Fridrich Vilém III.
Obsah boxu
Fridrich Vilém III. (německy Friedrich Wilhelm III.; 3. srpna 1770 Postupim – 7. června 1840 Berlín) byl pátý pruský král a braniborský kurfiřt z rodu Hohenzollernů. Jeho vláda, trvající od roku 1797 do roku 1840, byla osudově spjata s érou napoleonských válek, které Prusko přivedly na pokraj zániku, ale zároveň odstartovaly období hlubokých reforem, jež položily základy moderního pruského státu a jeho pozdějšího vzestupu k pozici sjednotitele Německa.
Fridrich Vilém III. byl osobně spíše nerozhodný, váhavý a konzervativní panovník, který se vyhýbal radikálním změnám. Tlak vnějších událostí, zejména drtivá porážka od Napoleonovy Francie v roce 1806, jej však donutil svěřit řízení státu schopným reformátorům, jako byli baron vom Stein, kníže von Hardenberg, Gerhard von Scharnhorst a August von Gneisenau. Během jeho vlády tak došlo k zásadní modernizaci armády, státní správy, vzdělávacího systému i společnosti, včetně zrušení nevolnictví. Po porážce Napoleona se stal jedním z klíčových aktérů Vídeňského kongresu a spolutvůrcem Svaté aliance, která měla v Evropě udržovat konzervativní pořádek.
👑 Život před nástupem na trůn
Fridrich Vilém se narodil v Postupimi jako nejstarší syn pruského korunního prince, pozdějšího krále Fridricha Viléma II., a jeho druhé manželky Frederiky Luisy Hesensko-Darmstadtské. Jeho výchova byla typicky strohá a vojensky zaměřená, jak bylo u pruských princů zvykem. V mládí byl popisován jako plachý, zdrženlivý a upřímný chlapec. Na rozdíl od svého otce, který byl známý svým rozmařilým životem a milostnými aférami, Fridrich Vilém vedl příkladný a morálně bezúhonný život.
Jako mladý princ se účastnil vojenských tažení proti revoluční Francii v letech 1792–1794, kde získal první vojenské zkušenosti. Tyto zážitky v něm zanechaly hlubokou nedůvěru k revolučním myšlenkám a posílily jeho konzervativní smýšlení.
Klíčovou událostí v jeho osobním životě byl sňatek s vévodkyní Luisou Meklenbursko-Střelickou 24. prosince 1793. Jejich manželství bylo mimořádně šťastné a založené na vzájemné lásce a úctě, což bylo v tehdejších panovnických kruzích vzácné. Krásná, inteligentní a charismatická Luisa se stala jeho nejbližší rádkyní a oporou a u pruského lidu si získala obrovskou popularitu.
📜 Vláda (1797–1840)
Na trůn nastoupil 16. listopadu 1797 po smrti svého otce. Okamžitě se pustil do nápravy státních financí, které jeho otec zanechal v rozvratu, a omezil výdaje královského dvora. Jeho počáteční vláda byla ve znamení snahy o udržení neutrality v probíhajících konfliktech v Evropě.
🌍 Počáteční neutralita a Napoleonské války
Fridrich Vilém III. se úzkostlivě snažil udržet Prusko mimo napoleonské války, které pustošily Evropu. Doufal, že politika neutrality zemi ušetří a umožní jí profitovat z oslabení ostatních mocností, zejména Rakouska. Tato politika se však ukázala jako krátkozraká. Napoleon Bonaparte postupně upevňoval svou moc a nerespektoval pruskou neutralitu. V roce 1805 francouzská vojska narušila pruské území v Ansbachu, což krále hluboce urazilo.
Pod tlakem válečné strany u dvora, vedené královnou Luisou a princem Ludvíkem Ferdinandem, se Fridrich Vilém III. nakonec v roce 1806 odhodlal k válce proti Francii. Pruská armáda, která stále žila ze slávy Fridricha Velikého, však byla zastaralá a nepřipravená na moderní způsob boje. 14. října 1806 utrpěla drtivou porážku v dvojbitvě u Jeny a Auerstedtu. Následoval rychlý kolaps pruského státu a Napoleon triumfálně vstoupil do Berlína.
Královská rodina uprchla do Východního Pruska pod ochranu ruského cara Alexandra I.. Po porážce ruských vojsk v bitvě u Friedlandu byl Fridrich Vilém III. donucen podepsat 7. července 1807 potupný Tylžský mír. Prusko ztratilo téměř polovinu svého území (všechny državy západně od Labe a území získaná při dělení Polska), muselo platit obrovské válečné reparace a na svém území strpět francouzskou okupační armádu. Stát se fakticky stal francouzským vazalem.
⚙️ Pruské reformy
Katastrofální porážka se stala impulsem k bezprecedentnímu reformnímu hnutí. Král, ač sám konzervativec, pochopil, že bez zásadních změn stát nepřežije. Povolal proto do čela vlády schopné a prozíravé ministry, kteří zahájili tzv. pruské reformy.
- Správní a sociální reformy: Baron vom Stein a po něm kníže von Hardenberg provedli reorganizaci státní správy. V říjnu 1807 byl vydán Říjnový edikt, který zrušil nevolnictví a umožnil svobodné nakládání s půdou. Byla zavedena městská samospráva (1808) a Židům byla udělena občanská rovnoprávnost (1812).
- Vojenské reformy: Gerhard von Scharnhorst a August von Gneisenau se pustili do modernizace armády. Zrušili tělesné tresty, otevřeli důstojnický sbor talentovaným mužům bez ohledu na původ a zavedli systém všeobecné branné povinnosti. Byl vytvořen generální štáb a založena nová vojenská akademie. Pro obcházení omezení velikosti armády stanovené Napoleonem byl zaveden tzv. Krümpersystem, který umožňoval rychlý výcvik velkého počtu rekrutů.
- Vzdělávací reformy: Wilhelm von Humboldt stál v čele reformy vzdělávacího systému. Jeho cílem bylo vychovat svobodné a zodpovědné občany. V roce 1810 založil v Berlíně univerzitu (dnešní Humboldtova univerzita), která se stala vzorem pro moderní výzkumné univerzity po celém světě.
Tyto reformy "shora" zásadně proměnily pruskou společnost a stát a připravily půdu pro budoucí vojenské i politické úspěchy.
⚔️ Osvobozenecké války a Vídeňský kongres
Po Napoleonově katastrofálním tažení do Ruska v roce 1812 vycítilo Prusko příležitost. Fridrich Vilém III., stále váhavý, byl nakonec stržen vlnou vlasteneckého nadšení a 17. března 1813 ve Vratislavi vydal slavnou výzvu An Mein Volk (Mému lidu), kterou vyhlásil Francii válku. Začaly tzv. Osvobozenecké války. Nově zformovaná pruská armáda, posílená o dobrovolnické sbory a zemskou obranu (Landwehr), hrála klíčovou roli v koaličních silách. Pruská vojska pod velením maršála Blüchera se významně podílela na vítězství v bitvě u Lipska (říjen 1813) a definitivně přispěla k Napoleonově porážce v bitvě u Waterloo (červen 1815).
Na Vídeňském kongresu (1814–1815) Prusko patřilo mezi vítězné mocnosti. Získalo zpět většinu ztracených území a navíc mu byly přiřčeny nové bohaté a strategicky významné oblasti, zejména severní část Saska a především hospodářsky klíčové Porýní a Vestfálsko. Tím se Prusko nejen územně posunulo na západ, ale také se stalo strážcem německých zájmů proti Francii a získalo potenciál stát se vůdčí německou průmyslovou mocností.
🕊️ Období restaurace a Svatá aliance
Po napoleonských válkách se Fridrich Vilém III. vrátil ke svým konzervativním postojům. Spolu s rakouským císařem Františkem I. a ruským carem Alexandrem I. založil Svatou alianci, spolek monarchů, jehož cílem bylo potlačovat revoluční, liberální a nacionální hnutí v Evropě. V rámci nově vytvořeného Německého spolku se Prusko podílelo na represivních opatřeních, jako byla Karlovarská usnesení z roku 1819, která zavedla cenzuru a dohled nad univerzitami.
Slib ústavy, který dal svému lidu během osvobozeneckých válek, nikdy nesplnil. Místo toho zavedl pouze provinční sněmy s omezenými pravomocemi. V ekonomické oblasti však jeho vláda pokračovala v pokrokové politice. V roce 1818 byl zrušen vnitřní celní systém a v roce 1834 Prusko iniciovalo vznik Německého celního spolku (Zollverein), který sjednotil většinu německých států do jedné ekonomické zóny a stal se klíčovým krokem k pozdějšímu politickému sjednocení Německa pod pruským vedením.
V církevní oblasti prosadil v roce 1817 vytvoření tzv. Pruské unie, která spojila luteránské a kalvinistické církve v Prusku do jedné státní evangelické církve.
👨👩👧👦 Osobní život a rodina
Fridrich Vilém III. byl hluboce oddán své manželce, královně Luise. Její předčasná smrt v roce 1810 ve věku 34 let ho zdrtila a nikdy se z ní plně nevzpamatoval. Na její památku založil Řád Luisin (Luisenorden), nejvyšší pruské vyznamenání pro ženy.
V roce 1824 se oženil podruhé, v morganatickém sňatku s hraběnkou Auguste von Harrach, které udělil titul kněžny z Lehnice. Toto manželství zůstalo bezdětné.
S královnou Luisou měl devět dětí, z nichž sedm se dožilo dospělosti:
- Fridrich Vilém IV. (1795–1861), pruský král, ⚭ 1823 Alžběta Ludovika Bavorská (1801–1873)
- Vilém I. (1797–1888), pruský král a první německý císař, ⚭ 1829 Augusta Sasko-Výmarská (1811–1890)
- Šarlota (1798–1860), jako Alexandra Fjodorovna ruská carevna, ⚭ 1817 Mikuláš I. Pavlovič (1796–1855), ruský car
- Karel (1801–1883) ⚭ 1827 Marie Sasko-Výmarsko-Eisenašská (1808–1877)
- Alexandrina (1803–1892) ⚭ 1822 Pavel Fridrich Meklenbursko-Zvěřínský (1800–1842)
- Luisa (1808–1870) ⚭ 1825 Frederik Nizozemský (1797–1881)
- Albrecht (1809–1872) ⚭ 1830 Marianna Oranžská (1810–1883)
🏛️ Odkaz a hodnocení
Fridrich Vilém III. je často vnímán jako rozporuplná postava. Na jedné straně byl nerozhodným a bázlivým panovníkem, jehož politika neutrality přivedla Prusko na pokraj zkázy. Na druhé straně však pod tlakem okolností umožnil provedení reforem, které stát od základů modernizovaly a připravily jej na budoucí roli hegemona v Německu. Jeho vláda představuje přechodné období mezi absolutismem starého režimu a moderním státem 19. století.
Ačkoliv osobně postrádal velikost svých předchůdců i následovníků, jeho dlouhá vláda byla pro Prusko klíčovým obdobím transformace. Položil základy hospodářské jednoty Německa prostřednictvím Celního spolku a zanechal svým nástupcům silný, reformovaný a územně rozšířený stát, který se během následujících desetiletí stal sjednotitelem Německé říše.
Zemřel 7. června 1840 v Berlíně. Je pohřben po boku své milované ženy Luisy v mauzoleu v parku zámku Charlottenburg.