Rýnský spolek

Rozbalit box

Obsah boxu

Rýnský spolek (německy Rheinbund, francouzsky Confédération du Rhin) byl konfederace německých států vytvořená v roce 1806 z vůle francouzského císaře Napoleona Bonaparta po jeho vítězství v bitvě u Slavkova a uzavření Prešpurského míru. Spolek existoval v letech 1806 až 1813 a představoval klíčový prvek Napoleonovy hegemonie ve střední Evropě. Jeho vytvoření definitivně ukončilo existenci tisícileté Svaté říše římské. Členské státy byly formálně suverénní, ale ve skutečnosti se jednalo o vazalské útvary Francouzského císařství, které měly povinnost poskytovat vojenské kontingenty pro Napoleonovu Grande Armée.

📜 Historie

🌍 Předcházející události

Na přelomu 18. a 19. století byla Svatá říše římská již jen volným a neefektivním svazkem stovek států, státečků a svobodných měst. Války s revoluční Francií odhalily její naprostou slabost. Klíčovým momentem byl lunévillský mír z roku 1801, kterým říše ztratila veškerá území na levém břehu Rýna ve prospěch Francie.

Následné uspořádání německých zemí, známé jako Německá mediatizace (Reichsdeputationshauptschluss) z roku 1803, radikálně změnilo politickou mapu. Císařští rytíři, církevní knížectví a většina svobodných říšských měst byli tzv. mediatizováni, tedy připojeni k větším světským státům. Z tohoto procesu profitovaly především středně velké státy jako Bavorsko, Württembersko a Bádensko, které se staly Napoleonovými spojenci. Tím byla moc tradičních habsburských císařů a Pruska v rámci říše výrazně oslabena.

🇫🇷 Vznik a založení (1806)

Po drtivém vítězství v bitvě u Slavkova v prosinci 1805 a následném Prešpurském míru měl Napoleon volné ruce k reorganizaci střední Evropy. Dne 12. července 1806 podepsalo v Paříži 16 německých knížat tzv. Rýnská acta (Rheinbundakte), čímž oficiálně založili Rýnský spolek a vystoupili ze Svaté říše římské.

Mezi zakládající členy patřily:

Bavorské království
Württemberské království
Bádenské velkovévodství
Hesensko-darmstadtské velkovévodství
Arcibiskupství-kurfiřtství řezenské (později Frankfurtské velkovévodství)
Knížectví Aschaffenburské
Beržské velkovévodství
a několik menších knížectví.

Napoleon přijal titul Protektora spolku. Dne 6. srpna 1806, pod tlakem Napoleonova ultimáta, se poslední císař Svaté říše římské František II. vzdal císařské koruny a prohlásil říši za zaniklou. Nadále vládl již jen jako rakouský císař František I..

⚔️ Expanze a napoleonské války

Spolek se rychle rozrůstal. Po porážce Pruska v bitvě u Jeny a Auerstedtu v říjnu 1806 bylo donuceno ke vstupu dalších 23 německých států, včetně Saska. Na svém vrcholu v roce 1808 spolek zahrnoval čtyři království, pět velkovévodství, třináct vévodství a sedmnáct knížectví. Mimo spolek zůstaly pouze Rakouské císařství, Prusko, dánské Holštýnsko a švédské Pomořansko.

Hlavní povinností členů bylo poskytovat vojáky pro francouzskou armádu. Celkem měl spolek povinnost postavit kontingent o síle přibližně 63 000 mužů. Tyto jednotky bojovaly po boku Francouzů ve válce proti Rakousku (1809), ve Španělsku a především se zúčastnily katastrofálního tažení do Ruska v roce 1812, kde většina z nich zahynula.

📉 Pád a rozpuštění (1813)

Zničení Grande Armée v Rusku znamenalo začátek konce Napoleonovy nadvlády i Rýnského spolku. Prusko se spojilo s Ruskem a vyhlásilo "osvobozeneckou válku". Po drtivé porážce Napoleona v bitvě u Lipska (známé také jako Bitva národů) v říjnu 1813 se spolek začal rozpadat. Jednotlivé státy přecházely na stranu vítězné šesté koalice. Spolek byl formálně rozpuštěn 9. listopadu 1813. Jeho nástupcem se po Vídeňském kongresu v roce 1815 stal Německý spolek.

🏛️ Struktura a politika

👑 Protektor a orgány

Nejvyšší autoritou spolku byl francouzský císař Napoleon Bonaparte s titulem Protektora. Jeho vůle byla zákonem a veškerá zahraniční politika a vojenské záležitosti podléhaly jeho schválení.

Formálně měl spolek dva hlavní orgány se sídlem ve Frankfurtu:

Spolkový sněm (Bundestag): Měl být společným zákonodárným orgánem, ale nikdy se nesešel v plném složení a jeho vliv byl minimální.
Předseda-kníže (Fürstprimas): Tuto funkci zastával Karl Theodor von Dalberg, bývalý arcibiskup mohučský. Jeho role byla spíše ceremoniální.

V praxi byla veškerá moc soustředěna v rukou Napoleona a jeho velvyslanců u jednotlivých dvorů.

📜 Reformy a modernizace

Navzdory své podřízenosti Francii přineslo období Rýnského spolku do mnoha německých států významné reformy a modernizaci. Pod francouzským vlivem byly zavedeny:

Code civil: Napoleonův občanský zákoník, který zaručoval rovnost před zákonem, náboženskou svobodu a ochranu soukromého vlastnictví.
Centralizace správy: Byly vytvořeny efektivnější a centralizované byrokratické aparáty podle francouzského vzoru.
Zrušení nevolnictví a cechů: Byly odstraněny přežitky feudalismu, což podpořilo svobodu obchodu a pohybu.
Soudní a daňové reformy: Byly modernizovány soudní systémy a zavedeny spravedlivější daňové systémy.

Rozsah a úspěšnost těchto reforem se v jednotlivých státech lišily. Nejvýraznější byly v modelových státech, jako bylo Vestfálské království (pod vládou Napoleonova bratra Jérôma Bonaparta) a Beržské velkovévodství.

🗺️ Členské státy

Spolek se skládal z řady států, jejichž status byl často Napoleonem povýšen. Mezi nejvýznamnější patřily:

Království:

Velkovévodství:

Dále spolek zahrnoval řadu menších vévodství (např. Anhaltsko, Meklenbursko, Nassavsko) a knížectví (např. Hohenzollern, Lichtenštejnsko, Lippe).

🏆 Dědictví a význam

Rýnský spolek, ač krátkodobý, měl hluboký a trvalý dopad na německé dějiny:

Konec Svaté říše římské: Definitivně ukončil existenci tisícileté říše, která již dávno ztratila svůj politický význam.
Modernizace Německa: Zavedené reformy v oblasti práva, správy a společnosti položily základy moderního státu v mnoha částech Německa.
Zjednodušení politické mapy: Mediatizace a sekularizace výrazně snížily počet německých států, což usnadnilo pozdější proces sjednocení.
Vzestup nacionalismu: Paradoxně, společná zkušenost s francouzskou nadvládou a účast v osvobozeneckých válkách posílily pocit německé národní identity a touhu po sjednoceném národním státě.
Předchůdce Německého spolku: Struktura a zkušenosti z Rýnského spolku posloužily jako vzor pro vytvoření Německého spolku na Vídeňském kongresu v roce 1815.

🤔 Pro laiky

Představte si, že velký a mocný soused (Napoleonova Francie) donutí skupinu menších sousedů (německé státy), aby se spojili do jednoho klubu. Tento klub, Rýnský spolek, musel poslouchat svého velkého souseda, posílat mu vojáky do válek a zavádět u sebe jeho moderní pravidla (například nové zákony a způsob řízení státu). Pro tyto malé státy to znamenalo konec starých, zastaralých pořádků a nucenou modernizaci, ale zároveň také ztrátu skutečné nezávislosti. Když byl velký soused nakonec ve válce poražen, celý tento spolek se okamžitě rozpadl.

Šablona:Aktualizováno