Dvanáctník

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - orgán Dvanáctník (latinsky duodenum) je první, nejkratší a nejširší oddíl tenkého střeva. Navazuje na vrátník žaludku a stáčí se v podobě písmene "C" kolem hlavy slinivky břišní. Jeho hlavní funkcí je neutralizace kyselé tráveniny přicházející ze žaludku a zahájení klíčových procesů chemického trávení pomocí enzymů ze slinivky břišní a žluči z jater.

Název orgánu pochází z latinského výrazu intestinum duodenum digitorum, což v překladu znamená "střevo o délce dvanácti prstů", což přibližně odpovídá jeho délce (cca 25–30 cm).

📜 Původ názvu a historie

Název "dvanáctník" je přímým překladem latinského duodenum, které zavedl řecký lékař a anatom Hérofilos z Chalkédónu (cca 335–280 př. n. l.), působící v Alexandrii. Odhadl jeho délku na šířku dvanácti prstů položených vedle sebe. Tento název byl později přejat do mnoha jazyků a stal se standardním anatomickým termínem. Přestože je dvanáctník relativně malý orgán, jeho zásadní role v trávení a regulaci byla postupně odhalována až v 19. a 20. století s rozvojem fyziologie a endokrinologie. Objev hormonů jako sekretin (1902) a cholecystokinin ukázal, že dvanáctník není jen pasivní trubicí, ale aktivním endokrinním orgánem.

🧬 Anatomie

Dvanáctník je fixován k zadní břišní stěně a z větší části je uložen retroperitoneálně (za pobřišnicí), což mu dává pevnou polohu. Pouze jeho první část, tzv. bulbus duodeni, je pohyblivá a nachází se intraperitoneálně.

🗺️ Uložení a vztahy

Dvanáctník leží v horní části břišní dutiny, přibližně na úrovni prvního až třetího bederního obratle. Jeho "C" tvar obepíná hlavu slinivky břišní, s níž je funkčně i anatomicky úzce spjat.

Nahoře se dotýká jater a žlučníku.
Vzadu sousedí s pravou ledvinou, dolní dutou žílou a aortou.
Vpředu je křížen příčným tračníkem.

🔩 Části dvanáctníku

Anatomicky se dvanáctník dělí na čtyři části: 1. Pars superior (horní část): Začíná hned za vrátníkem žaludku. Její rozšířený začátek se nazývá bulbus duodeni a je místem, kde se nejčastěji vyskytují dvanáctníkové vředy. Tato část je jako jediná uložena intraperitoneálně. 2. Pars descendens (sestupná část): Probíhá podél pravé strany páteře směrem dolů. Do této části ústí na vyvýšenině zvané papilla duodeni major (Vaterská papila) společný vývod žlučových cest (ductus choledochus) a hlavní vývod slinivky břišní (ductus pancreaticus). Tímto místem se do střeva dostává žluč a trávicí enzymy. Nad ní se může nacházet i menší papila (papilla duodeni minor) pro vedlejší pankreatický vývod. 3. Pars horizontalis (inferior) (vodorovná část): Probíhá zprava doleva a kříží před aortou a dolní dutou žílou. Je stlačena mezi tyto velké cévy a horní mezenterickou tepnou, což může za určitých okolností vést ke vzniku syndromu horní mezenterické tepny. 4. Pars ascendens (vzestupná část): Krátký úsek stoupající vzhůru, který přechází v další část tenkého střeva, lačník (jejunum). Tento přechod, nazývaný flexura duodenojejunalis, je fixován pomocí svalového a vazivového pruhu známého jako Treitzův vaz.

🔬 Mikroskopická stavba (Histologie)

Stěna dvanáctníku se skládá ze čtyř standardních vrstev trávicí trubice: sliznice, podslizniční vazivo, svalová vrstva a povrchová vrstva (seróza nebo adventicie).

Sliznice (tunica mucosa): Je tvořena četnými kruhovými řasami (plicae circulares) a prstovitými výběžky zvanými klky (villi), které výrazně zvětšují povrch pro vstřebávání. Klky ve dvanáctníku jsou typicky široké a listovité. Povrch buněk (enterocytů) je navíc pokryt mikroklky, které tvoří tzv. kartáčový lem.
Podslizniční vazivo (tunica submucosa): Klíčovým a unikátním znakem dvanáctníku je přítomnost Brunnerových žláz v této vrstvě. Tyto žlázy produkují hustý, alkalický hlen, který chrání sliznici dvanáctníku před agresivní kyselou tráveninou ze žaludku a pomáhá neutralizovat pH.
Svalová vrstva (tunica muscularis): Skládá se z vnitřní kruhové a vnější podélné vrstvy hladké svaloviny, které zajišťují peristaltické pohyby a segmentaci tráveniny.
Povrchová vrstva (tunica serosa/adventitia): Většina dvanáctníku je kryta vazivovou adventicií, která jej fixuje k okolním strukturám. Pouze přední strana a bulbus duodeni jsou pokryty serózou (pobřišnicí).

🩸 Cévní a nervové zásobení

Dvanáctník má bohaté krevní zásobení ze dvou hlavních zdrojů, což je klinicky významné:

Z truncus coeliacus přes arteria gastroduodenalis a její větev arteria pancreaticoduodenalis superior.
Z horní mezenterické tepny (arteria mesenterica superior) přes arteria pancreaticoduodenalis inferior.

Tato dvojí zásoba zajišťuje dostatečný přísun krve i při uzávěru jedné z větví. Žilní krev je odváděna do vrátnicové žíly a dále do jater.

Nervové zásobení je zajištěno autonomním nervovým systémem. Parasympatikus (přes bloudivý nerv) stimuluje sekreci a motilitu, zatímco sympatikus působí tlumivě.

⚙️ Funkce

Dvanáctník je centrálním místem pro trávení a jeho regulaci. 1. Neutralizace kyselé tráveniny: Alkalický hlen z Brunnerových žláz a hydrogenuhličitany ze slinivky břišní neutralizují kyselé pH tráveniny (chymu) přicházející ze žaludku. Tím se chrání sliznice střeva a vytváří se optimální prostředí (pH 7,0–8,5) pro funkci trávicích enzymů. 2. Chemické trávení: Do dvanáctníku ústí vývody slinivky a jater, které dodávají klíčové látky:

   * Pankreatické enzymy: Amyláza štěpí sacharidy, lipáza štěpí tuky a proteázy (např. trypsin) štěpí bílkoviny.
   * Žluč: Produkovaná v játrech a skladovaná ve žlučníku. Emulguje tuky, což znamená, že je rozkládá na menší kapičky, a tím zvětšuje jejich povrch pro působení lipázy.

3. Vstřebávání živin: Ačkoliv hlavní místo vstřebávání je v lačníku a kyčelníku, ve dvanáctníku dochází k významné absorpci některých specifických látek, zejména železa, vápníku, hořčíku a kyseliny listové. 4. Hormonální řízení: Sliznice dvanáctníku obsahuje specializované endokrinní buňky, které produkují hormony regulující trávení:

   * Sekretin: Uvolňuje se v reakci na kyselý chymus a stimuluje slinivku k produkci tekutiny bohaté na hydrogenuhličitany.
   * Cholecystokinin (CCK): Uvolňuje se v reakci na přítomnost tuků a bílkovin. Stimuluje stah žlučníku (uvolnění žluči) a sekreci pankreatických enzymů. Zároveň zpomaluje vyprazdňování žaludku, což dává dvanáctníku více času na zpracování tráveniny.
   * Žaludeční inhibiční peptid (GIP): Tlumí sekreci žaludeční kyseliny a stimuluje uvolňování inzulinu.

🩺 Klinický význam a onemocnění

Díky své poloze a funkci je dvanáctník místem několika častých onemocnění.

Dvanáctníkový vřed: Jedná se o defekt sliznice, který proniká svalovou vrstvou. Nejčastěji se vyskytuje v bulbus duodeni. Hlavními příčinami jsou infekce bakterií Helicobacter pylori a užívání nesteroidních protizánětlivých léků (NSAID). Projevuje se bolestí v nadbřišku, typicky nalačno nebo v noci.
Duodenitida: Zánět sliznice dvanáctníku, často spojený s gastritidou (zánětem žaludku).
Celiakie: Autoimunitní onemocnění vyvolané nesnášenlivostí lepku. Vede k zánětu a atrofii (vyhlazení) klků v tenkém střevě, přičemž dvanáctník bývá postižen jako první a nejvíce. To narušuje vstřebávání živin.
Syndrom horní mezenterické tepny (SMA syndrom): Vzácný stav, kdy je třetí část dvanáctníku stlačena mezi aortou a horní mezenterickou tepnou, což způsobuje obstrukci a potíže s průchodem potravy.
Nádory dvanáctníku: Jsou poměrně vzácné ve srovnání s nádory žaludku nebo tlustého střeva. Mohou být benigní (nezhoubné) i maligní (zhoubné).
Divertikly: Výchlipky stěny dvanáctníku, které jsou většinou bezpříznakové, ale mohou se zanítit nebo krvácet.

Diagnostika onemocnění dvanáctníku se opírá především o endoskopické vyšetření (gastroduodenoskopie), které umožňuje vizuální kontrolu sliznice a odběr vzorků tkáně (biopsie).

🤔 Dvanáctník pro laiky

Představte si trávicí systém jako továrnu na zpracování jídla. Žaludek je jako drtič a míchačka, kde se potrava rozmělní a smíchá s kyselinou. Dvanáctník je hned další, klíčová stanice – taková "chemická laboratoř" nebo "mísicí centrum".

Když kyselá kaše z jídla dorazí ze žaludku do dvanáctníku, stane se několik věcí najednou: 1. Neutralizace: Stěny dvanáctníku okamžitě vypustí zásaditý sliz, který neutralizuje agresivní kyselinu, aby nepoškodila zbytek střev. Je to jako přidání jedlé sody do octa. 2. Přidání "saponátu": Ze žlučníku přiteče žluč, která funguje jako saponát na mastnotu. Rozbije velké kapky tuku z jídla na tisíce malých kapiček, aby se daly lépe strávit. 3. Přidání "enzymatických nůžek": Ze slinivky břišní přiteče koktejl silných enzymů. Tyto "nůžky" začnou stříhat složité cukry, bílkoviny a tuky na malé, jednoduché části, které už tělo dokáže vstřebat.

Dvanáctník je tedy místo, kde se jídlo připraví na finální fázi trávení a vstřebávání, která probíhá v dalších částech tenkého střeva. Navíc funguje jako "dispečer", který pomocí hormonů řídí, jak rychle má žaludek posílat další porce a kdy mají slinivka a žlučník dodat své šťávy.

Šablona:Aktualizováno