis, zeměpis a český jazyk. V tomto klidném a kulturně bohatém městě strávil čtrnáct let, které byly pro jeho literární tvorbu velmi plodné. Zde napsal svá první významná díla, například román Filosofská historie, inspirovaný studentským životem v Litomyšli během revolučního roku 1848. V Litomyšli se také oženil s Marií Podhajskou, se kterou měl osm dětí.

V roce 1888 se přestěhoval do Prahy, kde získal místo profesora na gymnáziu v Žitné ulici. V Praze se plně zapojil do kulturního a společenského života. Stýkal se s předními osobnostmi české kultury, jako byli Mikoláš Aleš, se kterým úzce spolupracoval, Josef Václav Sládek nebo Jaroslav Vrchlický. Žil a tvořil v domě na dnešním Jiráskově náměstí, kde je dnes umístěno Muzeum Aloise Jiráska a Mikoláše Alše. Učitelské povolání opustil v roce 1909, kdy odešel do penze, aby se mohl plně věnovat literatuře.

✍️ Spisovatelská a politická činnost

Jirásek byl mimořádně plodným autorem. Jeho literární dráha trvala více než padesát let a zanechal po sobě desítky románů, povídek a divadelních her. Jeho dílo bylo od počátku velmi populární a Jirásek se stal jedním z nejčtenějších českých spisovatelů.

Aktivně se účastnil i politického života. Vždy podporoval myšlenku české státní samostatnosti. V květnu 1917 byl jedním z prvních signatářů Manifestu českých spisovatelů, který požadoval sebeurčení českého národa. Po vzniku Československa v roce 1918 byl zvolen senátorem Revolučního národního shromáždění za stranu Československá národní demokracie. V této funkci setrval až do voleb v roce 1920, kdy se mandátu vzdal a z aktivní politiky odešel.

Za své literární dílo byl opakovaně navržen na Nobelovu cenu za literaturu, a to v letech 1918, 1919, 1921 a 1930.

⚰️ Závěr života a smrt

Poslední léta svého života trávil střídavě v Praze a v rodném Hronově. I přes zhoršující se zdravotní stav se stále věnoval psaní, i když už ne s takovou intenzitou. Zemřel 12. března 1930 v Praze ve věku 78 let. Jeho pohřeb se stal velkou národní manifestací. Po smutečním obřadu v Národním muzeu byly jeho ostatky převezeny do Hronova, kde byl podle svého přání pohřben.

📖 Dílo

Jiráskovo dílo je tematicky i žánrově rozmanité, ale dominuje v něm historická próza. Jeho cílem bylo umělecky ztvárnit celé české dějiny a představit je široké veřejnosti jako souvislý příběh národního vzestupu, pádu a nového vzkříšení.

🏛️ Mytologie a nejstarší dějiny

Staré pověsti české (1894) – Jedno z jeho nejznámějších děl, které se stalo základní četbou pro mládež. Jirásek v něm umělecky zpracoval a převyprávěl nejstarší české mýty a legendy od praotce Čecha přes dobu knížat až po středověké příběhy. Kniha měla a stále má obrovský vliv na formování národního historického vědomí.

Hussitství

Období husitství Jiráska fascinovalo jako vrchol českých dějin, kdy národ dokázal vzdorovat celé Evropě. Věnoval mu několik rozsáhlých románových skladeb:

Mezi proudy (1887–1890) – Trilogie zachycující počátky husitského hnutí za vlády Václava IV., spory na univerzitě a postavu Jana Husa.
Proti všem (1893) – Monumentální románová kronika popisující vrcholné období husitských válek, zejména bitvu na Vítkově a obranu Tábora. Hlavní postavou je hejtman Jan Žižka.
Bratrstvo (1899–1908) – Trilogie o osudech zbytků husitských vojsk (spanilé jízdy) na Slovensku po bitvě u Lipan.

⚔️ Doba pobělohorská a rekatolizace

Toto období Jirásek vnímal jako dobu národního úpadku a útlaku, kterou nazval Temno.

Temno (1913) – Ikonický román, jehož název se stal synonymem pro dobu násilné rekatolizace a germanizace po bitvě na Bílé hoře. Popisuje útlak nekatolíků a pálení českých knih.
Psohlavci (1884) – Jeden z jeho nejpopulárnějších románů, líčící vzpouru Chodů za jejich stará práva proti vrchnosti v čele s Janem Sladkým Kozinou.
Skály (1886) – Román z doby protireformace na náchodském panství.

🇨🇿 Národní obrození

Období národního obrození představovalo pro Jiráska nadějnou epochu, kdy se český národ znovu probouzel k životu.

F. L. Věk (1888–1906) – Pětidílná románová kronika, která je považována za vrchol jeho tvorby. Na osudech kupce Františka Ladislava Věka z Dobrušky zachycuje počátky a průběh národního obrození v Praze i na venkově.
U nás (1896–1903) – Čtyřdílná kronika zachycující život na náchodském venkově v první polovině 19. století.
Filosofská historie (1877) – Novela o životě studentů v Litomyšli a jejich účasti v revolučním roce 1848.

🎭 Dramatická tvorba

Jirásek byl také úspěšným dramatikem. Jeho hry se často hrály na scéně Národního divadla.

Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč – Historická dramatická trilogie.
Lucerna (1905) – Pohádková hra, která se stala jednou z nejhranějších českých her vůbec. Symbolicky zobrazuje boj českého lidu proti cizí vrchnosti.
Vojnarka (1890) – Realistická tragédie z venkovského prostředí.

🏛️ Odkaz a kritika

🌟 Význam za jeho života

Alois Jirásek byl za svého života vnímán jako národní bard a "učitel národa". Jeho díla, vydávaná v desetitisícových nákladech, formovala představy Čechů o vlastní minulosti. Poskytoval jim hrdinské vzory a historické argumenty pro boj za samostatnost. Jeho popularita dosáhla vrcholu na přelomu 19. a 20. století a přetrvala i v období první republiky.

🧐 Kritika a pozdější recepce

Již za Jiráskova života se začala objevovat kritika jeho díla, především ze strany modernistických autorů. Kritik František Xaver Šalda mu vyčítal idealizaci historie, černobílé vidění postav a nedostatek psychologické hloubky. Historikové (např. Josef Pekař) poukazovali na některé faktografické nepřesnosti a tendenční interpretaci dějin, zejména husitství.

Ve 20. století byl jeho odkaz předmětem politických interpretací. Komunistický režim se snažil Jiráska propagandisticky využít, zdůrazňoval jeho zobrazení lidových povstání a husitství jako "revolučního hnutí". Tato ideologizace jeho dílu v očích části veřejnosti uškodila.

Přes veškerou kritiku zůstává Alois Jirásek jedním z pilířů české literatury. Jeho díla jsou stále čtena a vydávána a mnohá z nich byla úspěšně zfilmována (např. F. L. Věk, Temno, Psohlavci).

✨ Zajímavosti

Jirásek byl blízkým přítelem malíře Mikoláše Alše, který ilustroval některá jeho díla, například Staré pověsti české.
Na jeho počest se v jeho rodném Hronově každoročně koná celostátní přehlídka amatérského divadla Jiráskův Hronov.
V Adršpašských skalách se nachází skalní útvar pojmenovaný na jeho počest.
V roce 1991 mu byl in memoriam udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.
Jeho román F. L. Věk se stal předlohou pro slavný třináctidílný televizní seriál Československé televize z roku 1971.

🔗 Související články

⏰ Tento článek je aktuální k datu 23.12.2025